Rubrika: Historie

V minulém příspěvku z historie Braškova jste si mohli udělat obrázek o porodnosti v 19. století. V té době se rodilo pouze doma za asistence porodní báby. Ty za úplatu asistovaly u všech porodů v Braškově a jejich jméno je zapsáno v matrice narozených a křestních listech. Měly na starost i pomoc ženám v těhotenství i po porodu. Již v první polovině století byly báby označovány jako „zkoušená“, což znamenalo, že prošly úředním přezkoušením místním lékařem a některou ze zkušených kolegyň. Přes tuto zvýšenou, ale přesto primitivní péči mnoho dětí zemřelo již při porodu nebo krátce po něm. Nejbližší známá porodnice s nalezincem byla Zemská u Apolináře v Praze II, č. 447. V 19. století nebyl zaznamenán jediný případ, že by se tam narodil některý z původních obyvatel Braškova. Z přistěhovalých má adresu narození u  Apolináře uvedeno 11 lidí, převážně šlo pravděpodobně o nalezence a děti z nejchudších sociálních vrstev. Jejich matky tam chodily rodit, když neměly na úhradu poplatků, či chtěly porod utajit a dítě odložily. Několik takových utajených porodů přespolních rodiček se uskutečnilo i v hostinci na Toskánce.

Porodní báby pro Braškov pocházely z vesnice, často i z Unhoště a okolí. Z braškovských rodaček pomáhala v roce 1800 při čtyřech porodech Magdalena Burgerová (rozená Raulichová), tehdy již matka 4 dětí, dále již v porodních asistencích nepokračovala snad z důvodu, že ovdověla.  V Braškově bydlela i Alžběta Patočková, která v letech 1800-1817 odrodila 151 dětí. Po ní byla hlavní bábou v letech 1818-1838 Anna Kaňková se 159 porody. První braškovská „zkoušená“ byla až od roku 1860 Barbora Šturcová (rozená Stádníková) z Braškova 24, která do roku 1872 asistovala u 177 porodů. Ještě více braškovských dětí přivedla na svět v letech 1872-1887 Alžběta Maršíková (roz. Berounská) z Braškova 56 a rekordmankou je Antonie Slánská z Unhoště s 290 porody jen v Braškově v letech 1883-1910. To už jsme ale ve 20. století, kdy už se kromě domácích porodů postupně začalo rodit i v porodnicích.

V 19. století bylo těch porodních báb v Braškově zaznamenáno u 1620 porodů celkem 36. Jen u jednoho narozeného v roce 1891 žádná neasistovala.

 A jaká byla místní lékařská péče v 19. století?

Nejbližší lékaři byli k dosažení v Unhošti. Jak uvádí František Melichar v Monografii města Unhoště z roku 1888, zdravotnictví obstarávali:

Roku 1783-1813 Josef Hermann, chirurgus juratus;

Roku 1813-1848 Jan Fübich, městský ranhojič a zvěrolékař;

Okolo roku 1826 Vojtěch Morstadt, chirurg;

Od roku 1835 Jan Rosenblüh, dříve vrchnostenský lékař na panství Tachlovice;

Od roku 1838 MDr. Josef Haupt, městský fysik, placený z obecní pokladny;

Od roku 1848 MDr. Vincens Mitka, městský a vrchnostenský lékař;

Od roku 1876 MUDr. Jaroslav Sekerka.

Lékárna byla v Unhošti od roku 1815. O pomocnicích ku porodu se zmiňuje František Melichar jen tím, že v roce 1829 byly v Unhošti čtyři.

V roce 2018 se v Braškově narodilo 14 dětí. Oproti předchozím létům tohoto století to není tak špatné. Podívejme se ale hlouběji do historie. Nejspolehlivější data o porodnosti v 19. století poskytla katolická církev. V matrikách uváděla počty pokřtěných dosti spolehlivě, ve druhé polovině století dokonce evidovala mrtvě narozené děti – a nebylo jich málo. Kojenecká úmrtnost byla také hrůzostrašná, rodiny si ji vynahrazovaly počtem dětí, matka příroda a sociální poměry nechali přežít jen ty nejsilnější.

V následujícím grafu je přehled zaznamenaných porodů v Braškově v jednotlivých letech 19. století (sloupce v grafu) a trend jejich vývoje. Od průměrných deseti ročně se jejich počet blížil pětadvaceti koncem století. Uvědomme si, že v té době byl počet domů oproti dnešku čtvrtinový a počet obyvatel méně než poloviční.

Za celé 19. století je roční průměr 16 narozených dětí. Někdy byl ten počet dětí jen v jedné rodině – vis článek Braškovská dvojčata. Trend růstu porodů pokračoval i počátkem 20. století. V jeho první dekádě se rodilo průměrně 27 dětí ročně. Úmrtnost ale byla stále vysoká.

Když porovnáme údaje před sto lety s těmi současnými z následujícího grafu, jsme dnes asi na třetinové porodnosti – desetiletý průměr v 21. století je v Braškově 9,6 narozených dětí ročně. Ty sloupce sice vypadají vyšší, ale všimněte si stupnice.

Když zohledníme nárůst počtu obyvatel, je evidentní, že se porodnost dramaticky snižuje. Však také průměrný počet dětí v rodině je nižší než dvě, které sotva umožní prostou reprodukci obyvatel. Demografická krize ve vesnici klepe na dveře. 

 

V průběhu 19. století žilo v Braškově včetně Valdeku a Toskánky v několika desítkách domů pár set obyvatel, takže se ročně narodilo od několika málo dětí v počátku století po několik desítek v jeho konci.

Na Štědrý den se tak v tomto věku narodila jen Marie Hokůvová v roce 1838 v Braškově č. 9 a v roce 1857 pak v čísle 52 Františka Hrudková.

Novoroční mimina byla početnější:

1842: Jan Sláma z Braškova 11,

1864: Karel Hokův z Braškova 12,

1877: Marie Nečasová z Valdeka 33,

1893: Jaroslav Vaníček z Braškova 30.

 

V době nadcházejících církevních svátků, které se v ateistickém Česku stále silněji vnímají jako starobylý pohanský zvyk oslav slunovratu, je dobré si připomenout některé aspekty činnosti duchovních vůdců obyvatel v dávné minulosti. Katolické církvi je nutné přiznat přes všechny její přešlapy a omyly pozitivní působení na morálku obyvatel, na což současné společenské mechanismy moc nestačí. Zajímavou dobou je v českých zemích období nucené rekatolizace v 17. století. Pozůstatky myšlenek na husitský vzdor a převažující protestanství ve víře se po všeobecném rozvratu hodnot v období třicetileté války dařilo katolické církvi téměř vymýtit důslednou a často násilnou rekatolizací.

O morálce tehdejšího obyvatelstva lze něco vyčíst i z matričních záznamů té doby. První zápisy, datované kolem poloviny 17. století, bývaly otevřenější, nežli zformalizovaná data v pozdější době. Jako příklad jsem si vypůjčil záznamy Třeboňského státního oblastního archivu z obce Kadov u Blatné v jižních Čechách, která měla zvláště sdílného faráře. Pokud máte dojem, že to s Braškovem nesouvisí, můžete se utěšit alespoň tím, že s Kadovem sousedí obec Bezděkov a poblíž jsou i Bratronice. 

Zcela neobvyklý je zápis z roku 1662, ve kterém se farář svěřuje se svým zážitkem na mši. Všimněte si, že ta čeština ani uplácení se za 350 let mnoho nezměnili:

Za pozornost stojí i to, že farář kázal, ale pánové se usnesli, že už bylo po mši. Připomíná to situaci, popsanou v příspěvku „Písařská chyba“ ze současného života v Braškově.

Podobně od srdce jsou i zápisy od stejného faráře z toho roku:

Téměř neposkvrněné početí zaznamenal kladenský farář u křtu z Motyčína v roce 1664 (podklad je ze SOA Praha):

Děkujme farářům, že k památce budoucí vše pečlivě zaznamenali. Takové záznamy jsou autentickým a nezpochybnitelným dokladem chování té doby. Pozdějšími interpretacemi skutků se snaží obvykle vládci věci zatajovat či překrucovat ve svůj prospěch, jak to vidíme snad denně okolo nás.

 

 

 

 

V roce stého výročí ukončení Velké války si připomeňme, že v Rakousko – Uherské armádě v 19. století sloužilo i mnoho braškovských mužů, kteří se tu narodili nebo do obce přiženili, či tu jen pracovali. Kdo měl nějaké povinnosti k vojenské službě, musel například žádat o povolení ke sňatku. Povětšinou na armádní službu byli hrdí. Převážně byli zařazeni jako pěšáci u 28. pěšího pluku (dříve Benedek), ale jsou mezi nimi i dělostřelci, jízda a u nás exoticky působící příslušník námořní pěchoty. V seznamu, sestaveném z dostupných pramenů třeba najdete i nějakého příbuzného:

Příjmení	Jméno	Nar.	Místo narození	Zařazení
Bauer	Jan	1819	Unhošť	28. pěší pluk
Beneš	Antonín	1827	Praha	vysloužilý voják
Beránek	Filip	1845	Pavlov	28. pěší pluk
Böhm	František	1851	Malé Čičovice	28. pěší pluk
Čermák	František	1860	Malá Dobrá	28. pěší pluk
Doksanský	Antonín	1880	Pavlov	8. zeměbranecký pluk
Doksanský	Josef	1835	Hostouň	28. pěší pluk
Fůra	Jan	1835	Hudlice	28. pěší pluk
Horák	Josef	1839	Liboc	1. pluk husarů
Chalupa	František	1856	Braškov 26	28. pěší pluk
Jelínek	Antonín	1871	Družec	28. pěší pluk
Kachlík	Josef	1854	Dolní Ptice	8. pluk dragounů
Klika	Antonín	1844	Bykoš	28. pěší pluk
Konečný	František	1815	Hostouň	vysloužilý voják
Konrád	Josef	1844	Bratronice	28. pěší pluk
Kreisinger	Prokop	1840	Černín	námořní pluk pěchoty
Macák	Antonín	1892	Hradiště	44. zeměbr. dělostřelecký pluk
Malec	František	1851	Kamenné Žehr.	1. pluk polního dělostřelectva
Materna	Václav	1867	Makotřasy	28. pěší pluk
Melichar	Jan	1851	Milín	11. pěší pluk (v Písku)
Metlický	Jan	1845	Braškov 19	35. pěší pluk
Novák	Josef	1838	Lysá	21. pěší pluk
Pavlíček	Karel	1886	Braškov 18	6. zeměbranecký pluk
Praizler	Josef	1856	Bavoryně	13. pluk polních myslivců
Salač	Antonín	1888	Malá Dobrá	28. pěší pluk
Stádník	František	1845	Chyňava	28. pěší pluk
Stůj	Antonín	1856	Braškov 6	28. pěší pluk
Šícha	Josef	1845	Tursko	1. pluk zákopníků
Tesař	Antonín	1853	Braškov 44	1. pluk polního dělostřelectva
Vališ	Václav	1854	Braškov 18	28. pěší pluk
Vitáček	Petr	1835	Žebrák	28. pěší pluk
Volf	Václav	1850	Litovice	1. pluk polního dělostřelectva

Vojenská služba v 19. století.

Před rokem 1802 byli vojáci po naverbování nuceni vykonávat vojenskou službu doživotně. Od toho roku mohli  vojnu opustit pěšáci po 10 letech, jízda po 12 letech a dělostřelci po 14 letech. Po roce 1811 byla délka služby jednotná pro všechny 14 let až do roku 1845, kdy byla zkrácena na 8 let. V roce 1858 byla zavedena všeobecná branná povinnost s osmiletou dobou služby a následnou dvouletou zálohou. Z branné povinnosti však byly povolovány četné výjimky. Když Rakousko – Uhersko prohrálo v roce 1866 válku s Pruskem, zavedlo pro své poddané tříletou službu s následující sedmiletou zálohou a dvěma lety služby v zeměbraně. Tak tomu bylo až do konce století.

Velká válka, kterou dnes nazýváme 1. světová, začala regionální operací Rakouska – Uherska proti Srbsku a postupně přerostla v celosvětový konflikt hrůzných rozměrů. K mnoha miliónům obětí se i v Braškově přiřadilo několik občanů, jejichž památku uctíváme při příležitosti vzpomínaného stoletého výročí konce války.  Co o těch obětech po sto letech víme? Snad kromě pozůstalých dosud celkem nic. Kdo chodí přes braškovskou náves pěšky, přečte si na pamětní desce ta příjmení rodin povědomých i dávno zapomenutých. Na rozdíl od přeživších legionářů o jejich příbězích téměř nic nenapoví ani veřejně přístupné záznamy v archivech. Do obecní kroniky se dostala jen jejich jména. Snad ani všichni nebyli vojáci, v seznamech ztrát rakouské armády je nenajdete.

K braškovským obětem Velké války můžeme přidat i místní rodáky, kteří se později odstěhovali. Mezi ně patří například Josef Stádník, jehož jméno najdeme na pomníku ve Velké Dobré.

Ještě menší povědomí, nežli o obětech války, je dnes o těch, kteří válečné útrapy na bojištích přežili. Po sto letech se obtížně získávají objektivní údaje. Vzpomeňme tedy u příležitosti Dne válečných veteránů (1918), který připadá na 11. listopadu, alespoň seznam jmen braškovských rodáků a odvedenců s domovskou obcí v Braškově s jejich rokem narození a bydlištěm, pokud to bylo nějak doloženo:

Bambas Václav 1897,  ?;  Bauer Karel 1886,  ?;  Bauer Václav 1884,  ?;  Bílý Antonín 1887, Braškov 72; Brejník František 1894, Braškov 28;  Brejník Václav 1886, Braškov 28;  Brůček František 1894, Braškov 67; Brůček Václav 1892, Braškov 67;  Datel Antonín 1887, Braškov 15;  Datel František 1886, Braškov 15; Devera Karel , Toskánka 1;  Faukner Josef ,  ?;  Hlavatý Jan 1885, Braškov 22;  Hokův Antonín 1886, Braškov 12; Hokův Jaroslav , Braškov 12;  Horák František 1876, Braškov 21;  Chaloupka František , Braškov 56; Chaloupka Karel 1897,  ?;  Chalupa Karel , Braškov 51;  Ibl František 1887, Braškov 11;  Jelínek Jaroslav , Valdek 58; Jungmann Antonín , Braškov 10;  Jungmann Karel , Braškov 10;  Kachlík Gottlieb 1884,  ?;  Karpíšek Josef 1887, Braškov 32; Karpíšek Stanislav , Braškov 32;  Keller Jan 1887, Toskánka 79;  Kníže Ferdinand 1884,  ?;  Kníže Josef , Valdek 77; Kohout Josef 1894, Valdek 33;  Kohout Václav 1878, Braškov 72;  Kroupa Josef 1886, Valdek 39;  Kříž Václav , Braškov 44; Kulhánek František 1882, Toskánka 80;  Luc František 1884, Braškov 8;  Macák Antonín , Braškov 55;  Majer Josef ,  ?; Malec František 1890, Braškov 16;  Mikulášek Antonín 1886, Valdek 17;  Mikulášek František 1884, Valdek 40; Mikulášek Václav , Braškov 17;  Neumann Josef 1887, Toskánka 3;  Novotný František , Braškov 78; Oplt Antonín 1866, Braškov 29;  Ouřada Antonín 1894, Braškov 9;  Ouřada František , Braškov 9;  Ouřada Josef 1891, Braškov 9; Panenka Alois 1890, Valdek 33;  Paulíček František 1888,  ?;  Pavlíček Karel 1886, Braškov 18;  Prchal Karel , Braškov 86; Princlík Antonín 1893,  ?;  Stádník Antonín 1889, Valdek 58;  Stádník František 1887, Valdek 66;  Stádník Jaroslav 1891, Valdek 58;Stádník Karel 1885, Valdek 49;  Stádník Štěpán 1884, Valdek 66;  Stádník Josef 1886, Dobrá ?;  Stůj Antonín , Braškov 8; Stůj František , Braškov 76;  Stůj Karel 1886, Toskánka 6;  Šilhán František 1894, Braškov 45;  Šlégr Josef , Braškov 63; Švejcar František 1894, Valdek 49;  Tesárek Václav 1888, Braškov 30;  Tesař František 1883, Braškov 56; Varhulík František 1876, Valdek 34;  Venzl Rudolf 1885,  ?;  Vlasák Karel 1879, Toskánka 80;  Vondráček Josef 1882, Valdek 65; Zelenka František 1895,  ?;  Zelenka Josef 1897,  ?;  Zelenka Václav 1873,  ?; 

Z uvedených 73 odvedených se z války nevrátilo 11 občanů:

Datel František 1886, Braškov 15; Faukner Josef , ?; Hlavatý Jan 1885, Braškov 22; Horák František 1876, Braškov 21; Keller Jan 1887, Toskánka 79; Kulhánek František 1882, Toskánka 80; Mikulášek Antonín 1886, Valdek 17; Mikulášek František 1884, Valdek 40; Oplt Antonín 1866 , Braškov 29; Vlasák Karel 1879, Toskánka 80 a jsou uvedeni na pomníku v Braškově. Rodák z Braškova 13 Stádník Josef 1886 je uveden na pomníku ve Velké Dobré.

Čest jejich památce.

 

 

V Braškově občas potkáte kočárek s dvojčaty. Matky malých dětí si asi uvědomí tu dvojnásobnou starost. Málokterá z nich si však dovede představit péči o dvojčata v předminulém století. V domech bez tekoucí vody, bez elektřiny, bez lékařské péče a dalších vymožeností, které dnes považujeme za samozřejmost. I v takových podmínkách ale naši předci museli vychovávat děti včetně dvojčat. Bylo to jistě těžké, však také řada dětí nepřežila. Statistiky působí hrůzostrašně.

V polovině 19. století byla v Braškově a zřejmě i v širokém okolí rekordmankou v rození dvojčat Kateřina Bambasová, rozená Špačková. Zřejmě si tu schopnost přivádět na svět děti v párech přinesla v genech z Jinočan, kde se narodila 1.5.1831 v rodině sedláka Josefa Špačka a Kateřiny Klímové z Makotřas. Už v této rodině se dvojčata vyskytovala. Otec Josef Špaček dal tehdy nezletilé Kateřině souhlas se sňatkem a tak se provdala v Jinočanech 8. července 1851 za Václava Bambase, narozeného v Horních Mokropsích 23.8.1825. Václav Bambas se stal rolníkem v Braškově a již v dubnu 1852 měl s Kateřinou prvního syna Antonína. Kateřina porodila dalších 17 dětí, z toho byla pětkrát dvojčata. Některé děti se však narodily mrtvé nebo se nedožily dospělosti, jak to tehdy bylo běžné.

Porody Kateřiny Bambasové, rozené Špačkové tvoří úctyhodný seznam:

1.  14.4.1852 Antonín
2.  15.9.1883 Marie
3.  4.6.1855 Anežka
4.  16.10.1856 mrtvě nar. syn dvojče
5.  16.10.1856 mrtvě nar. syn dvojče
6.  26.9.1857 Václav – dvojče
7.  26.9.1857 František – dvojče
8.  12.2.1860 Anežka – dvojče
9.  12.2.1860 Josef – dvojče
10.  2.6.1862 Jan – dvojče  
11.  2.6.1862 Josef – dvojče
12.  26.4.1864 Josef
13.  7.4.1865 Cyril – dvojče
14.  7.4.1865 Metoděj – dvojče
15.  4.1.1868 Karel
16.  28.12.1869 mrtvě nar. dcera
17.  2.6.1871 Anna
18.  15.3.1874 mrtvě nar. syn

 Když některé dítě zemřelo, často jeho jméno dostalo další narozené. Dospělosti se z těch osmnácti porozených dětí dožily pouze čtyři. Z dvojčat to byla jen Anežka *1860, která se provdala jako Brejníková. Mezi jejími deseti dětmi byla dvojčata už jen jednou. Její matka Kateřina se dožila 75 let, otec Václav Bambas zemřel v nedožitých 58 letech. I v několika dalších braškovských rodinách se v té době narodila dvojčata, ale jen ojediněle. Například Josef Datel a Anežka Čermáková měli z deseti dětí jedna dvojčata.

 

 

Matriční zápisy jsou obvykle strohé, ale dá se z nich vyčíst mnohé i o životě občanů té doby. Křty dětí unhošťských farníků převážně probíhaly v místním kostele. Tehdejší „honorace“ ale asi toužila po něčem neobvyklém a tak je zajímavou výjimkou z roku 1666 křest, který proběhl zřejmě v loretánské kapli v Hájku na katastru Červeného Újezdu. Ta byla  prvně vysvěcena roku 1625 a rod Žďárských u ní později nechal vybudovat františkánský klášter. Více je o tom např. na Wikipedii

Faráři to tehdy se zápisy neměli lehké, řada jmen existovala jen ve slovním podání. Tak je jeden z kmotrů uveden jako „Pan Vylim František s Kodský Měšťanín a spolu Radní …“. Podle Františka Melichara, byl však radním v té době Vilím Škodský z Frajerbergu. 

 

Před 80 lety proběhla v Československu mobilizace armády. Lid byl připraven bránit svou vlast před vpádem nepřátel. V důsledku zrady našich západních spojenců došlo k podepsání Mnichovské dohody a naše území bylo vydáno bez boje hitlerovskému Německu. K ozbrojenému konfliktu tak nedošlo, válka však byla oddálena jen o několik měsíců.

O připravenosti čsl. armády bránit svou vlast svědčí i podrobné rozpracování plánů bojišť a taktiky. Jedním z míst válečné fronty, zmiňovaných ve štábních cvičeních , kde proti sobě stáli modří a červení, byl i Braškov. K realizaci těchto plánů naštěstí nikdy nemuselo dojít. Pro zajímavost se můžete podívat na několik příkladů, kde se také mohl Braškov ocitnout, kdyby se tok dějin ubíral jiným směrem. 

Celý dokument byl otištěn v Důstojnických listech ročník 15 z 23.5.1935 a můžete si jej prohlédnout na stránkách Digitální studovny Ministerstva obrany ČR.

 

V říjnu vzpomeneme sté výročí vzniku samostatného Československa. Vymanění se z područí rakousko-uherské monarchie a vznik samostatné republiky oceňovali i braškovští občané. Své vlastenecké cítění projevilo několik párů mladých lidí z Braškova i tím, že uzavřeli sňatek přesně v den pátého výročí vyhlášení samostatnosti, to je v neděli 28. října 1923. V jeden den se obvykle nekonaly v Braškově více než dvě svatby z průměrných deseti v roce. Na páté výročí bylo braškovských sňatků hned pět:

Rudolf Doksanský (26), hutník z Velkého Přítočna se oženil s Jindřiškou Kreisingerovou (21) z Braškova 54;

Karel Kozelka (27), zřízenec dráhy z Pleteného Újezda si vzal za manželku Anežku Prchalovou (21) z Braškova 86;

Jaroslav Růžička (21), horník z Malé Dobré si vzal Marii Varhulíkovou (21) z Braškova 34 (Valdek);

Josef Marx (22), hutník rozený v Kyšicích si vzal Annu Kreisingerovou (23) z Braškova 61 (Valdek);

Václav Nový (22), dělník rozený v Dolanech, bydlící v Braškově 87 se oženil s Aloisií Kneslovou (22) z Braškova 27.