Unhošť po třicetileté válce – domy

Války nikdy nepřinesly nic dobrého pro prostý lid. Nejinak tomu bylo v českých zemích včetně Unhošťska. Podrobné informace o dopadech třicetileté války na stav vesnic z unhošťské farnosti se nedochovaly. Některé detaily o dopadech běsnění cizích i spřátelených vojsk mezi lety 1618 a 1648 na Unhošť popisuje ve svém rukopise z dějin Unhošťska kladenský Farář Josef Mottl . Něco z toho již bylo citováno v redakčním přepisu v článcích Útrapy třicetileté války , Poražení musí trpět, Rozdělená společnost, Od katolíků k luteránům a zase zpět , Mravní úpadek v 17. století a Desátky za války třicetileté.
Shrnutí některých hmotných dopadů je obsaženo v Mottlově kapitole nazvané Rozhled po Unhošti po ukončené válce:

            Před válkou třicítiletou počítalo se v Unhošti 123 rodin, které více jak sedmdesát domů a dvorů obývaly a ročně 57 zl 42 kr 4 d šosu na Křivoklát platily. R. 1639 zbylo jen 8 osedlých, r. 1641 už jen dva osedlí, a r. 1643 našlo se jich 5 kteří by mohli šos platiti a konečně po r. 1647 počítal se toliko jeden osedlý.
Během třiceti let padla tedy celá Unhošť až na jeden grunt pod rukou vojenskou; ano mnohé domy, byvše od zámožnějších opět a opět stavěny, padly dvakrát i třikrát popelem, a zůstaly konečně prázdné a pusté, tu a tam jen kusy zdí tak že se jich r. 1643 již 28 pustých nalezalo.

A chceme-li trochu do podrobností se podívat, shledáme, že radnice čís. 1 dvakrát byla vypálena (1620 a 1639) a nejdříve (1642) se opravila; obecní šenkhaus čís. 2 klesl r. 1639 a zůstal 40 let v rovině, až ho obec dne 3. února 1680 co pusté místo, v ruině ležící Petru Branžovskému prodala. Čís. 3. a 4 vzaly též 1639 za své, první se vystavěl r. 1642 a druhý zůstal pustý do r. 1651, tedy 12 let. Dům u krchova čís. 5 byl r. 1647 vypálen, a to pusté místo i ty kousky zdi, jak se z krchova spatřují 8. června 1666 prodán.

Podobně i chrám Páně s věží r. 1639 byl vypálen, a všeho všudy zbaven; nezůstaly jen zdi; zvony, roucha, nádoby vše bylo pobráno.

Pražská ulice lehla celá; nový dům č. 12 a 13 shořel 1639 a co pusté místo byl teprv r. 1692 darován; přes 53 let byl v ruině, a vedlejší domy čís. 14 a 13 co bývalá fara se se od r. 1639 více zde nestavěla. Rytířský dům č. 16 r. 1628 spálený ležel 34 let pustý až se r. 1662 dostal koupí p. Jelínkovi z Lovoše a 1669 Adamovi Hružkovi z Března, jenž ho vystavěl. Dům čís. 17 nazývalo se od r. 1639 do 1669 spáleništěm sirotků Hruškovských, a teprv 1670 se to nový dům vystavěl. Na druhé straně této ulice klesl dům Vlkovský r. 1620 a podnes se nestaví, dvůr čís. 24 lehl popelem 1628 a byl 1630 vystavěn.
Grunt Lívovský čís. 26 byl vypálen 1639 a teprv 1639 řezníkem Danielem Kořínkem vystaven.
Dům Feslovský č. 31 byl r. 1642 zbořen a r. 1651 poopraven. Další tu stojící domy čís. 32, 33 a 34 klesly r. 1639 a zůstaly po 30 i 40 let prázdny, ano čís. 36 od r. 1620 do 1670; řada pak domů od čís. 37 až 41 vystavěly se teprv 1670 a ještě později.
Strana protější na náměstí čís. 46, 47 až 51 byla šťastnější, leckterý dům klesl i dvakrát vždy ale se brzo obnovil, jen čís. 48 stál od r. 1636 do 1649 v ruině.
Hůře vypadaly domy v řadě naproti radnici; čís. 52 leželo až od 1638 do 1651 v ruině, dvůr Parysovský čís. 55 i s kovárnou byly po ohni 1620 vystaveny, avšak 1630 klesly opět a teprv po 40 letech (1670) se jich ujal Jan Zajíček. Dům vedlejší čís. 57 a 58 Maříkovský 1620 zbořený se schválně nestavěl až r.1672, ležel 52 let. Starou rychtu čís. 59 r. 1620 vypálenou postavil záhy Tyburcí Čejka, klesla pak 1639 opět, r. 1654 byla však zase vystavěna: Vižbinských však dvůr čís. 60 r.1642 spálený nepovstal dlouho.
Protější domy od Jílovek až k radnici nebyl ani jeden ušetřen, a že byly slabší na polnost, stály v rovině nejdéle; čís. 104 od r. 1620 do 1676 byl pustý, spálený v rovině ležící, podobně dům čís. 102.
Z dvoru Vilatvoských čís. 101 r. 1639 zbořeného nezůstalo než kousek zdi, dle níž se r.1672 poznalo, kde chalupa stála. Kdy se domy čís. 106 a 107 zpamatovaly, není zjištěno; první zdá se, že r. 1660 a druhý po r. 1663. Dům čís. 108 byl už pustý r. 1663 prodána a čís. 109 bude nejspíš ten přešťastný dům, který celou válku šťastně přestál.
Nešťastná Hájecká ulice, která r, 1639 skorem celá vojsku nepřátelskému za oběť klesla, a mnohý dům i potom zase popelem lehl, byla vždy nejdříve vystavena, poněvadž tam nejzámožnější lidé bydleli.

Tento výňatek z Mottlova rukopisu vylíčil dopady třicetileté války na unhošťská obydlí a obecní stavby. Uváděná čísla domů odpovídají stavu z poloviny 19. století. Řada z nich se na stejném místě dochovala až do 21. století. Některé domy zanikly, protože musely ustoupit modernější výstavbě. Názvy ulic vesměs přežily až do současné doby. 
Příště se seznámíme s dopady devastujících průchodů vojsk na polnosti, lesy a cesty.

Ukázka z rukopisu faráře Josefa Mottla

 

Za co je platíme?

V červnu 2024 vydal stavební odbor městského úřadu v Unhošti oznámení  o zahájení společného řízení obce Braškov, zastoupené IPOKa s.r.o. z Cerhenic, ve kterém požadují vydání společného povolení na stavbu nazvanou nástavba a přístavba objektu občanské vybavenosti – knihovny č.p. 245, Dukelská, Braškov.
Název stavby a její obsah se podstatně liší od zastupitelstvem schváleného Programu rozvoje obce z června 2024, který je publikován i v Braškovských novinách. Tam se pod názvem projektu Centrum služeb, obecní knihovna a dětská skupina popisuje, že jde o  Opravu a nástavbu objektu bývalého COOPu. V objektu budou zřízeny služby pro občany, nové prostory pro obecní knihovnu a dětskou skupinu, osazení FVE systému a tepelného čerpadla. Předpokládané náklady schválilo zastupitelstvo 30 miliónů Kč a manažery projektu jsou Ing. Dolejšová a Ing. Vacek. Též se uvádí, že byla podána žádost o stavební povolení.
Ve skutečnosti byla podána žádost pouze na nastavení stávajícího objektu o jedno patro s knihovnou a přístavbu schodiště. Co bude ve stávajícím přízemí, a zda horní stavbu vůbec unese, se neřeší.
Hlavní je, že bylo vynaloženo za smlouvu o dílo na zhotovení dokumentace a zajištění inženýrských služeb s IPOKa s.r.o. 327 tisíc Kč bez DPH. Projektanti vypočetli náklady na stavbu na 15 miliónů Kč.

Projektová dokumentace se skládá z několika částí podle oborů, které byly zpracovány různými oprávněnými projektanty napříč republikou.
Na předložené složce hned uchvátí úvodní obrázek s vizualizací objektu po dostavbě. 

Svěží architektonické řešení podle obrázku by zkultivovalo dosud zanedbávaný prostor kolem bývalé prodejny COOP na Braškově.
Když ale ty desky otevřete a pročtete obsah, zjistíte, že to připomíná kulisu potěmkinské vesnice. Že by se ta původní spodní stavba nějak renovovala ve stylu zobrazení, o tom není v projektu zmínky. Zato parkoviště před objektem je výslovně zmíněno – že tam nebude – bylo z projektu vyňato, prý jsou parkovací místa před obecním úřadem docela blízko. 

Pro ty čtenáře, kteří se nechtějí zaobírat technickými podrobnostmi projektové dokumentace snad bude stačit ohodnotit úroveň zpracování některých částí předkládaného textu na následujícím snímku:

Že autorovi textu vynechává na klávesnici mezerník je technická závada, ale asi to po sobě ani nečetl. Dnešní projekty se bez kláves CTRL+C a CTRL+V neobejdou a je to vidět i na tomto případu. Řadu stejných textů najdete ve složce třeba třikrát. Aby to ale nebylo tak jednotvárné, tak jednotliví zpracovatelé zanesli do projektu i své myšlenky. Bohužel, mezi nimi neexistovala shoda. Tak se třeba v některé části dokumentace popisuje, že odpadní vody budou likvidovány (nepopsaným) stávajícím způsobem, jinde do nové nádrže na dešťovku a do vsakovací jímky před objektem. Jeden má nosné zdi přístavby z pórobetonu, jiný z keramických cihel. Jeden vytápí objekt plynovým kondenzačním kotlem, druhý tam naprojektoval tepelné čerpadlo. K fotovoltaické elektrárně asi baterie nebude, i když se o ní v některých částech mluví. Zato bude nad Braškovem po celý rok obloha bez mráčků. Bude zajímavé za pár let porovnat výpočty návratnosti s realitou. Alespoň, že je ten projekt FVE v ceně, jinak by byla obec za něj schopna vynaložit přes 200 tisíc Kč – jako na ostatní zastupitelstvem schválené objekty:
K tomu si můžete přečíst více v článku Platíte za psy?

Perličkou celého projektu, zadaného obecními věhlasnými stavebními odborníky je to, že se zadání netýká posouzení ani úprav spodní stavby, na které má knihovna stát. Samotný postup investora vyvolává pochybnosti o hospodárném nakládání s veřejnými prostředky. Je známo, že již v minulosti se obec Braškov zabývala možností horní nástavby na prodejnu a předběžný průzkum základů a nosných konstrukcí vykázal vady, neumožňující její další zatěžování.
Projektantovi tyto okolnosti zřejmě nebyly známy, ale trochu zapřemýšlel a do souhrnné technické zprávy zapsal: „Před zpracováním prováděcí části projektu či před samotnou realizací bude proveden stavebně technický průzkum. Který sondami a zkouškami ověří založení a materiálové složení a parametry stávajících konstrukcí.“  Tím je myšlena ta spodní stavba.
V projektu o tom není zmínka, ale asi se v kuloárech uvažovalo o jakémsi zesílení konstrukce stávající spodní stavby. Svědčí o tom jen poznámka statika, který výpočtem kontroloval celou stavbu kromě té spodní !!! ale do technické zprávy uvedl:
„Je otázka, zda zesílení stávající konstrukce nebude dražší jak postavit objekt celý znova.“

Takže jsme zase u té potěmkinské vesnice a stavíme za naše obecní peníze knihovnu na hliněných nohách. Zdá se, že účelem bylo jen dát vydělat projektantovi za kupu papírů s rozporuplnými údaji. Obecní stavební odborníci to před podáním žádosti o povolení stavby na stavební úřad asi ani nečetli. Že by za to nebyli dobře zaplaceni? Nebo tomu vůbec nerozumí?

Za co tedy jako občané Braškova platíme?! Asi za chyby při volbách.
Další podrobnosti Vám jistě rádi sdělí Vaši zastupitelé.

 

Útrapy třicetileté války

V posledním článku z historie na Unhošťsku s názvem Poražení musí trpět jsme se prostřednictvím redakčního přepisu z rukopisu kladenského faráře Josefa Mottla, sepsaného ve druhé polovině 19. století na základě archivních materiálů a jeho pohledu na historický vývoj v českých zemích dozvěděli, jak vítězové bitvy na Bílé hoře po roce 1620 zatočili se svými protivníky nejen v otázkách víry, ale i majetku. Ten vývoj nebyl ojedinělý a opakuje se ve světových dějinách v různých obměnách již po staletí. Boj o moc a víru v Evropě se po pobělohorské bitvě rozhořel až do nesčetných konfliktů, kterým dnes říkáme třicetiletá válka. Skončila epocha válek, kdy ještě panovníci táhli do boje v čele svých vojsk. Udílení rozkazů z pohodlí paláců a krytů vede k eskalaci násilí a obětí jsou kromě vojáků i běžní obyvatelé.
Tak tomu bylo i na Unhošťsku, jak to popisuje Josef Mottl:

Válka třicítiletá počala přinášet neblahé ovoce; nebo hned druhého léta svého trvání dotekla se bolestivě osady unhošťské. Obě totiž vojska, přátelské i nepřátelské či jak se říkalo císařské a stavovské byvše proti sobě shromáždění u Rakovníka, hnula se dne 7. listopadu 1620 ku Praze, a stavovské celé a císařského dobrá třetina brala se Unhoští. Jedni i druzí brali kde co nalezli nešetříce ani domů ani životů: ulice podél silnice lehla skorem celá popelem a radní dům i svých kněh gruntovních a spisů oloupen; kostel pak a fara zůstala.

Válečné martýrie, které se kromě nejprostších obyvatel dotkly i těch lépe postavených, ilustruje Josef Mottl na dění okolo bývalého šosovního domu číslo 106:

Pan Kořenický nastoupil po Václavu Českobrodským 1629 písařství městské, a pojal za manželku Dorotu vdovu po Bartoloměji Markovi, která mu přinesla dům, druhdy Jiřího Ševce zvaný – r. 1638 i 1639 zastával také místo kantora, a obec nemajíc mu čím zaplatiti, byla od něho souzena o dluh, když nejméně měla. Roku totiž 1639 o velikonoci rozešli se všichni občané unhošťští před vojskem, kdo kam mohl. P. Daniel Kořenický, jsa měšťanem nového města Pražského uchýlil se do Prahy. Když se na počátku r. 1642 někteří sešli, volal purkmistr ostatní zpět a mezi nimi i písaře radního a spolusouseda svého Jiří D. Kořenickýho dne 17. května 1642, načež odpověděl že nepůjde, dokud zaplacen nebude. Zjistila se mu služba jeho a když do 27. září se nedostavil, poznovu vyzván 9. října 1643; on sice 13. října odpověděl, ale v ten smysl, že dříve se nedostaví, dokud vyplacen nebude. Marně slibovala obec dopisem 26. října 1643, že mu vše zapraví, jak várky obecní půjdou, on předce nešel, a 15 kop dluhu od obce míti žádal. Obec nemohouci se bez písaře obejít, v největší úzkosti vyprodala pivo a sehnavší pak 8 kop po Jiřím Zajíčkovi primasu mu je v Praze doručila.
Navrátiv se převzal ke konci r. 1643 písařství zpět, vyrovnal se s obcí na zbytek dluhu a umluvil nové služby písařské 4 zl. měsíčně, odešel v lednu 1644 opět před vojskem a nevrátil se až v září 1645 – načež setrval dále.

V popisu událostí si všimněte, že pivo bylo od pradávna důležitou komoditou a právo várečné ostře sledované. Tomu – a daleko více – se budeme věnovat v některém z dalších článků.

 

Doprava a zastupitelé

Opětovným otevřením průjezdu obcí Velká Dobrá na Kladno se podstatně zklidnila doprava, která počátkem roku 2024 neúměrně zatěžovala zejména braškovské ulice Rudé armády, Dukelskou, Sportovců a Karlovarskou. Problémy spojené s uzávěrou se daly očekávat, a tak se podívejme, jak se na ně obec Braškov se svými zastupiteli připravila. Jednoduše můžeme konstatovat, že nijak pozitivně. O podílu starosty Drába na zklidnění dopravy v obci jsme již psali v článku Doprava a starosta  . Jeho netečnost k problémům občanů a neschopnost aktivovat zastupitele k akci, pokud nejsou na obzoru tučné dotace, je nabíledni. Již v roce 2017 navrhovala dopravní komise řadu opatření, směřujících ke zlepšení dopravní situace v obci. Bylo o tom na tomto webu zveřejněno několik článků, například Vývoj dopravní situace v Dukelské ulici 3.část  uvádí konkrétní návrhy. Za více než 5 let nebylo vedení obce schopné zajistit vodorovné dopravní značení, které by udělalo pořádek v živelném parkování vozidel na průjezdních silnicích. Místo navrhovaného zvýšených kontrol dodržování dopravních předpisů Městskou policií Unhošť s ní byla vedením Braškova vypovězena existující smlouva a bezohlední závodníci se dál  beztrestně prohánějí po obci.
Nebezpečná jízda ulicí Sportovců, kde při nesprávně parkujících vozidlech zůstávají k projetí jen tak tak dva pruhy pro osobní auta, a při vyhýbání s autobusem či náklaďákem již mnoho vlastníků vozidel přišlo o zrcátka, by šla vyřešit pouze jednou dopravní značkou, povolující částečné  podélné parkování na chodníku. Bez  umístění této značky na rohu u fotbalového hřiště se  řidiči stáním na chodníku dopouštějí dopravního přestupku. Stejně  tak  se proviňují  stáním mimo chodník u obrubníku, protože  nezůstanou  volné  dva jízdní pruhy o šířce alespoň 3 metry.  Tak  se  díky liknavosti zastupitelů přenáší zodpovědnost na občany, kteří nemohou jinde rozumně zaparkovat. A cena této značky je nižší, nežli jedno uražené zrcátko. Na tom se ale nedá moc vydělat, tak se o to nikdo nezajímá. Snad si na své přijde alespoň Autodráb. Realizaci naznačených opatření měli zastupitelé zajistit již dávno před intenzivní dopravou v důsledku uzavření průjezdu přes Velkou Dobrou. Jistě o tom včas věděli. Ale nebyly na to dotace!

Doprava a starosta

V článku Patří kamióny do Braškova? jsme se zmínili o houstnoucí dopravě v obci Braškov a dlouhodobých snahách obyvatel sdružených ve spolcích o zlepšení situace.  Ty aktivity kontrastují s laxností vedení obce, které si snad „přihřívá svou polívčičku“ na úkor obyvatel. Zvláště ti, kteří nebydlí u exponovaných silnic, či vůbec v Braškově, jsou k negativním účinkům dopravy lhostejní. Kdo jste častějším čtenářem tohoto webu, tak víte, že jsou vždy předloženy důkazy k tvrzením, která se na první pohled zdají nepodložená a často jsou šuškandou zpochybňována. Mohli jste se o tom přesvědčit třeba v článcích Svatozář nebo lhář? nebo Braškov a STB i dalších. Teď tedy konkrétně:
Kdo jezdíte na Kladno přes Velké Přítočno, nemohli jste si nevšimnout rozsáhlých zemních prací při výstavbě gigantického obchodního areálu (kterých je na Kladně nedostatek?), spojených s přepravou ohromných objemů zeminy ze skrývky. Takto velká stavba musí být doložena vlivy na životní prostředí. Tak se i stalo. V záměru stavby se uvádí, že skrývka ornice o objemu 20 tisíc m³ bude odvážena na pole v obci Hole u Svrkyně, což by se Braškova vůbec nedotklo. Takže se o vliv stavby na místní obyvatele ani nikdo nezajímal. Tu však zavětřil jeden podnikatel a bylo mu líto, že by  Braškov stál stranou tak velké akce. Za záhadných okolností se tedy změnily pozemky, na které se nově má ukládat skrývka kulturních vrstev půdy, a to na pozemky parc. č. 172/5, 172/7, 161/30, 161/28, 161/29 a 172/2 v katastrálním území Dolní Bezděkov u Kladna. Souhlas vlastníka pozemků byl k žádosti o změnu podmínky doložen. A kdo je tím vlastníkem? No přece akciová společnost Braškovský pivovar, ovládaná starostou obce Braškov ing. Vladimírem Drábem. A tak si i braškovští občané přišli na své. Přes jejich obec bylo přepraveno z Kladna do Dolního Bezděkova 20 tisíc m³ zeminy, což je přes 2 tisíce naložených náklaďáků a 2 tisíce prázdných zpět během několika měsíců.
Takto se starosta zase vysmál občanům a může si zaškrtnout, jak se podílel na ochraně životního prostředí v Braškově, kterou deklaroval v územním plánu obce – bod 7.2 , který tvořil se společností Ecodis:

Posuďte sami, zda je spíše lhář, či mu přísluší svatozář za vedení obce ku prospěchu občanů – ale jen těch vybraných. 

A co dělalo zastupitelstvo obce Braškov pro zlepšení dopravní situace? To si řekneme někdy příště.

Doprava a policie

O pořádek v dopravě na území obce Braškov, zejména o kontrolu dodržování předepsaných rychlostních limitů, se donedávna starala Městská policie Unhošť. Dělala to za úhradu na základě smlouvy s obcí. Ta však byla obcí Braškov vypovězena. K čímu prospěchu? To zastupitelé nezodpověděli. Mezi občany se říká, že byla často pokutována i jistá firemní auta a jejich vlastník přeci za to nebude podporovat městskou policii z peněz občanů, když mu to škodí. Škodila unhošťská policie i občanům, či působila v jejich zájmu? Osobně mi přišlo uklidňující i občasné projetí jejich policejního auta obcí.

Činnost státní policie na úseku dopravy je v obci méně viditelná. Když Vám sdělím údaje z oficiálních policejních statistik, budete se asi divit:

Policejní orgán územního odboru Kladno  uvádí, že v období od 01. 01. 2022 do 31. 03. 2024 byly v katastrálním území obce provedeny silniční kontroly s tímto výsledkem:
Braškov 578 silničních kontrol – v rámci BESIP zjištěno 124 přestupků,
Pletený Újezd 179 silničních kontrol – v rámci BESIP zjištěno 31 přestupků,
Kyšice 289 silničních kontrol – v rámci BESIP zjištěno 43 přestupků,
Velká Dobrá 2119 silničních kontrol – v rámci BESIP zjištěno 263 přestupků,
Družec 322 silničních kontrol – v rámci BESIP zjištěno 38 přestupků,
Unhošť 2420 silničních kontrol – v rámci BESIP zjištěno 281 přestupků,
Horní Bezděkov 214 silničních kontrol – v rámci BESIP zjištěno 15 přestupků.
Na komunikaci II/118 bylo policisty ÚO Kladno evidováno:
Braškov (ul. Rudé armády) 6 přestupků na úseku BESIP,
Kyšice (ul. Braškovská) 14 přestupků na úseku BESIP,
Unhošť (ul. U Čeperky) 23 přestupků na úseku BESIP,
Kladno – Braškov (silnice II/118 do křižovatky s ul. Železničářů) 27 přestupků na úseku BESIP. 

Občany obce Braškov dlouhodobě zatěžuje zejména těžká kamionová přeprava. Komunikace II/118 má celkovou délku 123,3 km s přesahem do dvou krajů a je určena pro dopravu mezi okresy.  Místní přeprava se omezit podstatně nedá, ale zajisté by šla vyloučit tranzitní přeprava, která by měla být vedena po dálnicích. Zkracování cesty kamionů po neplacených úsecích mezi Berounem a Kladnem průjezdní obce neúměrně zatěžuje, ale přes dlouholetou snahu  občanských sdružení se nepodařilo dosáhnout jejich regulace. Teprve v roce 2023 se do plánu rozvoje obce Braškov podařilo přes nechuť vedení obce prosadit jistý náznak řešení ochrany životního prostředí „návrhem vypracování makrosimulační studie k vyloučení těžké nákladní dopravy obcí“. Ten honosný název má snad obhájit obcí předpokládané náklady 3 miliony Kč, za které by se uživil dopravní projektant, kdyby na studii dělal několik let 8 hodin denně. Je to zase jen kšeft? V podstatě jde o určení, kudy by kamiony směly jezdit a kudy ne a určit rozmístění příslušného dopravního značení. To by policii umožnilo provádět kontroly, kterých dosud mnoho není.

Podle policejní statistiky bylo na silnici II/118 (Beroun – Kladno) v roce 2023  evidováno celkem 19 kontrol nákladních automobilů, za I. čtvrtletí roku 2024 devět.
Slabinou policejních kontrol je také to, že v obci nemůže být prováděno vážení vozidel, protože tu není vhodná plocha. Kladenští dopraváci nemohou ani provádět měření exhalací vozidel, protože nejsou vybaveni příslušnými technickými prostředky.

Příště se podíváme na to, jak se na zklidnění dopravy v Braškově podílí starosta obce.
 

Patří kamióny do Braškova?

Asi jste zpozorovali, že Braškov se stal od roku 2023 frekventovanou průjezdní vesnicí. K nemalé dopravní zátěži z minulých let se přidala osobní i těžká nákladní doprava, související se stavebními akcemi na Kladně. Obecní zastupitelstvo to nijak zvlášť nevzrušuje, protože by to zřejmě bylo proti osobním zájmům některých jeho členů. O zachování rázu vesnice a udržení zdravého životního prostředí se naštěstí dovedou zasadit sami občané, kterých však není mnoho. Mezi ty dlouhodobě aktivní patří Ekologický spolek občanů obce Braškov, který za několik let činnosti dovedl přibrzdit ničení životního prostředí v obci a donutil některé pasivní úředníky k akci. Spolek shrnul některé své poznatky z poslední doby do článku, který si dovoluji otisknout v plném znění:

Jak fungují české úřady?

Když si prohlédnete výplatní pásku, ptáte se, kam plynou peníze, které zaplatíte na daních? Asi Vás nepřekvapí, že část z těchto peněz pohltí státní správa a úřady. Úřady, které mají mimo jiné chránit občany před nedodržováním zákonů ze strany bezohledných a ziskuchtivých. My se s Vámi můžeme podělit o naši více než 20-letou zkušenost s českými úřady a jejich prací.

O firmě Veseta bylo napsáno již mnoho a je stále platné, že kamiony, které tuto firmu obsluhují, výrazně zatěžují nejen Braškov, ale i okolní obce. Přímo na dálnici se z Vesety kamiony nedostanou. Přístavba Vesety, jež má dokumentací EIA povoleno 100 těžkých kamionů denně, nebyla občany příliš vítaná, snad jen těmi, kteří z toho měli přímý či nepřímý profit. Stavba byla v rozporu s územním plánem obce a tehdejší starosta byl ve střetu zájmu, Veseta se přesto rozrostla a občanům nezbylo nic jiného než si zvyknout na kamiony pod okny. A přístup českých úřadů, konkrétně Krajského úřadu Středočeského kraje (KÚ SK)? Pouhé konstatovaní, že stavba je sice v rozporu se zákonem, a to v několika směrech, ale práva byla nabyta v dobré víře, takže územní rozhodnutí povolující stavbu platí.

Závěr č.1: Pokud chcete z jakéhokoliv důvodu porušit zákon, udělejte to v dobré víře a vše bude v pořádku a odpuštěno. Alespoň dle českých úřadů…

Už dlouhá léta se snažíme o vyčlenění tranzitní dopravy nad 12 tun ze silnice II/118. Konkrétně se jedná o provoz z blízkých průmyslových zón, zejména v Kladně a Berouně, který by měl primárně používat dálnici a dále kamiony a těžká nákladní auta, která si tudy krátí cestu z D5 na D6 (a opačně) a vyhýbají se placení mýta. Vyčlenění tranzitu se netýká jen Braškova. Pokud kamiony nemohou sjet z dálnice kvůli zákazu tranzitu, nepojedou ani přes Valdek, Kyšice, Nouzov, Železnou nebo Beroun-Závodí. Ministerstvo dopravy podpořilo vyčlenění tranzitu vydáním příručky, kde se mimo jiné píše, že tranzit může být vyčleněn tam, kde existuje vhodná objížďka, a to i po zpoplatněných silnicích. A české úřady? Konkrétně již jednou zmiňovaný Krajský úřad Středočeského kraje, ale i Magistrát města Kladna, Odbor dopravy, kteří by k tomu měli být kompetentní? Roky žádostí a stížností, na které úřady hledají hloupé odpovědi. Tak například, silnice II/118 spojuje okresy a je tedy určena pro tento provoz. To, že okresy už nějakou dobu neexistují a že zde vznikly dálnice, po který by těžká nákladní doprava měla jezdit, si úředníci zřejmě nevšimli. Dále pak argumentace, která přišla z Berouna, že pokud tranzit nebude jezdit po II/118, tak bude jezdit přes Nižbor a Hýskov. No, pokud kamiony nebudou sjíždět z dálnice a vyhýbat se placení mýta, nepojedu ani po II/118 ani přes Nižbor a Hýskov. A pokud nebudou na nevhodných místech vznikat stavby, jejichž dopravní obsluha následně zatěžuje obce, tak bude asi také o problém méně. Jedna z posledních argumentací úředníka KÚ SK nás ale dostala. Pokud si kamion zkrátí cestu, vypustí tedy méně CO2 a je tedy vše v pořádku. Pokud se na to úředník dívá tímto pohledem, zajímalo by nás, jak se obhajují miliardy na stavbu dálnic? Pokud po dálnici někdy jezdíte, tak Vás nepřekvapí, že to vždy není ta nejkratší cesta. Problematika emisí CO2 ale nejde bagatelizovat jen na délku trasy a kolik jich kamion vypustí. Silnice II/118 není vhodná pro provoz těžkých nákladních aut, což se brzo jistě projeví, a to vyvolá nejen opravy ale i nutnost objízdných tras. Opravy sebou ponesou přepravu stavebních hmot, což opět vyvolá emise a samozřejmě i výroba stavebních hmot na stavbu silnic je energeticky náročná a rovněž spojená s emisemi CO2. Takže ono to s tím tvrzením nebude zas tak jednoznačné. Zajímalo by nás, zda si to úředník dobře propočítal, než to napsal..

Závěr č.2: Selský rozum na úřadech nečekejte. Naopak, pokud úřady něco nechtějí řešit, zvolí cestu hloupých odpovědí a argumentů, jež stěžovatele natolik odrovnají, že si možná přestanou stěžovat.

V roce 2022 se jeden bio farmář z nedaleké vesnice rozhodl, že si trochu vylepší své pozemky, a to přístupem velmi ekologickým. Při přípravě stavby OC Globus v Kladně na Růžovém poli se vyskytla potřeba odvést skrývku ornice z pozemků. Obchodní centrum vyžaduje hlavně hodně betonu a ornice zde byla nežádoucí. Dle dokumentace EIA měla být tato ornice odvezena do obce Hole u Svrkyně. Bylo nám divné, proč se ornice vozí přes Braškov, když Hole u Svrkyně je kdesi za Buštěhradem. Ptaly jsme se tedy na KÚ SK, Odboru životního prostředí, aby nám dle informačního zákona sdělil, kam se ornice vozila. Překvapivě nám napsali, že ornice se opravdu vozila do Hole u Svrkyně a nezapomněli připsat, že doprava ornice přes Braškov, kterou zmiňujeme, určitě nesouvisela s touto stavbou. Tak jsme se otázaly ve Svrkyni a ti nám zase řekli, že k nim se ornice nevozila. Dotázaly jsme se tedy znovu a hle, KÚ SK uznal, že se trochu spletl a ornice se prý vozila na Dolní Bezděkov a doprava tedy mohla souviset se stavbou obchodního centra. Konkrétně se jednalo o asi 20 tisíc m3 zeminy, která se převážela těžkými nákladními auty přes Velké Přítočno, Braškov, Kyšice, Ameriku a Horní Bezděkov. Pokud počítáme, že jeden náklaďák uveze cca 10 m3 zeminy, jednalo se tedy o 2000 těžkých náklaďáků, což není zrovna zanedbatelné množství. Zda se KÚ SK spletl, záměrně lhal nebo neví, kam se vozilo takové množství ornice z poměrně velké stavby, nevíme.

Závěr č.3: Úřadů se radši na nic neptejte, možná to ani samy nevědí, a pokud to vědí, tak pravdu Vám neřeknou.

Ještě máme jednu zkušenost se stavebním úřadem v Unhošti, ale tu si zatím ponecháme v soukromém archivu.

Naše závěry berte trochu s nadsázkou, ale vycházejí z velmi dlouhé osobní zkušenosti s českými úřady. Chtěly bychom se omluvit všem poctivým úředníkům, kteří pilně pracují, ale jejich kolegové a nadřízení jim svým přístupem hází klacky pod nohy. Proč? No, to je otázka za zlatého bludišťáka…

Spolek EKO SKÁLA 161
ul. Rudé armády čp. 161, 273 51 Braškov
IČ: 17399858

 

Poražení musí trpět

V našich končinách se na bitevním poli 8. listopadu 1620 rozhodlo střelbou a mečem o té správné víře, zastávané císařem. Kdo se nepřizpůsobil, byl postaven na okraj společnosti, přišel o majetek, někdy i o vlast nebo dokonce o hlavu. 
V následující třicetileté válce bojoval v Evropě snad každý s každým, zvláště, když mu bylo dobře zaplaceno. Trpěli vojáci i civilní obyvatelstvo. O konkrétním vývoji na Unhošťsku v té době se mnoho dovíme ze zápisků kladenského písmáka 19. století ( Farář Josef Mottl ), který prostudoval mnoho dobových pramenů, často dnes již nedostupných. Seznamte se s jeho hodnocením tehdejší doby:

Počátkem třicítileté války propuklo pravé smyšlení obyvatelstva Unhošťského vzhledem víry a mravů bohumilých. Vypudivše jak již řečeno kněze katolického dosti v jednání neopatrného a v životě spustlého (viz Od katolíků k luteránům a zase zpět ), přilnuli nyní k úplnému odpadlictví, zvolivše sobě za faráře Josefa Albína z Písku rozhodného stoupence a vyznávače učení Lutrova. V nedostatku zpráv nevíme ani byl-li knězem, ani jak sobě v chrámu Páně a svém působení počínal. Pravdě podobno jest, že v chrámu Páně odstranil mimo zvonů vše, co na katolický smysl pamatovalo; nebo v pozdějších dobách kde se dosti hojných zpráv zachovalo o určování škod, jež vojsko tu v městečku způsobilo, nikde se neuvádí, že by náčiní, roucha, oltáře byly zloupeny, ač z těch zpráv jisté, že žádno to ani jednoho roucha, ani kalicha, ani už nejmenšího potřebí jest ke službám Božím katolickým neměla, nýbrž vše se dlužit musela. V pravdě není planá otázka: Kdy asi a čí vinou o to záduš přišla? Pan pastor Josef Albín tu strávil úplných osm roků.

Po bitvě na Bílé Hoře a staroměstské exekuci vůdců stavovského povstání proti císaři již nic nestálo v cestě prosazení jen té jediné pravé víry katolické. Rozplynuly se šance na koexistenci s jiným náboženským přesvědčením pod vládou habsburského císaře. Jinověrcům se začaly „utahovat šrouby“ a stali se v zemi nežádoucími.

Již 13. prosince 1621 kázal kníže Karel z Lichtenštejna kostely jinověrců pozavírati, zrušil konsistoř pod obojí čili dolejší a vypověděl všecky predikanty z Čech. Dekret tento otřásl sice Unhoští; poněvadž ale nebylo, kdo by v Unhošti provedl, ježto rada skorem celá byla stejně smýšlející; hnutí však bylo veliké, dle něhož se i vypuzený katolický farář pan Jan Matheides (o něm více v článku  Od katolíků k luteránům a zase zpět) odvážil, slavného vítěze a neobmezeného pana knížete z Lichtenšteina prositi, by mu fara ta navrácena byla, jelikož na ni řádně dosazen byl, měšťané ho vypudili a predikanta za kněze si vzali. Kníže pán poručil dne 10. ledna 1623 panu Jiřímu Vratislavovi z Mitrovic, hejtmanu Křivoklátskému, by tu záležitost vyšetřil; avšak výsledek toho není znám. Pán pastor Josef Albín zůstal na faře až do všeobecného se stěhování všech jinověrců z Čech.
Dne 20. listopadu 1627 nařídil totiž císař Ferdinand II svým místodržitelům v Čechách, by zaslané jim patenty náboženské po všech krajích vyhlásiti rozkázali. Dle patentů těchto nezbývalo jinověrcům než se buď katolíkem stát a nebo se zde ve čtyřech nedělích vyprodat, a Čechy opustit. Sebral se i pastor unhošťský pan Josef Albín z Písku a s ním několik rodin stejně smýšlejících a opustili Unhošť, ač nevíme udati čas; možná dost že šli společně s Pražany dne 21. dubna 1628. Z rodin, které tuto truchlivou pouť nastoupily, známe z Unhoště: Matěje Lauryna, po mnohá leta zasloužilého primasa, který 3 dvory tu opustil, jen že jeho dcera potom ke katolicismu se přiznala, a statky ty zase zdědila; dále Jiřího Lauryna s celou rodinou, Jan Měchura zámožný statkář, podobně i Jan Štefl; řemeslníci byli Jan Líva, Šídlo Bečvář a Matěj Kolář. Jsou-li to všecky rodiny nechceme ani tvrditi ani popírati nemajíce průkazů po ruce.

Statky těchto – jak se jim říkalo „odběžných“ –  měli připadnouti komoře Královské; purkmistr však a konšelé Unhoští vznesli na císaře Ferdinanda prosbu, by jim ty grunty odběžných v náhradu ponechal, kterouž utrpěli „na kostele, škole, fary, špitálu a radnice“, k čemuž císař zláštním listem daným ve Vídni 5. října 1628 pod tou výminkou svolil, by z gruntů primasovských a jiných panu Urbanovi svobodnému panu z Petinku JMC. radovi a komorníku 1860 zl. vyplatili. Že pak statky tyto mnoho starosti, práce a potíží pány měšťany stály, známe odjinud; pročež zde mlčením pomíjíme.

Vylidňování Unhošťska a jeho hospodářský úpadek neskončil vystěhováním luteránů. Další pohromy přinášely válečné události, o kterých bude řeč příště.

 

Územní plán – ZM3

Územní plán obce určuje, co lze na jednotlivých místech stavět (obytné domy, cesty, objekty občanské vybavenosti, průmyslové areály), či co tam být nesmí. Má vždy grafickou část ve formě barevných výkresů a textovou část. V Braškově je dohledatelný na informačním portálu obce územní plán z roku 2013. Ty starší se někam ztratily, nemá je ani stavební úřad. 
Když je potřeba něco aktualizovat, obec vyhlásí změnu veřejnou vyhláškou a každý se k tomu může vyjádřit.
Změna č. 1 proběhla v roce 2017, podrobněji se o tom dočtete v článku  Územní plán (1). Motivací ke změně byl nápad vystavět tzv. protihlukový val, o čemž bylo blíže pojednáno v článcích  Územní plán (2) a Územní plán (3) .
Změna č. 2 byla v roce 2022 provedena kvůli zrušení „interakčního prvku IP14“, zjednodušeně řečeno: „soud rozšlápl starostovi jednu z jeho báboviček“, vymyšlených při změně č. 1.
V roce 2023 byla zadána změna č. 3 územního plánu Braškova. Zastupitelstvo pověřilo starostu obce přípravou změny a spoluprací s architektem, který změnu zpracoval za 254 100 Kč.
O obsahu změny pak zastupitelstvo

Ten jednotný standard znamenal oproti dosud zpracovanému plánu v podstatě to, že místo označení ploch Z1 se nově značí Z.1, místo P1 pak P.1 a podobně, což muselo být náročné ve všech dokumentech opravit. Věcná změna spočívala ve schválení třech vyjmenovaných pozemků u braškovského rybníka na stavbu objektu pro seniory a ta poslední uvedená parcela je u silnice v poli u fotbalového hřiště pro občanskou vybavenost.

A tady je jádro toho problému, jak prozíravě posuzuje zastupitelstvo potřeby obyvatel Braškova. Ne že by ty zábory pozemků neměly svoje opodstatnění. Je lepší vylepšovat obec uvnitř katastru, nežli stavět chodníky na cizím území. Ale neustálé přidávání staveb kousek po kousku může zapříčinit problémy celku, potažmo stávajících obyvatel. K tomu můžeme uvést následující příklady, které nejsou ve změnách územního plánu nijak ošetřeny.

Uváděné strany textu na začátku připomínek se vztahují k souboru Braškov-ZM-č.-3-ÚP-II.-Textová-část-odůvodnění-2023_návrh-k-VP.pdf , přístupném na informačním portálu obce. Barva písma je zachována podle připomínkovaného souboru. Název je „Odůvodnění změny“, ale následky změny se nikdo nezabýval. Tak si to trochu rozebereme:

Připomínka č. 1:
Na str. 11, 12 Technická infrastruktura:

Od roku 2013 se v ÚP uvádí, že „Technická infrastruktura stávající v oblastech zásobování vodou a plynem by měla bez kapacitních a tlakových problémů vyhovovat navrhovanému rozvoji. Při předpokládaném nárůstu cca 100 obyvatel není potřeba navrhovat posilování stávajících zásobních řadů“.

Jaká je skutečnost?
K   1.1. 2013  bylo v Braškově 1015 obyvatel.
K 31.12.2023 bylo v Braškově 1115 obyvatel.

Nárůst o 100 obyvatel již byl dosažen i bez dosavadního zastavění zastavitelných oblastí, kde u navrhovaných ploch pro bydlení individuální Z.1, Z.2, Z.4, Z.5, Z.6, Z.8 tomu odpovídá více než 20 domů a u nově navrhovaných ploch občanského vybavení Z.3 a Z.10 doposud blíže neurčený nárůst počtu obyvatel či nároků na zásobování vodou a plynem. Taktéž je nutno zahrnout případné změny na plochách přestavby P.1, P.2, P.3. Nebylo žádným způsobem doloženo, že technická infrastruktura zásobování vodou a plynem bez jakýchkoliv opatření bude vyhovovat dříve navrhovanému rozvoji, který již překročil očekávané limity, a zvláště pak při navrhovaném rozšíření zastavitelného území. Rozšířením spotřeby se dá očekávat pokles tlaku vody u stávající zástavby. Zastupitelstvo se tím nezabývá, hlavně když se bude utrácet za stavby s dotacemi. Je to systém „po nás potopa“ – nebo snad „po nás sucho“?

Obdobná situace je u čistírny odpadních vod.
Ve čtvrtém odstavci zmíněného dokumentu se u technické infrastruktury uvádí:

Likvidace odpadních vod ze všech částí obce je v současné době řešena na stávající čistírně odpadních vod, která má kapacitu 1200 EO.

Při současných 1115 obyvatelích (to jsou ti EO-ekvivalentní obyvatelé), se zatížení čistírny odpadních vod blíží limitu a možná jej i překračuje, protože není započítávána zátěž od restaurací, výroben a dalších ploch mimo individuální bydlení. Taktéž není aktualizována zátěž vzniklá výstavbou na dosud nezastavěných plochách a nově navrhovaných plochách Z a P, vyjmenovaných výše. Není nijak doloženo, že kapacita čistírny odpadních vod nebude překročena i při navrhovaném rozšíření zastavitelného území.
Pokud jste někdy šli kolem Braškovského potoka pod čistírnou, nevypadá často voda nijak vábně. 

A to jsou obrázky při neobvykle vysokém průtoku. V letním období, kdy přečištěné odpadní vody nejsou ředěny deštěm a přítok z rybníka je minimální, je to daleko horší. Jak to vyřeší ty plánované úpravy toku Braškovského potoka je ve hvězdách. Hlavně že to bude stát 17,8 miliónů Kč, plánovaných v programu rozvoje obce na „Revitalizaci Braškovského potoka, vybudování rybníku a tůní, výsadbu zeleně“, když na to budou dotace. Víc vody to nepřinese, jen se zadrží ta špinavá v části braškovské krajiny a pravděpodobně začneme bojovat s hmyzem. Na boj proti komárům jistě budou další dotace.
Snaha o udržení vody v krajině by se měla zaměřit místo honby za dotacemi selským rozumem. Měli bychom si vzít i poučení z chyb předchozích generací. Jedna z nich bylo vymýcení lesíka na pahorku v lokalitě U Dubu. Ve střední části následující mapky je patrné, kam až sahal dříve obecní les. Ten byl vymýcen počátkem 20. století spolu s částí lesa Na Háji. Lze se domnívat, že to nepříznivě ovlivnilo hydrologické poměry a důsledky toho pociťujeme i dnes. Stálo by za zvážení zalesnit opět pahorek U Dubu alespoň tak, jak tomu bylo v minulosti. 

A jistě by neškodilo protáhnout ten lesík až ke Skalce. Úbytek sklizně řepky bychom snad přežili, ale bez vody v rybníce, který je napájen prameny ze svahu od Dubu, by to bylo horší. Takovými plány by se mělo zastupitelstvo zabývat spíše, než betonováním dalších ploch.

Připomínka č. 2:
V energetické bilanci není uvedena část obce Valdek, ve které též dojde změnami v zastavitelném území k nárůstu spotřeby.

Připomínka č. 3:
Str. 19
OU občanské vybavení všeobecné
V přípustném využití by měla být doplněna k dříve uváděné mateřské škole i základní škola, jejíž výstavba je v programu rozvoje obce plánována s předpokládanými náklady 90 miliónů Kč, ale její výstavbu vlastně územní plán nepřipouští. Je to ukázka krátkozrakosti navržených změn a nekompetentnosti zastupitelů.

Dne 16.2.2024 zveřejnil Obecní úřad Braškov Veřejnou vyhláškou oznámení o zpřístupnění návrhu změny č. 3 územního plánu Braškov a oznámení konání veřejného projednání (celý text je na webu obce).
V poučení se mimo jiné uvádí: … proti projednávané změně č. 1 územního plánu … lze podat námitky. Zřejmě jde o písařskou chybu, správné znění by mělo být … proti projednávané změně č. 3 územního plánu … . Do dne veřejného projednávání dne 18.3.2024 nebyla Obecním úřadem sjednána náprava, což svědčí o tom, že to ani nikdo ze zastupitelů nečetl, někteří to dokonce podepsali.

Veřejného projednávání se zúčastnilo pět zastupitelů, dva občané z Braškova a jeden z Kyšic.
Teď si pár týdnů počkáme na vyhodnocení písemných námitek a připomínek, které byly podávány do 25.3.2024.

 

 

Rozdělená společnost

Nežli se dostaneme k pokračování popisu života na unhošťské farnosti po bitvě na Bílé hoře, zastavíme se krátce v dlouhém období po husitských válkách až do počátku 17. století, o kterém se ale mnoho zpráv nedochovalo. Nicméně i skromné historické prameny dokládají, že žádné velké konflikty se nezrodí ze dne na den, ale předchází jim zpravidla dlouhé období neřešených sporů, kdy každý hájí tu svou „pravou“ víru. Tak se rodila i třicetiletá válka. Jaké podklady k tomu v 19. století shromáždil a vlastní rukou zapsal kladenský katolický  Farář Josef Mottl si můžete v současném přepisu přečíst níže:

Byť se dokázati nedalo, že obyvatelé unhošťští k učení mistra Jana z Husince přilnuli, přec od té doby, co Luter německý od r. 1517 s českými rozkolníky srozuměti se usiloval, rostlo v Unhošti jakési proti církevní smýšlení, a to tím více, když jejich spolurodák, měšťan a kněz Václav toho času děkan svatého Apolináře k vyznání tomu se nachýlil, a dne 7. července 1531 za administrátora konsistoře pod obojí zvolen byl a přes 1534 jím potrval. Oni strpěli při tom katolické faráře i na dále; avšak vědomí katolické, horlivost náboženská klesala pořád více tak, že jak se zdá po odstoupení učitele Jana Gregora Hradeckého r. 1590 sobě učitele pod obojí, či jak toho času již se nazývalo, vyznání českého (evangelického) sobě zvolili a kněz Petr Vojak sám mnohem lepšího smýšlení nebyl. Jisto aspoň jest, že před ukončením šestnáctého věku (od r. 1575-1590) mnoho rodů a to nejzámožnějších k vyznání evangelickému se přiznávalo.
Byliť jsou to zejména: Matěj Lauryn, po mnohá léta primas mající tři dvory a jeho syn Jiří Lauryn se dvěma dvory, Jan Měchura, Jan Stefle, Liva, Šídlo a jiní.
Ti jak samo sebou průvodno brojili nejen proti občanům jinák smýšlejícím, nýbrž i proti duchovním pravověrným, chtějíce toho prokázati, by i oni, jako jiná královská města svého kněze a faráře dle své chutě voliti mohli. To se doneslo k uším samého arcibiskupa Zbynkovi Berkovi z Dubé (1592-1606), který neváhal domluviti se o to psaním v sobotu v den přenesení sv. Václava 1595 (5. března) s pánem hejtmanem Křivoklátským jakožto bezprostřední úvodní osobou nad královským městečkem Unhoští. Pan Hans Henrick Prolkofen z Pnekersdorfu, hejtman ale s odpovědí nespěchal a teprv 3. prosince odepsal arcibiskupu, „že jak město Nové Strašecí tak městečko Unhošť, ačkoliv vrchností k panství Křivoklátskému a k jeho správě náleží, nic však méně sami mezi sebou se řídí, a zláště co se kněží jejich, dotýkající se dolejší consistoře pod obojí způsobou přijímajících, a nikdy hejtmany toho panství se nespravují“.
O dalším vývoji hrotícího se náboženského rozkolu v počátku 17. století bylo již podrobně pojednáno v článku Mravní úpadek v 17. století . Ve víře byla společnost rozdvojena ve všech sociálních vrstvách. Podrobněji o tom informuje farář Josef Mottl ve svém rukopisu, ze kterého vyjímáme zajímavou část, která svědčí i o rozdělení společnosti podle víry i v jednotlivých rodinách:

Přec však nesmíme za to míti, že by celá osada neb unhošťští všichni víru katolickou byli zapřeli a luterány se stali. Pokud naše podrobné zprávy sahají, možno říci, že Unhošť v té době nečítala mimo veřejných budov, jako jsou kostel s farou a školou, radnice s pivovary štyrmi a špitálem více, než sotvy něco přes šedesát domů a skorem tolikéž rodin i s těmi dvory, kteréž jednotliví šlechticové drželi. Ze šlechty nezměnil víru žádný než Tobias Ratiborský z Holensfelda a jeho manželka Kateřina, ostatní jako Čejkové z Olbramovic, Kolovratové Krakovští, Elznicové z Elznic a Kouřimští z Campabelli zůstali katolíky; za to však čeládka jich až na některou osobu byla jest veskrz luteránská. Z měšťanů samých zůstali víře svých otců věrní: Jiří Vrbský s Kateřinou manželkou, ale syn Matěj a Alžběta dcera odpadli, Havel Kostský s Alžbětou mž., též jejich podruh Pavel s Annou manželkou; Jan Haičman s Annou manželkou a Vavřinec Papoušek s Judytou manželkou, dále Pavel Fousek s Annou manž. a Kryštof Uhlíř s Maruší mž.
Též i Anna Vsteklá, Václav Výšek s bratrem Jindřichem ale manželka Kateřina odpadla; Jan Šrámek s Lidmilou manželkou, Kateřina Rouškova, Vilím Vyšín s Kateřinou manž., Jindřich Muraňský s Dorotou manž.,Kateřina Klatovská a Anna Tonigrova, vdovy, Jan Jiří Piren vdovec, Jiří Pěnkava s Kat mž., Matěj Smíšek s Kat. manž., Ludvik Mellier s Rozinou mž., Matěj Pokorný ale manželka Marie odpadla, Ondřej Kratochvíle Anna mž., Jan Šanda a Barb. mž., Jiří Marek Sabina manž., Anna Kmochova vdova, Jan Petržilka Magd. Mž., Jiří Kadanský Zuzana manž. a Ondřej Špaček s Lidmilou manželkou. Všichni ostatní změnili víru svou, tak že nejvíce synové a dcery odpadli, chasa všecka, a ještě něco příchozích. Podle domů zůstalo 29 katolických, k tomu 6 dvorů Kolovratských, dva dvory Čejkovské, dva dvory Elznicovské a Kouřimských máme 40 domů katolických a něco přes dvacet luteránských.

V otázkách víry se nakonec rozhodovalo na válečném poli. Že se myšlení lidí dá silou změnit jen těžko, dokazují i události z Unhošťska, následující po bitvě na Bílé hoře.