Rubrika: Historie

V roce stého výročí ukončení Velké války si připomeňme, že v Rakousko – Uherské armádě v 19. století sloužilo i mnoho braškovských mužů, kteří se tu narodili nebo do obce přiženili, či tu jen pracovali. Kdo měl nějaké povinnosti k vojenské službě, musel například žádat o povolení ke sňatku. Povětšinou na armádní službu byli hrdí. Převážně byli zařazeni jako pěšáci u 28. pěšího pluku (dříve Benedek), ale jsou mezi nimi i dělostřelci, jízda a u nás exoticky působící příslušník námořní pěchoty. V seznamu, sestaveném z dostupných pramenů třeba najdete i nějakého příbuzného:

Příjmení	Jméno	Nar.	Místo narození	Zařazení
Bauer	Jan	1819	Unhošť	28. pěší pluk
Beneš	Antonín	1827	Praha	vysloužilý voják
Beránek	Filip	1845	Pavlov	28. pěší pluk
Böhm	František	1851	Malé Čičovice	28. pěší pluk
Čermák	František	1860	Malá Dobrá	28. pěší pluk
Doksanský	Antonín	1880	Pavlov	8. zeměbranecký pluk
Doksanský	Josef	1835	Hostouň	28. pěší pluk
Fůra	Jan	1835	Hudlice	28. pěší pluk
Horák	Josef	1839	Liboc	1. pluk husarů
Chalupa	František	1856	Braškov 26	28. pěší pluk
Jelínek	Antonín	1871	Družec	28. pěší pluk
Kachlík	Josef	1854	Dolní Ptice	8. pluk dragounů
Klika	Antonín	1844	Bykoš	28. pěší pluk
Konečný	František	1815	Hostouň	vysloužilý voják
Konrád	Josef	1844	Bratronice	28. pěší pluk
Kreisinger	Prokop	1840	Černín	námořní pluk pěchoty
Macák	Antonín	1892	Hradiště	44. zeměbr. dělostřelecký pluk
Malec	František	1851	Kamenné Žehr.	1. pluk polního dělostřelectva
Materna	Václav	1867	Makotřasy	28. pěší pluk
Melichar	Jan	1851	Milín	11. pěší pluk (v Písku)
Metlický	Jan	1845	Braškov 19	35. pěší pluk
Novák	Josef	1838	Lysá	21. pěší pluk
Pavlíček	Karel	1886	Braškov 18	6. zeměbranecký pluk
Praizler	Josef	1856	Bavoryně	13. pluk polních myslivců
Salač	Antonín	1888	Malá Dobrá	28. pěší pluk
Stádník	František	1845	Chyňava	28. pěší pluk
Stůj	Antonín	1856	Braškov 6	28. pěší pluk
Šícha	Josef	1845	Tursko	1. pluk zákopníků
Tesař	Antonín	1853	Braškov 44	1. pluk polního dělostřelectva
Vališ	Václav	1854	Braškov 18	28. pěší pluk
Vitáček	Petr	1835	Žebrák	28. pěší pluk
Volf	Václav	1850	Litovice	1. pluk polního dělostřelectva

Vojenská služba v 19. století.

Před rokem 1802 byli vojáci po naverbování nuceni vykonávat vojenskou službu doživotně. Od toho roku mohli  vojnu opustit pěšáci po 10 letech, jízda po 12 letech a dělostřelci po 14 letech. Po roce 1811 byla délka služby jednotná pro všechny 14 let až do roku 1845, kdy byla zkrácena na 8 let. V roce 1858 byla zavedena všeobecná branná povinnost s osmiletou dobou služby a následnou dvouletou zálohou. Z branné povinnosti však byly povolovány četné výjimky. Když Rakousko – Uhersko prohrálo v roce 1866 válku s Pruskem, zavedlo pro své poddané tříletou službu s následující sedmiletou zálohou a dvěma lety služby v zeměbraně. Tak tomu bylo až do konce století.

Velká válka, kterou dnes nazýváme 1. světová, začala regionální operací Rakouska – Uherska proti Srbsku a postupně přerostla v celosvětový konflikt hrůzných rozměrů. K mnoha miliónům obětí se i v Braškově přiřadilo několik občanů, jejichž památku uctíváme při příležitosti vzpomínaného stoletého výročí konce války.  Co o těch obětech po sto letech víme? Snad kromě pozůstalých dosud celkem nic. Kdo chodí přes braškovskou náves pěšky, přečte si na pamětní desce ta příjmení rodin povědomých i dávno zapomenutých. Na rozdíl od přeživších legionářů o jejich příbězích téměř nic nenapoví ani veřejně přístupné záznamy v archivech. Do obecní kroniky se dostala jen jejich jména. Snad ani všichni nebyli vojáci, v seznamech ztrát rakouské armády je nenajdete.

K braškovským obětem Velké války můžeme přidat i místní rodáky, kteří se později odstěhovali. Mezi ně patří například Josef Stádník, jehož jméno najdeme na pomníku ve Velké Dobré.

Ještě menší povědomí, nežli o obětech války, je dnes o těch, kteří válečné útrapy na bojištích přežili. Po sto letech se obtížně získávají objektivní údaje. Vzpomeňme tedy u příležitosti Dne válečných veteránů (1918), který připadá na 11. listopadu, alespoň seznam jmen braškovských rodáků a odvedenců s domovskou obcí v Braškově s jejich rokem narození a bydlištěm, pokud to bylo nějak doloženo:

Bambas Václav 1897,  ?;  Bauer Karel 1886,  ?;  Bauer Václav 1884,  ?;  Bílý Antonín 1887, Braškov 72; Brejník František 1894, Braškov 28;  Brejník Václav 1886, Braškov 28;  Brůček František 1894, Braškov 67; Brůček Václav 1892, Braškov 67;  Datel Antonín 1887, Braškov 15;  Datel František 1886, Braškov 15; Devera Karel , Toskánka 1;  Faukner Josef ,  ?;  Hlavatý Jan 1885, Braškov 22;  Hokův Antonín 1886, Braškov 12; Hokův Jaroslav , Braškov 12;  Horák František 1876, Braškov 21;  Chaloupka František , Braškov 56; Chaloupka Karel 1897,  ?;  Chalupa Karel , Braškov 51;  Ibl František 1887, Braškov 11;  Jelínek Jaroslav , Valdek 58; Jungmann Antonín , Braškov 10;  Jungmann Karel , Braškov 10;  Kachlík Gottlieb 1884,  ?;  Karpíšek Josef 1887, Braškov 32; Karpíšek Stanislav , Braškov 32;  Keller Jan 1887, Toskánka 79;  Kníže Ferdinand 1884,  ?;  Kníže Josef , Valdek 77; Kohout Josef 1894, Valdek 33;  Kohout Václav 1878, Braškov 72;  Kroupa Josef 1886, Valdek 39;  Kříž Václav , Braškov 44; Kulhánek František 1882, Toskánka 80;  Luc František 1884, Braškov 8;  Macák Antonín , Braškov 55;  Majer Josef ,  ?; Malec František 1890, Braškov 16;  Mikulášek Antonín 1886, Valdek 17;  Mikulášek František 1884, Valdek 40; Mikulášek Václav , Braškov 17;  Neumann Josef 1887, Toskánka 3;  Novotný František , Braškov 78; Oplt Antonín 1866, Braškov 29;  Ouřada Antonín 1894, Braškov 9;  Ouřada František , Braškov 9;  Ouřada Josef 1891, Braškov 9; Panenka Alois 1890, Valdek 33;  Paulíček František 1888,  ?;  Pavlíček Karel 1886, Braškov 18;  Prchal Karel , Braškov 86; Princlík Antonín 1893,  ?;  Stádník Antonín 1889, Valdek 58;  Stádník František 1887, Valdek 66;  Stádník Jaroslav 1891, Valdek 58;Stádník Karel 1885, Valdek 49;  Stádník Štěpán 1884, Valdek 66;  Stádník Josef 1886, Dobrá ?;  Stůj Antonín , Braškov 8; Stůj František , Braškov 76;  Stůj Karel 1886, Toskánka 6;  Šilhán František 1894, Braškov 45;  Šlégr Josef , Braškov 63; Švejcar František 1894, Valdek 49;  Tesárek Václav 1888, Braškov 30;  Tesař František 1883, Braškov 56; Varhulík František 1876, Valdek 34;  Venzl Rudolf 1885,  ?;  Vlasák Karel 1879, Toskánka 80;  Vondráček Josef 1882, Valdek 65; Zelenka František 1895,  ?;  Zelenka Josef 1897,  ?;  Zelenka Václav 1873,  ?; 

Z uvedených 73 odvedených se z války nevrátilo 11 občanů:

Datel František 1886, Braškov 15; Faukner Josef , ?; Hlavatý Jan 1885, Braškov 22; Horák František 1876, Braškov 21; Keller Jan 1887, Toskánka 79; Kulhánek František 1882, Toskánka 80; Mikulášek Antonín 1886, Valdek 17; Mikulášek František 1884, Valdek 40; Oplt Antonín 1866 , Braškov 29; Vlasák Karel 1879, Toskánka 80 a jsou uvedeni na pomníku v Braškově. Rodák z Braškova 13 Stádník Josef 1886 je uveden na pomníku ve Velké Dobré.

Čest jejich památce.

 

 

V Braškově občas potkáte kočárek s dvojčaty. Matky malých dětí si asi uvědomí tu dvojnásobnou starost. Málokterá z nich si však dovede představit péči o dvojčata v předminulém století. V domech bez tekoucí vody, bez elektřiny, bez lékařské péče a dalších vymožeností, které dnes považujeme za samozřejmost. I v takových podmínkách ale naši předci museli vychovávat děti včetně dvojčat. Bylo to jistě těžké, však také řada dětí nepřežila. Statistiky působí hrůzostrašně.

V polovině 19. století byla v Braškově a zřejmě i v širokém okolí rekordmankou v rození dvojčat Kateřina Bambasová, rozená Špačková. Zřejmě si tu schopnost přivádět na svět děti v párech přinesla v genech z Jinočan, kde se narodila 1.5.1831 v rodině sedláka Josefa Špačka a Kateřiny Klímové z Makotřas. Už v této rodině se dvojčata vyskytovala. Otec Josef Špaček dal tehdy nezletilé Kateřině souhlas se sňatkem a tak se provdala v Jinočanech 8. července 1851 za Václava Bambase, narozeného v Horních Mokropsích 23.8.1825. Václav Bambas se stal rolníkem v Braškově a již v dubnu 1852 měl s Kateřinou prvního syna Antonína. Kateřina porodila dalších 17 dětí, z toho byla pětkrát dvojčata. Některé děti se však narodily mrtvé nebo se nedožily dospělosti, jak to tehdy bylo běžné.

Porody Kateřiny Bambasové, rozené Špačkové tvoří úctyhodný seznam:

1.  14.4.1852 Antonín
2.  15.9.1883 Marie
3.  4.6.1855 Anežka
4.  16.10.1856 mrtvě nar. syn dvojče
5.  16.10.1856 mrtvě nar. syn dvojče
6.  26.9.1857 Václav – dvojče
7.  26.9.1857 František – dvojče
8.  12.2.1860 Anežka – dvojče
9.  12.2.1860 Josef – dvojče
10.  2.6.1862 Jan – dvojče  
11.  2.6.1862 Josef – dvojče
12.  26.4.1864 Josef
13.  7.4.1865 Cyril – dvojče
14.  7.4.1865 Metoděj – dvojče
15.  4.1.1868 Karel
16.  28.12.1869 mrtvě nar. dcera
17.  2.6.1871 Anna
18.  15.3.1874 mrtvě nar. syn

 Když některé dítě zemřelo, často jeho jméno dostalo další narozené. Dospělosti se z těch osmnácti porozených dětí dožily pouze čtyři. Z dvojčat to byla jen Anežka *1860, která se provdala jako Brejníková. Mezi jejími deseti dětmi byla dvojčata už jen jednou. Její matka Kateřina se dožila 75 let, otec Václav Bambas zemřel v nedožitých 58 letech. I v několika dalších braškovských rodinách se v té době narodila dvojčata, ale jen ojediněle. Například Josef Datel a Anežka Čermáková měli z deseti dětí jedna dvojčata.

 

 

Matriční zápisy jsou obvykle strohé, ale dá se z nich vyčíst mnohé i o životě občanů té doby. Křty dětí unhošťských farníků převážně probíhaly v místním kostele. Tehdejší „honorace“ ale asi toužila po něčem neobvyklém a tak je zajímavou výjimkou z roku 1666 křest, který proběhl zřejmě v loretánské kapli v Hájku na katastru Červeného Újezdu. Ta byla  prvně vysvěcena roku 1625 a rod Žďárských u ní později nechal vybudovat františkánský klášter. Více je o tom např. na Wikipedii

Faráři to tehdy se zápisy neměli lehké, řada jmen existovala jen ve slovním podání. Tak je jeden z kmotrů uveden jako „Pan Vylim František s Kodský Měšťanín a spolu Radní …“. Podle Františka Melichara, byl však radním v té době Vilím Škodský z Frajerbergu. 

 

Před 80 lety proběhla v Československu mobilizace armády. Lid byl připraven bránit svou vlast před vpádem nepřátel. V důsledku zrady našich západních spojenců došlo k podepsání Mnichovské dohody a naše území bylo vydáno bez boje hitlerovskému Německu. K ozbrojenému konfliktu tak nedošlo, válka však byla oddálena jen o několik měsíců.

O připravenosti čsl. armády bránit svou vlast svědčí i podrobné rozpracování plánů bojišť a taktiky. Jedním z míst válečné fronty, zmiňovaných ve štábních cvičeních , kde proti sobě stáli modří a červení, byl i Braškov. K realizaci těchto plánů naštěstí nikdy nemuselo dojít. Pro zajímavost se můžete podívat na několik příkladů, kde se také mohl Braškov ocitnout, kdyby se tok dějin ubíral jiným směrem. 

Celý dokument byl otištěn v Důstojnických listech ročník 15 z 23.5.1935 a můžete si jej prohlédnout na stránkách Digitální studovny Ministerstva obrany ČR.

 

V říjnu vzpomeneme sté výročí vzniku samostatného Československa. Vymanění se z područí rakousko-uherské monarchie a vznik samostatné republiky oceňovali i braškovští občané. Své vlastenecké cítění projevilo několik párů mladých lidí z Braškova i tím, že uzavřeli sňatek přesně v den pátého výročí vyhlášení samostatnosti, to je v neděli 28. října 1923. V jeden den se obvykle nekonaly v Braškově více než dvě svatby z průměrných deseti v roce. Na páté výročí bylo braškovských sňatků hned pět:

Rudolf Doksanský (26), hutník z Velkého Přítočna se oženil s Jindřiškou Kreisingerovou (21) z Braškova 54;

Karel Kozelka (27), zřízenec dráhy z Pleteného Újezda si vzal za manželku Anežku Prchalovou (21) z Braškova 86;

Jaroslav Růžička (21), horník z Malé Dobré si vzal Marii Varhulíkovou (21) z Braškova 34 (Valdek);

Josef Marx (22), hutník rozený v Kyšicích si vzal Annu Kreisingerovou (23) z Braškova 61 (Valdek);

Václav Nový (22), dělník rozený v Dolanech, bydlící v Braškově 87 se oženil s Aloisií Kneslovou (22) z Braškova 27.

 

Velká válka, od jejíhož ukončení brzy uplyne 100 let, ovlivnila mnoho oblastí života braškovských obyvatel. Statistická data objektivně popisují hluboké změny, které válečná léta přinesla. Desítky mladých mužů, odvedených do války od 26. července 1914, opustily své rodiny, aby bojovaly za Rakousko – Uhersko a císaře pána v nesmyslné válce. To se muselo projevit i v propadu počtu uzavíraných sňatků. 

V roce 1914 byla v Braškově po vypuknutí války už jen jedna svatba. Zvláštností válečného období bylo několik sňatků, kdy ženichem byl voják na dovolené:

Na Toskánce č.p. 89 se v únoru 1916 oženil Antonín Doksanský z Pavlova, záložník zeměbranného pluku č. 8 v poli, toho času na krátké dovolené, s  Marií Bárovou, která tam žila u svého otce Josefa Báry.

V srpnu 1917 byl ženichem  Antonín Salač, záložník c. a k. pěšího pluku č. 28 v poli, toho času na dovolené v Braškově 77. Vzal si za ženu tam bydlící Antonii Knížetovou, narozenou v Dolním Bezděkově.

Poslední válečná svatba se ženichem v uniformě se konala v únoru 1918 v Braškově 55. Nejstarší syn mistra kováře Antonín Macák, nápředník c. a k. zeměbraneckého dělostřeleckého pluku č. 44, přiděleného zeměbraneckému arsenálu ve Vídni X, se oženil s Alžbětou Majerovou z Kyšic č. 4. Jak bylo na takových veselkách veselo se už dnes asi nedozvíme. Pro novomanžele bylo ale jistě těžké loučení, když ženich hned po svatbě odjížděl do války s nejistým návratem.

Během čtyřletého válečného období se konalo i několik málo civilních svateb. Někteří mladí muži nebyli odvedeni, aby byl zachován chod důležitých odvětví hospodářství. Z Braškova byli oddáni:

26.10.1914  František Procházka, hutník  x  Anna Blätterbauerová

30.5.1915  František Nádvorník, horník  x  Blažena Karpíšková

14.8.1915  Adolf Chyský, pilař  x  Johana Froňková

26.2.1916  Jaroslav Knesl, horník  x  Anna Šímová

23.10.1916 Václav Slivka, hutník  x  Anna Stádníková

14.11.1916  Jan Chvoj, horník  x  Božena Chyská

19.2.1917  Josef Brych, zámečník  x  Antonie Blätterbauerová

7.1.1918   Josef Horák, strojník  x  Barbora Datlová

2.3.1918  Josef Keller, tesař v hutích  x  Marie Sojková

9.4.1918 František Chalupa, rolník  x  Marie Koulová

1.6.1918  Josef Jirásek, hutník  x  Růžena Bauerová

25.6.1918  Václav Šilhan, hutník  x  Marie Jirotková

27.10.1918  Václav Majer, dělník v cementárně  x  Marie Chaloupková

 

 

 

V minulém příspěvku jsem se zmínil o vlivu dopravních cest na osudy Toskánky. Vedením silnice z Prahy do Rakovníka přes Toskánku v roce 1656 vzrostla její důležitost a přibylo několik staveb. Po 200 letech však cesty už nevyhovovaly rostoucímu provozu a císařští plánovači vyprojektovali novou silnici. Ta protnula Toskánku přímo jejím středem a musel jí ustoupit tehdejší dům na pozemku č. 6. Některé domy byly pak přečíslovány.

Na soutisku starého plánu a současného stavu si můžete ověřit, že geodeti v minulém století měřili poměrně přesně.

Podél nové silnice vznikaly nové domy. Od roku 1898 je spolehlivě doloženo č.p. 68, kdy v něm žila rodina hutníka Františka Staňka (přestěhovali se z č.p. 1) a od roku 1909 č.p. 79 s kladenským hutníkem Antonínem Morávkem a Karlem Kamešem, který se přestěhoval s rodinou z domu č. 3. Na jeho stromu příbuzenstva se můžete přesvědčit, že tehdejší obyvatelé se často stěhovali. Poznáte to podle místa narození jeho pěti dítek, která se narodila na čtyřech různých adresách.

Že byla Toskánka tradičním místem pro vybírání mýta potvrzuje i starý domek mýtovny, který měl č.p. 91 a stál u silnice vedle č.p. 1. Zbořen byl v šedesátých letech 20. století. Jeho č.p. pak zdědil nový dům v ulici V Podlískách. To se ale dostáváme z historie do současnosti. Ale ani v této době nebyla Toskánka ušetřena zásahů dopravní infrastruktury do života v obci. Příspěvky na toto téma již tedy dále najdete v rubrice Život v obci.

 

Osudy Toskánky novověku ovlivňovaly převážně dopravní cesty. Ač název této části obce Braškov pochází až z 18. století, kdy zde jeho počátkem nechala velkovévodkyně Toskánská vybudovat malý zámeček pro bydlení i odpočinek, má to místo daleko hlubší kořeny. Písemné prameny jsou však k tomu skoupé.

Podle Františka Melichara patřila hlavní stavba (nynější č.p. Braškov 1),  původně rodu Žďárských z kladenského panství. V závěti Františka Adama Eusebia hraběte ze Žďáru z roku 1688 však již zmíněna není. Místo nabylo na významu v polovině 17. století, kdy se původní spojení Prahy a Rakovníka, vedoucí přes Unhošť, mělo napřímit od Jenče rovnou na Velkou Dobrou a město Unhošť tak minout. Unhošťští se bouřili, že přijdou o příjmy (dnes se tomu říká z cestovního ruchu), že se zejména sníží odběr piva. Tak si u císaře vymohli roku 1656 vybírání mýta na nové rakovnické silnici. Kde jinde to mohlo být, než na pozdější Toskánce? Svědčí o tom i dluhy, které udělali unhošťští u Žďárských a asi je chtěli splácet cly z mýtného. Radní asi rádi brali, ale závazky nespláceli. Tak v roce 1669 na ně hrabě Žďárský poslal exekutora. Podrobně je to popsáno v Melicharově knize z roku 1888, můžete si to přečíst zde. Text je pro současného čtenáře trochu náročnější, ale vystihuje pěkně tehdejší dobu. Po dvanácti letech existence byla chalupa „Na celné“ zbořena, Žďárští kladenské panství rozprodali, část získala velkovévodkyně toskánská Anna Marie, sídlo přestavěla na zámeček, kde jistě byly i prostory pro pocestné. Po její smrti v roce 1741 zřejmě převážil hospodářský význam budovy a stala se zcela zájezdním hostincem. Koncem 18. století jej vlastnili Preslerovi, František tam byl šenkýřem. Sedláku Janu Kellerovi a Kateřině Stádníkové se v č. 1 narodil v roce 1794 syn Josef. V té době bylo na Toskánce, která již byla pod tímto názvem oficiálně uváděna spolu s Braškovem, dalších pět domů a stopy některých jejich obyvatel vedou až do dnešních dnů. 

V čísle 2 , které tehdy bylo přes cestu vlevo naproti č.1 (černá čísla na plánku jsou čísla parcel a často neodpovídají číslům popisným) žil v roce 1791 kantor Matěj Richlík s Annou Kostkovou a Antonín Štrobach s Dorotou Millerovou, počátkem 19. století pak rodina podruha Josefa Kafky.

V domě s číslem popisným 3 byla kovárna, která navazovala přímo na prostranství pro koně a povozy. Počátkem 19. století tam byl kovářem Josef Hudeček a František Šťastný.

V čísle 4 a 5 žila na přelomu 17. a 18. století početná rodina pekaře Jana Štrobacha a jeho manželky Alžběty, rozené Mannové. V čísle 4 bydlel i vejvoda Jan Stádník s manželkou Annou Kafkovou. Označení vejvoda se tehdy používalo pro dozorce nad panským majetkem nebo pro vojenského velitele. Možná tam bylo od obojího něco – kdo ví?

V domě s číslem 6 hospodařil domkář Josef Vízner s manželkou Veronikou Hokůvovou. Služebné Marianě Víznerové se tam narodila dcera Anna, otec nebyl uveden.

Matrika narozených na Toskánce č.1 uvádí i jednu kuriozitu. Dne 31.10.1804 se tam narodil nemanželský syn František Jan, otec nebyl uveden a jako matka je zapsán Václav Brazír z „neznáma“. Ten brazír, což tehdy mohl být něco jako holič, lazebník či ranhojič, asi dítě neporodil, ale ke křtu pouze donesl a nechal se zapsat do rubriky „Máteř“. Při troše fantazie si můžeme domyslet, proč se ke zveřejnění rodičů nikdo neměl. Jako kmotři jsou uvedeni:  Jan Višín – městský synek, Eleonora – dcera pana France, a hostinská Preslerová. Že číslo 1 sloužilo i jako porodnice bylo tehdy běžné. Jak je vidět, tak i pro hosty, kteří se doma neměli čím chlubit. Jaké příjmení dítě dostalo se už dnes nedozvíme.

 Na mapě Toskánky je i parcela č.7, ale dům toho čísla byl v Braškově, označovaný jako panský dvůr a ovčín. Ale o tom až jindy. Možná, že na té parcele stála výše zmiňovaná mýtnice, údajně zbořená ve druhé polovině 17. století, to je ale jenom dedukce. Později stála mýtnice vedle č.p. 1.

Příště se podíváme, která další silnice se podepsala na osudu Toskánky.

 

 

 

Braškov prokazatelně existoval již 600 let, když byla teprve zpracována první mapa, podle které si můžeme udělat obrázek, jak se obec rozrostla za posledních 180 let. Díky archivním materiálům Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního a výňatkům z demografické a genealogické studie o braškovském obyvatelstvu nahlédneme v několika dalších příspěvcích do doby 19. století v naší obci. Historické rody braškovských občanů snad najdou i něco nového o svých předcích a domech, ve kterých žili.

Propojení historie a současnosti staveb je v některých případech komplikováno jejich přečíslováním v průběhu doby. Domy získaly svá popisná čísla v roce 1771. Od té doby byla některá měněna. Čísla zrušených staveb byla znovu používána, takže byla narušena časová souslednost. I současné novostavby, např. č.p. 52 z devadesátých let 20. století tak stojí na zcela jiném místě, nežli původní stavba s tímto číslem.

Zastavěná oblast centrální části Braškova i přilehlých ulic doznala od 19. století podstatné změny, srovnejte si současnou situaci s následující mapkou z roku 1840:

Rovněž Toskánka se hodně změnila:

Na Valdeku, který je nejmladší částí obce, se něco ubouralo, ale mnohem více dostavělo: 

Černá čísla u domů na mapkách jsou parcelní a často (kromě těch úplně nejstarších) nesouhlasí s čísly popisnými! 

Kdo a jak v těch domech žil se dozvíte v následujících příspěvcích v rubrice Historie.