Sváteční zrození

V průběhu 19. století žilo v Braškově včetně Valdeku a Toskánky v několika desítkách domů pár set obyvatel, takže se ročně narodilo od několika málo dětí v počátku století po několik desítek v jeho konci.

Na Štědrý den se tak v tomto věku narodila jen Marie Hokůvová v roce 1838 v Braškově č. 9 a v roce 1857 pak v čísle 52 Františka Hrudková.

Novoroční mimina byla početnější:

1842: Jan Sláma z Braškova 11,

1864: Karel Hokův z Braškova 12,

1877: Marie Nečasová z Valdeka 33,

1893: Jaroslav Vaníček z Braškova 30.

Morálka v 17. století

 

V době nadcházejících církevních svátků, které se v ateistickém Česku stále silněji vnímají jako starobylý pohanský zvyk oslav slunovratu, je dobré si připomenout některé aspekty činnosti duchovních vůdců obyvatel v dávné minulosti. Katolické církvi je nutné přiznat přes všechny její přešlapy a omyly pozitivní působení na morálku obyvatel, na což současné společenské mechanismy moc nestačí. Zajímavou dobou je v českých zemích období nucené rekatolizace v 17. století. Pozůstatky myšlenek na husitský vzdor a převažující protestanství ve víře se po všeobecném rozvratu hodnot v období třicetileté války dařilo katolické církvi téměř vymýtit důslednou a často násilnou rekatolizací.

O morálce tehdejšího obyvatelstva lze něco vyčíst i z matričních záznamů té doby. První zápisy, datované kolem poloviny 17. století, bývaly otevřenější, nežli zformalizovaná data v pozdější době. Jako příklad jsem si vypůjčil záznamy Třeboňského státního oblastního archivu z obce Kadov u Blatné v jižních Čechách, která měla zvláště sdílného faráře. Pokud máte dojem, že to s Braškovem nesouvisí, můžete se utěšit alespoň tím, že s Kadovem sousedí obec Bezděkov a poblíž jsou i Bratronice. 

Zcela neobvyklý je zápis z roku 1662, ve kterém se farář svěřuje se svým zážitkem na mši. Všimněte si, že ta čeština ani uplácení se za 350 let mnoho nezměnili:

Za pozornost stojí i to, že farář kázal, ale pánové se usnesli, že už bylo po mši. Připomíná to situaci, popsanou v příspěvku „Písařská chyba“ ze současného života v Braškově.

Podobně od srdce jsou i zápisy od stejného faráře z toho roku:

Téměř neposkvrněné početí zaznamenal kladenský farář u křtu z Motyčína v roce 1664 (podklad je ze SOA Praha):

Děkujme farářům, že k památce budoucí vše pečlivě zaznamenali. Takové záznamy jsou autentickým a nezpochybnitelným dokladem chování té doby. Pozdějšími interpretacemi skutků se snaží obvykle vládci věci zatajovat či překrucovat ve svůj prospěch, jak to vidíme snad denně okolo nás.

 

 

 

 

Vojenská služba

V roce stého výročí ukončení Velké války si připomeňme, že v Rakousko – Uherské armádě v 19. století sloužilo i mnoho braškovských mužů, kteří se tu narodili nebo do obce přiženili, či tu jen pracovali. Kdo měl nějaké povinnosti k vojenské službě, musel například žádat o povolení ke sňatku. Povětšinou na armádní službu byli hrdí. Převážně byli zařazeni jako pěšáci u 28. pěšího pluku (dříve Benedek), ale jsou mezi nimi i dělostřelci, jízda a u nás exoticky působící příslušník námořní pěchoty. V seznamu, sestaveném z dostupných pramenů třeba najdete i nějakého příbuzného:

Příjmení Jméno  Nar. Místo narození Zařazení
Bauer Jan 1819 Unhošť 28. pěší pluk
Beneš Antonín 1827 Praha vysloužilý voják
Beránek Filip 1845 Pavlov 28. pěší pluk
Böhm František 1851 Malé Čičovice 28. pěší pluk
Čermák František 1860 Malá Dobrá 28. pěší pluk
Doksanský Antonín 1880 Pavlov 8. zeměbranecký pluk
Doksanský Josef 1835 Hostouň 28. pěší pluk
Fůra Jan 1835 Hudlice 28. pěší pluk
Horák Josef 1839 Liboc 1. pluk husarů
Chalupa František 1856 Braškov 26 28. pěší pluk
Jelínek Antonín 1871 Družec 28. pěší pluk
Kachlík Josef 1854 Dolní Ptice 8. pluk dragounů
Klika Antonín 1844 Bykoš 28. pěší pluk
Konečný František 1815 Hostouň vysloužilý voják
Konrád Josef 1844 Bratronice 28. pěší pluk
Kreisinger Prokop 1840 Černín námořní pluk pěchoty
Macák Antonín 1892 Hradiště 44. zeměbr. dělostřelecký pluk
Malec František 1851 Kamenné Žehr. 1. pluk polního dělostřelectva
Materna Václav 1867 Makotřasy 28. pěší pluk
Melichar Jan 1851 Milín 11. pěší pluk (v Písku)
Metlický Jan 1845 Braškov 19 35. pěší pluk
Novák Josef 1838 Lysá 21. pěší pluk
Pavlíček Karel 1886 Braškov 18 6. zeměbranecký pluk
Praizler Josef 1856 Bavoryně 13. pluk polních myslivců
Salač Antonín 1888 Malá Dobrá 28. pěší pluk
Stádník František 1845 Chyňava 28. pěší pluk
Stůj Antonín 1856 Braškov 6 28. pěší pluk
Šícha Josef 1845 Tursko 1. pluk zákopníků
Tesař Antonín 1853 Braškov 44 1. pluk polního dělostřelectva
Vališ Václav 1854 Braškov 18 28. pěší pluk
Vitáček Petr 1835 Žebrák 28. pěší pluk
Volf Václav 1850 Litovice 1. pluk polního dělostřelectva

Vojenská služba v 19. století.

Před rokem 1802 byli vojáci po naverbování nuceni vykonávat vojenskou službu doživotně. Od toho roku mohli  vojnu opustit pěšáci po 10 letech, jízda po 12 letech a dělostřelci po 14 letech. Po roce 1811 byla délka služby jednotná pro všechny 14 let až do roku 1845, kdy byla zkrácena na 8 let. V roce 1858 byla zavedena všeobecná branná povinnost s osmiletou dobou služby a následnou dvouletou zálohou. Z branné povinnosti však byly povolovány četné výjimky. Když Rakousko – Uhersko prohrálo v roce 1866 válku s Pruskem, zavedlo pro své poddané tříletou službu s následující sedmiletou zálohou a dvěma lety služby v zeměbraně. Tak tomu bylo až do konce století.

Den válečných veteránů

Velká válka, kterou dnes nazýváme 1. světová, začala regionální operací Rakouska – Uherska proti Srbsku a postupně přerostla v celosvětový konflikt hrůzných rozměrů. K mnoha miliónům obětí se i v Braškově přiřadilo několik občanů, jejichž památku uctíváme při příležitosti vzpomínaného stoletého výročí konce války.  Co o těch obětech po sto letech víme? Snad kromě pozůstalých dosud celkem nic. Kdo chodí přes braškovskou náves pěšky, přečte si na pamětní desce ta příjmení rodin povědomých i dávno zapomenutých. Na rozdíl od přeživších legionářů o jejich příbězích téměř nic nenapoví ani veřejně přístupné záznamy v archivech. Do obecní kroniky se dostala jen jejich jména. Snad ani všichni nebyli vojáci, v seznamech ztrát rakouské armády je nenajdete.

K braškovským obětem Velké války můžeme přidat i místní rodáky, kteří se později odstěhovali. Mezi ně patří například Josef Stádník, jehož jméno najdeme na pomníku ve Velké Dobré.

Ještě menší povědomí, nežli o obětech války, je dnes o těch, kteří válečné útrapy na bojištích přežili. Po sto letech se obtížně získávají objektivní údaje. Vzpomeňme tedy u příležitosti Dne válečných veteránů (1918), který připadá na 11. listopadu, alespoň seznam jmen braškovských rodáků a odvedenců s domovskou obcí v Braškově s jejich rokem narození a bydlištěm, pokud to bylo nějak doloženo:

Bambas Václav 1897,  ?;  Bauer Karel 1886,  ?;  Bauer Václav 1884,  ?;  Bílý Antonín 1887, Braškov 72; Brejník František 1894, Braškov 28;  Brejník Václav 1886, Braškov 28;  Brůček František 1894, Braškov 67; Brůček Václav 1892, Braškov 67;  Datel Antonín 1887, Braškov 15;  Datel František 1886, Braškov 15; Devera Karel , Toskánka 1;  Faukner Josef ,  ?;  Hlavatý Jan 1885, Braškov 22;  Hokův Antonín 1886, Braškov 12; Hokův Jaroslav , Braškov 12;  Horák František 1876, Braškov 21;  Chaloupka František , Braškov 56; Chaloupka Karel 1897,  ?;  Chalupa Karel , Braškov 51;  Ibl František 1887, Braškov 11;  Jelínek Jaroslav , Valdek 58; Jungmann Antonín , Braškov 10;  Jungmann Karel , Braškov 10;  Kachlík Gottlieb 1884,  ?;  Karpíšek Josef 1887, Braškov 32; Karpíšek Stanislav , Braškov 32;  Keller Jan 1887, Toskánka 79;  Kníže Ferdinand 1884,  ?;  Kníže Josef , Valdek 77; Kohout Josef 1894, Valdek 33;  Kohout Václav 1878, Braškov 72;  Kroupa Josef 1886, Valdek 39;  Kříž Václav , Braškov 44; Kulhánek František 1882, Toskánka 80;  Luc František 1884, Braškov 8;  Macák Antonín , Braškov 55;  Majer Josef ,  ?; Malec František 1890, Braškov 16;  Mikulášek Antonín 1886, Valdek 17;  Mikulášek František 1884, Valdek 40; Mikulášek Václav , Braškov 17;  Neumann Josef 1887, Toskánka 3;  Novotný František , Braškov 78; Oplt Antonín 1866, Braškov 29;  Ouřada Antonín 1894, Braškov 9;  Ouřada František , Braškov 9;  Ouřada Josef 1891, Braškov 9; Panenka Alois 1890, Valdek 33;  Paulíček František 1888,  ?;  Pavlíček Karel 1886, Braškov 18;  Prchal Karel , Braškov 86; Princlík Antonín 1893,  ?;  Stádník Antonín 1889, Valdek 58;  Stádník František 1887, Valdek 66;  Stádník Jaroslav 1891, Valdek 58;Stádník Karel 1885, Valdek 49;  Stádník Štěpán 1884, Valdek 66;  Stádník Josef 1886, Dobrá ?;  Stůj Antonín , Braškov 8; Stůj František , Braškov 76;  Stůj Karel 1886, Toskánka 6;  Šilhán František 1894, Braškov 45;  Šlégr Josef , Braškov 63; Švejcar František 1894, Valdek 49;  Tesárek Václav 1888, Braškov 30;  Tesař František 1883, Braškov 56; Varhulík František 1876, Valdek 34;  Venzl Rudolf 1885,  ?;  Vlasák Karel 1879, Toskánka 80;  Vondráček Josef 1882, Valdek 65; Zelenka František 1895,  ?;  Zelenka Josef 1897,  ?;  Zelenka Václav 1873,  ?; 

Z uvedených 73 odvedených se z války nevrátilo 11 občanů:

Datel František 1886, Braškov 15; Faukner Josef , ?; Hlavatý Jan 1885, Braškov 22; Horák František 1876, Braškov 21; Keller Jan 1887, Toskánka 79; Kulhánek František 1882, Toskánka 80; Mikulášek Antonín 1886, Valdek 17; Mikulášek František 1884, Valdek 40; Oplt Antonín 1866 , Braškov 29; Vlasák Karel 1879, Toskánka 80 a jsou uvedeni na pomníku v Braškově. Rodák z Braškova 13 Stádník Josef 1886 je uveden na pomníku ve Velké Dobré.

Čest jejich památce.

 

 

Braškovská dvojčata

V Braškově občas potkáte kočárek s dvojčaty. Matky malých dětí si asi uvědomí tu dvojnásobnou starost. Málokterá z nich si však dovede představit péči o dvojčata v předminulém století. V domech bez tekoucí vody, bez elektřiny, bez lékařské péče a dalších vymožeností, které dnes považujeme za samozřejmost. I v takových podmínkách ale naši předci museli vychovávat děti včetně dvojčat. Bylo to jistě těžké, však také řada dětí nepřežila. Statistiky působí hrůzostrašně.

V polovině 19. století byla v Braškově a zřejmě i v širokém okolí rekordmankou v rození dvojčat Kateřina Bambasová, rozená Špačková. Zřejmě si tu schopnost přivádět na svět děti v párech přinesla v genech z Jinočan, kde se narodila 1.5.1831 v rodině sedláka Josefa Špačka a Kateřiny Klímové z Makotřas. Už v této rodině se dvojčata vyskytovala. Otec Josef Špaček dal tehdy nezletilé Kateřině souhlas se sňatkem a tak se provdala v Jinočanech 8. července 1851 za Václava Bambase, narozeného v Horních Mokropsích 23.8.1825. Václav Bambas se stal rolníkem v Braškově a již v dubnu 1852 měl s Kateřinou prvního syna Antonína. Kateřina porodila dalších 17 dětí, z toho byla pětkrát dvojčata. Některé děti se však narodily mrtvé nebo se nedožily dospělosti, jak to tehdy bylo běžné.

Porody Kateřiny Bambasové, rozené Špačkové tvoří úctyhodný seznam:

  1.  14.4.1852 Antonín
  2.  15.9.1883 Marie
  3.  4.6.1855 Anežka
  4.  16.10.1856 mrtvě nar. syn dvojče
  5.  16.10.1856 mrtvě nar. syn dvojče
  6.  26.9.1857 Václav – dvojče
  7.  26.9.1857 František – dvojče
  8.  12.2.1860 Anežka – dvojče
  9.  12.2.1860 Josef – dvojče
  10.  2.6.1862 Jan – dvojče  
  11.  2.6.1862 Josef – dvojče
  12.  26.4.1864 Josef
  13.  7.4.1865 Cyril – dvojče
  14.  7.4.1865 Metoděj – dvojče
  15.  4.1.1868 Karel
  16.  28.12.1869 mrtvě nar. dcera
  17.  2.6.1871 Anna
  18.  15.3.1874 mrtvě nar. syn

 Když některé dítě zemřelo, často jeho jméno dostalo další narozené. Dospělosti se z těch osmnácti porozených dětí dožily pouze čtyři. Z dvojčat to byla jen Anežka *1860, která se provdala jako Brejníková. Mezi jejími deseti dětmi byla dvojčata už jen jednou. Její matka Kateřina se dožila 75 let, otec Václav Bambas zemřel v nedožitých 58 letech. I v několika dalších braškovských rodinách se v té době narodila dvojčata, ale jen ojediněle. Například Josef Datel a Anežka Čermáková měli z deseti dětí jedna dvojčata.

 

 

Křest v Hájku

Matriční zápisy jsou obvykle strohé, ale dá se z nich vyčíst mnohé i o životě občanů té doby. Křty dětí unhošťských farníků převážně probíhaly v místním kostele. Tehdejší „honorace“ ale asi toužila po něčem neobvyklém a tak je zajímavou výjimkou z roku 1666 křest, který proběhl zřejmě v loretánské kapli v Hájku na katastru Červeného Újezdu. Ta byla  prvně vysvěcena roku 1625 a rod Žďárských u ní později nechal vybudovat františkánský klášter. Více je o tom např. na Wikipedii

Faráři to tehdy se zápisy neměli lehké, řada jmen existovala jen ve slovním podání. Tak je jeden z kmotrů uveden jako „Pan Vylim František s Kodský Měšťanín a spolu Radní …“. Podle Františka Melichara, byl však radním v té době Vilím Škodský z Frajerbergu. 

 

Válka v Braškově?

Před 80 lety proběhla v Československu mobilizace armády. Lid byl připraven bránit svou vlast před vpádem nepřátel. V důsledku zrady našich západních spojenců došlo k podepsání Mnichovské dohody a naše území bylo vydáno bez boje hitlerovskému Německu. K ozbrojenému konfliktu tak nedošlo, válka však byla oddálena jen o několik měsíců.

O připravenosti čsl. armády bránit svou vlast svědčí i podrobné rozpracování plánů bojišť a taktiky. Jedním z míst válečné fronty, zmiňovaných ve štábních cvičeních , kde proti sobě stáli modří a červení, byl i Braškov. K realizaci těchto plánů naštěstí nikdy nemuselo dojít. Pro zajímavost se můžete podívat na několik příkladů, kde se také mohl Braškov ocitnout, kdyby se tok dějin ubíral jiným směrem. 

Celý dokument byl otištěn v Důstojnických listech ročník 15 z 23.5.1935 a můžete si jej prohlédnout na stránkách Digitální studovny Ministerstva obrany ČR.

 

Vlastenectví a sňatky

V říjnu vzpomeneme sté výročí vzniku samostatného Československa. Vymanění se z područí rakousko-uherské monarchie a vznik samostatné republiky oceňovali i braškovští občané. Své vlastenecké cítění projevilo několik párů mladých lidí z Braškova i tím, že uzavřeli sňatek přesně v den pátého výročí vyhlášení samostatnosti, to je v neděli 28. října 1923. V jeden den se obvykle nekonaly v Braškově více než dvě svatby z průměrných deseti v roce. Na páté výročí bylo braškovských sňatků hned pět:

Rudolf Doksanský (26), hutník z Velkého Přítočna se oženil s Jindřiškou Kreisingerovou (21) z Braškova 54;

Karel Kozelka (27), zřízenec dráhy z Pleteného Újezda si vzal za manželku Anežku Prchalovou (21) z Braškova 86;

Jaroslav Růžička (21), horník z Malé Dobré si vzal Marii Varhulíkovou (21) z Braškova 34 (Valdek);

Josef Marx (22), hutník rozený v Kyšicích si vzal Annu Kreisingerovou (23) z Braškova 61 (Valdek);

Václav Nový (22), dělník rozený v Dolanech, bydlící v Braškově 87 se oženil s Aloisií Kneslovou (22) z Braškova 27.

 

Válečné sňatky

Velká válka, od jejíhož ukončení brzy uplyne 100 let, ovlivnila mnoho oblastí života braškovských obyvatel. Statistická data objektivně popisují hluboké změny, které válečná léta přinesla. Desítky mladých mužů, odvedených do války od 26. července 1914, opustily své rodiny, aby bojovaly za Rakousko – Uhersko a císaře pána v nesmyslné válce. To se muselo projevit i v propadu počtu uzavíraných sňatků. 

V roce 1914 byla v Braškově po vypuknutí války už jen jedna svatba. Zvláštností válečného období bylo několik sňatků, kdy ženichem byl voják na dovolené:

Na Toskánce č.p. 89 se v únoru 1916 oženil Antonín Doksanský z Pavlova, záložník zeměbranného pluku č. 8 v poli, toho času na krátké dovolené, s  Marií Bárovou, která tam žila u svého otce Josefa Báry.

V srpnu 1917 byl ženichem  Antonín Salač, záložník c. a k. pěšího pluku č. 28 v poli, toho času na dovolené v Braškově 77. Vzal si za ženu tam bydlící Antonii Knížetovou, narozenou v Dolním Bezděkově.

Poslední válečná svatba se ženichem v uniformě se konala v únoru 1918 v Braškově 55. Nejstarší syn mistra kováře Antonín Macák, nápředník c. a k. zeměbraneckého dělostřeleckého pluku č. 44, přiděleného zeměbraneckému arsenálu ve Vídni X, se oženil s Alžbětou Majerovou z Kyšic č. 4. Jak bylo na takových veselkách veselo se už dnes asi nedozvíme. Pro novomanžele bylo ale jistě těžké loučení, když ženich hned po svatbě odjížděl do války s nejistým návratem.

Během čtyřletého válečného období se konalo i několik málo civilních svateb. Někteří mladí muži nebyli odvedeni, aby byl zachován chod důležitých odvětví hospodářství. Z Braškova byli oddáni:

26.10.1914  František Procházka, hutník  x  Anna Blätterbauerová

30.5.1915  František Nádvorník, horník  x  Blažena Karpíšková

14.8.1915  Adolf Chyský, pilař  x  Johana Froňková

26.2.1916  Jaroslav Knesl, horník  x  Anna Šímová

23.10.1916 Václav Slivka, hutník  x  Anna Stádníková

14.11.1916  Jan Chvoj, horník  x  Božena Chyská

19.2.1917  Josef Brych, zámečník  x  Antonie Blätterbauerová

7.1.1918   Josef Horák, strojník  x  Barbora Datlová

2.3.1918  Josef Keller, tesař v hutích  x  Marie Sojková

9.4.1918 František Chalupa, rolník  x  Marie Koulová

1.6.1918  Josef Jirásek, hutník  x  Růžena Bauerová

25.6.1918  Václav Šilhan, hutník  x  Marie Jirotková

27.10.1918  Václav Majer, dělník v cementárně  x  Marie Chaloupková

 

 

 

Toskánka 19. věku (2)

V minulém příspěvku jsem se zmínil o vlivu dopravních cest na osudy Toskánky. Vedením silnice z Prahy do Rakovníka přes Toskánku v roce 1656 vzrostla její důležitost a přibylo několik staveb. Po 200 letech však cesty už nevyhovovaly rostoucímu provozu a císařští plánovači vyprojektovali novou silnici. Ta protnula Toskánku přímo jejím středem a musel jí ustoupit tehdejší dům na pozemku č. 6. Některé domy byly pak přečíslovány.

Na soutisku starého plánu a současného stavu si můžete ověřit, že geodeti v minulém století měřili poměrně přesně.

Podél nové silnice vznikaly nové domy. Od roku 1898 je spolehlivě doloženo č.p. 68, kdy v něm žila rodina hutníka Františka Staňka (přestěhovali se z č.p. 1) a od roku 1909 č.p. 79 s kladenským hutníkem Antonínem Morávkem a Karlem Kamešem, který se přestěhoval s rodinou z domu č. 3. Na jeho stromu příbuzenstva se můžete přesvědčit, že tehdejší obyvatelé se často stěhovali. Poznáte to podle místa narození jeho pěti dítek, která se narodila na čtyřech různých adresách.

Že byla Toskánka tradičním místem pro vybírání mýta potvrzuje i starý domek mýtovny, který měl č.p. 91 a stál u silnice vedle č.p. 1. Zbořen byl v šedesátých letech 20. století. Jeho č.p. pak zdědil nový dům v ulici V Podlískách. To se ale dostáváme z historie do současnosti. Ale ani v této době nebyla Toskánka ušetřena zásahů dopravní infrastruktury do života v obci. Příspěvky na toto téma již tedy dále najdete v rubrice Život v obci.