Před dvěma lety jste se mohli v článku 360 let unhošťských matrik seznámit s počátky zápisů do matrik unhošťské farnosti. V článku První pokřtění v Unhošti jsou zmíněni první narození z roku 1662, o jejichž zápisy se zasloužil Jan Jindřich Ottych z Dobřan – 1. část. Již v tomto článku byla uvedena zmínka o dvou zajímavých zápisech oddavků v prvních letech vedení matriky Unhošť 01 (dostupné na SOA Praha). Další dva výpisy z matriky oddaných byly také uvedeny v článku Jan Jindřich Ottych z Dobřan – 2. část. Na rozdíl od některých později vedených úmrtních zápisů, kterým jsme se věnovali v článku Matrika zemřelých 1. část a několika následujících, jsou místní svatby zaznamenávány bez detailů, které by umožnily blíže nahlédnout do osudů tehdejších obyvatel. Zřídka se dozvíme alespoň více o roli osob ve společnosti. Pro srovnání zápisů z jiných farností té doby může jako příklad sloužit následující zápis z Menšího města pražského:
Ani nástupci prvního faráře Jana Jindřicha Ottycha z Dobřan nezměnili tón zápisů o oddavcích. Někdy se vyskytly speciální případy, jako je například následující situace, kdy svolení ke sňatku vojenských osob, nepocházejících z unhošťské farnosti a narychlo oddávaných jen po jedněch ohláškách, dávala milostivá Konsistoř pražská:
V tomto zápisu si všimněte zmínky o námluvčím – unhošťském dohazovači, který se později často u svateb vyskytoval.
V následujícím výpisu z roku 1712 je zajímavý záznam o tom, že nevěsta, dcera Kryštofa Hokůva z Pleteného Újezda byla poddaná Toskánské princezny (titul).
Poddanství v 18. století znamenalo i to, že sňatky mohly být vykonány jen s povolením vrchnosti:
Zápisy o oddaných v 19. století přinesly novinku v tom, že se zaznamenávaly údaje i o rodičích novomanželů. To přispělo ke zpřehlednění rodinných vazeb a usnadňuje to práci genealogům.
Vývoj obsahu matričních zápisů v průběhu staletí svědčí o potlačení duchovní stránky svazku a posílení stránky materiální. Ta hrála stále větší roli při majetkovém vypořádání snoubenců a rodičů. Začaly se objevovat svatební smlouvy, podrobně upravující rozdělení majetku mezi snoubenci a jejich rodiči i nezletilými sourozenci. Dohled nad spravedlivým dělením majetku však postupně přešel z duchovních na notáře.
lepší – 
pokračovalo neoprávněnými zákazy pořizovat si záznamy z jednání zastupitelů, protože jej často usvědčovaly ze lži. Diskutující s odlišnými názory byli nevybíravým způsobem zastrašováni. Dříve obcí pravidelně pořizované zvukové záznamy z veřejných zasedání se začaly mazat a pak i přestaly pořizovat. V zápisech ze schůzí se již neobjevovala dříve pečlivě zaznamenávaná diskuse. 
Na svá vojenská léta dvouleté základní služby na Unhošťsku vzpomínali dva postarší pánové. Z několika veselých historek mě zaujala ta, na jejíž konec nevzpomínali zrovna s nadšením. Zpestřením jejich ubíjejícího rytmu záklaďáckého života se jim stala nedobrovolně dobrovolná práce na svépomocné výstavbě rodinného domu jejich velitele, důstojníka Československé lidové armády. V době služby ochotně vypomáhali se stavbou, zvláště, když za tu práci měli slíbený opušťák, což byla nejoceňovanější forma odměny – volno k opuštění posádky, zpravidla na dva dny. Jak to bylo tehdy na stavbách zvykem, stavebník musel pracovníky zásobovat basami s pivem. Jeden z těch chlapců se ale málem dostal do opravdové basy. V té době ještě netušili, že v tom měl zajisté prsty tentýž stavebník. U piva se chlapci rozpovídali o věcech, které se tehdy na veřejnosti nepublikovaly. Jeden z nich měl v Německu, tehdy se mu říkalo západní, příbuzné či známé, kteří jeho rodinu zásobovali různým u nás nedostupným zbožím a literaturou. Chlapec nebyl škrt a rád se s kamarády podělil zejména o časopisy. Ten alkoholem rozvázaný jazyk se jim ale moc nevyplatil. Čekání na opušťák, který za práci na stavbě domu svého velitele dodnes nedostali, jim po čase zpestřil výslech u orgánů vojenské kontrarozvědky, kde byl jeden z nich uznán pro své styky se zahraničím nezpůsobilým další služby u svého domovského útvaru. Převelením k jinému útvaru tak ztratil možnost dosloužit si fešáckou mazáckou vojnu a získal škraloup v kartě vojáka, což obvykle znamenalo zaražené povýšení s vyšším žoldem. Dodnes si tu celkem bezvýznamnou životní epizodu oba připomínali jako neodčiněnou křivdu a blahoslavili svého velitele.
bičem, hlavně když mají před sebou pytlík se senem, za kterým poslušně kráčí. Nevidí vpravo ani vlevo. Ani si neuvědomují, že část toho krmiva z jejich louky sklízí do své stodoly někdo jiný, který je občas pochválí, odmění z jejich sklizně a v duchu se jim vysmívá. A metody práce STB se s jejich přičiněním stávají každodenní praxí.
šlo o soukromou cestu, kterou vlastnili již řadu let jako přístup ke svému domu manželé Horníkovi. Investorovi se právníci zdáli příliš drazí, tak přehodil snahu o vylepšení přístupu ke své hospodě na obec, ve které starostoval. Podle putinovského mustru referend se v obci k prolomení zákonného stavu objevila i petice občanů. Obec pak zapojila do procesu i „dumu“ z kladenského magistrátu, jejíž počátečná rozhodnutí směřující ve prospěch vlastníka hospody byla postupně uznána jako nezákonná Krajským soudem a zrušena definitivně i Krajským úřadem Středočeského kraje. Ten potvrdil, že přístupová cesta vlastněná manžely Horníkovými není veřejně přístupnou komunikací a tudíž si na ní pohyb určují podle svého vlastního uvážení majitelé. To jsme však trochu přeskočili řadu událostí, které se před tím staly a byly zinscenovány podobně, jako ruská agrese na Ukrajinu. Veřejné pomluvy, lži a zastrašování ze strany některých zastupitelů jste si již mohli poslechnout ve starších dokumentech, např.