Na informačním portálu obce Braškov se konečně začínají objevovat zdigitalizované kroniky. Dne 6.1.2018 byly zveřejněny tři obrazové přílohy kronik z let 1956-1957, 1960-1963 a 1966-1967.  Některá místa se po šedesáti letech tak změnila, že jsou k nepoznání. Opravdu to stojí za shlédnutí a těšíme se na další díly.

S počátkem roku 2018 se sluší trochu zamyslet nad některými událostmi roku minulého.

Představitelé obce Braškov mají mocné nástroje pro informování veřejnosti o dění v obci a jejich záměrech. Informační portál obce www.braskov.cz přináší kromě povinně zveřejňovaných údajů i mnoho dalších zpráv. Vytknout se mu dá značné zpoždění, musíte čekat třeba 2 týdny na zveřejnění obsahu jednání Rady či Zastupitelstva. Unikátní je vydávání Braškovských novin, jejichž obsah sice ve velké míře kopíruje web, ale přináší i další perličky. Díky redakční radě a panu Havlíkovi letos vyjde již 28. ročník. Dále jsou tu různé společenské akce, kde zpravidla vedení obce také promluví. Jedna z posledních se konala 28.10.2017 a úplný záznam její oficiální části můžete shlédnout zde.  Uvedené mediální nástroje ovládá vedení obce, takže přirozeně publikuje jen to, co musí, či co se mu hodí. Jednou z mála možností, kdy se k životu v obci mohou veřejně vyjádřit také občané, jsou veřejná zasedání zastupitelstva (pomíjím hospodské a pouliční diskuse).  Jak jsem se na vlastní kůži přesvědčil, tu druhou stranu mince ale představitelé obce neradi vidí, když se zeptáte na něco, co jim není zrovna milé. Běžná zasedání zastupitelstva jsou monotónní, vzduch se pohne jen od zvedání rukou při hlasování. Jsou konána jednou za 2 až 3 měsíce a většinou trvají tak kolem 30 minut s účastí pěti až deseti občanů. Za velmi zajímavý jsem považoval program 14. zasedání, konaného 11.4.2017. Měl jsem nějaké podněty. Aby se mohli zastupitelé na moje otázky připravit, poslal jsem jim 7.4. podklady předem – Podnět k jednání.  Zastupitelé se připravili velmi dobře. Sál byl hosty zaplněn k prasknutí asi čtyřiceti lidmi a zasedání trvalo celou hodinu a čtyřicet minut! Vznesl jsem několik otázek k bodům programu, starosta odmítl odpovědět:

Odpověď starosty: Na vaše otázky, pane Horníku, vám určitě neodpovím. Protože vy byste chtěl, a to je holt váš psychologický profil, abychom tu seděli do půlnoci  a my tu do půlnoci sedět nebudeme, protože my to děláme zadarmo a my půjdeme za svými rodinami. Vy si hezky napíšete stížnost, jak jste zvyklý, a nebo podejte trestní oznámení, a já vám odpovím, to je za mě.

Někteří zastupitelé se tvářili, jako že nevědí o co v mých otázkách jde, i když šlo o body z programu zasedání, jiní raději mlčeli. Přítomní pozvaní občané se k bodům programu vesměs nevyjádřili, protože o nich neměli potuchy. Jasné jim ale bylo, že je nepřijatelné se na cokoliv ptát, či nedejbože kritizovat starostu. Celou diskusi najdete v zápisu zde.  Stojí to za přečtení od strany 4, takhle nějak začínaly zinscenované procesy proti osobám s jiným názorem. Průběh jednání mne přesvědčil o tom, že je co tajit a je také potřeba lidem otevřít oči.

Byli i další troufalci, kteří diskutovali k projednávaným věcem. Že diskuse nebyla zbytečná, si povíme někdy příště. Ledy se sice ještě nepohnuly, ale začaly praskat.

A jak je to s tím notorickým stěžovatelem? Opravdu jsem v roce 2016 po třiceti letech v Braškově jednu stížnost podal, a to na vyžádání starosty po přednesení diskusního příspěvku. (Na straně 6 zápisu zde.) V zápise z veřejného zasedání sice nebyl obsah mého příspěvku zveřejněn, ale najdete jej  zde .

 

 

Ve fotogalerii si můžete oživit vaše vzpomínky na dobu před osmnácti lety, kdy jsem pořídil zatím nejucelenější obrazový dokument o stavu obce Braškov. Je to 520 digitálních snímků, které si můžete i stáhnout pro vlastní potřebu, třeba do rodinného archivu. Jistě vás překvapí, jak se za ta léta řada míst změnila, vesměs k lepšímu.

Historických fotografií Braškova existuje překvapivě docela velké množství. Většinou jsou však ukryty v soukromých sbírkách nebo v trezoru obecního úřadu. Obrazové přílohy obecních kronik jsou veřejnosti přístupné jen na pár minut za několik let. Jejich poslední ukázka proběhla v květnu 2017 při příležitosti oslav 70. výročí položení základního kamene Obecního úřadu. Zájem veřejnosti byl obrovský, doba prohlídky krátká, digitalizace a publikování snímků je v nedohlednu.

Pokud vlastníte zajímavé historické snímky obce, o které jste ochotni se se spoluobčany podělit, můžete napsat na e-mail: redakce@zbraskova.cz, jistě najdeme způsob jejich zveřejnění bez čekání na dotace.

Ing. Jiří Horník                                               K fotogalerii zde

 

 

Co je to obec? Podle zákona o obcích (Zákon č. 128/2000 Sb. ze dne 12. dubna 2000) je obec sdružením občanů. Koncem roku 2016 mě jistý demokraticky zvolený občan F.H., který složil slib, že se bude řídit Ústavou a zákony České republiky, přátelsky poučil: „Nesnažte se odporovat, v Braškově neplatí zákony, tady rozhoduje ten, kdo má nejvíce peněz …“. Tehdy jsem tomu nevěřil, ale protože se mne to dotklo jak osobně, tak i mého majetku, začal jsem se o chod obce více zajímat. Po roce zkušeností mám dojem, že to tu funguje spíše jako monarchie, než jako demokracie. Takový způsob totalitní vlády jedné rodiny byl v historii po určitou dobu vesměs úspěšný a přinášel i hospodářský vzestup. Přestože tu již před sto lety vznikla republika s demokratickým zřízením, ty totalitní manýry v mnoha lidech nezanikly. Legálně na principu totality fungují úspěšně soukromé společnosti. Do podnikání demokracie nepatří. Vlastník rozhoduje, ostatní se podřizují. Pokud nechtějí, jdou jinam sami – nebo jsou odejiti. Ten přerod naší obce ze společenství občanů k soukromému podniku je postupný, ale nyní již otevřený. Obec se už dokonce ani netají s přijímáním vnitropodnikové směrnice – vis pozvánka bod 13.  Podnikem je organizace, fungující za účelem dosažení zisku a určitě to není společenství občanů ve smyslu zákona o obcích. Kdo má z toho „podniku“ zisk, jakým způsobem jej tvoří a jak se k tomu staví občané se dozvíte v následujících příspěvcích.

 

Sousedy si nevybíráme. Na vesnici se sousedi většinou znají, někteří se přes plot jen pozdraví, někteří si popovídají, třeba se i kamarádí, jiní se nemusí. V Braškově bydlím 30 let, mám šest sousedů, 25 let v pohodě. Měl jsem to „štěstí“, že během několika posledních let se čtyři z nich vyměnili. Po Ulmových se nastěhovali Rácovi. Do rekonstrukce jejich nemovitosti vložili mnoho prostředků. Vše probíhalo v souladu s podmínkami stavebního povolení. Dohodli jsme se i na obnovení oplocení mezi parcelami, odstranění převislé zeleně, prostě soužití bez emocí a bez problémů. Pak další dobrý soused, pan Maroušek, ukončil svoji chemickou výrobu v č.p. 51 a nabídl objekt k prodeji. Zakoupil jej Ing. Vladimír Dráb a začal přestavovat. Mít za souseda hospodu nevěští nic dobrého, proto jsme byli ve střehu. Jelikož ve stavební dokumentaci nebylo nic, co by se týkalo vlivu na naše pozemky, se stavbou jsme souhlasili. V průběhu stavby se ukázalo, že investor měl větší plány, než bylo schváleno stavební dokumentací, a než byl jeho pozemek. Něco tedy odkrojil ze zahrady paní Knoblochové. Čtyři stovky za čtvereční metr a zaměstnání pro syna pro ni jistě byly dobrou motivací. Investorovi by se také hodily k využití naše pozemky z druhé strany. Vyslal k nám svého emisara, aby uzavřel smlouvu k užívání našich pozemků ve prospěch hostince, ten návrh jsme ale odmítli. Slovo NE však pro jistý druh lidí není akceptovatelné a pochopitelné, pokud je proti jejich tužbám. Jde o tu o sklon ke znásilňování, oni cestu k prosazení svých zájmů musí najít za každou cenu.

Za pár měsíců nemovitost s hospodou získal do vlastnictví Braškovský pivovar a.s. Trochu mě to znepokojilo – hostinec a ještě pivovar – ale postupem času mi došlo, že v Braškově je rozdíl mezi tím, jak se věci navenek presentují, a jaká je skutečnost. Kdo je ten nový soused? O tom snad až někdy jindy. Při kolaudační prohlídce č.p. 51, na kterou jsme jako sousedi nebyli přizváni, bylo konstatováno, že vše je provedeno podle stavebního povolení. Těžko to posoudit, ale později jsem třeba marně hledal parkoviště pro invalidy, které bylo podmínkou uvedenou ve stavebním povolení. Zkuste se zeptat těch, kteří to tenkrát podepsali, kdeže to stání vlastně je.

Stavba pak byla ve třech krocích zkolaudována, o tom se ale sousedi nedozví, třeba by se jim něco nemuselo líbit. Třeba to, že na jejich pozemku stojí část oplocení hospody, vybudovaného bez povolení. Osvědčená metoda, jak od sebe odvrátit pozornost je dobře vyjádřena pořekadlem Zloděj křičí: „Chyťte zloděje!“ Starosta tak začal tvrdit, že musí zabránit tomu, abychom si pozemek oplotili! Aby bylo jasno. Pana starostu na veřejných shromážděních často trápí otázka, zda je či není zloděj. Já říkám, že není, jen zabral svým plotem část cizího pozemku. On to jistě brzy napraví, až pochopí, že moje NE znamená nesouhlas.

To ovšem není nic proti tomu, když se dalším novým sousedem stala obec, která zakoupila objekt Jednoty Kladno. S představiteli Jednoty i s vedoucími prodejny jsme vycházeli 20 let velmi dobře. Dohodli jsme se třeba na společné investici do zušlechtění povrchu pozemků, bezkonfliktní bylo i odstavování zásobovacích vozidel Jednoty na našem pozemku, který k tomu v souladu s územním plánem i mohl sloužit.

Obec, vedená starostou Ing. Vladimírem Drábem, který shodou okolností ovládá Braškovský pivovar a.s., si žádné skrupule nečinila. V srpnu 2016 naše pozemky rovnou prohlásila za veřejnou místní komunikaci a nazvala ji ulicí U Chalupů. Ten bod usnesení zastupitelstva je dodnes platný a obec jej nezrušila. Protizákonný krok o místní komunikaci si obec chtěla posvětit vydáním rozhodnutí v září 2016, to však později pro neprůchodnost sama vzala zpět. Pod praporem obce se do boje za její údajné zájmy dala pověřit zastupitelka Ing. Monika Randáková, která za rok 2015 i 2016 obdržela od Braškovského pivovaru a.s. za služby odměnu 30 tisíc Kč. Jak řízení probíhalo, je na delší vyprávění. Výsledkem je ale to, že pozemky v našem vlastnictví se staly veřejně přístupnou účelovou komunikací. Co ten termín znamená? Vzhledem k jejich šířce okolo třech metrů se na nich autem podle zákona nesmí ani zastavit, ani stát. Takže obec se zásobováním prodejny ostrouhala, ale hospoda si do zadní zahrádky vodit hosty může, aby jí nenašlapali v chodbě. Zastupitelé po svém zvolení skládají slib:   „ … svoji funkci budu vykonávat svědomitě, v zájmu obce a jejích občanů“. V zájmu kterých občanů a které společnosti či rodiny se to povedlo?