V předchozím článku získal obecní pivovar po třicetileté válce nový kotel, ale ještě se vařit nemohlo. Bylo potřeba provést opravy, na které se nedostávalo peněz. Něco půjčil obci hrabě Krakovský z Kolovrat, něco hrabě Černín, a tak se mohl objednat z Prahy bečvář Svatoš, který s pomocí místního Jana Vsteklého udělal vše, co se jeho řemesla týkalo. Práci tesařskou konal dle smlouvy z 8. Ledna 1650 Jan Petržilka za denní mzdu 18 krejcarů a jeho tovaryš za 12 krejcarů, hranici převzali udělat Vavřinec Klatovský, Jan Šrámek, Pavel Fousek a Jan Vsteklý a vyklidit pivovar museli Ondřej Kratochvíle, Kateřina Rouskova, Anna Krystianka, Matěj Smíšek, Volf Pelechius a Jan Petržilka.
V srpnu 1650 byl zjednán pražský sládek Václav Svoboda a první várku svařil 2. listopadu 1650. O vaření piva v té době jsme již četli v článku Starý pivovar a Unhošť a pivo 03 .
Obecní pivovar proti radnici postupně chřadl, místy byl pobořený a špatně udržovaný. Obec se rozhodla v roce 1790 jej opustit a vaření piva přenést do zakoupeného pivovaru, tehdy zvaného Voršilský, o kterém bude pojednáno později.
K prodeji starého obecního pivovaru naproti radnici potřebovala Unhošť svolení od ochranné vrchnosti. Kníže pán z Fürstenberku povolení vydal dne 20. června 1799, 1. července svolil i Křivoklátský hejtman a obec nemovitosti patřící k pivovaru prodala ve veřejné dražbě. Od pivovaru ale odebrala část pozemku, která posloužila k rozšíření ulice.
Pivovar byl prodán za 1101 zlatých Josefovi Berounskému s výslovnou zápovědí, že „nemá právo pivo vařiti“, nýbrž že si může 2 ½ sudu várečnosti ze svého předešlého domu sem přenésti. V 19. století vznikly v místě starého pivovaru masné krámy a pozdější výstavba z počátku 20. století se zachovala až doposud.
Kam se tedy starý obecní pivovar z místa před radnicí přestěhoval?
Na následující mapě, která je přibližným soutiskem současného rozložení ulic a stavu domů kolem roku 1840, je městský pivovar vyznačen, kdysi měl číslo 32.
Dnes už jej připomíná jen název Pivovarské ulice.
Musíme se ale vrátit o mnoho let nazpět.
V místě označeném na mapce jako Městský pivovar byl v blíže nezjištěné době zřízen kapitulou u svatého Víta na pražském hradě tak zvaný prelátský pivovar. V něm navařené pivo se ale v Unhošti nesmělo prodávat, musel by se z něj platit poplatek, aby nekonkurovalo obecním várkám. To bylo zakotveno již v majestátu krále Vladislava II. Jagelonského v roce 1489.
Mezi lety 1618 a 1649 nebyl v řádném provozu, opraven byl duchovními z Prahy až v roce 1652. Ti jej pak pronajali a byly mu přikázány tzv. „vejsadní hospody“, kde bylo čepováno pivo z prelátského pivovaru v Unhošti. Jedna byla v Tuchlovicích, v Železné, v Ořeše, v Lidicích, Ptici, Kozolupech a Přílepech. Dvě hospody byly v Dušnících a tři v Hostouni.
Po třicetileté válce projevil zájem o vaření piva i hrabě Vilém z Kolovrat. Ve svém dvoře, přiléhajícím k jižní straně Pražské ulice a východně od Pivovarské (na mapce domy číslo 23 a 24) zřídil svůj pivovar. Ani jeho produkce se však nesměla v Unhošti prodávat. Dne 15. ledna 1677 hrabě Vilím Albrecht z Kolovrat postoupil své nevyužívané pozemky pražským prelátům.
Ti svůj pivovar rozšiřovali již od roku 1676 zakoupením dalších pozemků. Od 6. března 1677 se „pivo hořké z pivováru kapitolního tu v Unhošti vystavovalo a nádavkem při koupi polí dávalo“.
Za zmínku stojí i to co si hrabě z Kolovrat vymínil při předání pozemků prelátům. Kapitula svatého Víta se zavázala každoročně dne 3. listopadu „mši svatou zpívanou s jáhnem a podjáhnem na velkém oltáři konati a při tom ještě každého roku v jisté tři určené dni mše sv. sloužiti na oltáři sv. Klimenta a sv. Ottilie totiž jednu po neděli první postní, druhou v neděli první po oktabu Božího těla a třetí v pondělí první adventní. A kdyby Excellenc Pán zemříti měl, tehdy anniversarium to předně za duši jeho jakožto dobrodince kostela a za rod Kolovratský se konati bude“.
Velebná kapitula u svatého Víta se však unhošťských majetků včetně pivovaru již od roku 1698 snažila zbavit. O povolení k prodeji musela žádat jak císaře Leopolda I., tak kardinálský sbor v Římě. Řím vydal povolení až v roce 1707. Mezitím císař Leopold zemřel a nový požadavek musel schválit jeho nástupce Josef I., což se stalo. V roce 1715 byl všechen prelátský majetek prodán Zikmundovi Valentinovi Hřánovi, hraběti z Harasova, císařskému radovi, komorníku a viceprezidentu Komory české.
Ten již v roce 1717 celý dvůr prodal paní Eleonoře ze Siegburgku, rozené Říčanské z Říčan. Po té majetek držely sestry Metternichovy a prodaly jej panu Ferdinandovi Adamovi Kustošovi, hraběti ze Zubří a Lipky. Ten je převedl v roce 1743 na svou nevěstu Barboru Kustošovou, rozenou hraběnku z Věžník. Od té doby se domy s čísly 32, 33 a 34 nazývaly Malý dvůr Kustošovský. Patřilo k němu mnoho polí, zahrad a luk a právo na celý var v obecním pivovaru. Tento majetek, tak jak ho dostala od svého tchána, prodala paní Barbora ctihodným pannám a řeholnicím svaté Voršily na Novém Městě pražském dne 9. května 1744. Klášter Voršilek část Kustošovského dvora a k němu patřících polností prodal, ale pivovar si ponechal.
Od té doby se pivovar na pozemku číslo 32 nazýval Voršilský.