Ing. Jiří Horník – 4. stránka

Unhošť po třicetileté válce – obyvatelstvo

Pohromy způsobené třicetiletou válkou v Unhošti na staveních Unhošť po třicetileté válce – domy i přírodě Unhošť po třicetileté válce – příroda se dotkly i okolních vesnic, i když o tom podrobnější zprávy nemáme. Týkalo se to zajisté i poklesu počtu obyvatel, jak to popisuje Farář Josef Mottl :

Jako jinde v Čechách ubylo i v Unhošti obyvatelstva válkou třicítiletou; ježto
se předtím počítalo na 123 rodin, tedy asi 6-700 duší, našlo se r. 1652 sotva 64 rodin s úhrnem 159 duší nepočítaje v to děti od narození až do 12 let. Mezi těmi byli Bartoloměj Farkač, bednář, Jiří Jan Zajíček, hrnčíř, Jan Roused, mydlář, Matouš Cicvárek, Kotršal a Jindřich Moraňský, šenkýři, Vavřinec Papoušek a Jiří Hřebíček kováři, Jan Petrželka a Jan Piskáč tesaři, Jan Šrámek zedník a Dobiáš Grünvald řezník. Ostatní všichni živili se rolnictvím. Příčiny tak ohromného klesnutí obyvatelstva jsou mnohé, tak například byl vydán dne 29. srpna 1618 patent, by z vesnic každý pátý, a z města každý čtvrtý se vymustroval na vojnu; roku 1619 byl ustanoven k tomu každý dvacátý osedlý, r. 1620 každý čtyryadvacátý a tak to šlo dále jak dalece mohlo. Rozumí se, že i Unhošť ze svého středu to učiniti musela. Aspoň o jednom dochovala se zpráva totiž, že r. 1642 Jan Ratiborský na místě obce na vojnu poslaný od svého krajského regimentu uprchl, a
v městech Pražských se zdržoval. Obec nemeškala a toho sedláka do vězení šatlavního na Novém Městě Pražském opatřiti dala, a hned se p. direktora hrab. Berky ptala, jak s ním naložiti, načež obec 5. prosince šatlavní outraty platiti musela. O druhém soldátu se zase praví, že po celý čas jeho služby mu ničeho neplatili, načež on přijda r. 1646 kvartirem do Prahy na obec naléhal, by ho odškodnila. Obec nemajíc psala p. hraběti Černínovi, že má za ním obec více jak 150 zl. k požadování, by jí nyní vypomohl; a on poslal 12 zl. s podotknutím, že více dát nemůže. Druhá příčina klesnutí lidnatosti jest vystěhování se osmero úplných rodin za příčinou náboženství – a pak mnoha rodin za příčinou bídy a hladu. Když o svůj majetek přišly a k jinému si pomoci nemohly, rozutekli se mezi dobré lidi a pokrevní přátelé, odkud se teprv po letech buď sami neb pouze jejich dítky ba už jen vnoučata do Unhoště vraceli, a po dědictví se sháněli. Pak není to nemožné, co nejednou obec písemně svým úřadům vyřkla, že mnozí hladem zemřeli, a konečně dosti podstatná příčina byl jest mor, který po válce r. 1649 po vší zemi vypukl, a též i Unhošť zastihl. Nemáme po ruce rejstřík na tuto nemoc zemřelých a také matrik farních z toho času nestává, nařízení však císařská a jejich přísné zachovávání jest důkazem, že i mor zde řádil. Nařizovalť JMC. „aby jeden každý hříchy a nepravosti opustil, k Bohu skrze skroušené pokání se obrátil, života polepšil, aby se kněz Boží ukrotil; zlášť aby se každý, když času raního okolo hodiny osmé na půl orloji k obecnému modlení zvoní, v domě i na ulicích skroušeně a srdečně modlil“. Za druhé
napomíná vrchnosti, by všecky rozpustilosti, ruffianství a jiné proti přikázání Božím i církve sv. čelící nešlechetnosti a neřády přetrhovaly, aby všecky od církve sv. zasvěcené dnové a svátkové svěceni, a půsty zachovávány byly, hospodářové aby čeládku a podruhy k časté zpovědi a přijímání velebné svátosti oltářní měli, příkladem předcházeli, a přísahání
hromování a zlořečení dokonce netrpěli a přestupníky trestali, a za třetí aby žádný z míst nakažených do nenakažených nechodili.

Obec vidouc nebezpečí a majíc na paměti tato přísné nařízení starala se sice doma o zbožnost a pořádek, avšak chtěla míti také kněze na blízku, a proto psala dne 26. srpna 1649 p. administrátoru špitálu sv. Františka blíž mostu: „poněvadž nyní z dopuštění božího rána morová téměř všudy vůkol nás proskakuje a časové vůbec nebezpeční nastávají, jest potřebí, abychom slovem Božím posilněni mohli tím horlivjeji hněv Boží modlidbami svými ukrotiti, žádáme o jednoho p. pátera, který by službu Boží v neděli 14^tou po
sv. trojici t.j. 5. září sloužil. Kostelní prý potřebné věci z kostelů Pražských sebou přinesou. Když pak mor i v Unhošti se ukázal, psala obec dne 24. září 1649 opět do Prahy, by aspoň každou třetí neděli služby Boží vykonávány byly v Unhošti, a za to že by sem p. páter dojíždíval, zavázala se obec říšský tolar dávati, i také jídlem a pitím dle možnosti opatřiti. A p. hejtman krajský dne 30. září přísně nařídil, by se mu každého pondělí oznámilo, kdo od té morové rány se světa sešel s udáním jména, stáří a místa.

Tyto všecky okolnosti dostatečně svědčí, že lidu v Unhošti ubývati muselo, a tudíž i zde lidnatost na třetinu klesla.

Unhošť po třicetileté válce – příroda

Pole, lesy a cesty doznaly v průběhu třicetileté války také podstatné změny, srovnatelné s devastací domů, popsanou podrobně v článku Unhošť po třicetileté válce – domy , jak to ve svém rukopisu uvádí Farář Josef Mottl . V doslovném redakčním přepisu (modré písmo) jej citujeme i s tehdejšími odchylkami od současného pravopisu:

Nepoznal-li cizinec Unhošť po válce třicítileté, nepoznal i domácí lid, když se domů navrátil, svá bývalá role; nebo ležely-li domy po tolik let v ruině, jichž přec zapotřebí bylo, by měli lidé kam hlavy skloniti, ležely role tím spíše ladem, a vzdělávaly-li se po čas války, byly to pole lepší, úrodnější a bližší, všecky ostatní ležely ladem, zvláště od těch domů a dvorů, kterých se žádný neujímal, jako jsme to četli o farních gruntech při r. 1643, že přes 20 let osívány nebyly. K tomu dlužno přidati, že v posledním okamžení (1647) měšťané ještě o všechen tažný a dojný dobytek přišli, a zač jiný koupiti
neměli; protož nechtíce samých sebe zapřáhnouti, mnozí se spokojili tím, jen když živobytí uhájili, a role opět nechali. Následek toho byl, že kde se jindy krásné obilí zelenalo, počal bujníti plevel, a konečně lesní dříví, jehož semena vítr z okolních lesů daleko široko zanášel a rozséval. A protož není to přehnaná věc, když v gruntovních knihách při mnohých i krásných polích čteme, že byla jsou dřívím zarostlá, že z toho dříví chmení tyčky, latě ano i krovy býti mohly, poněvadž mnohé takové dřevo 30 – 50 let růsti mohlo, a také rostlo; nyní však každému známo, jak les za takovou dobu v správné půdě zmohutní, což když semeno v dobrou půdu padlo!
Pokud jsme úkaz tento sledovati mohli, rozmáhaly se a bujněly lesní stromy nejvíce podél silnic, jelikož panoval tehdáž obyčej, okolo cest a silnic na několik střevíců, ne-li i sáhů nechati stromy lesní růsti, které mohl každý usekati, a chrastím takových špatnou silnici si spraviti. Unhošť pak dostavší majestátem z r. 1628 clo na Rakovnické silnici, k svému dobrému si vybírati, dostala také povinnost, silnici tu od Kyšic až na Bílou horu spravovati. Silnice ty nebyly však silnice nynější štětované, nýbrž široké průhony, kterými se jezdilo, a když se koleje prohloubily, dřívím a roštím se zacelily.
Proto když se měla silnice ku Praze spravovati, sezvala Unhošť sousední vesnice, a hospodáři nabrali v Unhošťských lesích klestí, a dovezli kde silnice nejhorší byla, a tam to naházeli.

Mimo silnic nalézáme dřívím zarostlé role na Lopatě až do polí Červeno-Újezdeckých, na Popově až k Rymáni, v dolejším Malichově a v Hrnku. O nynějším Nouzově není v tom čase řeči, a také se zdá, že tam role se obdělávala, ježto blíže lesů ležela, v nichž lidé okolo Poteplí se ukrývali. Podobně i podél Hradecké cesty „u třešně a za třešní kladou se role zarostlá“. R. 1651 v listopadu vyšel patent, by se porostliny na obecních polích, vedle silnic i na zádušním poli okolo silnic na Bořích posekaly, ježto vojsko tudy jíti má.

Podobná situace jako v Unhošti byla zajisté i v okolních vesnicích, které průchody vojsk a třicetileté rabování postihly neméně tragicky. Podrobnější zprávy se o tom nedochovaly, ale obrázek si můžeme udělat z vývoje počtu obyvatel, kterému se budeme věnovat příště.

Unhošť po třicetileté válce – domy

Války nikdy nepřinesly nic dobrého pro prostý lid. Nejinak tomu bylo v českých zemích včetně Unhošťska. Podrobné informace o dopadech třicetileté války na stav vesnic z unhošťské farnosti se nedochovaly. Některé detaily o dopadech běsnění cizích i spřátelených vojsk mezi lety 1618 a 1648 na Unhošť popisuje ve svém rukopise z dějin Unhošťska kladenský Farář Josef Mottl . Něco z toho již bylo citováno v redakčním přepisu v článcích Útrapy třicetileté války , Poražení musí trpět, Rozdělená společnost, Od katolíků k luteránům a zase zpět , Mravní úpadek v 17. století a Desátky za války třicetileté.
Shrnutí některých hmotných dopadů je obsaženo v Mottlově kapitole nazvané Rozhled po Unhošti po ukončené válce:

Před válkou třicítiletou počítalo se v Unhošti 123 rodin, které více jak sedmdesát domů a dvorů obývaly a ročně 57 zl 42 kr 4 d šosu na Křivoklát platily. R. 1639 zbylo jen 8 osedlých, r. 1641 už jen dva osedlí, a r. 1643 našlo se jich 5 kteří by mohli šos platiti a konečně po r. 1647 počítal se toliko jeden osedlý.
Během třiceti let padla tedy celá Unhošť až na jeden grunt pod rukou vojenskou; ano mnohé domy, byvše od zámožnějších opět a opět stavěny, padly dvakrát i třikrát popelem, a zůstaly konečně prázdné a pusté, tu a tam jen kusy zdí tak že se jich r. 1643 již 28 pustých nalezalo.

A chceme-li trochu do podrobností se podívat, shledáme, že radnice čís. 1 dvakrát byla vypálena (1620 a 1639) a nejdříve (1642) se opravila; obecní šenkhaus čís. 2 klesl r. 1639 a zůstal 40 let v rovině, až ho obec dne 3. února 1680 co pusté místo, v ruině ležící Petru Branžovskému prodala. Čís. 3. a 4 vzaly též 1639 za své, první se vystavěl r. 1642 a druhý zůstal pustý do r. 1651, tedy 12 let. Dům u krchova čís. 5 byl r. 1647 vypálen, a to pusté místo i ty kousky zdi, jak se z krchova spatřují 8. června 1666 prodán.

Podobně i chrám Páně s věží r. 1639 byl vypálen, a všeho všudy zbaven; nezůstaly jen zdi; zvony, roucha, nádoby vše bylo pobráno.

Pražská ulice lehla celá; nový dům č. 12 a 13 shořel 1639 a co pusté místo byl teprv r. 1692 darován; přes 53 let byl v ruině, a vedlejší domy čís. 14 a 13 co bývalá fara se se od r. 1639 více zde nestavěla. Rytířský dům č. 16 r. 1628 spálený ležel 34 let pustý až se r. 1662 dostal koupí p. Jelínkovi z Lovoše a 1669 Adamovi Hružkovi z Března, jenž ho vystavěl. Dům čís. 17 nazývalo se od r. 1639 do 1669 spáleništěm sirotků Hruškovských, a teprv 1670 se to nový dům vystavěl. Na druhé straně této ulice klesl dům Vlkovský r. 1620 a podnes se nestaví, dvůr čís. 24 lehl popelem 1628 a byl 1630 vystavěn.
Grunt Lívovský čís. 26 byl vypálen 1639 a teprv 1639 řezníkem Danielem Kořínkem vystaven.
Dům Feslovský č. 31 byl r. 1642 zbořen a r. 1651 poopraven. Další tu stojící domy čís. 32, 33 a 34 klesly r. 1639 a zůstaly po 30 i 40 let prázdny, ano čís. 36 od r. 1620 do 1670; řada pak domů od čís. 37 až 41 vystavěly se teprv 1670 a ještě později.
Strana protější na náměstí čís. 46, 47 až 51 byla šťastnější, leckterý dům klesl i dvakrát vždy ale se brzo obnovil, jen čís. 48 stál od r. 1636 do 1649 v ruině.
Hůře vypadaly domy v řadě naproti radnici; čís. 52 leželo až od 1638 do 1651 v ruině, dvůr Parysovský čís. 55 i s kovárnou byly po ohni 1620 vystaveny, avšak 1630 klesly opět a teprv po 40 letech (1670) se jich ujal Jan Zajíček. Dům vedlejší čís. 57 a 58 Maříkovský 1620 zbořený se schválně nestavěl až r.1672, ležel 52 let. Starou rychtu čís. 59 r. 1620 vypálenou postavil záhy Tyburcí Čejka, klesla pak 1639 opět, r. 1654 byla však zase vystavěna: Vižbinských však dvůr čís. 60 r.1642 spálený nepovstal dlouho.
Protější domy od Jílovek až k radnici nebyl ani jeden ušetřen, a že byly slabší na polnost, stály v rovině nejdéle; čís. 104 od r. 1620 do 1676 byl pustý, spálený v rovině ležící, podobně dům čís. 102.
Z dvoru Vilatvoských čís. 101 r. 1639 zbořeného nezůstalo než kousek zdi, dle níž se r.1672 poznalo, kde chalupa stála. Kdy se domy čís. 106 a 107 zpamatovaly, není zjištěno; první zdá se, že r. 1660 a druhý po r. 1663. Dům čís. 108 byl už pustý r. 1663 prodána a čís. 109 bude nejspíš ten přešťastný dům, který celou válku šťastně přestál.
Nešťastná Hájecká ulice, která r, 1639 skorem celá vojsku nepřátelskému za oběť klesla, a mnohý dům i potom zase popelem lehl, byla vždy nejdříve vystavena, poněvadž tam nejzámožnější lidé bydleli.

Tento výňatek z Mottlova rukopisu vylíčil dopady třicetileté války na unhošťská obydlí a obecní stavby. Uváděná čísla domů odpovídají stavu z poloviny 19. století. Řada z nich se na stejném místě dochovala až do 21. století. Některé domy zanikly, protože musely ustoupit modernější výstavbě. Názvy ulic vesměs přežily až do současné doby.
Příště se seznámíme s dopady devastujících průchodů vojsk na polnosti, lesy a cesty.

Za co je platíme?

V červnu 2024 vydal stavební odbor městského úřadu v Unhošti oznámení o zahájení společného řízení obce Braškov, zastoupené IPOKa s.r.o. z Cerhenic, ve kterém požadují vydání společného povolení na stavbu nazvanou nástavba a přístavba objektu občanské vybavenosti – knihovny č.p. 245, Dukelská, Braškov.
Název stavby a její obsah se podstatně liší od zastupitelstvem schváleného Programu rozvoje obce z června 2024, který je publikován i v Braškovských novinách. Tam se pod názvem projektu Centrum služeb, obecní knihovna a dětská skupina popisuje, že jde o Opravu a nástavbu objektu bývalého COOPu. V objektu budou zřízeny služby pro občany, nové prostory pro obecní knihovnu a dětskou skupinu, osazení FVE systému a tepelného čerpadla. Předpokládané náklady schválilo zastupitelstvo 30 miliónů Kč a manažery projektu jsou Ing. Dolejšová a Ing. Vacek. Též se uvádí, že byla podána žádost o stavební povolení.
Ve skutečnosti byla podána žádost pouze na nastavení stávajícího objektu o jedno patro s knihovnou a přístavbu schodiště. Co bude ve stávajícím přízemí, a zda horní stavbu vůbec unese, se neřeší.
Hlavní je, že bylo vynaloženo za smlouvu o dílo na zhotovení dokumentace a zajištění inženýrských služeb s IPOKa s.r.o. 327 tisíc Kč bez DPH. Projektanti vypočetli náklady na stavbu na 15 miliónů Kč.

Projektová dokumentace se skládá z několika částí podle oborů, které byly zpracovány různými oprávněnými projektanty napříč republikou.
Na předložené složce hned uchvátí úvodní obrázek s vizualizací objektu po dostavbě.

Svěží architektonické řešení podle obrázku by zkultivovalo dosud zanedbávaný prostor kolem bývalé prodejny COOP na Braškově.
Když ale ty desky otevřete a pročtete obsah, zjistíte, že to připomíná kulisu potěmkinské vesnice. Že by se ta původní spodní stavba nějak renovovala ve stylu zobrazení, o tom není v projektu zmínky. Zato parkoviště před objektem je výslovně zmíněno – že tam nebude – bylo z projektu vyňato, prý jsou parkovací místa před obecním úřadem docela blízko.

Pro ty čtenáře, kteří se nechtějí zaobírat technickými podrobnostmi projektové dokumentace snad bude stačit ohodnotit úroveň zpracování některých částí předkládaného textu na následujícím snímku:

Že autorovi textu vynechává na klávesnici mezerník je technická závada, ale asi to po sobě ani nečetl. Dnešní projekty se bez kláves CTRL+C a CTRL+V neobejdou a je to vidět i na tomto případu. Řadu stejných textů najdete ve složce třeba třikrát. Aby to ale nebylo tak jednotvárné, tak jednotliví zpracovatelé zanesli do projektu i své myšlenky. Bohužel, mezi nimi neexistovala shoda. Tak se třeba v některé části dokumentace popisuje, že odpadní vody budou likvidovány (nepopsaným) stávajícím způsobem, jinde do nové nádrže na dešťovku a do vsakovací jímky před objektem. Jeden má nosné zdi přístavby z pórobetonu, jiný z keramických cihel. Jeden vytápí objekt plynovým kondenzačním kotlem, druhý tam naprojektoval tepelné čerpadlo. K fotovoltaické elektrárně asi baterie nebude, i když se o ní v některých částech mluví. Zato bude nad Braškovem po celý rok obloha bez mráčků. Bude zajímavé za pár let porovnat výpočty návratnosti s realitou. Alespoň, že je ten projekt FVE v ceně, jinak by byla obec za něj schopna vynaložit přes 200 tisíc Kč – jako na ostatní zastupitelstvem schválené objekty:
K tomu si můžete přečíst více v článku Platíte za psy?

Perličkou celého projektu, zadaného obecními věhlasnými stavebními odborníky je to, že se zadání netýká posouzení ani úprav spodní stavby, na které má knihovna stát. Samotný postup investora vyvolává pochybnosti o hospodárném nakládání s veřejnými prostředky. Je známo, že již v minulosti se obec Braškov zabývala možností horní nástavby na prodejnu a předběžný průzkum základů a nosných konstrukcí vykázal vady, neumožňující její další zatěžování.
Projektantovi tyto okolnosti zřejmě nebyly známy, ale trochu zapřemýšlel a do souhrnné technické zprávy zapsal: „Před zpracováním prováděcí části projektu či před samotnou realizací bude proveden stavebně technický průzkum. Který sondami a zkouškami ověří založení a materiálové složení a parametry stávajících konstrukcí.“ Tím je myšlena ta spodní stavba.
V projektu o tom není zmínka, ale asi se v kuloárech uvažovalo o jakémsi zesílení konstrukce stávající spodní stavby. Svědčí o tom jen poznámka statika, který výpočtem kontroloval celou stavbu kromě té spodní !!! ale do technické zprávy uvedl:
„Je otázka, zda zesílení stávající konstrukce nebude dražší jak postavit objekt celý znova.“

Takže jsme zase u té potěmkinské vesnice a stavíme za naše obecní peníze knihovnu na hliněných nohách. Zdá se, že účelem bylo jen dát vydělat projektantovi za kupu papírů s rozporuplnými údaji. Obecní stavební odborníci to před podáním žádosti o povolení stavby na stavební úřad asi ani nečetli. Že by za to nebyli dobře zaplaceni? Nebo tomu vůbec nerozumí?

Za co tedy jako občané Braškova platíme?! Asi za chyby při volbách.
Další podrobnosti Vám jistě rádi sdělí Vaši zastupitelé.

Útrapy třicetileté války

V posledním článku z historie na Unhošťsku s názvem Poražení musí trpět jsme se prostřednictvím redakčního přepisu z rukopisu kladenského faráře Josefa Mottla, sepsaného ve druhé polovině 19. století na základě archivních materiálů a jeho pohledu na historický vývoj v českých zemích dozvěděli, jak vítězové bitvy na Bílé hoře po roce 1620 zatočili se svými protivníky nejen v otázkách víry, ale i majetku. Ten vývoj nebyl ojedinělý a opakuje se ve světových dějinách v různých obměnách již po staletí. Boj o moc a víru v Evropě se po pobělohorské bitvě rozhořel až do nesčetných konfliktů, kterým dnes říkáme třicetiletá válka. Skončila epocha válek, kdy ještě panovníci táhli do boje v čele svých vojsk. Udílení rozkazů z pohodlí paláců a krytů vede k eskalaci násilí a obětí jsou kromě vojáků i běžní obyvatelé.
Tak tomu bylo i na Unhošťsku, jak to popisuje Josef Mottl:

Válka třicítiletá počala přinášet neblahé ovoce; nebo hned druhého léta svého trvání dotekla se bolestivě osady unhošťské. Obě totiž vojska, přátelské i nepřátelské či jak se říkalo císařské a stavovské byvše proti sobě shromáždění u Rakovníka, hnula se dne 7. listopadu 1620 ku Praze, a stavovské celé a císařského dobrá třetina brala se Unhoští. Jedni i druzí brali kde co nalezli nešetříce ani domů ani životů: ulice podél silnice lehla skorem celá popelem a radní dům i svých kněh gruntovních a spisů oloupen; kostel pak a fara zůstala.

Válečné martýrie, které se kromě nejprostších obyvatel dotkly i těch lépe postavených, ilustruje Josef Mottl na dění okolo bývalého šosovního domu číslo 106:

Pan Kořenický nastoupil po Václavu Českobrodským 1629 písařství městské, a pojal za manželku Dorotu vdovu po Bartoloměji Markovi, která mu přinesla dům, druhdy Jiřího Ševce zvaný – r. 1638 i 1639 zastával také místo kantora, a obec nemajíc mu čím zaplatiti, byla od něho souzena o dluh, když nejméně měla. Roku totiž 1639 o velikonoci rozešli se všichni občané unhošťští před vojskem, kdo kam mohl. P. Daniel Kořenický, jsa měšťanem nového města Pražského uchýlil se do Prahy. Když se na počátku r. 1642 někteří sešli, volal purkmistr ostatní zpět a mezi nimi i písaře radního a spolusouseda svého Jiří D. Kořenickýho dne 17. května 1642, načež odpověděl že nepůjde, dokud zaplacen nebude. Zjistila se mu služba jeho a když do 27. září se nedostavil, poznovu vyzván 9. října 1643; on sice 13. října odpověděl, ale v ten smysl, že dříve se nedostaví, dokud vyplacen nebude. Marně slibovala obec dopisem 26. října 1643, že mu vše zapraví, jak várky obecní půjdou, on předce nešel, a 15 kop dluhu od obce míti žádal. Obec nemohouci se bez písaře obejít, v největší úzkosti vyprodala pivo a sehnavší pak 8 kop po Jiřím Zajíčkovi primasu mu je v Praze doručila.
Navrátiv se převzal ke konci r. 1643 písařství zpět, vyrovnal se s obcí na zbytek dluhu a umluvil nové služby písařské 4 zl. měsíčně, odešel v lednu 1644 opět před vojskem a nevrátil se až v září 1645 – načež setrval dále.

V popisu událostí si všimněte, že pivo bylo od pradávna důležitou komoditou a právo várečné ostře sledované. Tomu – a daleko více – se budeme věnovat v některém z dalších článků.

Doprava a zastupitelé

Opětovným otevřením průjezdu obcí Velká Dobrá na Kladno se podstatně zklidnila doprava, která počátkem roku 2024 neúměrně zatěžovala zejména braškovské ulice Rudé armády, Dukelskou, Sportovců a Karlovarskou. Problémy spojené s uzávěrou se daly očekávat, a tak se podívejme, jak se na ně obec Braškov se svými zastupiteli připravila. Jednoduše můžeme konstatovat, že nijak pozitivně. O podílu starosty Drába na zklidnění dopravy v obci jsme již psali v článku Doprava a starosta . Jeho netečnost k problémům občanů a neschopnost aktivovat zastupitele k akci, pokud nejsou na obzoru tučné dotace, je nabíledni. Již v roce 2017 navrhovala dopravní komise řadu opatření, směřujících ke zlepšení dopravní situace v obci. Bylo o tom na tomto webu zveřejněno několik článků, například Vývoj dopravní situace v Dukelské ulici 3.část uvádí konkrétní návrhy. Za více než 5 let nebylo vedení obce schopné zajistit vodorovné dopravní značení, které by udělalo pořádek v živelném parkování vozidel na průjezdních silnicích. Místo navrhovaného zvýšených kontrol dodržování dopravních předpisů Městskou policií Unhošť s ní byla vedením Braškova vypovězena existující smlouva a bezohlední závodníci se dál beztrestně prohánějí po obci.
Nebezpečná jízda ulicí Sportovců, kde při nesprávně parkujících vozidlech zůstávají k projetí jen tak tak dva pruhy pro osobní auta, a při vyhýbání s autobusem či náklaďákem již mnoho vlastníků vozidel přišlo o zrcátka, by šla vyřešit pouze jednou dopravní značkou, povolující částečné podélné parkování na chodníku. Bez umístění této značky na rohu u fotbalového hřiště se řidiči stáním na chodníku dopouštějí dopravního přestupku. Stejně tak se proviňují stáním mimo chodník u obrubníku, protože nezůstanou volné dva jízdní pruhy o šířce alespoň 3 metry. Tak se díky liknavosti zastupitelů přenáší zodpovědnost na občany, kteří nemohou jinde rozumně zaparkovat. A cena této značky je nižší, nežli jedno uražené zrcátko. Na tom se ale nedá moc vydělat, tak se o to nikdo nezajímá. Snad si na své přijde alespoň Autodráb. Realizaci naznačených opatření měli zastupitelé zajistit již dávno před intenzivní dopravou v důsledku uzavření průjezdu přes Velkou Dobrou. Jistě o tom včas věděli. Ale nebyly na to dotace!

Doprava a starosta

V článku Patří kamióny do Braškova? jsme se zmínili o houstnoucí dopravě v obci Braškov a dlouhodobých snahách obyvatel sdružených ve spolcích o zlepšení situace. Ty aktivity kontrastují s laxností vedení obce, které si snad „přihřívá svou polívčičku“ na úkor obyvatel. Zvláště ti, kteří nebydlí u exponovaných silnic, či vůbec v Braškově, jsou k negativním účinkům dopravy lhostejní. Kdo jste častějším čtenářem tohoto webu, tak víte, že jsou vždy předloženy důkazy k tvrzením, která se na první pohled zdají nepodložená a často jsou šuškandou zpochybňována. Mohli jste se o tom přesvědčit třeba v článcích Svatozář nebo lhář? nebo Braškov a STB i dalších. Teď tedy konkrétně:
Kdo jezdíte na Kladno přes Velké Přítočno, nemohli jste si nevšimnout rozsáhlých zemních prací při výstavbě gigantického obchodního areálu (kterých je na Kladně nedostatek?), spojených s přepravou ohromných objemů zeminy ze skrývky. Takto velká stavba musí být doložena vlivy na životní prostředí. Tak se i stalo. V záměru stavby se uvádí, že skrývka ornice o objemu 20 tisíc m³ bude odvážena na pole v obci Hole u Svrkyně, což by se Braškova vůbec nedotklo. Takže se o vliv stavby na místní obyvatele ani nikdo nezajímal. Tu však zavětřil jeden podnikatel a bylo mu líto, že by Braškov stál stranou tak velké akce. Za záhadných okolností se tedy změnily pozemky, na které se nově má ukládat skrývka kulturních vrstev půdy, a to na pozemky parc. č. 172/5, 172/7, 161/30, 161/28, 161/29 a 172/2 v katastrálním území Dolní Bezděkov u Kladna. Souhlas vlastníka pozemků byl k žádosti o změnu podmínky doložen. A kdo je tím vlastníkem? No přece akciová společnost Braškovský pivovar, ovládaná starostou obce Braškov ing. Vladimírem Drábem. A tak si i braškovští občané přišli na své. Přes jejich obec bylo přepraveno z Kladna do Dolního Bezděkova 20 tisíc m³ zeminy, což je přes 2 tisíce naložených náklaďáků a 2 tisíce prázdných zpět během několika měsíců.
Takto se starosta zase vysmál občanům a může si zaškrtnout, jak se podílel na ochraně životního prostředí v Braškově, kterou deklaroval v územním plánu obce – bod 7.2 , který tvořil se společností Ecodis:

Posuďte sami, zda je spíše lhář, či mu přísluší svatozář za vedení obce ku prospěchu občanů – ale jen těch vybraných.

A co dělalo zastupitelstvo obce Braškov pro zlepšení dopravní situace? To si řekneme někdy příště.

Doprava a policie

O pořádek v dopravě na území obce Braškov, zejména o kontrolu dodržování předepsaných rychlostních limitů, se donedávna starala Městská policie Unhošť. Dělala to za úhradu na základě smlouvy s obcí. Ta však byla obcí Braškov vypovězena. K čímu prospěchu? To zastupitelé nezodpověděli. Mezi občany se říká, že byla často pokutována i jistá firemní auta a jejich vlastník přeci za to nebude podporovat městskou policii z peněz občanů, když mu to škodí. Škodila unhošťská policie i občanům, či působila v jejich zájmu? Osobně mi přišlo uklidňující i občasné projetí jejich policejního auta obcí.

Činnost státní policie na úseku dopravy je v obci méně viditelná. Když Vám sdělím údaje z oficiálních policejních statistik, budete se asi divit:

Policejní orgán územního odboru Kladno uvádí, že v období od 01. 01. 2022 do 31. 03. 2024 byly v katastrálním území obce provedeny silniční kontroly s tímto výsledkem:
Braškov 578 silničních kontrol – v rámci BESIP zjištěno 124 přestupků,
Pletený Újezd 179 silničních kontrol – v rámci BESIP zjištěno 31 přestupků,
Kyšice 289 silničních kontrol – v rámci BESIP zjištěno 43 přestupků,
Velká Dobrá 2119 silničních kontrol – v rámci BESIP zjištěno 263 přestupků,
Družec 322 silničních kontrol – v rámci BESIP zjištěno 38 přestupků,
Unhošť 2420 silničních kontrol – v rámci BESIP zjištěno 281 přestupků,
Horní Bezděkov 214 silničních kontrol – v rámci BESIP zjištěno 15 přestupků.
Na komunikaci II/118 bylo policisty ÚO Kladno evidováno:
Braškov (ul. Rudé armády) 6 přestupků na úseku BESIP,
Kyšice (ul. Braškovská) 14 přestupků na úseku BESIP,
Unhošť (ul. U Čeperky) 23 přestupků na úseku BESIP,
Kladno – Braškov (silnice II/118 do křižovatky s ul. Železničářů) 27 přestupků na úseku BESIP.

Občany obce Braškov dlouhodobě zatěžuje zejména těžká kamionová přeprava. Komunikace II/118 má celkovou délku 123,3 km s přesahem do dvou krajů a je určena pro dopravu mezi okresy. Místní přeprava se omezit podstatně nedá, ale zajisté by šla vyloučit tranzitní přeprava, která by měla být vedena po dálnicích. Zkracování cesty kamionů po neplacených úsecích mezi Berounem a Kladnem průjezdní obce neúměrně zatěžuje, ale přes dlouholetou snahu občanských sdružení se nepodařilo dosáhnout jejich regulace. Teprve v roce 2023 se do plánu rozvoje obce Braškov podařilo přes nechuť vedení obce prosadit jistý náznak řešení ochrany životního prostředí „návrhem vypracování makrosimulační studie k vyloučení těžké nákladní dopravy obcí“. Ten honosný název má snad obhájit obcí předpokládané náklady 3 miliony Kč, za které by se uživil dopravní projektant, kdyby na studii dělal několik let 8 hodin denně. Je to zase jen kšeft? V podstatě jde o určení, kudy by kamiony směly jezdit a kudy ne a určit rozmístění příslušného dopravního značení. To by policii umožnilo provádět kontroly, kterých dosud mnoho není.

Podle policejní statistiky bylo na silnici II/118 (Beroun – Kladno) v roce 2023 evidováno celkem 19 kontrol nákladních automobilů, za I. čtvrtletí roku 2024 devět.
Slabinou policejních kontrol je také to, že v obci nemůže být prováděno vážení vozidel, protože tu není vhodná plocha. Kladenští dopraváci nemohou ani provádět měření exhalací vozidel, protože nejsou vybaveni příslušnými technickými prostředky.

Příště se podíváme na to, jak se na zklidnění dopravy v Braškově podílí starosta obce.

Patří kamióny do Braškova?

Asi jste zpozorovali, že Braškov se stal od roku 2023 frekventovanou průjezdní vesnicí. K nemalé dopravní zátěži z minulých let se přidala osobní i těžká nákladní doprava, související se stavebními akcemi na Kladně. Obecní zastupitelstvo to nijak zvlášť nevzrušuje, protože by to zřejmě bylo proti osobním zájmům některých jeho členů. O zachování rázu vesnice a udržení zdravého životního prostředí se naštěstí dovedou zasadit sami občané, kterých však není mnoho. Mezi ty dlouhodobě aktivní patří Ekologický spolek občanů obce Braškov, který za několik let činnosti dovedl přibrzdit ničení životního prostředí v obci a donutil některé pasivní úředníky k akci. Spolek shrnul některé své poznatky z poslední doby do článku, který si dovoluji otisknout v plném znění:

Jak fungují české úřady?

Když si prohlédnete výplatní pásku, ptáte se, kam plynou peníze, které zaplatíte na daních? Asi Vás nepřekvapí, že část z těchto peněz pohltí státní správa a úřady. Úřady, které mají mimo jiné chránit občany před nedodržováním zákonů ze strany bezohledných a ziskuchtivých. My se s Vámi můžeme podělit o naši více než 20-letou zkušenost s českými úřady a jejich prací.

O firmě Veseta bylo napsáno již mnoho a je stále platné, že kamiony, které tuto firmu obsluhují, výrazně zatěžují nejen Braškov, ale i okolní obce. Přímo na dálnici se z Vesety kamiony nedostanou. Přístavba Vesety, jež má dokumentací EIA povoleno 100 těžkých kamionů denně, nebyla občany příliš vítaná, snad jen těmi, kteří z toho měli přímý či nepřímý profit. Stavba byla v rozporu s územním plánem obce a tehdejší starosta byl ve střetu zájmu, Veseta se přesto rozrostla a občanům nezbylo nic jiného než si zvyknout na kamiony pod okny. A přístup českých úřadů, konkrétně Krajského úřadu Středočeského kraje (KÚ SK)? Pouhé konstatovaní, že stavba je sice v rozporu se zákonem, a to v několika směrech, ale práva byla nabyta v dobré víře, takže územní rozhodnutí povolující stavbu platí.

Závěr č.1: Pokud chcete z jakéhokoliv důvodu porušit zákon, udělejte to v dobré víře a vše bude v pořádku a odpuštěno. Alespoň dle českých úřadů…

Už dlouhá léta se snažíme o vyčlenění tranzitní dopravy nad 12 tun ze silnice II/118. Konkrétně se jedná o provoz z blízkých průmyslových zón, zejména v Kladně a Berouně, který by měl primárně používat dálnici a dále kamiony a těžká nákladní auta, která si tudy krátí cestu z D5 na D6 (a opačně) a vyhýbají se placení mýta. Vyčlenění tranzitu se netýká jen Braškova. Pokud kamiony nemohou sjet z dálnice kvůli zákazu tranzitu, nepojedou ani přes Valdek, Kyšice, Nouzov, Železnou nebo Beroun-Závodí. Ministerstvo dopravy podpořilo vyčlenění tranzitu vydáním příručky, kde se mimo jiné píše, že tranzit může být vyčleněn tam, kde existuje vhodná objížďka, a to i po zpoplatněných silnicích. A české úřady? Konkrétně již jednou zmiňovaný Krajský úřad Středočeského kraje, ale i Magistrát města Kladna, Odbor dopravy, kteří by k tomu měli být kompetentní? Roky žádostí a stížností, na které úřady hledají hloupé odpovědi. Tak například, silnice II/118 spojuje okresy a je tedy určena pro tento provoz. To, že okresy už nějakou dobu neexistují a že zde vznikly dálnice, po který by těžká nákladní doprava měla jezdit, si úředníci zřejmě nevšimli. Dále pak argumentace, která přišla z Berouna, že pokud tranzit nebude jezdit po II/118, tak bude jezdit přes Nižbor a Hýskov. No, pokud kamiony nebudou sjíždět z dálnice a vyhýbat se placení mýta, nepojedu ani po II/118 ani přes Nižbor a Hýskov. A pokud nebudou na nevhodných místech vznikat stavby, jejichž dopravní obsluha následně zatěžuje obce, tak bude asi také o problém méně. Jedna z posledních argumentací úředníka KÚ SK nás ale dostala. Pokud si kamion zkrátí cestu, vypustí tedy méně CO2 a je tedy vše v pořádku. Pokud se na to úředník dívá tímto pohledem, zajímalo by nás, jak se obhajují miliardy na stavbu dálnic? Pokud po dálnici někdy jezdíte, tak Vás nepřekvapí, že to vždy není ta nejkratší cesta. Problematika emisí CO2 ale nejde bagatelizovat jen na délku trasy a kolik jich kamion vypustí. Silnice II/118 není vhodná pro provoz těžkých nákladních aut, což se brzo jistě projeví, a to vyvolá nejen opravy ale i nutnost objízdných tras. Opravy sebou ponesou přepravu stavebních hmot, což opět vyvolá emise a samozřejmě i výroba stavebních hmot na stavbu silnic je energeticky náročná a rovněž spojená s emisemi CO2. Takže ono to s tím tvrzením nebude zas tak jednoznačné. Zajímalo by nás, zda si to úředník dobře propočítal, než to napsal..

Závěr č.2: Selský rozum na úřadech nečekejte. Naopak, pokud úřady něco nechtějí řešit, zvolí cestu hloupých odpovědí a argumentů, jež stěžovatele natolik odrovnají, že si možná přestanou stěžovat.

V roce 2022 se jeden bio farmář z nedaleké vesnice rozhodl, že si trochu vylepší své pozemky, a to přístupem velmi ekologickým. Při přípravě stavby OC Globus v Kladně na Růžovém poli se vyskytla potřeba odvést skrývku ornice z pozemků. Obchodní centrum vyžaduje hlavně hodně betonu a ornice zde byla nežádoucí. Dle dokumentace EIA měla být tato ornice odvezena do obce Hole u Svrkyně. Bylo nám divné, proč se ornice vozí přes Braškov, když Hole u Svrkyně je kdesi za Buštěhradem. Ptaly jsme se tedy na KÚ SK, Odboru životního prostředí, aby nám dle informačního zákona sdělil, kam se ornice vozila. Překvapivě nám napsali, že ornice se opravdu vozila do Hole u Svrkyně a nezapomněli připsat, že doprava ornice přes Braškov, kterou zmiňujeme, určitě nesouvisela s touto stavbou. Tak jsme se otázaly ve Svrkyni a ti nám zase řekli, že k nim se ornice nevozila. Dotázaly jsme se tedy znovu a hle, KÚ SK uznal, že se trochu spletl a ornice se prý vozila na Dolní Bezděkov a doprava tedy mohla souviset se stavbou obchodního centra. Konkrétně se jednalo o asi 20 tisíc m3 zeminy, která se převážela těžkými nákladními auty přes Velké Přítočno, Braškov, Kyšice, Ameriku a Horní Bezděkov. Pokud počítáme, že jeden náklaďák uveze cca 10 m3 zeminy, jednalo se tedy o 2000 těžkých náklaďáků, což není zrovna zanedbatelné množství. Zda se KÚ SK spletl, záměrně lhal nebo neví, kam se vozilo takové množství ornice z poměrně velké stavby, nevíme.

Závěr č.3: Úřadů se radši na nic neptejte, možná to ani samy nevědí, a pokud to vědí, tak pravdu Vám neřeknou.

Ještě máme jednu zkušenost se stavebním úřadem v Unhošti, ale tu si zatím ponecháme v soukromém archivu.

Naše závěry berte trochu s nadsázkou, ale vycházejí z velmi dlouhé osobní zkušenosti s českými úřady. Chtěly bychom se omluvit všem poctivým úředníkům, kteří pilně pracují, ale jejich kolegové a nadřízení jim svým přístupem hází klacky pod nohy. Proč? No, to je otázka za zlatého bludišťáka…

Spolek EKO SKÁLA 161
ul. Rudé armády čp. 161, 273 51 Braškov
IČ: 17399858

Poražení musí trpět

V našich končinách se na bitevním poli 8. listopadu 1620 rozhodlo střelbou a mečem o té správné víře, zastávané císařem. Kdo se nepřizpůsobil, byl postaven na okraj společnosti, přišel o majetek, někdy i o vlast nebo dokonce o hlavu.
V následující třicetileté válce bojoval v Evropě snad každý s každým, zvláště, když mu bylo dobře zaplaceno. Trpěli vojáci i civilní obyvatelstvo. O konkrétním vývoji na Unhošťsku v té době se mnoho dovíme ze zápisků kladenského písmáka 19. století ( Farář Josef Mottl ), který prostudoval mnoho dobových pramenů, často dnes již nedostupných. Seznamte se s jeho hodnocením tehdejší doby:

Počátkem třicítileté války propuklo pravé smyšlení obyvatelstva Unhošťského vzhledem víry a mravů bohumilých. Vypudivše jak již řečeno kněze katolického dosti v jednání neopatrného a v životě spustlého (viz Od katolíků k luteránům a zase zpět ), přilnuli nyní k úplnému odpadlictví, zvolivše sobě za faráře Josefa Albína z Písku rozhodného stoupence a vyznávače učení Lutrova. V nedostatku zpráv nevíme ani byl-li knězem, ani jak sobě v chrámu Páně a svém působení počínal. Pravdě podobno jest, že v chrámu Páně odstranil mimo zvonů vše, co na katolický smysl pamatovalo; nebo v pozdějších dobách kde se dosti hojných zpráv zachovalo o určování škod, jež vojsko tu v městečku způsobilo, nikde se neuvádí, že by náčiní, roucha, oltáře byly zloupeny, ač z těch zpráv jisté, že žádno to ani jednoho roucha, ani kalicha, ani už nejmenšího potřebí jest ke službám Božím katolickým neměla, nýbrž vše se dlužit musela. V pravdě není planá otázka: Kdy asi a čí vinou o to záduš přišla? Pan pastor Josef Albín tu strávil úplných osm roků.

Po bitvě na Bílé Hoře a staroměstské exekuci vůdců stavovského povstání proti císaři již nic nestálo v cestě prosazení jen té jediné pravé víry katolické. Rozplynuly se šance na koexistenci s jiným náboženským přesvědčením pod vládou habsburského císaře. Jinověrcům se začaly „utahovat šrouby“ a stali se v zemi nežádoucími.

Již 13. prosince 1621 kázal kníže Karel z Lichtenštejna kostely jinověrců pozavírati, zrušil konsistoř pod obojí čili dolejší a vypověděl všecky predikanty z Čech. Dekret tento otřásl sice Unhoští; poněvadž ale nebylo, kdo by v Unhošti provedl, ježto rada skorem celá byla stejně smýšlející; hnutí však bylo veliké, dle něhož se i vypuzený katolický farář pan Jan Matheides (o něm více v článku Od katolíků k luteránům a zase zpět) odvážil, slavného vítěze a neobmezeného pana knížete z Lichtenšteina prositi, by mu fara ta navrácena byla, jelikož na ni řádně dosazen byl, měšťané ho vypudili a predikanta za kněze si vzali. Kníže pán poručil dne 10. ledna 1623 panu Jiřímu Vratislavovi z Mitrovic, hejtmanu Křivoklátskému, by tu záležitost vyšetřil; avšak výsledek toho není znám. Pán pastor Josef Albín zůstal na faře až do všeobecného se stěhování všech jinověrců z Čech.
Dne 20. listopadu 1627 nařídil totiž císař Ferdinand II svým místodržitelům v Čechách, by zaslané jim patenty náboženské po všech krajích vyhlásiti rozkázali. Dle patentů těchto nezbývalo jinověrcům než se buď katolíkem stát a nebo se zde ve čtyřech nedělích vyprodat, a Čechy opustit. Sebral se i pastor unhošťský pan Josef Albín z Písku a s ním několik rodin stejně smýšlejících a opustili Unhošť, ač nevíme udati čas; možná dost že šli společně s Pražany dne 21. dubna 1628. Z rodin, které tuto truchlivou pouť nastoupily, známe z Unhoště: Matěje Lauryna, po mnohá leta zasloužilého primasa, který 3 dvory tu opustil, jen že jeho dcera potom ke katolicismu se přiznala, a statky ty zase zdědila; dále Jiřího Lauryna s celou rodinou, Jan Měchura zámožný statkář, podobně i Jan Štefl; řemeslníci byli Jan Líva, Šídlo Bečvář a Matěj Kolář. Jsou-li to všecky rodiny nechceme ani tvrditi ani popírati nemajíce průkazů po ruce.

Statky těchto – jak se jim říkalo „odběžných“ – měli připadnouti komoře Královské; purkmistr však a konšelé Unhoští vznesli na císaře Ferdinanda prosbu, by jim ty grunty odběžných v náhradu ponechal, kterouž utrpěli „na kostele, škole, fary, špitálu a radnice“, k čemuž císař zláštním listem daným ve Vídni 5. října 1628 pod tou výminkou svolil, by z gruntů primasovských a jiných panu Urbanovi svobodnému panu z Petinku JMC. radovi a komorníku 1860 zl. vyplatili. Že pak statky tyto mnoho starosti, práce a potíží pány měšťany stály, známe odjinud; pročež zde mlčením pomíjíme.

Vylidňování Unhošťska a jeho hospodářský úpadek neskončil vystěhováním luteránů. Další pohromy přinášely válečné události, o kterých bude řeč příště.