Vojenská služba

V roce stého výročí ukončení Velké války si připomeňme, že v Rakousko – Uherské armádě v 19. století sloužilo i mnoho braškovských mužů, kteří se tu narodili nebo do obce přiženili, či tu jen pracovali. Kdo měl nějaké povinnosti k vojenské službě, musel například žádat o povolení ke sňatku. Povětšinou na armádní službu byli hrdí. Převážně byli zařazeni jako pěšáci u 28. pěšího pluku (dříve Benedek), ale jsou mezi nimi i dělostřelci, jízda a u nás exoticky působící příslušník námořní pěchoty. V seznamu, sestaveném z dostupných pramenů třeba najdete i nějakého příbuzného:

Příjmení Jméno  Nar. Místo narození Zařazení
Bauer Jan 1819 Unhošť 28. pěší pluk
Beneš Antonín 1827 Praha vysloužilý voják
Beránek Filip 1845 Pavlov 28. pěší pluk
Böhm František 1851 Malé Čičovice 28. pěší pluk
Čermák František 1860 Malá Dobrá 28. pěší pluk
Doksanský Antonín 1880 Pavlov 8. zeměbranecký pluk
Doksanský Josef 1835 Hostouň 28. pěší pluk
Fůra Jan 1835 Hudlice 28. pěší pluk
Horák Josef 1839 Liboc 1. pluk husarů
Chalupa František 1856 Braškov 26 28. pěší pluk
Jelínek Antonín 1871 Družec 28. pěší pluk
Kachlík Josef 1854 Dolní Ptice 8. pluk dragounů
Klika Antonín 1844 Bykoš 28. pěší pluk
Konečný František 1815 Hostouň vysloužilý voják
Konrád Josef 1844 Bratronice 28. pěší pluk
Kreisinger Prokop 1840 Černín námořní pluk pěchoty
Macák Antonín 1892 Hradiště 44. zeměbr. dělostřelecký pluk
Malec František 1851 Kamenné Žehr. 1. pluk polního dělostřelectva
Materna Václav 1867 Makotřasy 28. pěší pluk
Melichar Jan 1851 Milín 11. pěší pluk (v Písku)
Metlický Jan 1845 Braškov 19 35. pěší pluk
Novák Josef 1838 Lysá 21. pěší pluk
Pavlíček Karel 1886 Braškov 18 6. zeměbranecký pluk
Praizler Josef 1856 Bavoryně 13. pluk polních myslivců
Salač Antonín 1888 Malá Dobrá 28. pěší pluk
Stádník František 1845 Chyňava 28. pěší pluk
Stůj Antonín 1856 Braškov 6 28. pěší pluk
Šícha Josef 1845 Tursko 1. pluk zákopníků
Tesař Antonín 1853 Braškov 44 1. pluk polního dělostřelectva
Vališ Václav 1854 Braškov 18 28. pěší pluk
Vitáček Petr 1835 Žebrák 28. pěší pluk
Volf Václav 1850 Litovice 1. pluk polního dělostřelectva

Vojenská služba v 19. století.

Před rokem 1802 byli vojáci po naverbování nuceni vykonávat vojenskou službu doživotně. Od toho roku mohli  vojnu opustit pěšáci po 10 letech, jízda po 12 letech a dělostřelci po 14 letech. Po roce 1811 byla délka služby jednotná pro všechny 14 let až do roku 1845, kdy byla zkrácena na 8 let. V roce 1858 byla zavedena všeobecná branná povinnost s osmiletou dobou služby a následnou dvouletou zálohou. Z branné povinnosti však byly povolovány četné výjimky. Když Rakousko – Uhersko prohrálo v roce 1866 válku s Pruskem, zavedlo pro své poddané tříletou službu s následující sedmiletou zálohou a dvěma lety služby v zeměbraně. Tak tomu bylo až do konce století.

Nejste robot?

Takovou otázku vám na webech často položí, aby se vyloučily vlivy nemyslících naprogramovaných strojů na ovlivňování obsahu. Když jsem si přečetl komentáře z 18.11.2018, překvapila mne doslovná shoda textu u dvojice komentářů podepsaných jako ing. Stanislav CerhaChvojka M. Nemohu sice vyloučit vzácnou duševní shodu obou pisatelů, spíše však některý opisoval od toho druhého a jen na konci přidal či ubral tečku. Horší variantou je, že jsou oba roboti, kteří slepě a oddaně plní příkazy svého programátora. Nicméně jsem rád, že se komentář konečně objevil i u příspěvku „Věcné břemeno vypovídá“, jenž není zařazen do skupiny HOAXy, která sice má dosud největší ohlasy, ale není nosným prvkem tohoto webu. Komentátoři sice pochválili název, ale přínosnější by bylo, aby se vyjádřili k obsahu, který je podložen zdokladovanými skutečnostmi, tak jako i ostatní příspěvky z rubriky „Život v obci“. Částečně jim ale dávám za pravdu, asi jsem břemenem, ale nikoliv pro obec. Obec je totiž společenstvím všech občanů, nikoliv územím pro prosazování zájmů mocenských skupin a jejich firem na úkor občanů Braškova. Tyto skupiny si odvykly slyšet jakoukoliv kritiku a vnímat opozici. Připouštím, že po dlouhém období budování jejich totální nadvlády jim asi jako břemeno připadám a dovedu pochopit i některé jejich frenetické výpady. Vždy jsem tvrdil, že v Braškově se žije dobře a dosáhlo se tu mnoha úspěchů. K tomu, aby rozvoj obce i v budoucnu směřoval ke smysluplnému a spravedlivému rozdělování zdrojů, je však potřeba veřejná kontrola a diskuse. K tomu mají přispět i tyto webové stránky, které si již získaly místo v informačním portfoliu obce a některým občanům už se pootevřely oči. Budu se i nadále zúčastňovat veřejných zasedání zastupitelstva, na která jsem byl vždy obcí pozván. Snad se tam setkám i se zmíněnými komentátory – pokud to opravdu nejsou jen roboti bez bydliště v Braškově.

Nedávno jsme v obci uctili památné stoleté výročí vzniku samostatného Československa, které pohřbilo autokratickou vládu a položilo základy demokracie. Ne všichni se při tom tvářili, že by je to nějak nadchlo. Demokracie nespadla z nebe a musí se stále hájit. Je namístě si připomenout hesla TGM: NEBÁT SE , NELHAT A NEKRÁST !

Pamětní lípa

Ke stoletému výročí vzniku samostatného Československa a ukončení světové války uspořádala obec Braškov v sobotu 10. listopadu 2018 oslavu. V oznámených 15:00 hodin se v okolí restaurace U Chalupů shromáždilo přes 60 občanů. Bylo patrné, že kromě kulturní komise se o důstojný průběh akce zasloužil především Sbor dobrovolných hasičů. V 15:45 se beze slov dostavil staronový starosta obce Ing. Vladimír Dráb. Velitel hasičů Tomáš Votava pak seznámil přítomné občany s programem oslav. První zastavení se konalo na návsi Braškova u památníku obětí válek. Dlouholetý braškovský kronikář a předseda kulturní komise Pavel Stádník pronesl krátký projev a Tomáš Votava za doprovodu starosty položil věnec k pamětní desce se jmény obětí 1. světové války. Další zastavení průvodu občanů bylo u památné lípy – Stromu svobody – vysazené při padesátém výročí republiky v roce 1968. Třetí zastávka byla spojena s vysazením pamětního stromu v ostrůvku křižovatky ulic Dukelská a Pod Horkou. Odborný dohled při sázení lípy vykonávala místní zahradnice Pavlína Novotná. Tam starosta konečně promluvil okomentováním hloubky jámy pro strom, kterou hloubil s vydatnou pomocí hasičů. Čestnou stráž v legionářských uniformách při pokládání věnců zajistila Československá obec legionářská, která se též postarala o důstojné zakončení oslav v sále hostince U Chalupů přednáškou s výstavou výstroje a výzbroje legionářů. Dostalo se místa i pro vystavení dokumentů o některých legionářích z Braškova, kteří až do letoška byli téměř vymazáni z historie obce, ve které se prosazovali spíše monarchisté. Po promítnutí filmů o cestách legionářů ve Velké válce následovala volná zábava.

Podstatné části průběhu akce zachycuje následující videozáznam:

Informace zaměřené na osudy braškovských občanů v 1. světové válce najdete v příspěvku Stoletá výročí .

 

 

 

Den válečných veteránů

Velká válka, kterou dnes nazýváme 1. světová, začala regionální operací Rakouska – Uherska proti Srbsku a postupně přerostla v celosvětový konflikt hrůzných rozměrů. K mnoha miliónům obětí se i v Braškově přiřadilo několik občanů, jejichž památku uctíváme při příležitosti vzpomínaného stoletého výročí konce války.  Co o těch obětech po sto letech víme? Snad kromě pozůstalých dosud celkem nic. Kdo chodí přes braškovskou náves pěšky, přečte si na pamětní desce ta příjmení rodin povědomých i dávno zapomenutých. Na rozdíl od přeživších legionářů o jejich příbězích téměř nic nenapoví ani veřejně přístupné záznamy v archivech. Do obecní kroniky se dostala jen jejich jména. Snad ani všichni nebyli vojáci, v seznamech ztrát rakouské armády je nenajdete.

K braškovským obětem Velké války můžeme přidat i místní rodáky, kteří se později odstěhovali. Mezi ně patří například Josef Stádník, jehož jméno najdeme na pomníku ve Velké Dobré.

Ještě menší povědomí, nežli o obětech války, je dnes o těch, kteří válečné útrapy na bojištích přežili. Po sto letech se obtížně získávají objektivní údaje. Vzpomeňme tedy u příležitosti Dne válečných veteránů (1918), který připadá na 11. listopadu, alespoň seznam jmen braškovských rodáků a odvedenců s domovskou obcí v Braškově s jejich rokem narození a bydlištěm, pokud to bylo nějak doloženo:

Bambas Václav 1897,  ?;  Bauer Karel 1886,  ?;  Bauer Václav 1884,  ?;  Bílý Antonín 1887, Braškov 72; Brejník František 1894, Braškov 28;  Brejník Václav 1886, Braškov 28;  Brůček František 1894, Braškov 67; Brůček Václav 1892, Braškov 67;  Datel Antonín 1887, Braškov 15;  Datel František 1886, Braškov 15; Devera Karel , Toskánka 1;  Faukner Josef ,  ?;  Hlavatý Jan 1885, Braškov 22;  Hokův Antonín 1886, Braškov 12; Hokův Jaroslav , Braškov 12;  Horák František 1876, Braškov 21;  Chaloupka František , Braškov 56; Chaloupka Karel 1897,  ?;  Chalupa Karel , Braškov 51;  Ibl František 1887, Braškov 11;  Jelínek Jaroslav , Valdek 58; Jungmann Antonín , Braškov 10;  Jungmann Karel , Braškov 10;  Kachlík Gottlieb 1884,  ?;  Karpíšek Josef 1887, Braškov 32; Karpíšek Stanislav , Braškov 32;  Keller Jan 1887, Toskánka 79;  Kníže Ferdinand 1884,  ?;  Kníže Josef , Valdek 77; Kohout Josef 1894, Valdek 33;  Kohout Václav 1878, Braškov 72;  Kroupa Josef 1886, Valdek 39;  Kříž Václav , Braškov 44; Kulhánek František 1882, Toskánka 80;  Luc František 1884, Braškov 8;  Macák Antonín , Braškov 55;  Majer Josef ,  ?; Malec František 1890, Braškov 16;  Mikulášek Antonín 1886, Valdek 17;  Mikulášek František 1884, Valdek 40; Mikulášek Václav , Braškov 17;  Neumann Josef 1887, Toskánka 3;  Novotný František , Braškov 78; Oplt Antonín 1866, Braškov 29;  Ouřada Antonín 1894, Braškov 9;  Ouřada František , Braškov 9;  Ouřada Josef 1891, Braškov 9; Panenka Alois 1890, Valdek 33;  Paulíček František 1888,  ?;  Pavlíček Karel 1886, Braškov 18;  Prchal Karel , Braškov 86; Princlík Antonín 1893,  ?;  Stádník Antonín 1889, Valdek 58;  Stádník František 1887, Valdek 66;  Stádník Jaroslav 1891, Valdek 58;Stádník Karel 1885, Valdek 49;  Stádník Štěpán 1884, Valdek 66;  Stádník Josef 1886, Dobrá ?;  Stůj Antonín , Braškov 8; Stůj František , Braškov 76;  Stůj Karel 1886, Toskánka 6;  Šilhán František 1894, Braškov 45;  Šlégr Josef , Braškov 63; Švejcar František 1894, Valdek 49;  Tesárek Václav 1888, Braškov 30;  Tesař František 1883, Braškov 56; Varhulík František 1876, Valdek 34;  Venzl Rudolf 1885,  ?;  Vlasák Karel 1879, Toskánka 80;  Vondráček Josef 1882, Valdek 65; Zelenka František 1895,  ?;  Zelenka Josef 1897,  ?;  Zelenka Václav 1873,  ?; 

Z uvedených 73 odvedených se z války nevrátilo 11 občanů:

Datel František 1886, Braškov 15; Faukner Josef , ?; Hlavatý Jan 1885, Braškov 22; Horák František 1876, Braškov 21; Keller Jan 1887, Toskánka 79; Kulhánek František 1882, Toskánka 80; Mikulášek Antonín 1886, Valdek 17; Mikulášek František 1884, Valdek 40; Oplt Antonín 1866 , Braškov 29; Vlasák Karel 1879, Toskánka 80 a jsou uvedeni na pomníku v Braškově. Rodák z Braškova 13 Stádník Josef 1886 je uveden na pomníku ve Velké Dobré.

Čest jejich památce.

 

 

Věcné břemeno vypovídá

V nedávném příspěvku „Výprodej Braškova“ jsem se zmínil o uzavření nevýhodné smlouvy (jak pro koho) o věcném břemeni souvisejícím s vysílačem T-mobilu Na Háji. Na 21. veřejném zasedání tuto smlouvu, podepsanou starostou Drábem, zastupitelstvo schválilo. Tak jsem se tam hned zeptal, v čem je to věcné břemeno, ke kterému se obec upsala, pro občany výhodné, zda se dá vypovědět a za jakých podmínek. Po několika týdnech se na oficiálním webu obce Braškov konečně objevil zápis z tohoto zasedání, tak se můžete pokochat na vlastní oči fundovanými odpověďmi zastupitelů. Na vlastní uši se už nepřesvědčíte, protože po dlouhé době obec zvukový záznam ze zasedání nepořizovala – asi jde o další přínos k „demokratizaci“ života v obci. On třeba takový zvukový či videozáznam dovede objektivně ukázat na ty, co lidem lžou a dělají ze sebe svatoušky. Bez něj se snáze skutečnost překrucuje a zatajuje. 

Za pozornost v zápisu na str.4 stojí odpověď starosty: „… náš kabel je slabý a rádi bychom se připojili k nim“. Že by se ta možnost objevila v uzavřené smlouvě, na to neprávník poněkud „pozapomněl“. Asi to bude stát obec další peníze.  

Odpověď místostarosty je také vypovídající o jeho snahách a kompetenci a jistě si „zaslouží“, aby se nějakým způsobem opět dostal do vedení obce, když už nebyl jako hasič řádně zvolen. Třeba někdo dostane „trafiku“ a odstoupí.

Korunu těm fundovaným vysvětlením nasadil zastupitel J. Peták: „Každá smlouva se dá vypovědět …“. Asi si nepřečetl ty „Podmínky výkupu věcného břemene“ v čl. VIII smlouvy. Ani za sto let se reálně nedají splnit. Za necelých 12 tisíc Kč příjmu by obec zaplatila milióny. Tomu se říká nemravná smlouva. Zastupitelům se zdá, že z obecního krev neteče. Ve společnosti, kde by byl J. Peták obchodním ředitelem, by za takovou smlouvu dostal okamžitý výhazov.

Stoletá výročí

V těchto dnech oslavuje celé Česko stoleté výročí vyhlášení Československé republiky. V listopadu proběhne vzpomínková akce organizovaná obecním úřadem i v Braškově. Snad se tam dozvíme něco více o bezprostřední reakci braškovských občanů na rozpad Rakouska-Uherska a vznik samostatné republiky. Že k tomuto aktu nebyli lhostejní, si můžete přečíst v příspěvku o sňatcích při pátém výročí.

Stoleté výročí konce Velké války stojí též za důstojnou vzpomínku jak na její oběti, tak na utrpení vojáků na frontách i obyvatel v zázemí. K těmto událostem jsem pro obecní úřad v Braškově zpracoval tři tematická tabla, která by měla být brzy ke shlédnutí na chodbě obecního úřadu. Jejich náhled si můžete stáhnout a prohlédnout zvětšený ve vašem prohlížeči fotografií:

Vojáci z Braškova

Oběti Velké války

Legionáři z Braškova

 

 

Braškovská dvojčata

V Braškově občas potkáte kočárek s dvojčaty. Matky malých dětí si asi uvědomí tu dvojnásobnou starost. Málokterá z nich si však dovede představit péči o dvojčata v předminulém století. V domech bez tekoucí vody, bez elektřiny, bez lékařské péče a dalších vymožeností, které dnes považujeme za samozřejmost. I v takových podmínkách ale naši předci museli vychovávat děti včetně dvojčat. Bylo to jistě těžké, však také řada dětí nepřežila. Statistiky působí hrůzostrašně.

V polovině 19. století byla v Braškově a zřejmě i v širokém okolí rekordmankou v rození dvojčat Kateřina Bambasová, rozená Špačková. Zřejmě si tu schopnost přivádět na svět děti v párech přinesla v genech z Jinočan, kde se narodila 1.5.1831 v rodině sedláka Josefa Špačka a Kateřiny Klímové z Makotřas. Už v této rodině se dvojčata vyskytovala. Otec Josef Špaček dal tehdy nezletilé Kateřině souhlas se sňatkem a tak se provdala v Jinočanech 8. července 1851 za Václava Bambase, narozeného v Horních Mokropsích 23.8.1825. Václav Bambas se stal rolníkem v Braškově a již v dubnu 1852 měl s Kateřinou prvního syna Antonína. Kateřina porodila dalších 17 dětí, z toho byla pětkrát dvojčata. Některé děti se však narodily mrtvé nebo se nedožily dospělosti, jak to tehdy bylo běžné.

Porody Kateřiny Bambasové, rozené Špačkové tvoří úctyhodný seznam:

  1.  14.4.1852 Antonín
  2.  15.9.1883 Marie
  3.  4.6.1855 Anežka
  4.  16.10.1856 mrtvě nar. syn dvojče
  5.  16.10.1856 mrtvě nar. syn dvojče
  6.  26.9.1857 Václav – dvojče
  7.  26.9.1857 František – dvojče
  8.  12.2.1860 Anežka – dvojče
  9.  12.2.1860 Josef – dvojče
  10.  2.6.1862 Jan – dvojče  
  11.  2.6.1862 Josef – dvojče
  12.  26.4.1864 Josef
  13.  7.4.1865 Cyril – dvojče
  14.  7.4.1865 Metoděj – dvojče
  15.  4.1.1868 Karel
  16.  28.12.1869 mrtvě nar. dcera
  17.  2.6.1871 Anna
  18.  15.3.1874 mrtvě nar. syn

 Když některé dítě zemřelo, často jeho jméno dostalo další narozené. Dospělosti se z těch osmnácti porozených dětí dožily pouze čtyři. Z dvojčat to byla jen Anežka *1860, která se provdala jako Brejníková. Mezi jejími deseti dětmi byla dvojčata už jen jednou. Její matka Kateřina se dožila 75 let, otec Václav Bambas zemřel v nedožitých 58 letech. I v několika dalších braškovských rodinách se v té době narodila dvojčata, ale jen ojediněle. Například Josef Datel a Anežka Čermáková měli z deseti dětí jedna dvojčata.

 

 

Písařská chyba

V usnesení z posledního veřejného zasedání zastupitelstva je v jednom z bodů zápisu uvedeno, že: Zastupitelstvo souhlasí s námitkou ing. Doksanského a opravou písařské chyby v zápise z 20. zasedání zastupitelstva dne 16.7.2018.

O co v tom jde? Zastupitelstvo se snaží vymazat z historie svého jednání závěr zasedání, který byl v programu, skutečně se konal, ale neukázal v příliš lichotivém světle úřadujícího starostu Ing. Vladimíra Drába. Bylo mu totiž prokázáno vědomé klamání zastupitelů sdělováním nepravdivých informací o založení nepovolené skládky stavebního odpadu na Toskánce v červenci 2018. V původním zápisu byla uvedena skutečná délka zasedání 19 minut. Deset minut trvalo jednání a usnesení a v přímo navazujícím devítiminutovém závěru promluvil o skládce starosta Dráb a zastupitelka Vostrá. Ten závěr je však pro starostu zlým snem a odhalením jeho skutečné podstaty,  proto jej zastupitelé podlézavě uznali za písařskou chybu. S podstatnými úryvky ze zcenzurovaného závěru zasedání se můžete seznámit v příspěvku „Svatozář nebo lhář“ ze 7.9.2018. Převážnou část obsahu závěru, až do doby, kdy starosta jeho záznam zakázal, si můžete přehrát v níže uvedeném videozáznamu. Všimněte si starostova výslovného vyjádření, že šlo o informaci „… v závěru tohoto veřejného zasedání …“ (3 minuty po začátku záznamu) a další potvrzení u konce „… na zasedáních se u nás nenahrává …“

Je s podivem, že zastupitelé se snaží tuto část veřejného zasedání vytěsnit z dokumentace i paměti občanů a dokonce k tomu přijali usnesení o písařské chybě v délce trvání zasedání.

Že nebylo postupováno ze strany starosty zákonným způsobem a nebyla podána stížnost na Hygienu ani nebyl kontaktován stavební úřad je doloženo vyjádřením těchto institucí. Místo toho zvolil starosta snad po vzoru mafie zákulisní jednání a pohrůžky násilím. To, že byla skládka do dvou týdnů odstraněna a terén uveden téměř do původního stavu svědčí o jeho snaze vyvinit stavební firmu, která se na skládce podílela a jejímž je stoprocentním vlastníkem a uniknout spravedlivému postihu za porušení zákona. Podle mého názoru to svědčí o jeho podjatosti při řešení problémů obce a upřednostňování osobních zájmů nad zájmy ostatních občanů.

V životě se setkáváme se širokým spektrem povah lidí. Někteří mají potřebu ovládat, jiní se rádi podřizují. O extrémní úchylce v typologii osob je zajímavé si přečíst třeba článek autorů MF DNES, Michaely Ryšavé – Svobodové z roku 2017:

: http://ona.idnes.cz/psychopati-mezi-nami-politici-lekari-i-soudci-chteji-moc-i-obdiv-pwm-/vztahy-sex.aspx?c=A170418_131323_vztahy-sex_jup

S takovými typy se často nesetkáte, ale co kdyby? Dejte si na ně pozor – jak radí autorka.

Komu vlastně slouží zastupitelé? Jejich slib zněl: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji na svou čest a svědomí, že svoji funkci budu vykonávat svědomitě, v zájmu obce a jejích občanů a řídit se Ústavou a zákony České republiky.“  Kde zůstala čest, svědomí a zákony? Jak se mohou podívat do očí svým blízkým a spoluobčanům? Zeptejte se jich na to. Alarmující je, že většina zastupitelů, kteří schválili tu „písařskou chybu“ je opět v novém zastupitelstvu. Vezmou si ze svých chyb ponaučení? Svůj podíl na tomto marasmu mají i občané, neteční k takovému chování. 

 

Je po volbách 2018

Komunální volby v roce 2018 přivedly v Braškově do volební místnosti obdobný počet voličů, jako volby před čtyřmi roky. Rozšířil se počet kandidujících, sdružených v pěti stranách. Volební program veřejně představili pouze komunisté, ostatní nic neslíbili, takže si zřejmě budou dělat to, co se jim bude hodit, aniž by skládali nějaké účty. Přestože důvěra občanů ve vedení klesá, dá se očekávat, že bude trvat dominance stavební lobby ve vedení obce a dá se předpokládat větší prorůstání podnikatelských zájmů jednotlivců a uskupení do obecní politiky na úkor všech občanů. Rozdíl preferenčních hlasů pro jednotlivé kandidáty (v tabulce níže) mezi volbami 2014 a 2018 ukazuje, že stoupá počet občanů, kteří slepou důvěru nahradili rozumovým uvažováním a svůj hlas nedali těm, kteří se v uplynulém volebním období nechtěli ze svých činů zodpovídat nebo uváděli nepravdivé informace, či je tolerovali. Je ke škodě obce, že tito občané svůj názor zatím projevují jen v tajných volbách a ostýchají se jej zveřejnit.

Tyto stránky se budou nadále věnovat i životu v obci a soustředí se zejména na činnost nového zastupitelstva. Bez veřejné kontroly, která se totalitním vůdcům nelíbí, není demokracie. Doufám, že si zvolení zastupitelé při skládání svého slibu uvědomí, že jsou jím vázáni po celé funkční období a nebudou jej považovat jen za prázdná slova.

Křest v Hájku

Matriční zápisy jsou obvykle strohé, ale dá se z nich vyčíst mnohé i o životě občanů té doby. Křty dětí unhošťských farníků převážně probíhaly v místním kostele. Tehdejší „honorace“ ale asi toužila po něčem neobvyklém a tak je zajímavou výjimkou z roku 1666 křest, který proběhl zřejmě v loretánské kapli v Hájku na katastru Červeného Újezdu. Ta byla  prvně vysvěcena roku 1625 a rod Žďárských u ní později nechal vybudovat františkánský klášter. Více je o tom např. na Wikipedii

Faráři to tehdy se zápisy neměli lehké, řada jmen existovala jen ve slovním podání. Tak je jeden z kmotrů uveden jako „Pan Vylim František s Kodský Měšťanín a spolu Radní …“. Podle Františka Melichara, byl však radním v té době Vilím Škodský z Frajerbergu.