Obec je společenstvím občanů, kteří si ve volbách k jejímu spravování zvolí své zastupitele. Významnou roli v řízení obce má starosta. Je přirozené, že se nemůže zavděčit všem, někteří jej zbožňují za vydatné příspěvky, které jim rozděluje z obecního rozpočtu, jiným se nelíbí způsob hospodaření a vedení obce, velká většina o něm nic neví. Braškov se nijak zvlášť nevymyká.
Někteří politici mají schopnost si přesvědčivým vystupováním nasadit z jejich hříchů svatozář.
Na příkladu průběhu 20. veřejného zasedání zastupitelstva obce Braškov si můžete na základě objektivních skutečností, které vám předložím, udělat vlastní představu o upřímnosti jednání starosty a o tom, kam by obec směroval v budoucnu.
Svatozář nebo lhář? – Poprvé:
Nejlépe se vládne v totalitě. Abyste si v ní udrželi aureolu správnosti svých rozhodnutí a zabránili odhalení lží, nepřipustíte projevení jiného názoru. V braškovské praxi se to uplatňuje tak, že starosta odmítá odpovědět na otázky oponentů k projednávaným bodům, omezuje diskusi na jemu nepříjemná témata a dokonce ji na veřejném zasedání zcela vyloučí z programu, aby se snad neprovalilo něco, co se nemá dostat na veřejnost. Jistě vám řekne, že to on nic, že to schválilo zastupitelstvo. Že on zastupitelstvo informuje úmyslně mylně – s tím se nechlubí. Příkladem může být několik ukázek z veřejného zasedání zastupitelstva 16.7.2018, kde proběhla informace o nepovolené skládce stavební všehochuti na Toskánce.
Svatozář nebo lhář? – Podruhé:
Reakce občanů na nepovolenou skládku odpadu z opravy dálnice D6, na
které se podílí i společnost ČNES dopravní stavby a.s., jejímž předsedou představenstva byl donedávna Ing. Vladimír Dráb a stále na ní má přes vlastnický podíl a dozorčí radu silné rodinné vazby, starostu silně zaskočila. Protože kapři si rybník nevypustí, muselo se to nějak ututlat, zastupitele ukolébat sliby a na veřejnost nepustit raději vůbec nic. Jako starosta obce tohle všechno mohl zrežírovat. Jak informoval v závěru veřejného zasedání, obtelefonoval řadu známých a údajně i příslušné úřady: „ … jsem volal na Hygienickou službu, na Odbor životního prostředí, zejtra podáme informaci a stížnost na Hygienu, hned ráno …“
Ale ráno asi někdo zaspal a jak jsem se dozvěděl na Krajské hygienické stanici, obec nic oficiálně nepodala. Sděleni Hygieny z 1.8.2018
Hygiena by musela jednat a viník by byl odhalen, tak obec z vůle starosty nekonala nic. Obec se nepostavila za zájmy občanů, ale nečinností a nerespektováním zákonného postupu hájila zájmy soukromé firmy starosty.
Svatozář nebo lhář? – Potřetí:
V další části svého vystoupení starosta prohlásil: „… Stavební úřad v Unhošti tvrdí, že na to nemá žádný vliv …“
Kdo zná trochu stavební zákon, tak je mu jasné, že prováděné zásahy do terénu na téměř hektarovém pozemku podléhají stavebnímu povolení. Údajný postoj stavebního úřadu mi byl podezřelý, tak jsem 18.7.2018 podal podnět k odstranění nepovolené stavby – skládky na Toskánce. Jaké bylo překvapení (nebo nebylo?), když stavební úřad potvrdil, že obec Braškov jej vůbec neinformovala ani telefonem, ani písemně.
Zase to na obci „někdo“ zametl pod koberec a dal firmě čas na odstranění následků porušení stavebního zákona. Když se stavební úřad po dvanácti dnech dostavil na kontrolu, nic už nezjistil. Fotodokumentace skládky z července asi někam zapadla, žádné řízení se nekonalo, zůstalo to u „terénních úprav drobného rozsahu“. Kolik tisíc tun materiálu bylo přemístěno by vám snad sdělil ČNES.
Někdo zastupitelům neřekl pravdu, že obecní úřad v Braškově se stavebním úřadem v Unhošti o deponii vůbec nejednal.
Svatozář nebo lhář? – Počtvrté:
Aby se na veřejnost nic neprovalilo, zakázal starosta účastníkům veřejného zasedání o jeho obsahu pořizovat záznam. Že na to nemá právo je snad každému jasné. Dodržování zákonných postupů ale není zřejmě jeho koníčkem.
Svatozář nebo lhář? – Popáté:
V závěru zasedání vystoupila s příspěvkem ke skládce i zastupitelka Ing. Miloslava Vostrá. Obsah jejího příspěvku mi unikl kvůli zásahům starosty do její řeči. Čekal jsem až bude vydán zápis ze schůze, že se tam o její řeči něco dozvím. V zápise ale o závěru zasedání není ani zmínka. Tak jsem požádal obec o zvukový záznam. Ten ale příspěvky v závěru neobsahuje, že prý už bylo po schůzi. Tak si to poslechněte:
Přestože vystoupení starosty bylo součástí zasedání, v zápisu o tom není ani zmínka. Vystoupení zastupitelky Vostré už i vám asi zůstane utajeno. Sice jsem ji požádal e-mailem z 20.8.2018 o sdělení stručného obsahu jejího vystoupení, ale nic dosud nedošlo. Jen doufám, že i ona nepovažuje veřejné zasedání zastupitelstva za tajné.
Jestli jste měli trpělivost dočíst ty informace až sem, máte o čem přemýšlet. Udělejte si vlastní obrázek, zda si někdo tu svatozář nasazuje oprávněně nebo všem lže.
Po schválení změny územního plánu si starosta oddechl a prohlásil, že teď může odejít do důchodu. Myslím si, že byste mu to jeho rozhodování o odchodu do starostovského důchodu v nadcházejících volbách měli usnadnit.
Na čem se usnesou zastupitelé na příštím zasedání?
Na Toskánce nikdy žádná nepovolená skládka nebyla! Není o tom žádný doklad. V obecní kronice bude mít starosta svatozář.
Jak řekl starosta: „… já jsem cítil za povinnost v závěru tohoto dnešního veřejného zasedání vám sdělit postoj k nesmyslům deponii v intravilánu obce … „. Ty informace byly velice zajímavé. Některé z nich jsem si zaznamenal na mobil. Pak mi ovšem řídící schůze přikázal záznam ukončit se slovy: „… pane Horníku, schovejte si to! U nás se nenahrává na zastupitelstvu … „. Takové omezení nemá oporu v zákoně, zasedání je veřejné proto, aby se s obsahem jednání veřejnost mohla seznámit a obec je povinna o jeho obsahu informovat v zápisu. Pro ty účely se pořizuje i zvukový záznam. Současné vedení obce si ale se zákonnými postupy moc hlavu neláme, horší by snad bylo už jen to, zda zákon porušuje úmyslně a ještě horší, kdyby to dělalo za účelem dosažení osobního prospěchu!
Návrh předložil několik opatření, která by opět obnovila bezpečnost silničního provozu a pořádek v souladu se silničním zákonem. Podrobnosti si můžete prohlédnout v jiných příspěvcích na toto téma v rubrice Doprava. Vypadá to tak, že v Braškově se ale život občanů neřídí zákonem, ale snad primitivními přírodními pudy živočišné říše, kdy si brouk hovnivál nabaluje na svou kuličku stále větší smrady a pořád se mu nezdá dost veliká. Je málo těch, kteří si na ten zápach dovedou veřejně postěžovat a ostatní raději jen brblají v ústraní. Jsou i tací, kteří se při tom pomyšlení podělají a tomu zápachu přidají grády. Snad tento přírodní scénář ovlivnil i předsedu tehdejší komise Ing. Vladimíra Chalupu, který raději závěry odpovídající zákonu Radě obce nepředložil a zvolil pozici mrtvého brouka, aby si snad nějakého příznivce hostince U Chalupů nerozzlobil. Po několika měsících už byla pasivita neúnosná a komise byla zrušena a ustanovena nová. O její činnosti na veřejnost nepronikla žádná zpráva. Asi se brouk ještě neprobudil – nebo snad přemítá, kolik plastových policistů bude potřeba k obnovení pořádku? A tak občané v Dukelské ulici dál nadávají na vozovku zatarasenou cizími auty, těsně se míjející vozidla přicházejí o zrcátka a řidiči o nervy. Všichni chodci i děti ze hřiště zatím přežili, tak proč něco měnit! Jak pravil klasik: „Hovnivál si hoví a smradi se na kuličce přiživují.“
Rudolf Doksanský (26), hutník z Velkého Přítočna se oženil s Jindřiškou Kreisingerovou (21) z Braškova 54;

Toskánka prošla v červenci nebývalou proměnou. Poklidná neobdělávaná plocha na západním konci této části obce Braškov odhalila koncem června své podloží z keltských dob, aby se zanedlouho začala plnit materiálem z důkladné (kolikáté už?) opravy dvacet let staré
Za pár dní stavební odpad zase zmizel. V těch horkých letních dnech si mohl někdo myslet, že ty haldy byla jen Fata morgána.
Ty hromady ale nebyly optickým klamem, jen výsledkem lidského důvtipu. S vynaložením mnoha tunokilometrů se vrátily na místo svého původu.
Zdálo se, že zabraly několik set metrů jízdního pruhu renovované dálnice.

zeměbraneckého dělostřeleckého pluku č. 44, přiděleného zeměbraneckému arsenálu ve Vídni X, se oženil s Alžbětou Majerovou z Kyšic č. 4. Jak bylo na takových veselkách veselo se už dnes asi nedozvíme. Pro novomanžele bylo ale jistě těžké loučení, když ženich hned po svatbě odjížděl do války s nejistým návratem.




