V loňském příspěvku Očkování ano či ne? jste se mohli něco dozvědět o nákaze neštovic v Braškově 18. století. V dnešních dnech jsou v kurzu zprávy o koronaviru, šířícímu se z Číny. Ten asi braškovští nezažili a snad se jim vyhne i teď.  Virová onemocnění chřipkového typu ale zasahovala lidstvo jistě již odnepaměti. Jejich šíření však nebylo tak snadné, jak to umožňuje současná mobilita lidí. Ani rozpoznávání nemocí nebylo tak propracované. Až do 1. světové války se chřipka jako příčina úmrtí v dochovaných pramenech nevyskytovala, což asi neznamená, že se na ni neumíralo. Známá je až proslulá epidemie španělské chřipky, která vypukla koncem druhé dekády 20. století. Na propuknutí epidemie se tehdy jistě podepsal žalostný stav výživy obyvatel, zhoršené hygienické podmínky a válečná migrace.  

Zda se v Braškově 18. a 19. století umíralo také na chřipku se můžeme jen domnívat a tyto hypotézy se pohybují na tenkém ledě. Stručné matriční záznamy o příčinách úmrtí zmiňují v některých případech horečku, resp. horkou nemoc, což by se mohlo považovat za průvodní jev chřipkového onemocnění. Podle doložené četnosti a míst výskytu v Braškově to však nikdy nemělo charakter epidemie, jako to bylo zaznamenáno u jiných nakažlivých nemocí. Jelikož je známo, že chřipka si často své oběti vybírá mezi oslabenými jedinci, jako jsou malé děti a starci, je možné, že i některé jiné příčiny úmrtí, uváděné u těchto skupin, mohly být způsobeny primárně nákazou chřipkovým virem. U malých dětí je nejčastější uváděnou příčinou úmrtí v inkriminované době tzv. „psotník“, což je křečovité onemocnění, které mohlo být způsobeno, kromě jiných příčin, i vysokou horečkou způsobenou virovou nákazou. U starších osob se diagnostika příčin úmrtí často omezila na konstatování: stáří, sešlost, slabost a pod. Nelze ani u této části populace vyloučit, že prvotní příčinou úmrtí bylo chřipkové onemocnění. Další skupinou diagnóz, na kterých se virová nákaza chřipkového typu mohla podílet, je zánět plic, zápal plic, od konce 19. století je uváděna bronchitida. Statistika výše uváděných příčin úmrtí v Braškově minulých století si zasluhuje hlubší pozornosti, než může být uvedeno v tomto článku. Následně se o nemocech, které trápily braškovské občany dozvíte více. Ze statistik lze vyčíst i rodové dispozice k některým smrtelným chorobám, které však nemusely být genetického původu. Svou roli jistě sehrály i životní podmínky, napomáhající nákazám. Typickým příkladem je šíření tuberkulózy.

Na horečku zemřelo v Braškově za 100 let asi 25 lidí. Snad to nebyl nikdo z vašich předků, ale můžete se přesvědčit:

U kolika z nich byla příčinou úmrtí chřipka, se už asi nedozvíme. Podle četnosti to ale na žádnou epidemii nevypadá.

Ve veřejných diskusích se často objevuje odpor proti povinnému očkování dětí proti infekčním chorobám. Díky vyspělé zdravotní péči a vysoké proočkovanosti populace byly dřívější hrozby jako pravé neštovice, spalničky, zarděnky, spála a černý kašel silně potlačeny. V minulosti se epidemie těchto smrtelných nemocí nevyhýbaly ani Braškovu. Jak tragicky jejich rozšíření dovedlo zapůsobit si můžeme ukázat na krátké epizodě z konce 18. století, kdy na neštovice zemřelo několik dětí.

3. července 1794 zemřel pětiměsíční Matěj, syn Františka Stádníka z Braškova 31. Jeho diagnóza byla zapsána jako zarděnky, ale vzhledem k další šňůře onemocnění dětí to mohlo být i jinak. 

19. srpna 1794 zemřela v Braškově 33  ani ne roční Barbora Panenková, dcera Jakuba – na neštovice.

7. října na neštovice zemřel ve věku jeden rok a dva měsíce František, nejmladší syn Matěje Stádníka z Braškova 40.

9. října podlehl neštovicím ve věku tři a půl roku i bratr předchozího, Václav. Ze třech dětí Matěje Stádníka tak přežila jen nejstarší Marie.

15. října se o jeden měsíc nedožil dvou let František Kastner, syn Matěje z Braškova 10.

30. října  zemřela na neštovice ve věku dva roky a devět měsíců  Anna Raulichová, druhá dcera Matěje Raulicha v Braškově 41.

10. prosince byl poslední obětí epidemie neštovic v roce 1794 půlroční Jan Sláma, syn sedláka Václava Slámy z Braškova 13.

O tom, kolik dalších dětí se neštovicemi nakazilo a infekci přežilo, prameny nehovoří. V případě očkování, kdyby tehdy bylo k dispozici, by sedm dětských životů, zmařených v Braškově během šesti měsíců, mohlo být zachráněno. Dovedete si představit, že by v dnešní době mělo v Braškově sedm malých dětí během půl roku zemřít na nakažlivou nemoc?

V nedávném příspěvku Pohasnou Hvězdičky? byla zmíněna i zaniklá braškovská hospoda U Lípy. Již jen několika pamětníkům tento název něco říká. Dnes je na jejím místě daleko známější mateřská školka.

Již od počátku číslování domů v roce 1771 má stavba č. p. 19. Na níže uvedené nejstarší dochované skice z počátku 19. století (archiv ČÚZK) je objekt s nejbližším okolím zakroužkován, znatelné je černé číslo pozemku 31.

Koncem 18. století byl dům v majetku rodiny sedláka Janouška, pocházejícího z Kyšic. Jeho syn Jan narozený 1754 si vzal za ženu Barboru Raulichovou z Braškova a U Lípy se jim narodilo pět dětí. Nejmladší Anna, narozená v roce 1790, porodila v 17 letech v Braškově č. 19 nemanželskou dceru a později si vzala za muže rychtářova syna Matěje Hokůva *1791  z Braškova 12.  Po narození jejich první dcery Anny v roce 1813 se ale odstěhovali z čísla 19 na rodinný statek Hokůvů s číslem 12.

Po rodině Janoušků se stal dům bydlištěm a rodištěm desítek dětí z několika rodin, například Burgerů, Čermáků, Janovských, Linhartů, Fialů, Kukelků a Machů.

Ve třetí čtvrtině 19. století měl hospodu U Lípy propachtovanou řezník Josef Janovský z Roztok u Křivoklátu.

Dění v hospodě U Lípy v poslední čtvrtině 19. století bylo ovlivněno sňatkem kyšického rolníka Václava Kukelky s braškovskou Marií Chalupovou v roce 1873. Z rolníka Kukelky se stal až do konce století hostinský, po něm převzal živnost syn Karel.

Těžké životní podmínky braškovských občanů v 19. století byly často umocněny osobními tragédiemi. Úmrtí partnera je vždy těžkou ranou, pro ženy to bylo obvykle doprovázeno i existenční nejistotou, způsobenou ztrátou živitele rodiny. Některé z nich si toto trauma musely prožít i vícekrát. Z historických dokumentů o Braškově lze převyprávět i příběh ženy, která se vdovou stala hned čtyřikrát a zemřela na Toskánce ve věku 83 let. 

Kateřina Kapounová se narodila v roce 1785 jako dcera hajného z Bysně u Libušína. Provdala se za Antonína Kafku, zednického tovaryše z dnes již neexistujícího domku na Toskánce s tehdejším číslem 2. (Stál asi v místě dnešního č. p.  83 – více najdete na Toskánka 19. věku (1) a Toskánka 19. věku (2) ).

V roce 1820 se jim tam narodila dcera Veronika Kateřina, rok poté syn Josef, který však krátce po narození zemřel. Třetím dítětem, narozeným v roce 1823 byl opět Josef Kafka, který v Braškově 2 – Toskánce žil později s manželkou Marií v bezdětném svazku, protože první dítě se jim narodilo v roce 1847 mrtvé.

Po smrti Antonína Kafky se Kateřina v roce 1832 ve věku 47 let provdala za o dva roky staršího pražského měšťana Jana Matýska, který byl kloboučnickým mistrem a sňatkem se stal domkářem na Toskánce 2.  Ten však po čtyřletém manželství zemřel ve věku 52 let na zánět plic.

Necelý rok po smrti druhého manžela se Kateřina Matýsková provdala za třetího manžela Jana Zavadila, čtyřiašedesátiletého vdovce po Anně Štrobachové z Pleteného Újezda a vejminkáře z Braškova 13, syna sedláka z Holubic. Ten zemřel na souchotiny (TBC) v roce 1845 v Braškově 2 – Toskánce ve věku 73 let.

Čtvrtým manželem Kateřiny se stal v roce 1852 šedesátiletý vdovec František Kratochvíl (tehdy se psal Kratochwíle). Byl výměnkářem, synem sedláka z Doks 10. Ani on nežil ve svém druhém manželství dlouho. Dodýchal v roce 1854 na mrtvici. Lékař to označil jako ochrnutí plic (lungenlähmung).

Tak se Kateřina rozená Kapounová, vdova Kafková, vdova Matýsková, vdova Zavadilová stala ve věku 69 let počtvrté vdovou Kratochvílovou. Svého čtvrtého manžela přežila ještě o 14 let v Braškově 2 – Toskánce, kde bydlela spolu se svými příbuznými. Zemřela 20.6.1868 ve věku 83 let na vysílení.

Zastupitelstvo obce Braškov schválilo na svém zasedání 26.8.2019 záměr na odkoupení restaurace Pod Hvězdičkami. Bylo konstatováno, že jde o historicky významný objekt a obec v něm chce zachovat restauraci.

Zkusme teď připomenout některá fakta z daleké historie valdeckého objektu a lidech, kteří v něm žili.

Objekt restaurace Pod Hvězdičkami se nachází v č.p. 50 na Braškově Valdeku na křižovatce ulic Karlovarská a Sportovců. Tato poloha na významném rozcestí byla vždy výhodná pro poskytování služeb. Stavba existuje od počátku 19. století. Ještě v roce 1772, odkdy bylo zavedeno číslování domů v Braškově, stála na Valdeku jen hájovna, která dostala č. 14. Až v devadesátých letech 18. století započala výstavba po severní straně dnešní ulice Sportovců od čísla 33 směrem na západ až k číslu 5o. 

V roce 1799 si vzal pětadvacetiletý ševcovský mistr Václav Datel v Dubí za manželku osmnáctiletou Magdalenu a usadil se s ní v Braškově 15, později na Valdeku 49, kde se jim narodila v roce 1817 dcera Anna. Její dva o dosti starší bratři Jan*1801 a Václav *1808 byli oba po otci též ševcovskými mistry v Braškově 50. Jan Datel se kromě obuvnictví věnoval též rolničení a jeho mladší bratr Václav Datel se stal na Valdeku hajným a šenkýřem v čísle 50. To končila již první polovina 19. století, kdy měl na rozvoj Braškova velký vliv rozmach kladenských dolů a hutí. Braškov se stal ubytovnou či bydlištěm mnohých horníků a hutníků, kteří po práci štědře utráceli svou mzdu po hospodách. Tak se na Valdeku „Hvězdičky“ udržely až dodnes a přežily i zájezdní hostinec na Toskánce, hospodu U Lípy v č.p. 19, kde je dnes mateřská škola i moderní restauraci na návsi s nejkratší historií. Zda Hvězdičky přežijí i nejmladší Starou hájovnu na Valdeku a braškovský hostinec U Chalupů v č.p. 51, který začal fungovat až koncem 19. století, zanikl ve dvacátém a byl revitalizován v 21. století, se teprve ukáže.