Rubrika: Historie

Po delší době se vracíme do období 17. století na Unhošťsku. O počátcích dochovaných matričních zápisů jste se mohli dozvědět například v článcích   360 let unhošťských matrik  ,  První pokřtění v Unhošti  ,  Jan Jindřich Ottych z Dobřan – 1. část  , Jan Jindřich Ottych z Dobřan – 2. část .

V článku  První unhošťská matrika v 17. století – 1  jsme se v závěru zmínili o tom, že koncem 17. století se v unhošťských matričních knihách, kromě zápisů o křtech a oddavcích, začaly objevovat i záznamy o úmrtích. V ideologii katolické církve hraje pro věřící významnou úlohu vidina očištění a posmrtný vstup do nebeské blaženosti, jako příjemnější alternativa před hrozbou pekla, kterého si za pozemského života obvykle užili dost. Církevní pohřeb pak navazoval na v matrikách zaznamenávané svátosti narození a oddavků. V průběhu doby se v zápisech kladl větší či menší důraz na zbožnost nebožtíka a poskytnutí svátosti smíření a svátosti nemocných podle současné terminologie. 

Na několika zápisech z knihy zemřelých si ukážeme vývoj společnosti a pohřebnictví na Unhošťsku v závěru 17. století. Pro zpřístupnění matričních zápisů širší veřejnosti jsou originály doplněny přepisem. Editace zápisů je většinou doslovná, ojediněle přepis vystihuje jen podstatu sdělované informace. Originální záznamy jsou dostupné na stránkách Státního oblastního archivu v Praze, název matriky a číslo scanu je součástí textu přepisu.

Zápisy o zemřelých začínají v matrice Unhošť 01 v únoru 1677. Jsou dosti stručné a často se zemřelí nedají zařadit ke konkrétnímu rodu.

V té době se pohřbívalo v Unhošti na starém hřbitově v prostorách kolem kostela, ohrazených hřbitovní zdí, zbouranou až v roce 1821. Postupem času se jeho kapacita zaplňovala a podle císařského patentu z roku 1784 se na něm již pohřbívat nesmělo. Již v 17. století existoval na severní straně u kaple sv. Barbory nový hřbitov (v té době „za městem“). Nový krchov se později uváděl i jako „velký“. Významné osoby byly pohřbívány přímo v kostele. Více podrobností o historii hřbitova v Unhošti najdete v publikaci  Monografie města Unhoště, kterou sepsal učitel František Melichar v roce 1888.

Matriční zápisy o zemřelých po květnu 1678 až do roku 1686 byly zničeny, o čemž se zmiňuje místní farář v tomto zápisu:

V důsledku té nenahraditelné ztráty údajů chybí i spolehlivý pramen o tom, jak hluboce zasáhla unhošťskou farnost epidemie moru z roku 1680, která zasáhla celou Evropu. V samotném městě prý měla 111 obětí, což byla tehdy asi čtvrtina obyvatel. Kolik lidí zemřelo v okolních vesnicích však nevíme.

Z tehdejších zápisů o pohřbu se často dozvíme i řadu podrobností, které se během následujícího století ze záznamů postupně vytrácely.

Další zajímavé zápisy z unhošťských knih zesnulých, které napoví mnoho i o duchovním a civilním  životě obyvatel budou zveřejněny v několika následujících článcích.

V poslední části druhé braškovské Pamětní knihy se můžete seznámit s událostmi roku 1932. Kronikář František Nádvorník jej označil rokem bídy a strádání. Vrcholila velká hospodářská krize a mezi braškovskými obyvateli bylo až 100 nezaměstnaných. Vyplácené státní podpory nestačily na život v důstojných podmínkách. Možnosti obce v pomoci občanům v nouzi spočívaly převážně v organizaci nouzových stavebních prací s omezeným přivýdělkem. Přes hospodářskou krizi pokračovala poměrně rozsáhlá výstavba rodinných domů a vzniklo mnoho nových stavebních parcel ve všech třech částech obce, pokračovala elektrifikace a budování veřejného osvětlení. Obec Braškov se zapojila i do přípravy výstavby nové školy v Unhošti.

Epidemie spály a záškrtu si vyžádala v obci dvě dětské oběti.

Tradičně je komentováno počasí ve smyslu, že jeho průběh neodpovídá představám pro dané roční období. Mnoho dalších zajímavostí z roku 1932 se můžete dočíst v „černé kronice“  a na dalších stránkách od 261 do 287 druhé Braškovské kroniky:

R Str. 261-287 Rok 1932

V úvodu zápisů z roku 1931 se kronikář František Nádvorník pozastavuje nad rozdílem cen výkupních a prodejních u základních zemědělských produktů a vlivu dovozu obilí ze zahraničí na místní zemědělce. Je z toho vidět, že dnes jsme na tom téměř stejně, jako před devadesáti lety, včetně uváděného zdražování potravin.

Životní úroveň obyvatel Braškova do značné míry ovlivňovaly platy horníků, které přes zvyšování produktivity práce klesaly. O rozvírání sociálních nůžek svědčí i zmínka o boji silničních dělníků za vyšší platy.

Výlov rybníka se v současné době od tehdejších dob výtěžností moc neliší, jen sítě už rybáři nemají.

Černá kronika barvitě popisuje řadu dopravních nehod a dalších lidských tragédií, dotýkajících se braškovských občanů. Ve vsi řádil záškrt a tyfus s oběťmi na životech.

Kronikář ještě netušil, že rozmary počasí jsou způsobeny klimatickou změnou. V březnu byla v důsledku velkého sněžení na několik dní zastavena autobusová doprava přes Kožovku do Kyšic.

Rozrůstání místní populace je v roce 1931 ilustrováno sedmi úmrtími a 17 narozenými.

Jistě by bylo zajímavé si vyslechnout dvě přednášky o Sovětském Rusku, konané v březnu 1931 za účasti 60 + 15 osob.

Roční záznam je zakončen rekapitulací výsledků obecních voleb. 

Originální zápis v braškovské kronice o roku 1931 si můžete přečíst zde:

P Str. 217-260 Rok 1931

 

 

Jak jsme již uvedli v článku Braškovské kroniky – 1.část , kronikář František Nádvorník dopisoval v roce 1930 události předchozího desetiletí zpětně. Přesto se mu podařilo shromáždit řadu informací, cenných pro vytvoření obrazu života v Braškově té doby. Od roku 1930 se kvalita zápisu dostala na novou úroveň s ještě většími podrobnostmi. Kronikáři jistě promineme občasné gramatické chyby, ale jeho vyjadřovací a dokumentační schopnosti přesahují to, co bychom očekávali od prostého dělníka se základním vzděláním. 

Hned z první strany zveřejňovaného výňatku z kroniky je patrno, jak se za necelé století život v Braškově změnil. Na žito, oves a řepu na polích již takřka nenarazíte, zato řepku neznali. Nové generace už ani neuvidí staré odrůdy žita, které dosahovaly výšky přes 2 metry. Kování koní a vozů dnes nahradilo přezouvání pneumatik automobilů. Dělnice si za den nevydělala ani na jednu podkovu – no, koně stejně neměla. Struktura uváděných základních potravin zásadní změny nedoznala, proti současnosti samozřejmě chybí cizokrajné ovoce. Jen ti dříve narození ještě pamatují nakládaná vápenná vejce, dnes se na stůl obvykle dostanou jen ta čerstvá (nebo z mrazíren)? Porovnání výdělků a cen potravin a nemovitostí v té době by stálo za hlubší zkoumání. 

Kromě krize hospodářské čiší z textu kroniky i krize politická. Školní děti doplatily na nedostatek peněz v obecním rozpočtu krácením podpory na školní potřeby. Čtyři hostince měly také ekonomické problémy a po zdražení piva byli hostinští vyšetřováni četnictvem v Unhošti. Z padesáti nezaměstnaných jich 34 dostalo od obce práci při kopání nového rybníka na Valdeku. Byly vypláceny podpory a příspěvky z chudinského fondu.

Za každou řádkou se skrývají další příběhy. V kapitole Domovské právo je zmíněno jeho přiznání paní Františce Kamešové, osoby s nevšedním příběhem, patřícím spíše do kroniky braškovských rodů. Stručně zde uvedu jen to, že Františka pocházela z Velké Dobré, kde po otci získala právo domovské. Od dívčích let byla služkou na statku Opltů v Braškově 29 a s o šestnáct let starším jejich selským synkem měla šest nemanželských dětí. Ten odešel do Velké války a zahynul údajně v Albánii kolem roku 1917. Majetek byl připsán jeho družce. Tak až po předepsaných 10 letech získala Františka Kamešová a její nezletilé děti domovské právo v Braškově.

V kronice jsou dále podrobně popsány nehody, neštěstí i nemoci. I v roce 1930 byla v obci Braškov karanténa kvůli výskytu záškrtu, postihujícího děti.

Mnoho dalších zajímavostí se dočtete v následující části fotokopie z originálu druhé braškovské kroniky, uložené v SOkA Kladno. Určitě to stojí za přečtení, zamyšlení a porovnání se současnou krizí:

O Str. 170-216 Rok 1930

 

Na stranách 126 až 169 druhé pamětní knihy Braškova popisuje kronikář František Nádvorník širokou škálu událostí z obce a nejbližšího okolí a zmiňuje se i politickém vývoji v republice. V letech 1926 až 1929 se mezi událostmi začínají objevovat průvodní jevy moderní doby, jako jsou četné dopravní nehody, pády létajících aparátů, vzrůstající sociální napětí, hornické stávky. Výstavba silnic i komunálního hřbitova v Malém Přítočně probíhá za vzájemné součinnost zúčastněných obcí a spravedlivém rozdělení nákladů mezi nimi. Pokračuje modernizace domů i budování nových, jsou zakládány další ulice.

Kronikář zaznamenal podrobně i průběh důlního neštěstí, jehož byl očitým svědkem. Oběť závalu na dole Max v Libušíně se stala prvním pohřbeným na novém hřbitově.

Cenová politika prodejců do dnešní doby nedoznala změn. Tehdejší zavedení pivní dávky (daně) 5 haléřů z litru si hospodští promítli do ceny litru piva jeho zdražením o 20 haléřů.

Mnoho dalších zajímavostí se dočtete v originále druhé braškovské kroniky:

N Str. 126-169 Rok 1926-1929

V další části braškovské kroniky jsou na stranách 97 až 125 uvedeny zajímavé pasáže o pokračujícím stavebním rozvoji v Dukelské ulici a na Valdeku i Toskánce, později pak parcelace 26 stavebních pozemků V Podlískách a nynější ulici Brigádníků. Byly přijaty plány na elektrifikaci obce a přes odpor některých občanů se pokročilo blíže k realizaci. Z politických událostí stojí za pozornost, že byla za tři roky existence republiky u moci již šestá vláda. Ve volbách do zastupitelstva obce dominovali komunisté a nepronikla tam žádná žena. Pravidelné schodky obecního rozpočtu se řešily přirážkami k daním. Mnoho dalších zajímavostí z historie obce ve dvacátých letech 20. století se dozvíte z originálních zápisů kronikáře Františka Nádvorníka:

M Str. 97-125 Rok 1921-1925

Dozvuky Velké války a vznik nové  Československé republiky se odrazily v obsahu zápisů Braškovské kroniky. Události sice byly dopisovány zpětně až po několika letech, tím přesvědčivěji snad vystihují charakter doby a některé z nich si zasluhují okomentovat.

Celý obsah kroniky z let 1919 až 1920 najdete zde:

L Str. 89-96 Komunální zápisy 1919-1920

Poválečná bída s sebou přinášela i přes vyplácenou chudinskou podporu rostoucí počet krádeží hospodářských zvířat i polních produktů. Obec zřídila na několik měsíců nočního hlídače, hutníka Václava Čermáka *1882, který později dělal hlídače jen ve dvoře. Ten však celou obec neohlídal. Ztrácela se drůbež a třeba i celá prasata. V roce 1918 udělali četníci dluh v hostinci pana Kukelky (U Lípy, nyní MŠ), který obec uhradila. 

Obecní volby s převahou vyhrála strana Sociálně demokratická se starostou Štěpánem Stádníkem, bratrem Václava Stádníka, který se stal tajemníkem komunistické strany v Kladně, a tak obec přišla po několik let o vedení pamětní knihy.

S poválečným kritickým stavem v zásobování obyvatelstva potravinami a dalšími komoditami souvisela obcí zřízená aprovisační komise a komise chudinská.

Kronika se zmiňuje o získaném domovském právu pro Vojtěcha Slezáka (nar. 1881). Ten se sice narodil v Braškově, ale domovské právo měl po otci, který se narodil v Praze. Stejně tak jeho žena, braškovská rodačka Marie Stůjová vyvdala pražské domovské právo po manželovi. Stejně na tom bylo i jejich pět nezletilých dětí. Teprve v roce 1919 je obec braškovská přijala za své, čímž jim zaručila nerušený pobyt a chudinské zaopatření. Podobně na tom byla rodina Václava Luce a Františka Luce, kteří pocházeli z Velkého Přítočna. Institut domovského práva byl uplatňován až do roku 1948.

Stavební rozvoj Braškov teprve čekal v pozdějších letech. V roce 1919 se vybudovaly jen nové chlévy u č. p. 7, což byl tehdy ovčín (později poklasárna), patřící právě znárodněnému velkostatku, sídlícímu v č. p. 17. Podrobnosti k číslování domů v té době byly uvedeny v článku Braškovské kroniky – 9. část – domy a usedlosti 1919 . 

V roce 1920 je zaznamenána kronikářem nemoc dobytka. Šlo tehdy o kulhavku, která zasáhla celý kraj. Zmiňují se o ní i kronikáři blízkých obcí. Zrodil se dnešní rybník na Valdeku, vybudovaný jako požární nádrž. Významným počinem bylo založení obecní knihovny.

V prodejích majetku si zasluhuje pozornost přepis vlastnictví majetku ve válce zahynulého Antonína Oplta (více na Stoletá výročí ) na jeho dlouholetou družku a jejich nemanželské děti. To však více spadá do kategorie popisu osudů braškovských rodů.

Druhá Braškovská kronika líčí na straně 78 – 88 události z let 1877 až 1919, jak je zaznamenal ve svých pamětech braškovský občan František Holler.  Jeho paměti jsou historicky cenné. Položil základ pro budoucí strukturu místních pamětních knih (kronik). Najdeme v nich jak zprávy o počasí v průběhu roku, tak i zmínky o živelních pohromách. Velkou pozornost věnoval i požárům v Braškově a blízkých obcích.  Zaznamenal i přepadení, hospodské rvačky, vraždy a sebevraždy. Popsal i krádeže, které se rozmohly zejména v době války. Válečná doba s sebou přinesla i události spojené s italskými uprchlíky, vystěhovanými z oblasti Rakousko – italské fronty, kteří pobývali i v Braškově v letech 1916 až 1919. Zápisky Františka Hollera značně obohatily druhou pamětní knihu Braškova, celé znění najdete zde:

K Str. 78-88 Holler 1919

Některé události, zmíněné Františkem Hollerem, byly podrobněji popsány i v dalších publikacích, pojednávajících o historii Braškova a okolních obcí. Doporučuji například přečtení publikací, na jejichž zpracování se významně podílel Miroslav Oliverius. Kromě již dříve zmiňovaných je to v roce 2009 obcí Doksy vydaná kniha „Památce vysídlenců z údolí Ledro“ nebo „Stalo se v Dobrejch …“, vydaná roku 2015 obcí Velká Dobrá.

Kronikář František Nádvorník dopisoval druhou braškovskou pamětní knihu retrospektivně v roce 1930. Dopustil se tak některých zjednodušení, která se týkají i osoby písmáka Františka Hollera. Ten se sice narodil v roce 1851 v Praze U Apolináře jako nemanželské dítě, ale ještě před dovršením plnoletosti byl havířem, žil na Valdeku č.p. 43 (později i v 35) v domě u Ševčíků i se svou manželkou Annou, rozenou Portovou roku 1848 u Kolína. Měli spolu syna Josefa *1873 (ještě nemanželského, narozeného v Unhošti) a Františka *1875. Od toho druhého asi František Nádvorník získal uváděné zápisky, protože František Holler *1851 zemřel již před rokem 1908. Proto později zaznamenané události až do roku 1919 zřejmě zapsal jeho syn. Nijak to však nesnižuje jejich význam pro braškovskou historii.

V osmém dílu o Braškovské druhé pamětní knize Braškovské kroniky – 8. část – obec 1919  jsme se zmínili o slibu obce Braškov, že začne na svém webu zveřejňovat braškovské kroniky. Zatím k tomu nedošlo. Naštěstí se v loňském roce braškovské kroniky dostaly z temnot a utajení obecního trezoru do Státního archivu, který je postupně digitalizuje a zveřejňuje pro všechny občany. Na stránkách SOA Praha si tak již od poloviny letošního března můžete prohlédnout v přívětivém webovém prostředí kvalitní snímky jak té nejstarší pamětní knihy, vedené od roku 1828 – a to na adrese https://ebadatelna.soapraha.cz/a/1965/1 , tak té druhé v pořadí, vedené až do roku 1932 – https://ebadatelna.soapraha.cz/a/1966/1 .

Tento web www.zbraskova.cz však na svých historických stránkách pouze nereprodukuje existující dokumenty, ale vždy přidává něco nového z ostatních pramenů a vlastního výzkumu tak, aby to bylo srozumitelné i širší veřejnosti a obohatilo to povědomí braškovských občanů o historii a tradicích jejich obce. Zajímat to bude jistě i ty, kteří zde nemají svoje genetické kořeny, ale sdílejí prostor obce s osmisetletou historií a dále ji rozvíjejí.

V tomto duchu je zveřejňován i další díl o druhé kronice, věnující se na stranách 47 až 77 vlastnictví usedlostí k roku 1919 – J Str. 47-77 Usedlosti 1919 . Přehled domů v tom roce obsahuje celkem 91 čísel popisných. V roce 2021 již přesáhl počet domů v Braškově čtyři stovky. Ne všechna čísla popisná však zapadají do souvislé řady, která by odpovídala době vzniku nemovitosti. Původní popisná čísla byla zavedena v roce 1770, kdy bylo v obci méně než třicet domů. Podle nařízení císařovny Marie Terezie v té době vojáci očíslovali domy křídou tak, že začali od nejvýznamnější stavby, obvykle patřící vrchnosti a pak pokračovali zpravidla ve směru hodinových ručiček. Tak tehdy dostala číslo 1 na Toskánce budova s hostincem a dalších 5 domů, jejichž označení se zachovalo dodnes. Cestou do Braškova narazili vojáci po pravé straně na ovčín, který dostal číslo popisné 7. Následovaly domy na pravé straně kolem návsi až do čísla 13, od rybníka si vojáci odskočili na Valdek k hájovně, která tak dostala popisné číslo 14. Po návratu do Braškova byly označeny statky v jižním cípu obce s dodnes existujícími čísly 15 a 16 a po druhé straně cesty zpět k centru číslem 17 panský dvůr a zbytek domů až k tehdejšímu číslu 29.

Na mapě je zobrazen v rohu u rybníka i dům, který byl postaven až kolem roku 1780 v místě zaniklé středověké vodní tvrze a má dodnes číslo popisné 30, které již nezapadá do systému číslování z roku 1770.

Podle čísel později vzniklých domů pak můžeme vysledovat postup dalšího rozvoje obce. Jsou zde ale výjimky. Obec Braškov se sice vyhnula hromadnému přečíslování, které v pozdějších dobách postihlo zejména města, ale ve druhé polovině 20. století byla čísla zaniklých domů opět přidělována novostavbám. 

Když se vrátíme k přehledu usedlostí z roku 1919, můžeme vyjmenovat ty nejzásadnější anomálie v historické posloupnosti číslování domů za posledních 100 let: 

Dům č.p. 7

Původní panský ovčín, zestátněný v roce 1918, stál v místě nynějšího č.p. 334 až do 90. let 20. století. Po jeho demolici obdržela č.p. 7  nově postavená Veseta.

Dům č.p. 9

Od pradávných dob byl užíván rodem Burgrů a stál uprostřed návsi. Když ustoupil rozšíření silnice, obdržela později jeho číslo novostavba v ulici Ke Skalce.

Dům č.p. 11

Usedlost starodávné rodiny Slámů stála i s přístavkem pro obecního kozla v místech, kde byl po jeho demolici vystavěn v roce 1947 obecní úřad.

Dům č.p. 26

Stál původně přibližně v místech nynějšího č.p. 44 v ulici Družstevní. Po zániku stavby bylo číslo přiděleno valdecké novostavbě v ulici Budovatelů.

Dům č.p. 28

Dům pana Brejníka byl odstraněn koncem 60. let 20. století, aby mohla být rozšířena silnice.  (Více v článku Myší díry .)  Jeho číslo pak dostala novostavba potomků poblíž původního sídla.

Dům č.p. 29

Stál původně na kraji ulice V Podlískách v místech současné prodejny č.p. 105. Nově má toto číslo přidělen dům v ulici Ke Skalce ze sedmdesátých let 20. století.

Dům č.p. 31

Stál původně po levé straně ulice Družstevní, nyní má jeho číslo prodejna na Valdeku.

Dům č.p. 44

Původní stavbu postavil počátkem 19. století (asi 1814) truhlář Matěj Juppa těsně na nároží dnešní ulice Rudé armády a Dukelské. Dům nepřežil rozšiřování komunikace na Kladno ve druhé polovině 20. století a číslo popisné bylo přiděleno nedaleké novostavbě.

Dům č.p. 45

Stál od počátku 19. století v severovýchodní části návsi v místě, kde nyní prochází silnice. Zbourán byl v šedesátých letech 20. století a číslo popisné bylo přiděleno novostavbě v ulici V Dubinách na Valdeku.

Dům č.p. 59

Dům rodiny Lomíčků stál původně na Toskánce, nyní má jeho číslo popisné stavba v ulici Budovatelů.

Dům č.p. 52

Stál v místě dnešního dětského hřiště na Braškově, ještě v 80. letech 20. století se v něm scházela místní mládež. Byl odstraněn, stejně jako již dříve zrušená vedle stojící stodola a číslo popisné bylo přiděleno počátkem 90. let 20. století novostavbě v Zahradní ulici.

Dům č.p. 91

Stará mýtovna na Toskánce, přistavěná k č.p. 1 nepůsobila příliš reprezentativně a po jejím zrušení doslal popisné číslo 91 nový dům v ulici Budovatelů na Valdeku.

Jak jste se mohli dočíst, karty s popisnými čísly byly částečně promíchány. Přesto se z většiny čísel dá vypozorovat v časové ose stavební rozvoj obce. Ještě zajímavější, než přehled vlastníků usedlostí uvedených v kronice, je i soupis osob, které se v konkrétních domech narodili a jejich osudy. To je však ještě dlouhé vyprávění.

Zpětný pohled do historie Braškova může přinášet i nepřesnosti a omyly. Pokud máte k uvedeným údajům nějaké připomínky nebo poznatky z rodinných archivů, rád je uvítám. Psát můžete komentáře nebo zprávy na e-mail: redakce@zbraskova.cz . 

 

 

V sedmé části pojednání o braškovských kronikách jsme opustili druhou pamětní knihu Braškova na straně 43. Následující strana 44 popisuje osud této pamětní knihy:  část  H Str. 44 Osud pamětní knihy . O tom jsme se již zmínili v první části tohoto kronikového seriálu – Braškovské kroniky – 1.část .

Na stranách 45-47 je pak uveden obecný popis vesnice podle stavu z roku 1919: I Str. 45-47 Rok 1919 obec přehled . Na straně 46 jsou uvedeny například výměry polí, luk, zahrad a lesů. Zajímavý je zejména stav lesů, jejichž držba je uvedena již po jejich „masarykovském“ zestátnění. Do té doby byly lesy v katastru Braškova vrchnostenské, vlastnil je převážně císař. Kromě lesů státních máme dnes v katastru i obecní les Na Háji, který prošel zajímavým vývojem. Obec jej v téměř dvojnásobné rozloze oproti dnešku vlastnila ještě v polovině 19. století. Sedláci jej ale postupně vykoupili a  přeměnili na pole. Na soutisku mapy z roku 1840 a 2020 (podklady CÚZK), si můžete udělat představu o původní rozloze lesa Na Háji. Ta zeleně vytečkovaná oblast lesa již dnes neexistuje.

Bylo však ještě hůře. Pokud si les Na Háji najdete na leteckém snímku ministerstva obrany z roku 1938 – Braškov je v pravém rohu dole , zjistíte, že byl v té době daleko menší nežli dnes. Úbytek rozlohy obecních lesů se jistě negativně projevil na zadržování vody v krajině, s čímž se potýkáme dodnes.

Po této „lesní“ odbočce se opět vrátíme ke druhé pamětní knize Braškova. V březnových Braškovských novinách se objevila zpráva, že obec na svých webových stránkách začne zveřejňovat zdigitalizované kroniky. To lze jen uvítat. Moloch se rozhoupal trochu pozdě, ale jistě se dozvíme něco nového z kvalitně naskenovaných knih.

Příští díl našeho seriálu se zaměří na „domy a usedlosti rolnické“, vyjmenované kronikářem ve stavu k roku 1919. V tom roce bylo poslední číslo popisné 91. Za dalších 100 let přibylo v Braškově 310 domů.