Jak dnes hledáme ochranu před moderními loupežníky u úřadů, policie a soudů, spoléhali se lidé ve středověku spíše na tlusté zdi hradů a tvrzí. O tom, jak takové zdi středověké tvrze vypadaly, si můžete udělat představu na ilustračním obrázku. Podobně tomu bylo jistě i v Braškově.

Existence Braškova je písemně prokázána již ve 13. století, avšak  ze středověku se nedochovaly žádné podrobnější údaje o jeho zástavbě. Z díla Augusta Sedláčka z konce 19. století se dozvídáme o zaniklé tvrzi a existenci braškovského tvrziště a dvora ještě v roce 1602. Celý výňatek z jeho knihy je zde: August Sedláček-přepis z knihy Hrady… díl 8, str.275. Jak také tento historik jinde uvádí, v 19. století však již po tvrzi není žádných známek. Alespoň na povrchu. A tady se dostává ke slovu archeologie.

Při výkopu kanalizace v ulici Rudé armády poblíž braškovského rybníka objevil dne 5.7.1997 těsně před zasypáním výkopu svým zkušeným okem Akad. arch. Josef Müller z Kyšic pod vozovkou zbytky historického zdiva. Spolu se současným ředitelem unhošťského muzea Mgr. Marianem Kruckým pak pořídili fotodokumentaci, z níž jsou zde některé snímky publikovány. V místě zdiva byly nalezeny i staré střepy, které jsou nyní uloženy v Melicharově vlastivědném muzeu v Unhošti. Profesionální archeolog se na místo nestačil dostavit. Svůj vliv na to mělo i počasí. Prudké deště a tlak na zprovoznění silnice opět na dlouhou dobu pohřbily středověkou památku pod zemský povrch.

Že v místě mohla stát vzpomínaná braškovská vodní tvrz se dá dedukovat i z nejstarší známé podrobnější mapy Braškova, vzniklé při 1. vojenském mapování kolem roku 1780. Podle ní byl horní rybník snad ještě rozlehlejší, nežli v dnešní době. Povšimněte si též zakresleného dolního rybníka na braškovském potoce. Někde v těch místech pod čističkou plánuje obec opět vodní plochu revitalizovat. Za pozornost stojí i na mapě naznačená malá vodní plocha – kroužek – jižně od cesty k dolejší hrázi. To je dnes to místo, kde v deštivých létech, která snad zase přijdou, pravidelně zapadal při sklizni obilí kombajn do bažiny.

Na pravděpodobné základy kulaté věže vodní tvrze se dá narazit i u dna braškovského rybníka. O tom bylo něco uvedeno již v příspěvku Kulturní dědictví. Je to výzva pro mladé badatele, aby využili příležitosti a místo podrobněji zdokumentovali při dalším vypuštění rybníka.

Zatím nikdo nevymyslel, jak zapojit veřejné rozpočty, zlatý to důl moderních loupežníků, do archeologického průzkumu. Odkrývání naší historie je dosud trnem v oku a brzdou záměrů zejména stavebních podnikatelů. Loni jsme v Braškově byli svědky nepovolené skládky na Toskánce. I tam byl porušen zákon a před skrývkou zeminy nebyl proveden archeologický průzkum. Že jde z hlediska archeologických výzkumů o významnou lokalitu, o tom snad nikdo nepochybuje. Vzpomeňme třeba významných nálezů při stavbě dálnice u Horky nebo východně od Toskánky pod současnou dálnicí na katastru Pleteného Újezdu – více Archeologický průzkum na Toskánce 1999 . Mezi oběma těmito nalezišti je právě pole, převrácené naruby v červenci 2018. Když jde o zisk, buldozery dovedou historii přeorat, stejně tak, jako všehoschopní zástupci lidu – skládka se nekonala a na zastupitelstvu se o ní nemluvilo.

Připomeňte si to v loňských příspěvcích, např. v „Písařské chybě“. 

Macešsky se k historii zachovalo vedení obce i době výstavby kanalizace. Nadšenci pro archeologii byly při výkopu v ulici Rudé Armády nedaleko jižní strany hráze rybníka objeveny pozůstatky středověkého zdiva. Před řádným archeologickým průzkumem dala obec přednost urychlenému zasypání výkopu. Lze se tedy jen domnívat, že pod asfaltem jsou ukryty základy braškovské vodní tvrze, o které se historici zmiňují. Ta zřejmě zasahovala až na současný břeh rybníka. Pokud jste se při výlovu rybníka v roce 2015

nevěnovali jen kapitálním úlovkům, mohli jste spatřit možná nejstarší pozůstatky stavební činnosti v Braškově na vlastní oči. Vypuštěný rybník odhalil kamenný půlkruhový základ, který mohl patřit ke kruhové věži braškovské středověké vodní tvrze.

Na mapě z počátku 19. století (z archivu ČÚZK) je kruhový tvar pozemku 9 v tom místě dokonce ještě zřetelný, hráz byla do dnešního stavu zvýšena a napřímena až později, hladina se zvedla, takže byl zaplaven i pozemek 10, označený W (Weiden – pastviny). Památky, včetně těch dosud neobjevených a skrytých pod zemí, jsou významnou součástí našeho kulturního dědictví. Jak se k nim kdo chová, svědčí o tom, kdo to s obcí myslí vážně, a zda mu nejde jen o okamžitý vlastní prospěch.

V příspěvku Bude Braškov bez lidí? jste se mohli seznámit s vývojem porodnosti v naší obci. Důležitým pramenem k historickému vývoji demografie jsou matriční knihy katolické církve unhošťské farnosti, soustředěné nyní ve Státním oblastním archivu v Praze. Z nich lze vyčíst i podrobnější údaje o některých sociálních a zdravotních podmínkách, ve kterých tehdejší obyvatelé žili. 

Ve 21. století u nás nikoho nepřekvapí, když se dítě narodí mimo manželství. V současné době je jejich podíl téměř 50%. Zajímavý je vývoj podílu mimomanželských dětí v posledních 100 letech podle údajů Českého statistického úřadu:

Pozice svobodných matek a jejich dětí byla ve století devatenáctém jiná nežli dnes. Tehdy byly dítě i matka stigmatizováni a zpravidla znevýhodňováni po celý svůj zbývající život. Obtížnější sociální postavení svobodných matek přinášelo i zvýšenou dětskou úmrtnost nemanželských dětí. V Braškově se v 19. století narodilo 80 dětí svobodným matkám, což je 5% z celkového počtu 1620 porodů. Tedy každé dvacáté dítě:

U menší části nemanželských dětí se otec tzv. „přiznal“ a byl zapsán v matričním záznamu narozených i dodatečně, zápis musel před svědky potvrdit svým podpisem. Často šlo o vojáky, kteří v době branné povinnosti nedostávali souhlas ke sňatku ani přes těhotenství partnerky. Příkladem může být dodatečné prohlášení otce z roku 1856: „Že jsem se po vstoupení v stav manželství s matkou dítěte jako otec hlásil a že takový zapsán býti žádal stvrzuji“ a následuje vlastnoruční podpis a podpisy svědků:

Takové dodatečné zápisy jsou oříškem pro genealogy. Pravděpodobnost, že dodatečně zapsaný otec je i otcem biologickým, je zřejmě nižší. I když jistota není ani u řádně zapsaných otců. Ze statistiky nemanželských dětí vyplývá, že předmanželský styk nebyl v Braškově 19. století nic výjimečného. Podobně tomu mohlo být i u styků mimomanželských. Je pravděpodobné, že při neexistenci antikoncepce byly i snahy o umělé přerušení těhotenství, tedy že existovaly i „andělíčkářky“. V písemných pramenech nebyl zatím žádný důkaz nalezen, ale z vedlejších znaků se lze domnívat, že se na potratech podílely i některé porodní báby (více o nich zde). Takové věci se neutají a byly za to odsuzovány a zřejmě i pronásledovány. Jsou doloženy případy, že některé z porodních bab v Unhošti změnily za dobu svého působení bydliště pět až osm krát, což v té době běžné nebylo.

Jak katolická církev, tak i světské orgány věnovaly porodnosti velkou pozornost. Svědčí o tom i přísné tresty za zmaření životů dětí. Z Unhoště se zachoval záznam z 18. století:

Paměti okresu Unhošťského, Fr. Melichar, vyd.1880, str. 55:

Za usmrcení novorozence byl v době panování Marie Terezie trest smrti. V Unhošti byla odsouzena v roce 1754 Marie Máří Javůrková následujícím rozsudkem:   … pro zahubení svého neřádně nabytého plodu vězením zjištěnou spolu s dobrovolným jejím vyznáním se tejkající odeslanou žádost a otázku v svém pilném a bedlivém povážení na ni toto naučení dávají a z práva nacházejí, že nadjmenovaná Marie Máří Javůrková pro tak těžké a velmi pohoršlivé přečinění své jiným k příkladu a odstrachu, sobě pak k dobře zasloužené pokutě mečem na hrdle trestána, do hrobu vložena, kůlem zkrze srdce probita a tak zahrabána býti má podle práva.

Příště se snad dostaneme k něčemu veselejšímu.

V minulém příspěvku z historie Braškova jste si mohli udělat obrázek o porodnosti v 19. století. V té době se rodilo pouze doma za asistence porodní báby. Ty za úplatu asistovaly u všech porodů v Braškově a jejich jméno je zapsáno v matrice narozených a křestních listech. Měly na starost i pomoc ženám v těhotenství i po porodu. Již v první polovině století byly báby označovány jako „zkoušená“, což znamenalo, že prošly úředním přezkoušením místním lékařem a některou ze zkušených kolegyň. Přes tuto zvýšenou, ale přesto primitivní péči mnoho dětí zemřelo již při porodu nebo krátce po něm. Nejbližší známá porodnice s nalezincem byla Zemská u Apolináře v Praze II, č. 447. V 19. století nebyl zaznamenán jediný případ, že by se tam narodil některý z původních obyvatel Braškova. Z přistěhovalých má adresu narození u  Apolináře uvedeno 11 lidí, převážně šlo pravděpodobně o nalezence a děti z nejchudších sociálních vrstev. Jejich matky tam chodily rodit, když neměly na úhradu poplatků, či chtěly porod utajit a dítě odložily. Několik takových utajených porodů přespolních rodiček se uskutečnilo i v hostinci na Toskánce.

Porodní báby pro Braškov pocházely z vesnice, často i z Unhoště a okolí. Z braškovských rodaček pomáhala v roce 1800 při čtyřech porodech Magdalena Burgerová (rozená Raulichová), tehdy již matka 4 dětí, dále již v porodních asistencích nepokračovala snad z důvodu, že ovdověla.  V Braškově bydlela i Alžběta Patočková, která v letech 1800-1817 odrodila 151 dětí. Po ní byla hlavní bábou v letech 1818-1838 Anna Kaňková se 159 porody. První braškovská „zkoušená“ byla až od roku 1860 Barbora Šturcová (rozená Stádníková) z Braškova 24, která do roku 1872 asistovala u 177 porodů. Ještě více braškovských dětí přivedla na svět v letech 1872-1887 Alžběta Maršíková (roz. Berounská) z Braškova 56 a rekordmankou je Antonie Slánská z Unhoště s 290 porody jen v Braškově v letech 1883-1910. To už jsme ale ve 20. století, kdy už se kromě domácích porodů postupně začalo rodit i v porodnicích.

V 19. století bylo těch porodních báb v Braškově zaznamenáno u 1620 porodů celkem 36. Jen u jednoho narozeného v roce 1891 žádná neasistovala.

 A jaká byla místní lékařská péče v 19. století?

Nejbližší lékaři byli k dosažení v Unhošti. Jak uvádí František Melichar v Monografii města Unhoště z roku 1888, zdravotnictví obstarávali:

Roku 1783-1813 Josef Hermann, chirurgus juratus;

Roku 1813-1848 Jan Fübich, městský ranhojič a zvěrolékař;

Okolo roku 1826 Vojtěch Morstadt, chirurg;

Od roku 1835 Jan Rosenblüh, dříve vrchnostenský lékař na panství Tachlovice;

Od roku 1838 MDr. Josef Haupt, městský fysik, placený z obecní pokladny;

Od roku 1848 MDr. Vincens Mitka, městský a vrchnostenský lékař;

Od roku 1876 MUDr. Jaroslav Sekerka.

Lékárna byla v Unhošti od roku 1815. O pomocnicích ku porodu se zmiňuje František Melichar jen tím, že v roce 1829 byly v Unhošti čtyři.