Vostrá do senátu?

Český levicový deník Haló noviny zveřejnil v Senátních novinách pro volební obvod č. 30 – Kladno článek Ing. Bc. Miloslavy Vostré „Proč jsem se rozhodla kandidovat do Senátu Parlamentu ČR„. Když jsem si deník přečetl, musím Vám sdělit důvody

Proč nebudu volit Miloslavu Vostrou do Senátu

Jak kandidátka sama uvádí, je též zastupitelkou v obci Braškov. Funkce je to sice svým vlivem neporovnatelná se senátorem, ale postoje, které v ní zaujímá, dávají tušit, jak by se v nové roli chovala. Kdo sledujete tento web na stránce „Život v obci“ delší dobu, tak víte, že není založen na smyšlenkách, ale tvrzení jsou podložena důkazy. Proto i moje důvody, proč nepatří tato kandidátka do významné politické pozice, patřičně doložím dvěma zdokumentovanými epizodami z jejího života v komunální politice v poslední době.

Postoj k pravdě a lži

Epizoda je z roku 2018. Braškovské zastupitelstvo tehdy rozhodlo, že část předchozího veřejného zasedání se vlastně nekonala. Za písařskou chybu byla označena délka trvání zasedání, uvedená v již schváleném a ověřovateli potvrzeném zápisu, aby se za „neuskutečněný“ prohlásil poslední bod programu – závěr, v němž vystoupil starosta obce Braškov Ing. Vladimír Dráb a prokazatelně lživě informoval zastupitele o nepovolené skládce stavebního odpadu, na které měla podíl jeho stavební firma. V závěru zasedání, hned po starostovi, vystoupila i zastupitelka Ing. Miloslava Vostrá. Snad i proto měla v paměti průběh zasedání a v hlasování o zkrácení (více na Písařská chyba ) se zdržela hlasovat ve prospěch tohoto ostudného rozhodnutí (viz výpis ze zápisu zde ). Může jí to sloužit ke cti? Sice se v ní hnulo svědomí, že neschválila evidentní nepravdu, ale neprojevila odvahu se nesouhlasem postavit proti manipulaci s fakty. Jaké důsledky by takové selhání mohlo mít v senátu?

Postoj k občanům, které zastupuje

Druhá epizoda je z roku 2019. Historie tohoto příběhu je trochu obsáhlejší, výrazný podíl na popsaném dění však měla i Ing. Miloslava Vostrá jako zastupitelka obce a členka kontrolního výboru, přítomná na klíčovém zasedání. Její roli se pokusím shrnout do následujících řádků.

Pokud se chcete s dějem a atmosférou 3. veřejného zasedání zastupitelstva obce Braškov z 13.5.2019 seznámit podrobněji, přečtěte si následující příspěvky:

Opět CSB 

Necenzurovaný zápis 1.část

Necenzurovaný zápis 2.část

Necenzurovaný zápis 3.část

Stručněji lze popsat roli kandidátky do senátu asi takto:

Na dotaz občana, jak bylo naloženo s jeho podnětem kontrolnímu výboru obce, podaným před třemi měsíci, odmítla předsedkyně výboru odpovědět ve smyslu „s vámi se bavit nebudu“. Později odpověděla členka kontrolního výboru Ing. Miloslava Vostrá, že se podnětem nezabývali. Ve svém obsáhlejším diskusním příspěvku obhajovala neregulérní postupy obce jako neúmyslné porušování zákonů a vyjádřila se tak, že jedním z mála diskusních příspěvků na shromážděních zastupitelstva se nemohou stále zabývat, protože mají i jinou práci. (Poznámka redakce: Zasedání zastupitelstva trvalo 50 minut a koná se obvykle jednou za tři měsíce.) Potvrdila, že pro svá rozhodnutí mají vždy dostatek podkladů, takže jedná vědomě a v jiných obcích je to horší.

Následná diskuse se vyhrotila až do otevřeného napadání, pomluv a zastrašování tazatele ze strany zastupitelů a rodinných příslušníků starosty a vyhrožování poškozením jeho majetku, které bylo skutečně druhý den dokonáno, aniž by se k tomu někdo přiznal. Od tohoto zasedání již nebyl obsah diskuse oproti předchozím létům obcí zveřejňován a účast občanů na životě v obci se zdá být nežádoucí. Zastrašování diskutujících občanů nadále pokračovalo například tím, že si na konkrétního občana nechal starosta schválit nákup videokamery a stativu, aby si jej mohli nahrávat. Způsob hlasování o tomto bodu je názornou ukázkou dlouhodobého ovlivňování zastupitelů starostou a jejich neschopnosti projevit nesouhlas.

Kandidátka do senátu Miloslava Vostrá se při dlouholetém působení v zastupitelstvu obce Braškov podílela na zavedení atmosféry potlačující svobodný projev občanů. Jako členka kontrolního výboru se nezasadila o vyřizování podnětů občanů, naopak se domnívám, že omlouvala a bagatelizovala porušování zákonů. Od absolventky dvou vysokých škol, poslankyně Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a předsedkyně rozpočtového výboru bych očekával, že bude důsledněji prosazovat prohlubování demokracie i na komunální úrovni a nebude tolerovat totalitní metody vedení společnosti. Považuji to za její selhání a proto ji nebudu volit ani do senátu.

 

 

 

Jan Jindřich Ottych z Dobřan – 2. část

V minulém článku o zápisech poskytnutých svátostí křtu a oddavků v první zachované unhošťské matrice z roku 1660 jste se dozvěděli o některých obřadech poskytnutých farníkům Janem Jindřichem Ottychem z Dobřan i Františkány z Hájku. Ne všechny zápisy byly tak obsáhlé, jako ty dříve uvedené. Přesto lze i v některých ze stovek prostých zápisů najít zajímavosti z tehdejšího života v Unhošti a v okolních obcích. Nejstarší matriky poskytovaly farářům prostor i pro vyjádření jejich pocitů, což zbyrokratizované matriky v pozdějších stoletích, převedené v podstatě do formy tabulek s předepsanými údaji, již neumožňovaly. Sice se někdy stalo, že v záznamech chybí některý důležitý údaj, jako je místo bydliště či jméno, ale přidaná hodnota dalších údajů je neocenitelná. Příkladem neúplného jména je ženich Václav v níže uvedeném matričním záznamu. V té době je ale možné, že svoje příjmení ani neznal.

Podobně tomu bylo i u zápisu jmen svědků, například : Jiřík, čeledín Pařízkův z Braškova nebo družička Dorota, dcera Matěje, ševce z Braškova:

 

Že se do farního života od počátku zapojili i obyvatelé okolních obcí, svědčí  například první křtěnec z Braškova již z 19. února 1662 (viz Kdo byl Jan Cester? ). Farnost obsloužila svátostmi i širší okolí, přehled vesnic je uveden např. v článku  První pokřtění v Unhošti.

Z bližšího okolí se do katolického církevního života brzy zapojila i rodina mlynáře Matěje Sváška z Poteplí, jehož syn byl pokřtěn 10.5.1663. V Pleteném Újezdu byl jako první pokřtěn Jan Dlouhý 27.5.1663, v Kyšicích pak Matěj Pospíšil 3.2.1664. Do jaké míry byla rekatolizace na Unhošťsku nucená, se nedá z matrik přímo prokázat. O tom, že byla úspěšná, svědčí houstnoucí zápisy o křtech i oddavcích jak obyvatel města Unhoště, tak i okolních obcí. Jistý podíl na tom mohlo mít i postupné doosídlování území, zdevastovaného třicetiletou válkou a odchodem protestantů do jiných krajů.

Příkladem zápisu sňatku prostých venkovanů je následující záznam:

Zvláště ceněni byli mlynáři, kteří se obrátili ke katolické víře. Varvařovští na Červeném mlýně nechali pokřtít syna Jana 30.11.1664, Dorota Svobodová, dcera mlynáře Jana ze Suchého mlýna se dočkala křtu 18.1.1665. Mlynáři migrovali až z Moravy: 

Postupně se rekatolizoval i Pletený Újezd:

Svátosti křtu se dostalo i prostým farníkům:

Farář Jan Jindřich Ottych z Dobřan ukončil svou činnost na unhošťské faře posledním zápisem z 20.7.1667.

 

 

 

 

 

 

 

Jan Jindřich Ottych z Dobřan – 1. část

Jan Jindřich Ottych z Dobřan, zmíněný v předchozích článcích, je prvním unhošťským farářem, po kterém se zachovala úplná kniha křtů a oddavků, kterou vedl v letech 1662 až do 16.7.1667. Jsou známa i jména unhošťských farářů již od poloviny 14. století, řadu z nich uvádí ve své Monografii Unhoště František Melichar. Podrobnosti o nich ale neznáme, jejich záznamy, pokud vůbec existovaly, se nedochovaly. 

Jan Jindřich Ottych z Dobřan vedl matriku pečlivě a úhledně. První zápis křtu je hned z 1. ledna 1662, kdy byl v unhošťském chrámu pokřtěn syn Melichar,

rodičů Lukáše Koníka a Anny ze vsi Přílepek (Malé Přílepy).

Úvodní strany matriky, kterou Státní oblastní archiv v Praze – Chodovci uchovává pod názvem Unhošť 01, obsahují řadu zajímavostí, které stojí za pozornost. S některými se na následujících řádcích blíže seznámíme. Kdo záznamy do matriky zapisoval není jisté. Kromě farářů to dříve dělali i kaplani nebo místní kantoři či písaři. Uctivá formulace zápisů, například „dvojctihodný“ farář, svědčí spíše o tom, že zápisy prováděla jiná osoba. Písmo je stejné po celou dobu pětiletého působení Jana Jindřicha Ottycha z Dobřan v Unhošti. Stejný charakter úhledného písma pokračuje v zápisech ještě několik let po převzetí farnosti páterem Ondřejem Adrianem Molitorisem v roce 1668.

Po třicetileté válce byla téměř vypleněná Unhošť dosídlována stavy věrnými koruně. Majetky zabavené protestantům zde získávali i rytíři, zřejmě za své zásluhy. Jedním z příkladů je sňatek rytíře a šlechtičny z roku 1663: 

Zajímavostí je, že urození Elznicové připustili i sňatek nerovný – s italským tovaryšem kamenického řemesla. Dokládá to křest Lidmilly Alžběty, dcery pana Bernarda Špinety a urozené paní Kateřiny Elznicové, jeho manželky:

 

Při svátostech hostovali i Františkáni v Hájku, za pozornost stojí i významní kmotři Doroty Petinhové:

Příště se ještě budeme věnovat běžným občanům z Unhoště a okolních obcí.

 

První pokřtění v Unhošti

V minulém článku 360 let unhošťských matrik byl zmíněn zápis o darování matriční knihy k zápisům křtů a oddavků. Po ukončení třicetileté války v roce 1648 byl proces znovu utváření církevního života zdlouhavý a bolestný zejména pro nekatolíky, jejichž konfese již nebyla povolována. Nucená rekatolizace, zahájená nedlouho po porážce českých stavů v bitvě na Bílé hoře v roce 1620, navazovala na rozsáhlé konfiskace majetku opoziční šlechty a měšťanů. Z města Unhoště a zřejmě i z okolních vesnic se nuceně vystěhovala část obyvatel, kteří přišli o majetek a nebyli ochotni se smířit se ztrátou víry svých předků. Výtěžky ze zabaveného majetku císař částečně věnoval na obnovu katolické církve. Jak tomu bývá po každé revoluci, velká část obyvatelstva z existenční nouze přijala nové poměry s nechutí, ale bez odporu. Tak se i v Unhošti po dvanácti letech po skončení války začal obnovovat církevní život pod taktovkou katolické církve. 

Prvním farářem unhošťské farnosti se stal v roce 1661 Jan Jindřich Ottych z Dobřan. V matrice Unhošť 01 po sobě zanechal zápisy o křtech a oddavcích v letech 1662 až 1667. Zaznamenáno je od něj 230 křtů a 70 oddaných párů v kostele svatých apoštolů Petra a Pavla v Unhošti. Poslední jeho zápis je z 20.7.1667.

Unhošťská farnost zasahovala v té době i do vzdálenějších obcí, kde ještě církevní život nebyl obnoven. Zaznamenáni jsou farníci z města Unhoště a obcí:

Braškov, Kyšice, Pletený Újezd, Dobrá, Malé (Dolejší) Přítočno, Velké (Hořejší) Přítočno, Chyňava, Nenačovice, Železná, Dolany, Lidice, Makotřasy, Buštěhrad, Malé Přílepy, Červený Újezd, Chrášťany, Hostouň, Běloky, (Horní) Ptice.

V 1. pololetí 1662 byli pokřtěni:

1.1.1662   Melichar Koník z Přílepek (Malé Přílepy)

7.1.1662   Dorota, dcera podruha z chalupy Jana Holečka z Nenačovic

15.1.1662 Dorota Sladkovská z Nenačovic

22.1.1662 Dorota Braumová z Nenačovic

28.1.1662 Dorota Špaténková z Bělok

2.2.1662   Pavel Křeček z Chyňavy

5.2.1662   Dorota Repičová z Chyňavy

18.2.1662 Jiří Dvořák z Horních Ptic

19.2.1662 Jan Cester z Braškova

19.2.1662 Lidmila Kadlecová z Horních Ptic

20.2.1662 Matěj Nyšta zřejmě z Unhoště, zapsán jako poddaný Jeho Milosti Pana nejvyššího sudího (hraběte z Kolowrat)

26.2.1662 Matěj Duda z Železný

26.2.1662 dítě neznámých rodičů z Červeného Újezda

4.3.1662   Zuzana Husáková z Chyňavy

12.3.1662 Jan Hladký z Chyňavy

25.3.1662 Máří Magdalena Beránková z Červeného Újezda

26.3.1662 Jiří neznámých rodičů ze zámku v Červeném Újezdě

8.4.1662   Anna Barbora neznámých rodičů z Unhoště

20.4.1662 Alžběta Koubová z Unhoště

1.5.1662   Veruna Fučíková z Unhoště

21.5.1662 Veronika Kohoutská z Dolan

28.5.1662 Kateřina Jandová z Unhoště

8.6.1662   Vít Mikoláš z Unhoště

9.6.1662   Alžběta Roubalová z Unhoště

13.6.1662 Kateřina Tomášková z Unhoště

17.6.1662 Justina Lidmila Tintěrová z Velkého Přítočna

17.6.1662 Jan Procházka z Malého Přítočna

22.6.1662 Anna Kořínská z Lidic

Vypovídací hodnota matričních zápisů o křtech od faráře Jana Jindřicha Ottycha z Dobřan je po celou dobu v podstatě stejná a můžete si o ní udělat obrázek třeba ze zápisu o prvním křtu z Braškova Kdo byl Jan Cester? .

Zajímavostí této části matriky je, že mezi zápisy o křtech je na sc.12 až 14  uveden inventář unhošťského kostela k 26.1.1662 a dary farníků v letech 1660 až 1663. Dává to obrázek o postupné obnově unhošťského kostela a církevního života.

 

  

360 let unhošťských matrik

Významným pramenem poznání života předků nejen pro genealogii a historickou demografii jsou matriční knihy farních úřadů. Katolická církev se zápisy o narození, oddavkách a úmrtí obyvatel farnosti zasloužila o zachování spolehlivého zdroje informací o životě společnosti v několika posledních stoletích.

O vedení matrik rozhodl již roku 1563 církevní koncil v Tridentu, v našich zemích se na většině farností začaly zavádět až po reformě církevní správy z roku 1631, prosazené arcibiskupem kardinálem Arnoštem Harrachem. V pobělohorské době je z obsahu matrik možné vyčíst postupnou nucenou rekatolizaci věřících. V předbělohorské době bylo u nás asi jen 10% katolíků. Jiná vyznání se během několika desítek let podařilo prakticky vymýtit tvrdými restrikcemi proti protestantům. Přesvědčivým dokladem takového procesu v našem okolí jsou záznamy v matrice Beroun 01, vedené mezi lety 1601 až 1633.

Do církevního života kromě politických změn po bitvě na Bílé Hoře v roce 1620 neblaze zasáhla i třicetiletá válka. Přes Unhošťsko se několikrát přehnala vojska, decimující civilní obyvatelstvo a vypleněn byl zřejmě i kostel. V letech 1628 až 1661 byla Unhošť bez duchovního pastýře.

Za počátek nové éry v církevním životě našeho regionu můžeme považovat zavedení písemných záznamů o obřadech katolické církve, které se až dodnes v nepřetržité řadě dochovaly v matričních knihách. Matriční knihy jsou uloženy ve Státním oblastním archivu v Praze a v jejich digitalizované podobě si je můžete prohlížet na www.ebadatelna/soapraha.cz.

Nejstarší dochovaná matriční kniha unhošťské farnosti pochází z roku 1660, kdy byla darována místnímu kostelu.

Na rozdíl od predikátu uváděném v zápisu na úvodní straně matriky se domnívám, že dárcem by mohl být v jiných pramenech zmiňovaný František Vilém z Talmberka (zemřel 1665), jehož předkové pocházeli z rodu Talmberků a Lobkowiczů, blízkých pražskému hradu.

V následujících příspěvcích si něco řekneme o událostech, zaznamenaných v první unhošťské matriční knize.

 

 

 

Soud před 700 lety

Písemných zmínek o Braškovu ze středověku je poskrovnu. Roku 1249 se na jedné listině krále Václava I. objevují u jednoho ze svědků její platnosti slova „de Brascow“ – pán z Braškova. To se považuje za první písemnou zmínku o našem sídle. Dále se archivy zmiňují vesměs o majetnější části obyvatelstva, která si do zemských desek nechala zapsat změny vlastnictví (desky trhové). Jiná část zemských desek – desky půhonné – obsahovala popohnání před soud. I tam se dozvíme něco o životě v Braškově ve středověku. Jako snad v každé době se i tehdy vyskytovali mezi obyvateli zloději, ale i lidé, kteří se dovedli proti nim soudně bránit.  Na tom se toho za 700 let zase tolik nezměnilo. Jeden z takových soudních sporů, týkající se Braškova, probíhal právě před 700 lety. Tehdejším postrachem pro okolí byl Oldřich, vládce statku Braškovského, který za účasti svého bratra Albrechta a kumpána ze Dříně okradli Oldřicha za Slivna. Ten se obrátil na soud a během procesu v letech 1318-1324 vyplavaly na povrch další prohřešky braškovského vládce, který musel škodu nahradit.  Pozdější braškovští vladykové snad zločinecké sklony Oldřicha nepodědili a dokonce dosáhli oceňovaných postavení. To už se ale dostáváme k době husitské – to je jiná kapitola s božími soudy.

Pokud vás zajímají podrobnosti z dlouholeté historie Braškova, opět vám doporučuji si přečíst dosud nepřekonanou publikaci „Obec Braškov (1249-1999) – Pohledy do historie“, kterou sestavil a napsal Mgr. Miroslav Oliverius a vydal  Obecní úřad Braškov v roce 1999. Jestli ji nevlastníte, můžete si ji vypůjčit v místní knihovně. Významným písemným pramenem o dění v Braškově od druhé poloviny 17. století, vesměs dosud nekomentovaným, jsou farní knihy z Unhoště. Díky péči SOA Praha jsou nyní všechny přístupné na Internetu. Na tomto webu budete i nadále populárním způsobem seznamováni s jejich nejzajímavějšími pasážemi a jejich demografickými výstupy. Archiv dosud zveřejněných příspěvků nejsnadněji naleznete na stránce Stokrát zbraskova pro Vás .

 

 

Neobvyklé pololetí

V lednu 2020 by asi každý věštec byl považován za blázna, kdyby předpověděl, co se bude po několik následujících měsíců ve světě odehrávat. I život v Braškově byl v uplynulém půlroce poznamenán globálním vývojem. Kovid 19 změnil naše životy jak po epidemiologické, tak i po ekonomické stránce. Preventivní hygienická opatření dopadla i v naší obci negativně na řadu živnostníků i podniků a jejich zaměstnanců. I přes pomoc státu se budou s následky výpadku produkce potýkat delší dobu a bude to mít dopad na všechny obyvatele. 

Hromadné sdělovací prostředky nás zahlcovaly informacemi o vývoji nákazy v ČR i ve světě. Co se děje v Braškově jste si mohli domýšlet jen z kusých zpráv o některých občanech v karanténě. Informační portál obce Braškov se po půlročním působení v novém hávu dosud nevymanil z dětských nemocí. Pochvalu zaslouží snad jen mateřská školka, jejíž informace na obecním webu jsou již tradičně aktuální. Hasiči se také snaží o aktualizace, ale měli by si občas svoji stránku po sobě přečíst. Katastrofou jsou informace obecního úřadu, zveřejňované se značným zpožděním, nebo spíše utajované. Co se objevilo na vývěskách někdy na webu chybělo. Informovanost občanů o skutečném dění není současným vedením obce zřejmě žádoucí. Podívejte se třeba na webovou záložku Projekty  obce – najdete tam jen psí útulek na Bouchalce. O investování desítek miliónů z obecního rozpočtu se tam nic nedozvíte. Podobně zastřené jsou i informace o jiných oblastech činnosti obecního úřadu. Zvláštní kapitolou bylo konání veřejného zasedání zastupitelstva obce Braškov (více na Divadelní recenze ). Vedení obce si demokracii představuje tak, že se smíte ptát jen na to, co vám oni určí ve svém programu. Na to, co zajímá občany, se odpovědi nedočkáte.  I když jde o tak aktuální dotaz, zda byl obcí odvolán  zákaz používání například sportovišť obce. 

Ocenění si zaslouží dobrovolníci z řad občanů a dobrovolných hasičů, kteří v době mimořádných opatření pečovali o potřebné seniory jak donáškou stravy, tak i ochranných pomůcek a nákupů.

Oblíbenou náplní sdělovacích prostředků bylo kromě virů i počasí. Ta příroda si holt pořád nedá poručit. Nářky na málo vody vystřídalo pobouření nad přívaly deště. Tradičně suchý Braškov zimní i jarní podstav vláhy překonal – snad i proto, že obec odstavila pítka na návsích. Po deštích se vegetace vzchopila a úroda na polích vypadá slibně. Jen ty rybníky stále žízní. Z valdecké nádrže je stále brouzdaliště a braškovský rybník by snesl ještě půl metru vody. Ale v potoce stále něco teče.

Z těch viditelných změn v okolí jste si mohli všimnout, že se ztratil králík z fasády Stavimatu. Asi ho snědli na oslavu fúze s jinou společností. Stavimat přišel i o „I“ v názvu, teď budeme nakupovat ve Stavmatu. Více podrobností k této změně z konce minulého roku najdete v obchodním rejstříku.

 

A na závěr jedna perlička. Po cestě kolem Stavmatu ulicí Rudé armády si můžete všimnout separačních tendencí jistých skupin obyvatel Braškova, kteří založili v Úzké ulici novou část obce.

Dosud není jasné, zda je podřízena Braškovu či Dolnímu Bezděkovu. Prý v tom ale není velký rozdíl. Každopádně zůstanou v úzkých.

 

 

Hořejší rybník

O hořejším braškovském rybníku jsme se zmínili v příspěvku K dolejší hrázi, který označil polohu zaniklého dolejšího braškovského rybníka na černém potoce nedaleko pod současnou čističkou. Podle pamětí Františka Melichara byl již v roce 1845 hořejší i dolejší braškovský rybník označen jako vypuštěný, stejně jako desítky dalších rybníků na Unhošťsku. Dnešní nářky nad nedostatkem vody nejsou nic nového. Již v 19. století bylo konstatováno, že ve středních Čechách spadne nejméně dešťů z celého rakouského mocnářství. Že je Unhošťsko chudé na vodstvo, bylo již tehdy přičítáno nedostatku lesů v jeho východní části a zániku mnoha rybníků. V současné terminologii se tomu říká nedostatečné zadržování vody v krajině. 

Současný braškovský rybník je napájen prameny, ústícími do něj ze západní a severní strany. Ty západní, které odvodňují stráň od Valdeku, moc znatelné nejsou. V minulém století zřejmě utrpěly újmu i zavezením západního břehu rybníka sedimenty z jeho čištění. Severní pramen, vytékající z roury v boční hrázi není také příliš vydatný, ale jeho podzemní cesty nás mohou dovést kolem mnoha studen až k dávno zaniklému hořejšímu braškovskému rybníku. Po něm už zbyla jen jedna památka – donedávna ztepilá vrba před bývalou prodejnou Jednoty.

Březen 2014

Že mají její kořeny i po jejím odstranění stále z čeho čerpat, dokazuje její intenzivní zmlazování.

Vrba opět vyrašila – červen 2020

Pozůstatky hořejšího braškovského rybníku jsou patrné i na mapě z první poloviny 19. století, zakreslené na parcele č. 273. Tam si později vybudoval svoji živnost řezník Chalupa a hořejší rybník tak navěky zmizel.

Braškov kolem roku 1840 - archiv ČÚZK
Braškov kolem roku 1840 – archiv ČÚZK

 

Klatba na diskusi

Na 8. veřejném zasedání v divadle Na Háji toho moc slyšet nebylo, jak jste se mohli na vlastní uši přesvědčit v minulém videozáznamu – Divadelní recenze . Zápisy ze schůzí již nejsou jako dříve dostupné na Informačním portálu obce, musíte si je vyžádat v kanceláři úřadu. Je to asi další vylepšení do programu rozvoje obce s názvem „Přívětivý úřad Braškov – nástroje pro komunikaci s veřejností“, na který chce obec vynaložit jeden milión Kč. Teď si můžete skutečný průběh schůze z videozáznamu porovnat se zápisem Zápis z 8. veřejného zasedání 18.5.2020

Objektivita zápisů se už dávno vytratila z té části, která zachycuje diskusi jak k bodům programu při jejich projednávání, tak i vlastní volnou diskusi zařazenou obvykle po projednání úvodních bodů programu. Ze zápisu tak například vypadla poměrně obsáhlá pasáž, kde starosta veřejně oslavoval zásluhy svého švagra při „vyžebrání sponzorských darů ve výši 68 tisíc Kč na festival“, který se nebude letos konat. Překrucování obsahu a smyslu zákona o obcích se tentokrát pod režijním vedením starosty ing. Vladimíra Drába ujal dokonce vystudovaný právník a zastupitel JUDr. Vyduna. S odvoláním na §16, odst. 2, který vyjmenovává práva občanů obce, a v písmenu c) uvádí, že občan má právo:

vyjadřovat na zasedání zastupitelstva obce své stanovisko k projednávaným věcem v souladu s jednacím řádem zastupitelstva,

použili tento text na omezení odpovědí diskutujícím občanům v obecné diskusi. Uvedený bod se však vztahuje na diskusi přímo při projednávání jednotlivých bodů programu, aby nebyla odváděna pozornost od tématu. I právnické rychlokursy však jistě uvádějí, že zákon platí jako celek. Kdyby dotčení dočetli příslušný odstavec zákona do konce, našli by pod písmenem g) právo občana:

podávat orgánům obce návrhy, připomínky a podněty; podání orgány obce vyřizují bezodkladně, nejdéle do 60 dnů. 

K tomu právě slouží i ta obecná diskuse. Proto jsou zasedání zastupitelstva veřejná, aby mohl občan získat při styku s nejdůležitějším orgánem obce – zastupitelstvem – například odpovědi na návrhy, připomínky a podněty bezodkladně – například přímo na veřejném zasedání. Nutno přiznat, že ty diskusní připomínky jsou zastupitelstvem někdy i zohledněny. Připomeňme si například kritiku nesmyslného plánu na zřízení třech zubních ordinací v obci s jedním tisícem obyvatel. (Více např. Kolik zubařů pro Braškov?Opět CSB .) Důvody nikdo nesdělil, ale tři ordinace se už v plánu rozvoje obce neuvádějí. Někdy je potřeba se ozvat, aby si vedení obce uvědomilo, že jejich zájmy se nemusí shodovat s potřebami obyvatel. Demokracie je diskuse a její totalitní potlačování zavání tím, že je asi co tajit. 

Po skončení veřejného zasedání byla po dlouhé době zase příležitost si popovídat se spoluobčany a sdělit jim své názory bez těch ubohých opatření na umlčování diskuse. Při rozhovoru s jedním místním podnikatelem ve zdravotnictví na téma rozvoj demokracie v obci Braškov se mi hned dva přihlásili k té anonymní popelnici se zářivkou, zveřejněné v posledním dílu minisérie o hospodaření s odpadem – Komunální odpad 2020 – 4.část  .

Jestli jste čekali, že mně poděkovali za upozornění na špatné třídění odpadu v jejich firmě, tak asi nejste z Braškova. Vyjádření nevole nad tou fotkou z jejich strany vyústilo až hrozbou zavolání policie, protože to otevření popelnice mají nahrané na kamerách. Nemám sice takové znalosti o jedovatosti rtuti jako vysokoškolsky vzdělaní lékaři, ale místo policie by takové prohřešky v nakládání s nebezpečným odpadem měla spíše řešit hygiena. Třeba o tom, zda zářivky patří do popelnic, něco napíše do Braškovských novin místní komise pro životní prostředí.

Divadelní recenze

Pod vlivem rozvolňujících se, ale stále přetrvávajících opatření proti šíření koronaviru se v pondělí 18.5.2020 konalo od 15 hodin 8. veřejné zasedání zastupitelstva obce Braškov. Program byl uveden v řádně zveřejněné pozvánce: Pozvánka-na-8.-veř.-zasedání-Zastupitelstva-obce-Braškov-dne-18.5.2020  .

Místo konání bylo zvoleno velice příznačně jak k epidemiologickým opatřením, tak i k průběhu schůze. Divadelní pódium amfiteátru Na Háji poskytlo účastníkům nevšední zážitek. Pro ty, kteří se zajímají o život v naší obci a neměli možnost se osobně zúčastnit, jsem zaznamenal průběh schůze na videozáznam. 

Průběh zasedání byl nejen politickým, ale i kulturním zážitkem. Jelikož jste v několika posledních měsících neměli možnost se zúčastnit divadelních představení, ani si na ně přečíst kritiky, pokusím se vystoupení popsat očima diváka, který se popasoval do role amatérského divadelního kritika:

Scénář celého představení byl pečlivě připraven, ale nebýt obsahu, popsaného ve zveřejněném programu, divák by jen těžko pochopil byť jen hlavní obsah jednotlivých epizod. O ozvučení scény se postaralo především místní ptactvo. Na instalaci zvukové aparatury, využívané při jiných akcích se slyšitelností  1 km se poněkud pozapomnělo. Snad šlo o umělecký záměr režiséra, hojně užívaný v některých televizních pořadech, že není potřeba porozumět všem slovům drmolících herců, hlavní je umělecký dojem. O ten se postaral představitel hlavní role ing. Vladimír Dráb, který dlouhodobě na svá vystoupení dojíždí z Dolního Bezděkova, kde jeho fanklub není tak početný, jako v Braškově. Výtvarník scény vhodně zvolil na pozadí ostruhu, zaťatou do braškovského rozpočtu. Diváky zleva však ochudil o pohled na hlavního představitele umístěním modré lahve s životabudičem. Obecenstvo z pravé strany pak mělo hodinkami s průměrem převyšujícím tloušťku zápěstí zakrytý výhled na pýchou se vzdouvající hruď představitele hlavní role při určitých pasážích, pronášených zřetelným hlasem, na rozdíl od ostatního obsahu. Zvláště se to projevilo při epizodě s vyzdvižením zásluh jednoho amatérského umělce a promotéra festivalu Valdecké léto, který dle slov řečníka „vyžebral 68 tisíc Kč“ na tuto akci (v záznamu 6:30 minut). Dal jej za příklad těm, kteří obci škodí. Tento jinotaj si můžeme vysvětlovat dvěma způsoby. Buď jsou škodiči obce ti, kteří bezdůvodně veřejně pomlouvají a vyhrožují obyvatelům a ničí a rozkrádají jejich majetek, nebo jsou to ti, kteří se dožadují zákonných postupů při správě obce a troufají si o tom diskutovat? Odpověď bychom snad mohli hledat ve vystoupení představitele vedlejší role JUDr. Viduny, který svůj part předvedl před zahájením diskuse (v záznamu 14:20 minut). Obsah jeho výstupu však zůstal obecenstvu zamlžen tajemnem nesrozumitelného hlasového projevu. Zda to bylo způsobeno protihlukovou vložkou v jeho roušce, či přirozeným studem nad obsahem jeho role, se můžeme jen domnívat. Při ve scénáři plánovaném zapojení divácké obce do představení vystoupil jeden pravidelný divák s dotazem (v záznamu 15:15 minut), který však nebyl uznán za akceptovatelný v uměleckém záměru režiséra a role kata demokracie se opět ujal JUDr. Viduna (v záznamu 16:00 minut). Nestojí za to popisovat několik následujících otravných scén, kdy kompars, kterému obec vyplácí ročně přes jeden milión Kč, v rámci zaběhnuté choreografie mlčky zvedá jednu či druhou ruku podle instrukcí řečníka. Za zmínku snad už stojí jen to, že po skončení představení principál pozval diváky na občerstvení do blízkého kulturního zařízení Na Kompostu, lidově přezdívaného Na Hnoji, což je příznačnější název pro předvedený kulturně – politický počin.

Od této rádoby vtipné odbočky se opět vrátíme do reality. Položme si otázku, proč vedení obce systematicky omezuje informovanost obyvatel a potírá jakékoliv projevy názorů odlišných od starostových? Objektivně přiznejme starostovi odpovědnost a jisté zásluhy na rozvoji obce. Proč ale to utajování? V minulosti byla diskuse, která je základem demokracie, otevřená a zapisovatelkou pečlivě zaznamenávaná, zápisy byly zveřejňovány na webových stránkách obce. Diskuse byla kultivovaná a nikdy nepřesáhla rozsahem rozumnou mez. Když se začalo ukazovat, že jistá rozhodnutí zastupitelstva mají vážné trhliny, přistoupilo se k časovému omezení diskuse, přestože průměrná délka zasedání je kolem 40 minut. Pak se dokonce některé části zasedání, usvědčující řečníky z manipulace se zastupiteli (např. Svatozář nebo lhář? ), prohlásila za neexistující. Dříve pořizované zvukové záznamy se údajně již nepořizovaly, či se začaly ztrácet např. Diskuse? Vymazáno! ? V zápisech ze zasedání se přestal uvádět obsah diskuse. Dříve zveřejňované zápisy už nemají na Informačním portálu obce už ani kolonku, kde byste je mohli hledat. Posledním vylepšením styku s obyvatelstvem, zavedeným na posledním zasedání je jakýsi náhubkový výklad zavádění programu „Přívětivý úřad Braškov – nástroje pro komunikaci s veřejností“, deklarovaného v právě schváleném programu rozvoje obce v ceně 1 mil. Kč. Není divu, že nebyla schválena žádost o dotace, pokud tam byla uplatňována výše uvedená přijatá opatření.

Co bylo obsahem jediného dotazu v diskusi? (viz videozáznam 15:15 minut) Obec do odvolání uzavřela v březnu např. knihovnu, obecní sportoviště a dětská hřiště, která označila tabulkami (viz Braškov a karanténa 17.3.2020 ). Tabulky časem zmizely (krádežemi tabulek se v Braškově zřejmě zabývá dosud nezjištěný gang), aniž by byl zákaz vstupu obcí odvolán či vyhlášena nějaká hygienická opatření v duchu nařízení vlády. Jsou zakázaná zařízení v provozu? Odpovědi se tazatel nedočkal – snad proto, že to nebylo v programu. Tak si budete muset počkat na informaci od obce další tři měsíce – opravdu přívětivý úřad.

Proč to utajování a nechuť odpovídat na dotazy občanů? Asi tu něco není v pořádku. Zastupitelé rychle zapomněli na svůj povolební slib

„Slibuji věrnost České republice. Slibuji na svou čest a svědomí, že svoji funkci budu vykonávat svědomitě, v zájmu obce  a jejích občanů a řídit se Ústavou a zákony České republiky.“

a vykládají si svérázně zájmy obce a jejích občanů. A jak se řídí zákony České republiky? Všechny mě známé spory obec u nadřízených orgánů nebo soudů dosud prohrála.