Sousedy si nevybíráme. Na vesnici se sousedi většinou znají, někteří se přes plot jen pozdraví, někteří si popovídají, třeba se i kamarádí, jiní se nemusí. V Braškově bydlím 30 let, mám šest sousedů, 25 let v pohodě. Měl jsem to „štěstí“, že během několika posledních let se čtyři z nich vyměnili. Po Ulmových se nastěhovali Rácovi. Do rekonstrukce jejich nemovitosti vložili mnoho prostředků. Vše probíhalo v souladu s podmínkami stavebního povolení. Dohodli jsme se i na obnovení oplocení mezi parcelami, odstranění převislé zeleně, prostě soužití bez emocí a bez problémů. Pak další dobrý soused, pan Maroušek, ukončil svoji chemickou výrobu v č.p. 51 a nabídl objekt k prodeji. Zakoupil jej Ing. Vladimír Dráb a začal přestavovat. Mít za souseda hospodu nevěští nic dobrého, proto jsme byli ve střehu. Jelikož ve stavební dokumentaci nebylo nic, co by se týkalo vlivu na naše pozemky, se stavbou jsme souhlasili. V průběhu stavby se ukázalo, že investor měl větší plány, než bylo schváleno stavební dokumentací, a než byl jeho pozemek. Něco tedy odkrojil ze zahrady paní Knoblochové. Čtyři stovky za čtvereční metr a zaměstnání pro syna pro ni jistě byly dobrou motivací. Investorovi by se také hodily k využití naše pozemky z druhé strany. Vyslal k nám svého emisara, aby uzavřel smlouvu k užívání našich pozemků ve prospěch hostince, ten návrh jsme ale odmítli. Slovo NE však pro jistý druh lidí není akceptovatelné a pochopitelné, pokud je proti jejich tužbám. Jde o tu o sklon ke znásilňování, oni cestu k prosazení svých zájmů musí najít za každou cenu.
Za pár měsíců nemovitost s hospodou získal do vlastnictví Braškovský pivovar a.s. Trochu mě to znepokojilo – hostinec a ještě pivovar – ale postupem času mi došlo, že v Braškově je rozdíl mezi tím, jak se věci navenek presentují, a jaká je skutečnost. Kdo je ten nový soused? O tom snad až někdy jindy. Při kolaudační prohlídce č.p. 51, na kterou jsme jako sousedi nebyli přizváni, bylo konstatováno, že vše je provedeno podle stavebního povolení. Těžko to posoudit, ale později jsem třeba marně hledal parkoviště pro invalidy, které bylo podmínkou uvedenou ve stavebním povolení. Zkuste se zeptat těch, kteří to tenkrát podepsali, kdeže to stání vlastně je. 
Stavba pak byla ve třech krocích zkolaudována, o tom se ale sousedi nedozví, třeba by se jim něco nemuselo líbit. Třeba to, že na jejich pozemku stojí část oplocení hospody, vybudovaného bez povolení. Osvědčená metoda, jak od sebe odvrátit pozornost je dobře vyjádřena pořekadlem Zloděj křičí: „Chyťte zloděje!“ Starosta tak začal tvrdit, že musí zabránit tomu, abychom si pozemek oplotili! Aby bylo jasno. Pana starostu na veřejných shromážděních často trápí otázka, zda je či není zloděj. Já říkám, že není, jen zabral svým plotem část cizího pozemku. On to jistě brzy napraví, až pochopí, že moje NE znamená nesouhlas.
To ovšem není nic proti tomu, když se dalším novým sousedem stala obec, která zakoupila objekt Jednoty Kladno. S představiteli Jednoty i s vedoucími prodejny jsme vycházeli 20 let velmi dobře. Dohodli jsme se třeba na společné investici do zušlechtění povrchu pozemků, bezkonfliktní bylo i odstavování zásobovacích vozidel Jednoty na našem pozemku, který k tomu v souladu s územním plánem i mohl sloužit.
Obec, vedená starostou Ing. Vladimírem Drábem, který shodou okolností ovládá Braškovský pivovar a.s., si žádné skrupule nečinila. V srpnu 2016 naše pozemky rovnou prohlásila za veřejnou místní komunikaci a nazvala ji ulicí U Chalupů. Ten bod usnesení zastupitelstva je dodnes platný a obec jej nezrušila. Protizákonný krok o místní komunikaci si obec chtěla posvětit vydáním rozhodnutí v září 2016, to však později pro neprůchodnost sama vzala zpět. Pod praporem obce se do boje za její údajné zájmy dala pověřit zastupitelka Ing. Monika Randáková, která za rok 2015 i 2016 obdržela od Braškovského pivovaru a.s. za služby odměnu 30 tisíc Kč. Jak řízení probíhalo, je na delší vyprávění. Výsledkem je ale to, že pozemky v našem vlastnictví se staly veřejně přístupnou účelovou komunikací. Co ten termín znamená? Vzhledem k jejich šířce okolo třech metrů se na nich autem podle zákona nesmí ani zastavit, ani stát. Takže obec se zásobováním prodejny ostrouhala, ale hospoda si do zadní zahrádky vodit hosty může, aby jí nenašlapali v chodbě. Zastupitelé po svém zvolení skládají slib: „ … svoji funkci budu vykonávat svědomitě, v zájmu obce a jejích občanů“. V zájmu kterých občanů a které společnosti či rodiny se to povedlo?
