Zrod a počátky první dochované matriky unhošťské katolické farnosti byly stručně popsány v článku  360 let unhošťských matrik  a  První pokřtění v Unhošti .  Ukázky ze zápisů křtů a oddavků z pětiletého působení  prvního novodobého unhošťského faráře najdete v článcích Jan Jindřich Ottich z Dobřan – 1. část a Jan Jindřich Ottich z Dobřan – 2. část . Všechny uváděné zápisy jsou pořízeny z matričních knih uložených ve Státním oblastním archivu v Praze na Chodovci a nyní jsou již veřejně přístupné na Internetu.

Doplněné přepisy usnadňují běžnému čtenáři orientaci v obsahu ne vždy čitelně zapsaného textu. Přepis původních textů je volný a nectí důsledně současná pravidla pravopisu, aby se více blížil originálu při zachování srozumitelnosti pro současného čtenáře.

Od roku 1667 působil na unhošťské farnosti páter Ondřej Adrian Molitoris. Charakter zápisů ani písmo se podstatně nezměnily.  V Unhošti se častěji objevují jména cizinců a šlechty, která se buď ve městě usadila, například tyrolští Feldekové, po kterých tam dosud  zůstal zámek, nebo tam vlastnila jiné majetky. Příkladem těch druhých může být hospodářství hraběte z Kolowrat, s významnou funkcí nejvyššího sudího v království českém, o čemž svědčí následující zápis:

Že Feldekové na panství v Unhošti dlouhodobě pobývali, svědčí i to, že tam měli kuchaře:

 

Následující zápis faráře o křtu nemanželského dítěte vtipně formuluje otce:

V Unhošti se objevila i počeštělá jména cizího původu, znějící na místní poměry dnes trochu exoticky. V Čechách dnes žijí jen čtyři osoby tohoto příjmení na Benešovsku.

Rozdíly v sociálním postavení farníků se projevovaly i v prostoru, který jim byl věnován v matrice. Některé křty prostě probíhaly ve slavnostnější atmosféře za účasti významných kmotrů a svědků:

Poměřit si můžete i délku následujících dvou zápisů:

Co do délky zápisu snad vede následující křest se zajímavým obsazením:

Takových zajímavostí je v první unhošťské matrice tohoto období plno. Nově se začaly objevovat i záznamy o zemřelých a jim poskytovaných svátostech. V osmdesátých letech 17. století však  polevila pečlivost písařů při matričních zápisech a byla i narušena jejich kontinuita. O tom ale bude řečeno více až ve druhém dílu tohoto tématu.

 

 

V minulém článku o zápisech poskytnutých svátostí křtu a oddavků v první zachované unhošťské matrice z roku 1660 jste se dozvěděli o některých obřadech poskytnutých farníkům Janem Jindřichem Ottychem z Dobřan i Františkány z Hájku. Ne všechny zápisy byly tak obsáhlé, jako ty dříve uvedené. Přesto lze i v některých ze stovek prostých zápisů najít zajímavosti z tehdejšího života v Unhošti a v okolních obcích. Nejstarší matriky poskytovaly farářům prostor i pro vyjádření jejich pocitů, což zbyrokratizované matriky v pozdějších stoletích, převedené v podstatě do formy tabulek s předepsanými údaji, již neumožňovaly. Sice se někdy stalo, že v záznamech chybí některý důležitý údaj, jako je místo bydliště či jméno, ale přidaná hodnota dalších údajů je neocenitelná. Příkladem neúplného jména je ženich Václav v níže uvedeném matričním záznamu. V té době je ale možné, že svoje příjmení ani neznal.

Podobně tomu bylo i u zápisu jmen svědků, například : Jiřík, čeledín Pařízkův z Braškova nebo družička Dorota, dcera Matěje, ševce z Braškova:

 

Že se do farního života od počátku zapojili i obyvatelé okolních obcí, svědčí  například první křtěnec z Braškova již z 19. února 1662 (viz Kdo byl Jan Cester? ). Farnost obsloužila svátostmi i širší okolí, přehled vesnic je uveden např. v článku  První pokřtění v Unhošti.

Z bližšího okolí se do katolického církevního života brzy zapojila i rodina mlynáře Matěje Sváška z Poteplí, jehož syn byl pokřtěn 10.5.1663. V Pleteném Újezdu byl jako první pokřtěn Jan Dlouhý 27.5.1663, v Kyšicích pak Matěj Pospíšil 3.2.1664. Do jaké míry byla rekatolizace na Unhošťsku nucená, se nedá z matrik přímo prokázat. O tom, že byla úspěšná, svědčí houstnoucí zápisy o křtech i oddavcích jak obyvatel města Unhoště, tak i okolních obcí. Jistý podíl na tom mohlo mít i postupné doosídlování území, zdevastovaného třicetiletou válkou a odchodem protestantů do jiných krajů.

Příkladem zápisu sňatku prostých venkovanů je následující záznam:

Zvláště ceněni byli mlynáři, kteří se obrátili ke katolické víře. Varvařovští na Červeném mlýně nechali pokřtít syna Jana 30.11.1664, Dorota Svobodová, dcera mlynáře Jana ze Suchého mlýna se dočkala křtu 18.1.1665. Mlynáři migrovali až z Moravy: 

Postupně se rekatolizoval i Pletený Újezd:

Svátosti křtu se dostalo i prostým farníkům:

Farář Jan Jindřich Ottych z Dobřan ukončil svou činnost na unhošťské faře posledním zápisem z 20.7.1667.

 

 

 

 

 

 

 

Jan Jindřich Ottych z Dobřan, zmíněný v předchozích článcích, je prvním unhošťským farářem, po kterém se zachovala úplná kniha křtů a oddavků, kterou vedl v letech 1662 až do 16.7.1667. Jsou známa i jména unhošťských farářů již od poloviny 14. století, řadu z nich uvádí ve své Monografii Unhoště František Melichar. Podrobnosti o nich ale neznáme, jejich záznamy, pokud vůbec existovaly, se nedochovaly. 

Jan Jindřich Ottych z Dobřan vedl matriku pečlivě a úhledně. První zápis křtu je hned z 1. ledna 1662, kdy byl v unhošťském chrámu pokřtěn syn Melichar,

rodičů Lukáše Koníka a Anny ze vsi Přílepek (Malé Přílepy).

Úvodní strany matriky, kterou Státní oblastní archiv v Praze – Chodovci uchovává pod názvem Unhošť 01, obsahují řadu zajímavostí, které stojí za pozornost. S některými se na následujících řádcích blíže seznámíme. Kdo záznamy do matriky zapisoval není jisté. Kromě farářů to dříve dělali i kaplani nebo místní kantoři či písaři. Uctivá formulace zápisů, například „dvojctihodný“ farář, svědčí spíše o tom, že zápisy prováděla jiná osoba. Písmo je stejné po celou dobu pětiletého působení Jana Jindřicha Ottycha z Dobřan v Unhošti. Stejný charakter úhledného písma pokračuje v zápisech ještě několik let po převzetí farnosti páterem Ondřejem Adrianem Molitorisem v roce 1668.

Po třicetileté válce byla téměř vypleněná Unhošť dosídlována stavy věrnými koruně. Majetky zabavené protestantům zde získávali i rytíři, zřejmě za své zásluhy. Jedním z příkladů je sňatek rytíře a šlechtičny z roku 1663: 

Zajímavostí je, že urození Elznicové připustili i sňatek nerovný – s italským tovaryšem kamenického řemesla. Dokládá to křest Lidmilly Alžběty, dcery pana Bernarda Špinety a urozené paní Kateřiny Elznicové, jeho manželky:

 

Při svátostech hostovali i Františkáni v Hájku, za pozornost stojí i významní kmotři Doroty Petinhové:

Příště se ještě budeme věnovat běžným občanům z Unhoště a okolních obcí.

 

V minulém článku 360 let unhošťských matrik byl zmíněn zápis o darování matriční knihy k zápisům křtů a oddavků. Po ukončení třicetileté války v roce 1648 byl proces znovu utváření církevního života zdlouhavý a bolestný zejména pro nekatolíky, jejichž konfese již nebyla povolována. Nucená rekatolizace, zahájená nedlouho po porážce českých stavů v bitvě na Bílé hoře v roce 1620, navazovala na rozsáhlé konfiskace majetku opoziční šlechty a měšťanů. Z města Unhoště a zřejmě i z okolních vesnic se nuceně vystěhovala část obyvatel, kteří přišli o majetek a nebyli ochotni se smířit se ztrátou víry svých předků. Výtěžky ze zabaveného majetku císař částečně věnoval na obnovu katolické církve. Jak tomu bývá po každé revoluci, velká část obyvatelstva z existenční nouze přijala nové poměry s nechutí, ale bez odporu. Tak se i v Unhošti po dvanácti letech po skončení války začal obnovovat církevní život pod taktovkou katolické církve. 

Prvním farářem unhošťské farnosti se stal v roce 1661 Jan Jindřich Ottych z Dobřan. V matrice Unhošť 01 po sobě zanechal zápisy o křtech a oddavcích v letech 1662 až 1667. Zaznamenáno je od něj 230 křtů a 70 oddaných párů v kostele svatých apoštolů Petra a Pavla v Unhošti. Poslední jeho zápis je z 20.7.1667.

Unhošťská farnost zasahovala v té době i do vzdálenějších obcí, kde ještě církevní život nebyl obnoven. Zaznamenáni jsou farníci z města Unhoště a obcí:

Braškov, Kyšice, Pletený Újezd, Dobrá, Malé (Dolejší) Přítočno, Velké (Hořejší) Přítočno, Chyňava, Nenačovice, Železná, Dolany, Lidice, Makotřasy, Buštěhrad, Malé Přílepy, Červený Újezd, Chrášťany, Hostouň, Běloky, (Horní) Ptice.

V 1. pololetí 1662 byli pokřtěni:

1.1.1662   Melichar Koník z Přílepek (Malé Přílepy)

7.1.1662   Dorota, dcera podruha z chalupy Jana Holečka z Nenačovic

15.1.1662 Dorota Sladkovská z Nenačovic

22.1.1662 Dorota Braumová z Nenačovic

28.1.1662 Dorota Špaténková z Bělok

2.2.1662   Pavel Křeček z Chyňavy

5.2.1662   Dorota Repičová z Chyňavy

18.2.1662 Jiří Dvořák z Horních Ptic

19.2.1662 Jan Cester z Braškova

19.2.1662 Lidmila Kadlecová z Horních Ptic

20.2.1662 Matěj Nyšta zřejmě z Unhoště, zapsán jako poddaný Jeho Milosti Pana nejvyššího sudího (hraběte z Kolowrat)

26.2.1662 Matěj Duda z Železný

26.2.1662 dítě neznámých rodičů z Červeného Újezda

4.3.1662   Zuzana Husáková z Chyňavy

12.3.1662 Jan Hladký z Chyňavy

25.3.1662 Máří Magdalena Beránková z Červeného Újezda

26.3.1662 Jiří neznámých rodičů ze zámku v Červeném Újezdě

8.4.1662   Anna Barbora neznámých rodičů z Unhoště

20.4.1662 Alžběta Koubová z Unhoště

1.5.1662   Veruna Fučíková z Unhoště

21.5.1662 Veronika Kohoutská z Dolan

28.5.1662 Kateřina Jandová z Unhoště

8.6.1662   Vít Mikoláš z Unhoště

9.6.1662   Alžběta Roubalová z Unhoště

13.6.1662 Kateřina Tomášková z Unhoště

17.6.1662 Justina Lidmila Tintěrová z Velkého Přítočna

17.6.1662 Jan Procházka z Malého Přítočna

22.6.1662 Anna Kořínská z Lidic

Vypovídací hodnota matričních zápisů o křtech od faráře Jana Jindřicha Ottycha z Dobřan je po celou dobu v podstatě stejná a můžete si o ní udělat obrázek třeba ze zápisu o prvním křtu z Braškova Kdo byl Jan Cester? .

Zajímavostí této části matriky je, že mezi zápisy o křtech je na sc.12 až 14  uveden inventář unhošťského kostela k 26.1.1662 a dary farníků v letech 1660 až 1663. Dává to obrázek o postupné obnově unhošťského kostela a církevního života.

 

  

Významným pramenem poznání života předků nejen pro genealogii a historickou demografii jsou matriční knihy farních úřadů. Katolická církev se zápisy o narození, oddavkách a úmrtí obyvatel farnosti zasloužila o zachování spolehlivého zdroje informací o životě společnosti v několika posledních stoletích.

O vedení matrik rozhodl již roku 1563 církevní koncil v Tridentu, v našich zemích se na většině farností začaly zavádět až po reformě církevní správy z roku 1631, prosazené arcibiskupem kardinálem Arnoštem Harrachem. V pobělohorské době je z obsahu matrik možné vyčíst postupnou nucenou rekatolizaci věřících. V předbělohorské době bylo u nás asi jen 10% katolíků. Jiná vyznání se během několika desítek let podařilo prakticky vymýtit tvrdými restrikcemi proti protestantům. Přesvědčivým dokladem takového procesu v našem okolí jsou záznamy v matrice Beroun 01, vedené mezi lety 1601 až 1633.

Do církevního života kromě politických změn po bitvě na Bílé Hoře v roce 1620 neblaze zasáhla i třicetiletá válka. Přes Unhošťsko se několikrát přehnala vojska, decimující civilní obyvatelstvo a vypleněn byl zřejmě i kostel. V letech 1628 až 1661 byla Unhošť bez duchovního pastýře.

Za počátek nové éry v církevním životě našeho regionu můžeme považovat zavedení písemných záznamů o obřadech katolické církve, které se až dodnes v nepřetržité řadě dochovaly v matričních knihách. Matriční knihy jsou uloženy ve Státním oblastním archivu v Praze a v jejich digitalizované podobě si je můžete prohlížet na www.ebadatelna/soapraha.cz.

Nejstarší dochovaná matriční kniha unhošťské farnosti pochází z roku 1660, kdy byla darována místnímu kostelu.

Na rozdíl od predikátu uváděném v zápisu na úvodní straně matriky se domnívám, že dárcem by mohl být v jiných pramenech zmiňovaný František Vilém z Talmberka (zemřel 1665), jehož předkové pocházeli z rodu Talmberků a Lobkowiczů, blízkých pražskému hradu.

V následujících příspěvcích si něco řekneme o událostech, zaznamenaných v první unhošťské matriční knize.

 

 

 

Písemných zmínek o Braškovu ze středověku je poskrovnu. Roku 1249 se na jedné listině krále Václava I. objevují u jednoho ze svědků její platnosti slova „de Brascow“ – pán z Braškova. To se považuje za první písemnou zmínku o našem sídle. Dále se archivy zmiňují vesměs o majetnější části obyvatelstva, která si do zemských desek nechala zapsat změny vlastnictví (desky trhové). Jiná část zemských desek – desky půhonné – obsahovala popohnání před soud. I tam se dozvíme něco o životě v Braškově ve středověku. Jako snad v každé době se i tehdy vyskytovali mezi obyvateli zloději, ale i lidé, kteří se dovedli proti nim soudně bránit.  Na tom se toho za 700 let zase tolik nezměnilo. Jeden z takových soudních sporů, týkající se Braškova, probíhal právě před 700 lety. Tehdejším postrachem pro okolí byl Oldřich, vládce statku Braškovského, který za účasti svého bratra Albrechta a kumpána ze Dříně okradli Oldřicha za Slivna. Ten se obrátil na soud a během procesu v letech 1318-1324 vyplavaly na povrch další prohřešky braškovského vládce, který musel škodu nahradit.  Pozdější braškovští vladykové snad zločinecké sklony Oldřicha nepodědili a dokonce dosáhli oceňovaných postavení. To už se ale dostáváme k době husitské – to je jiná kapitola s božími soudy.

Pokud vás zajímají podrobnosti z dlouholeté historie Braškova, opět vám doporučuji si přečíst dosud nepřekonanou publikaci „Obec Braškov (1249-1999) – Pohledy do historie“, kterou sestavil a napsal Mgr. Miroslav Oliverius a vydal  Obecní úřad Braškov v roce 1999. Jestli ji nevlastníte, můžete si ji vypůjčit v místní knihovně. Významným písemným pramenem o dění v Braškově od druhé poloviny 17. století, vesměs dosud nekomentovaným, jsou farní knihy z Unhoště. Díky péči SOA Praha jsou nyní všechny přístupné na Internetu. Na tomto webu budete i nadále populárním způsobem seznamováni s jejich nejzajímavějšími pasážemi a jejich demografickými výstupy. Archiv dosud zveřejněných příspěvků nejsnadněji naleznete na stránce Stokrát zbraskova pro Vás .

 

 

O hořejším braškovském rybníku jsme se zmínili v příspěvku K dolejší hrázi, který označil polohu zaniklého dolejšího braškovského rybníka na černém potoce nedaleko pod současnou čističkou. Podle pamětí Františka Melichara byl již v roce 1845 hořejší i dolejší braškovský rybník označen jako vypuštěný, stejně jako desítky dalších rybníků na Unhošťsku. Dnešní nářky nad nedostatkem vody nejsou nic nového. Již v 19. století bylo konstatováno, že ve středních Čechách spadne nejméně dešťů z celého rakouského mocnářství. Že je Unhošťsko chudé na vodstvo, bylo již tehdy přičítáno nedostatku lesů v jeho východní části a zániku mnoha rybníků. V současné terminologii se tomu říká nedostatečné zadržování vody v krajině. 

Současný braškovský rybník je napájen prameny, ústícími do něj ze západní a severní strany. Ty západní, které odvodňují stráň od Valdeku, moc znatelné nejsou. V minulém století zřejmě utrpěly újmu i zavezením západního břehu rybníka sedimenty z jeho čištění. Severní pramen, vytékající z roury v boční hrázi není také příliš vydatný, ale jeho podzemní cesty nás mohou dovést kolem mnoha studen až k dávno zaniklému hořejšímu braškovskému rybníku. Po něm už zbyla jen jedna památka – donedávna ztepilá vrba před bývalou prodejnou Jednoty.

Že mají její kořeny i po jejím odstranění stále z čeho čerpat, dokazuje její intenzivní zmlazování.

Pozůstatky hořejšího braškovského rybníku jsou patrné i na mapě z první poloviny 19. století, zakreslené na parcele č. 273. Tam si později vybudoval svoji živnost řezník Chalupa a hořejší rybník tak navěky zmizel.