Fata morgána?

Toskánka prošla v červenci nebývalou proměnou. Poklidná neobdělávaná plocha na západním konci této části obce Braškov odhalila koncem června své podloží z keltských dob, aby se zanedlouho začala plnit materiálem z  důkladné (kolikáté už?) opravy dvacet let staré nedaleké dálnice D6. Za pár dní stavební odpad zase zmizel. V těch horkých letních dnech si mohl někdo myslet, že ty haldy byla jen Fata morgána.Ty hromady ale nebyly optickým klamem, jen výsledkem lidského důvtipu. S vynaložením mnoha tunokilometrů se vrátily na místo svého původu. Zdálo se, že zabraly několik set metrů jízdního pruhu renovované dálnice.

Občané Toskánky byli z té skládky a hluku a prachu oprávněně rozhořčeni, jejich zájmy však obec neuhájila. Je známo, že bez autokratického starosty se každý bojí něco rozhodnout, tak tomu asi bylo i v tomto případě. Co kdyby v tom třeba měla prsty nějaká známá firma? Starosta Braškova v obci nebydlí a asi nebyl k dosažení. Kolem skládky jel údajně až 16. července a podle jeho slov to vypadalo, že utrpěl šok. Zřejmě hlavně jeho zásluhou byla skládka z Toskánky do několika dní odstraněna a terén uveden do původního stavu.

 

Válečné sňatky

Velká válka, od jejíhož ukončení brzy uplyne 100 let, ovlivnila mnoho oblastí života braškovských obyvatel. Statistická data objektivně popisují hluboké změny, které válečná léta přinesla. Desítky mladých mužů, odvedených do války od 26. července 1914, opustily své rodiny, aby bojovaly za Rakousko – Uhersko a císaře pána v nesmyslné válce. To se muselo projevit i v propadu počtu uzavíraných sňatků. 

V roce 1914 byla v Braškově po vypuknutí války už jen jedna svatba. Zvláštností válečného období bylo několik sňatků, kdy ženichem byl voják na dovolené:

Na Toskánce č.p. 89 se v únoru 1916 oženil Antonín Doksanský z Pavlova, záložník zeměbranného pluku č. 8 v poli, toho času na krátké dovolené, s  Marií Bárovou, která tam žila u svého otce Josefa Báry.

V srpnu 1917 byl ženichem  Antonín Salač, záložník c. a k. pěšího pluku č. 28 v poli, toho času na dovolené v Braškově 77. Vzal si za ženu tam bydlící Antonii Knížetovou, narozenou v Dolním Bezděkově.

Poslední válečná svatba se ženichem v uniformě se konala v únoru 1918 v Braškově 55. Nejstarší syn mistra kováře Antonín Macák, nápředník c. a k. zeměbraneckého dělostřeleckého pluku č. 44, přiděleného zeměbraneckému arsenálu ve Vídni X, se oženil s Alžbětou Majerovou z Kyšic č. 4. Jak bylo na takových veselkách veselo se už dnes asi nedozvíme. Pro novomanžele bylo ale jistě těžké loučení, když ženich hned po svatbě odjížděl do války s nejistým návratem.

Během čtyřletého válečného období se konalo i několik málo civilních svateb. Někteří mladí muži nebyli odvedeni, aby byl zachován chod důležitých odvětví hospodářství. Z Braškova byli oddáni:

26.10.1914  František Procházka, hutník  x  Anna Blätterbauerová

30.5.1915  František Nádvorník, horník  x  Blažena Karpíšková

14.8.1915  Adolf Chyský, pilař  x  Johana Froňková

26.2.1916  Jaroslav Knesl, horník  x  Anna Šímová

23.10.1916 Václav Slivka, hutník  x  Anna Stádníková

14.11.1916  Jan Chvoj, horník  x  Božena Chyská

19.2.1917  Josef Brych, zámečník  x  Antonie Blätterbauerová

7.1.1918   Josef Horák, strojník  x  Barbora Datlová

2.3.1918  Josef Keller, tesař v hutích  x  Marie Sojková

9.4.1918 František Chalupa, rolník  x  Marie Koulová

1.6.1918  Josef Jirásek, hutník  x  Růžena Bauerová

25.6.1918  Václav Šilhan, hutník  x  Marie Jirotková

27.10.1918  Václav Majer, dělník v cementárně  x  Marie Chaloupková

 

 

 

Územní plán (3)

Že je náš starosta dobrý manažer, je všeobecně známo. Podle mě to má ale trochu popletené v tom, v čí prospěch a jak se řídí soukromá firma a jak obec. Na veřejném shromáždění ke změně územního plánu nebyla povolena diskuse. Pořizování záznamů protiprávně zakazuje. Je o něm zdokumentováno, že když má odpovědět jako veřejný činitel na pro něj nepříjemné dotazy občanů k bodům projednávaným v programu veřejného zasedání zastupitelstva, tak to odmítne s tím, že tu nebude sedět do půlnoci, protože to dělá zadarmo a půjde raději ke své rodině. Chápu, že odměna 14 tisíc měsíčně pro něj nic neznamená a k rodině to má daleko, protože jako starosta obce v ní ani nebydlí. To mu však nebrání v tom, aby si za tichého souhlasu zastupitelů dělal z obce firemní pobočku, kde uplatňuje bezohledně na úkor občanů svoje vlastní soukromé a firemní zájmy. Jedním z nich je prosazení právě schválené změny č. 1 územního plánu obce Braškov. V takovém případě byl již dvakrát schopen obětovat svůj čas svoláním mimořádného zasedání zastupitelstva. Ačkoliv dříve tvrdil, že mu nezáleží na tom, zda valy u dálnice budou či nebudou, jsou viditelně prosazovány jako ústřední bod změn v krajině. Ačkoliv nebyl předložen žádný alternativní plán na snížení hlučnosti z dálnice, která sice může být v některých místech nepříjemná, ale nikde nepřekračuje hygienické normy, jsou zběsile protlačovány zemní valy jako veřejně prospěšná stavba, kvůli které se budou vyvlastňovat pozemky soukromých vlastníků s úrodnou zemědělskou půdou o rozloze několika hektarů. Proč se starosta tak úporně zasazoval o změnu územního plánu se konečně ukázalo v letošním roce. Jím ovládaná firma ČNES se stala jedním z vítězů stavební zakázky na opravu dálnice D6 mezi Pavlovem a Velkou Dobrou. Ohromné množství stavebního odpadu, včetně potenciálně nebezpečné asfaltové drtě, je již nyní naváženo na deponii urychleně vytvořenou na Toskánce na pozemku pana Havlíka.

Podle slov starosty – on o tom nic nevěděl, za všechno může pan Havlík jako vlastník pozemku. Starosta se údajně obrátil na stavební úřad v Unhošti a spokojil se s odpovědí, že oni nemohou nic udělat. Že takovýto stavební odpad a zřejmě i další skončí na skládce podél druhé strany dálnice, honosně nazvané v územním plánu jako krajinotvorný a ekologický prvek, je nyní pravděpodobné. Původní plány na rozsah znehodnocení braškovského katastru postupem času násobně rostou, protože se nikdo nebrání bezohlednosti stavebních firem a nenasytnosti jejích představitelů. Deklarovaná šířka valu se již zvětšila na 22 metrů a obsah vzrostl na 220 000 m³. K přepravě takového množství materiálu je zapotřebí 25 000 těžkých nákladních aut, která samozřejmě pojedou i 25 000 krát zpátky prázdná. K tomu si připočtěte ta auta na mezideponii na Toskánce, která tam prý podle ŘSD bude fungovat až do července 2019. Na valech údajně vznikne 60 000 m² zeleně. Její údržba jistě půjde na účet obce a bude zatěžovat obecní rozpočet navždy mandatorními výdaji, jak to již dnes pozorujeme u uskutečněných stavebních akcí. Pokud bude při realizaci skládky a její rekultivaci ve vedení obce nějaký představitel stávající stavební lobby, je jisté, kdo na tom vydělá, a na čí úkor. Až se občané probudí, bude už pozdě cokoliv měnit. Firmy vydělají na skládce desítky miliónů. Obec od nich dostane dar pár desítek tisíc, aby mohly do světa vytrubovat, jak štědře se starají o blaho obyvatel. Ty dary mně připomínají odpustky z doby předhusitské. A víte, jak to tenkrát dopadlo.

Územní plán (2)

Proč se ty změny územních plánů vlastně dělají? U toho braškovského je to v dnešních dnech už jasné. Podívejte se na Toskánce na deponii stavebního odpadu z opravy dálnice D6. Začalo se s navážením asfaltové drtě z vrchní části odfrézované vozovky. Pokud asfaltový odpad obsahuje dehet, je nebezpečným odpadem a jeho likvidace přijde asi na 5 000 Kč/tunu. 

Skládka na Toskánce zahájena 9.7.2018 v souvislosti s opravou dálnice D6.

Recyklace je také drahá, nejlevněji vyjde promíchání se zeminou. Když je jí dost, tak se tam ten asfalt ztratí – vždyť to je vlastně látka z přírody! A té zeminy na ředění dost bude. 

 

Již před několika lety se dělaly sondy na dálnici D6 mezi Pavlovem a Velkou Dobrou. Projektanti pak rozhodli, že se v tom úseku musí vozovka vybagrovat včetně části podloží. A pro stavební firmy vznikne problém, kam s těmi hromadami materiálu. V okolí se ale našli koumáci, kteří vše dobře promysleli, jen času nebylo nazbyt. Narodil se návrh změny územního plánu Braškova, kde zemní valy okolo dálnice figurují, jak jinak, nežli na prvním místě! Občané Braškova budou nadšení, když se sníží hlučnost z dopravy. Tak se ty odpady šikovně zaretušují, ale nikomu ani muk! V obci se vše přeci dělá jen pro dobro občanů. V územním plánu se protihlukové valy označí jako „interaktivní krajinotvorný a ekologický prvek“ – zní to lépe, nežli skládka odpadu, která by navíc podléhala kontrole. A bude toho požehnaně – 220 000 m³! Šířka valu měla být původně snad 15 m, teď už se říká, že raději 22 m, snad aby se to nezvrhlo, když zafouká vítr. 

Na opravu dálnice vypsalo ředitelství silnic a dálnic loni veřejnou zakázku a letos jí přidělilo, kromě jiných firem i společnosti ČNES braškovského starosty Drába, který změnu územního plánu s protihlukovými valy tvořil. Zajímavostí je, že on na Braškově nebydlí, tak proč by na katastr jím ovládané obce nenavezl snad půl milionu tun stavebního odpadu, kterého se obec už nikdy nezbaví. Takový pomník hned tak někdo nemá. Těch aut, jako je na obrázku, to bude asi 25 tisíc tam a 25 tisíc zpátky. Jelikož návrh změny územního plánu se bude schvalovat na mimořádném zasedání zastupitelstva obce Braškov až 16.7.2018 a majitelé polí u dálnice brání svou ornou půdu, která jim bude teprve vyvlastněna, musela asi vzniknout ta deponie na Toskánce. Takže se nebojte, je to jen dočasné – bude hůř!

Toskánka 19. věku (2)

V minulém příspěvku jsem se zmínil o vlivu dopravních cest na osudy Toskánky. Vedením silnice z Prahy do Rakovníka přes Toskánku v roce 1656 vzrostla její důležitost a přibylo několik staveb. Po 200 letech však cesty už nevyhovovaly rostoucímu provozu a císařští plánovači vyprojektovali novou silnici. Ta protnula Toskánku přímo jejím středem a musel jí ustoupit tehdejší dům na pozemku č. 6. Některé domy byly pak přečíslovány.

Na soutisku starého plánu a současného stavu si můžete ověřit, že geodeti v minulém století měřili poměrně přesně.

Podél nové silnice vznikaly nové domy. Od roku 1898 je spolehlivě doloženo č.p. 68, kdy v něm žila rodina hutníka Františka Staňka (přestěhovali se z č.p. 1) a od roku 1909 č.p. 79 s kladenským hutníkem Antonínem Morávkem a Karlem Kamešem, který se přestěhoval s rodinou z domu č. 3. Na jeho stromu příbuzenstva se můžete přesvědčit, že tehdejší obyvatelé se často stěhovali. Poznáte to podle místa narození jeho pěti dítek, která se narodila na čtyřech různých adresách.

Že byla Toskánka tradičním místem pro vybírání mýta potvrzuje i starý domek mýtovny, který měl č.p. 91 a stál u silnice vedle č.p. 1. Zbořen byl v šedesátých letech 20. století. Jeho č.p. pak zdědil nový dům v ulici V Podlískách. To se ale dostáváme z historie do současnosti. Ale ani v této době nebyla Toskánka ušetřena zásahů dopravní infrastruktury do života v obci. Příspěvky na toto téma již tedy dále najdete v rubrice Život v obci.

 

Toskánka 19. věku (1)

Osudy Toskánky novověku ovlivňovaly převážně dopravní cesty. Ač název této části obce Braškov pochází až z 18. století, kdy zde jeho počátkem nechala velkovévodkyně Toskánská vybudovat malý zámeček pro bydlení i odpočinek, má to místo daleko hlubší kořeny. Písemné prameny jsou však k tomu skoupé.

Podle Františka Melichara patřila hlavní stavba (nynější č.p. Braškov 1),  původně rodu Žďárských z kladenského panství. V závěti Františka Adama Eusebia hraběte ze Žďáru z roku 1688 však již zmíněna není. Místo nabylo na významu v polovině 17. století, kdy se původní spojení Prahy a Rakovníka, vedoucí přes Unhošť, mělo napřímit od Jenče rovnou na Velkou Dobrou a město Unhošť tak minout. Unhošťští se bouřili, že přijdou o příjmy (dnes se tomu říká z cestovního ruchu), že se zejména sníží odběr piva. Tak si u císaře vymohli roku 1656 vybírání mýta na nové rakovnické silnici. Kde jinde to mohlo být, než na pozdější Toskánce? Svědčí o tom i dluhy, které udělali unhošťští u Žďárských a asi je chtěli splácet cly z mýtného. Radní asi rádi brali, ale závazky nespláceli. Tak v roce 1669 na ně hrabě Žďárský poslal exekutora. Podrobně je to popsáno v Melicharově knize z roku 1888, můžete si to přečíst zde. Text je pro současného čtenáře trochu náročnější, ale vystihuje pěkně tehdejší dobu. Po dvanácti letech existence byla chalupa „Na celné“ zbořena, Žďárští kladenské panství rozprodali, část získala velkovévodkyně toskánská Anna Marie, sídlo přestavěla na zámeček, kde jistě byly i prostory pro pocestné. Po její smrti v roce 1741 zřejmě převážil hospodářský význam budovy a stala se zcela zájezdním hostincem. Koncem 18. století jej vlastnili Preslerovi, František tam byl šenkýřem. Sedláku Janu Kellerovi a Kateřině Stádníkové se v č. 1 narodil v roce 1794 syn Josef. V té době bylo na Toskánce, která již byla pod tímto názvem oficiálně uváděna spolu s Braškovem, dalších pět domů a stopy některých jejich obyvatel vedou až do dnešních dnů. 

V čísle 2 , které tehdy bylo přes cestu vlevo naproti č.1 (černá čísla na plánku jsou čísla parcel a často neodpovídají číslům popisným) žil v roce 1791 kantor Matěj Richlík s Annou Kostkovou a Antonín Štrobach s Dorotou Millerovou, počátkem 19. století pak rodina podruha Josefa Kafky.

V domě s číslem popisným 3 byla kovárna, která navazovala přímo na prostranství pro koně a povozy. Počátkem 19. století tam byl kovářem Josef Hudeček a František Šťastný.

V čísle 4 a 5 žila na přelomu 17. a 18. století početná rodina pekaře Jana Štrobacha a jeho manželky Alžběty, rozené Mannové. V čísle 4 bydlel i vejvoda Jan Stádník s manželkou Annou Kafkovou. Označení vejvoda se tehdy používalo pro dozorce nad panským majetkem nebo pro vojenského velitele. Možná tam bylo od obojího něco – kdo ví?

V domě s číslem 6 hospodařil domkář Josef Vízner s manželkou Veronikou Hokůvovou. Služebné Marianě Víznerové se tam narodila dcera Anna, otec nebyl uveden.

Matrika narozených na Toskánce č.1 uvádí i jednu kuriozitu. Dne 31.10.1804 se tam narodil nemanželský syn František Jan, otec nebyl uveden a jako matka je zapsán Václav Brazír z „neznáma“. Ten brazír, což tehdy mohl být něco jako holič, lazebník či ranhojič, asi dítě neporodil, ale ke křtu pouze donesl a nechal se zapsat do rubriky „Máteř“. Při troše fantazie si můžeme domyslet, proč se ke zveřejnění rodičů nikdo neměl. Jako kmotři jsou uvedeni:  Jan Višín – městský synek, Eleonora – dcera pana France, a hostinská Preslerová. Že číslo 1 sloužilo i jako porodnice bylo tehdy běžné. Jak je vidět, tak i pro hosty, kteří se doma neměli čím chlubit. Jaké příjmení dítě dostalo se už dnes nedozvíme.

 Na mapě Toskánky je i parcela č.7, ale dům toho čísla byl v Braškově, označovaný jako panský dvůr a ovčín. Ale o tom až jindy. Možná, že na té parcele stála výše zmiňovaná mýtnice, údajně zbořená ve druhé polovině 17. století, to je ale jenom dedukce. Později stála mýtnice vedle č.p. 1.

Příště se podíváme, která další silnice se podepsala na osudu Toskánky.

 

 

 

19. století v Braškově

Braškov prokazatelně existoval již 600 let, když byla teprve zpracována první mapa, podle které si můžeme udělat obrázek, jak se obec rozrostla za posledních 180 let. Díky archivním materiálům Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního a výňatkům z demografické a genealogické studie o braškovském obyvatelstvu nahlédneme v několika dalších příspěvcích do doby 19. století v naší obci. Historické rody braškovských občanů snad najdou i něco nového o svých předcích a domech, ve kterých žili.

Propojení historie a současnosti staveb je v některých případech komplikováno jejich přečíslováním v průběhu doby. Domy získaly svá popisná čísla v roce 1771. Od té doby byla některá měněna. Čísla zrušených staveb byla znovu používána, takže byla narušena časová souslednost. I současné novostavby, např. č.p. 52 z devadesátých let 20. století tak stojí na zcela jiném místě, nežli původní stavba s tímto číslem.

Zastavěná oblast centrální části Braškova i přilehlých ulic doznala od 19. století podstatné změny, srovnejte si současnou situaci s následující mapkou z roku 1840:

Rovněž Toskánka se hodně změnila:

Na Valdeku, který je nejmladší částí obce, se něco ubouralo, ale mnohem více dostavělo: 

Černá čísla u domů na mapkách jsou parcelní a často (kromě těch úplně nejstarších) nesouhlasí s čísly popisnými! 

Kdo a jak v těch domech žil se dozvíte v následujících příspěvcích v rubrice Historie. 

Realita a dezinformace

V Programu rozvoje obce Braškov je jednou z nejnákladnějších akcí zřízení zdravotnického zařízení a prodejny v bývalém objektu Jednoty na Braškově. Objekt byl v roce 2010 Jednotou Kladno zrekonstruován, má nové opláštění včetně oken a dveří. O tři roky později byl v sousedství postaven soukromý hostinec č. p. 51.

Prodejna potravin však neobstála v konkurenci blízkého vietnamského prodejce a v roce 2016 ukončila činnost. V té době již obec Braškov uzavřela s Jednotou kupní smlouvu a odkoupila rekonstruovanou budovu a pozemek  za 3,5 milionu Kč. O přestěhování vietnamského prodejce do uvolněných prostor však obec zájem neprojevila, nebyl by to dobrý byznys. Zisky se netvoří ze stěhování, ale z budování, nejlépe z obecního rozpočtu a s dotacemi. Tak se zřejmě narodilo těch 20 milionů Kč na rekonstrukci objektu. Ta stavba bývalé Jednoty má 275 m², takže cena po rekonstrukci pak bude 85 455 Kč/m². Pro srovnání – průměrná cena nových bytů v Praze je teď asi 83 328 Kč/m², v krajských městech méně než poloviční, o vesnici nemluvě. Za tu cenu by vás přišel v Braškově domek o 120 m² (bez pozemku) na více než 10 milionů Kč.

Tady však nejde o novostavbu, ale jen o stavební úpravy. Co ale za tu přemrštěnou cenu obyvatelé Braškova vlastně získají?  V žádosti o stavební povolení se mluví o prodejně masa a uzenin (asi 30 m²) a třech! zubních ordinacích! Až si vystojíte frontu na maso, tak si sednete do čekárny ke třem zubním ordinacím. Braškov má něco málo přes 1000 obyvatel. Optimální počet pacientů na jednoho zubaře je 1300-1500. Že by obec očekávala populační explozi? Nebo bude každá ordinace využívána jen jeden den v týdnu? Občané to jistě skousnou, hlavně, že se prostaví hodně peněz! Kdyby každý občan Braškova navštívil zubaře průměrně 3 krát ročně (asi přeháním!), budou mít v každé ordinaci denně 4 pacienty. Komu to tedy má sloužit?

Zeptejte se svých zastupitelů, co to v programu rozvoje obce vlastně schvalují a za co se budou utrácet vaše peníze. Každý občan obce na to přispěje 23 500 Kč. Pokud použiji terminologii červnových Braškovských novin: „Dejte si pozor na psychopatické podnikatele, kterým stoupla do hlavy moc a bez zábran roztáčejí vaše miliony pro ukojení jejich osobních a podnikatelských potřeb“. Že k dosažení těch záměrů obec předkládá falešné informace a odmítá k tomu diskusi, jste se mohli přesvědčit i v jiných příspěvcích. Na výše uvedených faktech si můžete ověřit, co je dezinformace a kdo s vámi manipuluje.

Fikce a skutečnost

V Braškovských novinách z června 2018 označil pan Bohumil Bečka, člen stavební komise, tyto webové stránky za dezinformační a manipulativní. Za důkaz použil příspěvek o zemním valu, který je na stránkách označený jako HOAX, tedy žertovná nadsázka. Že jej ta zpráva tak zaujala, mně došlo až po srovnání uvedených čísel. Oproti v HOAXu (Výstavba pro obranu)odhadovaným 40 tisícům tun stavebního odpadu se podle pana Bečky použije 220 tisíc kubických metrů, což bude v tunách více než desetkrát větší množství oproti publikovanému odhadu! Původně měl val být jen u malé části dálnice, pak se tiše zdvojnásobil. A když se nikdo neozval, prodloužil se teď až k dálničnímu sjezdu u Velké Dobré, tedy do cizího katastrálního území. Už se nedivím, že tato „dezinformace“ způsobila takový poprask v prostředí stavebních firem, které si již brousí zuby na to, aby nám zkrášlily krajinu zaručeně nezávadným stavebním odpadem.

Obecní stavební odborníci si se skutečností zřejmě moc hlavu nelámou, účel světí prostředky. Obec předložila nedávno stavebnímu úřadu ke schválení projektovou dokumentaci na Obecní centrum, které má vzniknout vnitřními úpravami bývalé prodejny Jednoty a okolního pozemku za  20 miliónů Kč ! 

Že účel světí prostředky si ukážeme na následujícím příkladu. Na obrázku je vlevo letecká fotografie cesty mezi Jednotou a hospodou, vpravo výkres stejného prostoru z projektu, který předložila obec. Zeleně je v něm označena tzv. obslužná komunikace. Aby vyšly rozměry podle norem, je výkres v jižní části jaksi „vylepšen“ proti skutečnosti a bude se asi jezdit přes zahrádku hospody. 

Odborníkům to nevadí, papír snese všechno. Co je to pravda? Vítězí peníze. Takoví lidé dnes řídí Braškov. Sami posuďte, co je fikce a co skutečnost. Snad o tom pan Bečka příště poinformuje. Třeba se zahrádka před hospodou bude bourat.

 

 

 

Braškovské novinky 06/2018

Zpravodaj Obecního úřadu, nazvaný Braškovské noviny, je jedním z dobrých počinů vedení obce a má tradici již 28 let. Web www.zbraskova.cz, který teď čtete, má od svého zrození jen pár měsíců, ale své místo v informačním portfoliu obce si už našel, soudě alespoň podle pozornosti, kterou mu červnový výtisk Braškovských novin věnuje. Proč vlastně vznikl? Určitě ne proto, aby popřel výsledky práce obětavců, kteří z průměrné obce za několik posledních desetiletí vybudovali pohodové místo pro vesnický život. Zdůrazňoval jsem to od počátku mého veřejného vystupování, které bylo motivováno zejména sdělením funkcionáře obce, že „… Vaše námitky jsou zbytečné, v Braškově zákony neplatí, tady rozhoduje ten, kdo má nejvíce peněz …“.  Můj vztah k obci vyjadřuje i následující výňatek z mého prvního diskusního příspěvku na veřejném zasedání zastupitelstva ze dne 19.12.2016:

Celý příspěvek nebyl na webu obce oproti zvyklostem zveřejněn, najdete jej zde

V totalitě se vládne skvěle, co vůdce prohlásí, je pravda. Opozice se musí potlačit nebo alespoň znevěrohodnit, diskuse se nepřipouští. Vůdce se s oblibou obklopuje bezpáteřními patolízaly, kteří jsou ochotni za mírnou odměnu podpořit cokoliv.

Známky tohoto obecného schématu dnes prolínají celou společností a přiznejme si, že tomu tak bylo již v mnoha obdobích našich dějin. Vždy se ale našel někdo, kdo se tomu vzepřel, zvláště když se překročila jistá hranice. Demokracie je diskuse. Proto tento web zveřejňuje i informace, které se nemusí každému zamlouvat. Jsou však založeny na skutečnostech, vesměs zdokumentovaných. Výjimku tvoří příspěvky označené jako HOAXy. Bližší vysvětlení k tomuto označení najdete zde. Přestože tyto zřetelně označené humorné nadsázky tvoří jen malý zlomek zveřejněných zpráv, snaží se  pan Bohumil Bečka znevěrohodnit na jejich základě celé stránky. Doufám, že se Braškovské noviny budou zabývat v budoucnu i těmi vážně míněnými příspěvky, jako je zdůvodnění 20 milionů na rekonstrukci bývalé prodejny Jednoty nebo každoroční „dárek“ v hodnotě cca 100 000 Kč telekomunikační společnosti za pronájem pozemku pro vysílač Na Háji. 

Když neexistuje opozice a kontrola, jistým skupinám lidí to otevírá prostor pro stále odvážnější kreace. Úkolem tohoto webu je v rubrice „Život v obci“ přinášet názory „z druhé strany“. Máte možnost se zamyslet nad uvedenými skutečnostmi a volit podle vlastního svědomí a se znalostí věci.