Ing. Jiří Horník – 19. stránka

Kulturní dědictví

Zatím nikdo nevymyslel, jak zapojit veřejné rozpočty, zlatý to důl moderních loupežníků, do archeologického průzkumu. Odkrývání naší historie je dosud trnem v oku a brzdou záměrů zejména stavebních podnikatelů. Loni jsme v Braškově byli svědky nepovolené skládky na Toskánce. I tam byl porušen zákon a před skrývkou zeminy nebyl proveden archeologický průzkum. Že jde z hlediska archeologických výzkumů o významnou lokalitu, o tom snad nikdo nepochybuje. Vzpomeňme třeba významných nálezů při stavbě dálnice u Horky nebo východně od Toskánky pod současnou dálnicí na katastru Pleteného Újezdu – více Archeologický průzkum na Toskánce 1999 . Mezi oběma těmito nalezišti je právě pole, převrácené naruby v červenci 2018. Když jde o zisk, buldozery dovedou historii přeorat, stejně tak, jako všehoschopní zástupci lidu – skládka se nekonala a na zastupitelstvu se o ní nemluvilo.

Toskánka, v pozadí Horka 9.7.2018 – tisíciletá historie skončila pod pásy buldozerů.

Připomeňte si to v loňských příspěvcích, např. v „Písařské chybě“.

Macešsky se k historii zachovalo vedení obce i době výstavby kanalizace. Nadšenci pro archeologii byly při výkopu v ulici Rudé Armády nedaleko jižní strany hráze rybníka objeveny pozůstatky středověkého zdiva. Před řádným archeologickým průzkumem dala obec přednost urychlenému zasypání výkopu. Lze se tedy jen domnívat, že pod asfaltem jsou ukryty základy braškovské vodní tvrze, o které se historici zmiňují. Ta zřejmě zasahovala až na současný břeh rybníka. Pokud jste se při výlovu rybníka v roce 2015

nevěnovali jen kapitálním úlovkům, mohli jste spatřit možná nejstarší pozůstatky stavební činnosti v Braškově na vlastní oči. Vypuštěný rybník odhalil kamenný půlkruhový základ, který mohl patřit ke kruhové věži braškovské středověké vodní tvrze.

Na mapě z počátku 19. století (z archivu ČÚZK) je kruhový tvar pozemku 9 v tom místě dokonce ještě zřetelný, hráz byla do dnešního stavu zvýšena a napřímena až později, hladina se zvedla, takže byl zaplaven i pozemek 10, označený W (Weiden – pastviny). Památky, včetně těch dosud neobjevených a skrytých pod zemí, jsou významnou součástí našeho kulturního dědictví. Jak se k nim kdo chová, svědčí o tom, kdo to s obcí myslí vážně, a zda mu nejde jen o okamžitý vlastní prospěch.

Pivo zdarma bylo

Ve čtvrtek 14. března 2019 ve 14 hodin proběhlo slavnostní otevření chodníku – lávky z Braškova – Valdeku ke hřbitovu na Velké Dobré za téměř 14 miliónů Kč. Stavební akce byla ještě úspěšnější, než se zpočátku zdálo. Bylo zdarma nejen pivo, ale i grog a párky. Kromě několika občanů a zastupitelů se akce zúčastnil jakýsi zástupce Středočeského kraje (starostou avizované hejtmance se nepodobal – ta byla v porodnici), dále snad představitel zhotovitele stavby a samozřejmě starosta obce Braškov Ing. Vladimír Dráb. Toho trochu zaskočilo počasí, zbytečně si vzal sluneční brýle. Bylo vlhko a větrno. Průběh slavnostního aktu můžete shlédnout na následujícím videu:

Pokud jste akci propásli, využijte hezké počasí k procházce po komunikaci, na které má každý občan Braškova podíl 14 000 Kč. Za pozornost stojí i prohlídka nového nájezdu na pozemek, který obec nedávno odprodala. Nájezd pořídila obec Braškov za necelých 150 000 Kč. Pokud něco takového plánujete doma, obecní úřad vám dá kontakt na zhotovitele.

Bude pivo zdarma?

Braškov je místem pro pohádky (i HOAXy) jako stvořené. Roztodivní lidé, půvabná krajina a zázračné projekty sponzorované kouzelnými dědečky z Bruselu jsou pro to živnou půdou. V posledních dnech obec žije úspěchem při dokončení jedné z největších investičních akcí, pro které byla i obec Braškov malá a musela být z převážné části vybudována na cizích pozemcích v katastru souseda. Nevšedním úsilím funkcionářů obce a stavební firmy se v únoru 2019 konečně podařilo osadit poslední zábradlí a podle slov starosty babičky z Braškova konečně mohou bezpečně navštívit doberský hřbitov (Pozn. redakce: v rámci genderové vyváženosti i dědečkové, pokud se toho dožili nebo nepojedou raději autem). V úzké spolupráci s projektanty se objednateli podařilo drasticky snížit pořizovací náklady akce a ochránit ekosystémy. Necelých 900 m chodníku z Braškova – Valdeku na Velkou Dobrou tak dosud vyšlo na pouhých 13 889 265,95 Kč. Podařilo se tak docílit v EU nevídané měrné ceny chodníku téměř 10 000 Kč/m². Obec již požádala o zápis do GKR. Unikátním konstrukčním řešením převážné části stavby jako ocelové lávky, někdy i jen několik cm nad terénem, byl ze 60% zachován ráz krajiny pod komunikací. Dřevěná pochozí plocha pak utužuje při chůzi kontakt člověka s přírodou na rozdíl od nechutně levného asfaltového povrchu. Podařilo se spotřebovat pouze několik desítek tun oceli, vytavené jistě výhradně za použití energie z obnovitelných zdrojů a pozinkované v zaručeně ekologicky neškodných zinkovnách. Dřevo je polomové, ale nezlomí se dokonce ani během pětileté záruční doby. Použitý beton byl vyroben na bázi přírodních materiálů. Na stavbě nebyly použity žádné komponenty firmy Huawei.

Projekt si zasluhuje ocenění i pro podporu politiky zaměstnanosti. Ocelodřevěná lávka přinese do budoucna řadu pracovních příležitostí jak pro dělníky údržby i ze sousední obce, tak pro techniky kontrolující ocelové konstrukce, kteří se mohou do Braškova snadno přesunout například od pražských mostů, čímž bude zajištěna obci tak potřebná publicita.

Prováděcí firma dostala podle smlouvy s obcí Braškov k realizaci stavby více než jeden rok. Stavba měla být podle smlouvy dokončena nejpozději do 15.10.2018. Objevily se však zřejmě neočekávané okolnosti, všichni si vzpomínáme, že v zimě bylo zima a v létě horko. Obec Braškov tak dodatkem smlouvy, jejíž obsah odmítá poskytnout, prodloužila termín předání díla do 30.11.2018. Tím se zhotovitel stavby vyhnul uhrazení smluvní pokuty cca 900 000 Kč. Proč nechce obec zveřejnit dodatek smlouvy?

Tím se opět dostáváme z reality blíže k pohádce. Proslýchá se, že to má být překvapení pro občany. Když se totiž zhotovitel vyvázal z placení smluvní pokuty, chtěl se občanům obce nějak odvděčit za jejich vstřícnost. Jelikož zjistil, že je v Braškově pivovar, rozhodl se mu poskytnout sponzorský dar pro extra výstav piva. Tak se chystá pro občany překvapení. Ode dne slavnostního otevření chodníku 14.3.2019 bude v Braškově pivo zadarmo. Jak dlouho to vydrží se neví, protože hodnota daru nebyla zveřejněna – stejně jako cokoliv jiného. Zdá se však, že 18.února do hostince U Chalupů již dorazily vzorky sponzorského piva. Podle jistých známek chování starosty na posledním veřejném zasedání zastupitelstva bude mok určitě chutnat.

Ještě malé upozornění pro dámy ze zastupitelstva. Na akci se bude jistě také natáčet. Nezapomeňte před tím na solárko. Na posledním zasedání jste proti panu starostovi vypadaly vesměs trochu pobledlé.

Porodnost v 19. století

V příspěvku Bude Braškov bez lidí? jste se mohli seznámit s vývojem porodnosti v naší obci. Důležitým pramenem k historickému vývoji demografie jsou matriční knihy katolické církve unhošťské farnosti, soustředěné nyní ve Státním oblastním archivu v Praze. Z nich lze vyčíst i podrobnější údaje o některých sociálních a zdravotních podmínkách, ve kterých tehdejší obyvatelé žili.

Ve 21. století u nás nikoho nepřekvapí, když se dítě narodí mimo manželství. V současné době je jejich podíl téměř 50%. Zajímavý je vývoj podílu mimomanželských dětí v posledních 100 letech podle údajů Českého statistického úřadu:

Pozice svobodných matek a jejich dětí byla ve století devatenáctém jiná nežli dnes. Tehdy byly dítě i matka stigmatizováni a zpravidla znevýhodňováni po celý svůj zbývající život. Obtížnější sociální postavení svobodných matek přinášelo i zvýšenou dětskou úmrtnost nemanželských dětí. V Braškově se v 19. století narodilo 80 dětí svobodným matkám, což je 5% z celkového počtu 1620 porodů. Tedy každé dvacáté dítě:

U menší části nemanželských dětí se otec tzv. „přiznal“ a byl zapsán v matričním záznamu narozených i dodatečně, zápis musel před svědky potvrdit svým podpisem. Často šlo o vojáky, kteří v době branné povinnosti nedostávali souhlas ke sňatku ani přes těhotenství partnerky. Příkladem může být dodatečné prohlášení otce z roku 1856: „Že jsem se po vstoupení v stav manželství s matkou dítěte jako otec hlásil a že takový zapsán býti žádal stvrzuji“ a následuje vlastnoruční podpis a podpisy svědků:

Takové dodatečné zápisy jsou oříškem pro genealogy. Pravděpodobnost, že dodatečně zapsaný otec je i otcem biologickým, je zřejmě nižší. I když jistota není ani u řádně zapsaných otců. Ze statistiky nemanželských dětí vyplývá, že předmanželský styk nebyl v Braškově 19. století nic výjimečného. Podobně tomu mohlo být i u styků mimomanželských. Je pravděpodobné, že při neexistenci antikoncepce byly i snahy o umělé přerušení těhotenství, tedy že existovaly i „andělíčkářky“. V písemných pramenech nebyl zatím žádný důkaz nalezen, ale z vedlejších znaků se lze domnívat, že se na potratech podílely i některé porodní báby (více o nich zde). Takové věci se neutají a byly za to odsuzovány a zřejmě i pronásledovány. Jsou doloženy případy, že některé z porodních bab v Unhošti změnily za dobu svého působení bydliště pět až osm krát, což v té době běžné nebylo.

Jak katolická církev, tak i světské orgány věnovaly porodnosti velkou pozornost. Svědčí o tom i přísné tresty za zmaření životů dětí. Z Unhoště se zachoval záznam z 18. století:

Paměti okresu Unhošťského, Fr. Melichar, vyd.1880, str. 55:

Za usmrcení novorozence byl v době panování Marie Terezie trest smrti. V Unhošti byla odsouzena v roce 1754 Marie Máří Javůrková následujícím rozsudkem: … pro zahubení svého neřádně nabytého plodu vězením zjištěnou spolu s dobrovolným jejím vyznáním se tejkající odeslanou žádost a otázku v svém pilném a bedlivém povážení na ni toto naučení dávají a z práva nacházejí, že nadjmenovaná Marie Máří Javůrková pro tak těžké a velmi pohoršlivé přečinění své jiným k příkladu a odstrachu, sobě pak k dobře zasloužené pokutě mečem na hrdle trestána, do hrobu vložena, kůlem zkrze srdce probita a tak zahrabána býti má podle práva.

Příště se snad dostaneme k něčemu veselejšímu.

Vývoj dopravní situace v Dukelské ulici 5.část

Dnes už pětidílný seriál o vývoji dopravní situace začíná připomínat telenovelu, kde se stále něco řeší, ale nikdy nevyřeší, aby to náhodou neskončilo happy endem. Určitě není mým záměrem to protahovat donekonečna. Pro ty, kteří první díly „neviděli“ je nutností ve smyslu televizních pořadů děj z předchozích dílů shrnout.

V podstatě jde o dědictví minulosti, neřešené adekvátně podle podmínek současnosti. To ale spíše patří do rubriky „Historie“, kde si o existenci „myších děr“ na braškovských cestách brzy něco řekneme.

Jak se říká, historie se stále opakuje. Kdo se z chyb minulosti nepoučí, užije si je znovu, zpravidla v horší podobě.

Na adrese Dukelská 51 žil již v polovině 19.století domkář a cihlář Jan Bauer, též bývalý voják 28.pěšího pluku c. a k. Rakousko-Uherské armády. Manželská fúze dětí dvou vlivných sedláků – Chalupy a Oplta – pak přivedla objekt na celé století do vlastnictví rodu hostinských a řezníků Chalupů, který tam provozoval hospodu, proslulou ještě ve druhé polovině minulého století bujarými zábavami. Nejeden braškovský mládenec tam propadl alkoholismu a svůdným ženám. Společenské změny po znárodňování ve druhé polovině 20.století ale hospoda nepřežila a obec ji

Když ještě bylo kde parkovat, ale nebylo s čím

přestavěla na kino, oblíbenou to vesnickou zábavu před nástupem televize. Béčkové filmy a změna životních preferencí obyvatel přivedla kino ke krachu a od devadesátých let 20.století sloužil objekt č.p. 51 ve vlastnictví pana Marouška po dvě desetiletí jako provozovna pro výrobu lepidel. Globalizaci trhu firma neustála a tehdy přišel ke slovu revival projekt na Hostinec U Chalupů investora Ing. Vladimíra Drába. Nejdříve však bylo potřeba se zbavit nové hospody, vybudované obcí na návsi před zrušením staré hospody v čísle 51. Byla prodána obcí do soukromého vlastnictví, dnes je v ní v pronájmu prodejna potravin BALA.

V roce 2014 vydal příslušný stavební úřad v Unhošti souhlas s umístěním restaurace v č. p. 51 a následně ji za záhadných okolností i zkolaudoval, aniž by byla zřízena potřebná a normami stanovená parkovací místa, včetně povinného stání pro invalidy. Tím se spustila lavina dopravních komplikací, trvajících dodnes.

V průběhu výstavby přešlo vlastnictví objektu z investora Ing. Vladimíra Drába na Braškovský pivovar a.s. (Kdo neví o co jde, najde to v příspěvku Co se vaří v Braškovském pivovaru ). Zájmům vlastníků bez ohledu na obyvatele Braškova je dodnes podřízen přístup k řešení dopravního režimu v okolí hospody. Hospoda tu byla už dříve, ale chodilo se do ní pěšky. Současní návštěvníci jsou převážně přespolní a líní na krok. Parkují v nejužším místě Dukelské ulice, i když stání vozidel je tam s ohledem na šířku vozovky zakázané. Jsou to ovšem lidé, kteří zákony buď vůbec neznají, nebo je nerespektují úmyslně. Denně tam dochází k nebezpečným situacím při míjení protijedoucích vozidel, občas i k drobným střetům.

Po stížnosti na veřejném zasedání zastupitelstva obce starosta Dráb přislíbil, ať dopravní komise navrhne řešení, že on se jím bude řídit. Komise začala ihned pracovat, neshodla se však jednomyslně na řešení. Ing. Horník navrhoval řešení podle zákona o provozu na pozemních komunikacích, ing. Chalupa takové řešení odmítl a přešel do pasivní resistence. Rozdíly v názorech členů komise si můžete přečíst zde nebo v předchozích dílech seriálu. Přes půl roku se nic nedělo, což byl stav, který řadě lidí vyhovoval. Pak byla komise pro řešení dopravy v Dukelské ulici zrušena a zřízena nová, s přijatelnějšími členy. Ti opět několik měsíců dělali to, co se od nich chtělo – nic. Na prvním zasedání nového zastupitelstva 10.12.2018 také starosta po dotazu prohlásil, že sice neví, co dělají, ale že pracují dobře. Najdete to v zápisu. Tu výjimečně zasáhla zastupitelka Ing. Miloslava Vostrá v roli opozice a vyžádala zveřejnění výsledků činnosti komise pro dopravu v Braškovských novinách. Tam si to můžete přečíst. Má to však jednu vadu. Ta navržená opatření neřeší nepovolené parkování ani v Dukelské ulici, ani Sportovců. Komise sklidila úspěch, zákony v Braškově neplatí. Je tu skoro jaro, ale Braškov je stále zamrzlý snad ve feudalismu. Ale máme demokracii, každý si může vybrat, zda chce být svobodným občanem nebo ohnout hřbet před karabáčem (drába) a být nevolníkem za drobné prebendy. Je to jen otázka jeho cti a svědomí.

Zamrzlý Braškov

Nejde o počasí. Současná vydatná sněhová nadílka brzy roztaje a přijde i jaro. Beznadějnější je stav myšlení některých představitelů braškovské obce, jejichž uvažování nedosahuje ani středověké úrovně. Jelikož tento příspěvek není označen jako HOAX a nejde o žádnou legraci, doložím jej, jak je obvyklé na těchto stránkách, na rozdíl od některých propagandistických článků Braškovských novin, konkrétními údaji.

Příkladem může být záměr přebudovat bývalou prodejnu Jednoty v Braškově na tzv. Obecní centum se třemi zubními ordinacemi a prodejničkou uzenin. Již jsme si o tom loni mohli něco přečíst v příspěvcích Realita a dezinformace a Fikce a skutečnost. Příběh má pokračování, které ukazuje, jak vedení obce pohrdá zákony a ochranou práv svých obyvatel a dává přednost pochybným podnikatelským záměrům i za cenu lží a porušování pravidel slušného chování.

Vraťme se pár set let do minulosti. Známý historik Vlastimil Vondruška popisuje ve své knize o životě v 16. století, jaké tehdy platily stavební předpisy. Již v době před půl tisíciletím musel stavebník předložit svůj záměr a plány, musely se přesně vytýčit hranice stavby. Po stavebním řízení, kterého se zúčastnili zástupci radnice a sousedé, následoval souhlas. Důležité byly tři zásady, které musel stavebník respektovat. První byla zásada nenarušit vlastnická práva majitelů stávajících domů. Stavebník nesměl zřídit přístup ke svému domu přes pozemek souseda, na pozemek souseda nesměla zasahovat sebemenší část domu. Dalšími zásadami bylo, že stavebník musel respektovat přirozené potřeby sousedů a ctít soukromí okolí. Celý výňatek z knihy Vlastimila Vondrušky: Život ve staletích-16. století-Lexikon historie, strana 28 si můžete přečíst zde.

Uplynulo pět set let, ty zásady platí stále a byly zakotveny do Stavebního zákona. Někomu to ale není po chuti, v Braškově přeci zákony neplatí, tady se rozhoduje v jiném zájmu. Tak začneme od peněz: kolik to bude stát? – 20 miliónů, tím jsme si jistí. Stavební povolení? – Něco si tam do žádosti vylžeme. Sousedi? – Na ty kašleme. Asi v tomto duchu postupovala obec Braškov v čele se starostou ing. Vladimírem Drábem při přípravě stavby. Když vznesli sousedé oprávněné námitky na ochranu svých vlastnických práv, Stavební úřad v Unhošti je smetl se stolu – prý se sousedé mohou se stavebníkem soudit, když se budou cítit poškozeni.

Jinak k tomu přistoupil odvolací orgán – Krajský úřad Středočeského kraje, odbor územního plánování a stavebního řádu. V Unhošti vydané stavební povolení zrušil, protože uznal oprávněnost námitek a došlo k porušení několika ustanovení stavebního zákona i správního řádu. Celý obsáhlý spis si můžete přečíst, zjednodušeně to lze shrnout jako směsici chyb stavebníka – obce Braškov – a odboru výstavby MÚ v Unhošti asi takto:

Obec Braškov si v předloženém projektu vysnila hranice stavby a přístupových komunikací, aniž by respektovala skutečný stav a údaje z katastru nemovitostí.
Projekt nerespektuje vedení stávajících inženýrských sítí. Sice nevědí, kudy vedou, ale porušeny prý nebudou.
Stavba zasahuje na cizí pozemky, ale s jejich vlastníky se o tom nehodlají bavit.
Parkovacích míst bude potřeba pro tři zubní ordinace a prodejnu 12, obec tvrdí, že je jich v okolí dostatek.

Pokud máte trpělivost na čtení celého rozhodnutí, je to tak na 10 minut, můžete se pobavit zde.

Celkově to zapadá do současné politiky vedení obce Braškov. Hlavně stavět (utrácet obecní peníze, nejlépe si ještě přilepšit z dotací), potřeby občanů Braškova jsou jen okrajovým přínosem, aby se to nějak zdůvodnilo. Námitky z jejich strany se nepřipouštějí. Že se řeší především „byznys plán“ je patrné na záměru tří zubních ordinací pro obec s jedním tisícem obyvatel, na které je i jeden zubař příliš. Vzniklé problémy, které budou navždy tížit občany – třeba s parkováním – se neřeší. Nejméně dvě ordinace by sloužily přespolním, kteří přijedou autem. Tak už obec zanedbala řešení dopravy v klidu při výstavbě hostince U Chalupů, na parkování přespolních návštěvníků doplácí braškovští (a nejen oni) riskováním při průjezdu Dukelskou ulicí denně. Svůj podíl na tom má i Odbor výstavby v Unhošti a obecní úřad v Braškově. Kdo by ale něco namítal, když investorem stavby byl Ing. Vladimír Dráb – starosta. V Braškově přeci zákony … . A tak jsme se trochu oklikou dostali zase ke středověku, kdy ani velmož nezasáhl do pravidel výstavby, určovaných férovými vztahy mezi sousedy. Zamrzli jsme v Braškově někde před středověkem? Kde je často s pompou deklarovaná odbornost členů braškovské stavební komise? Čím se řídí? Stavební zákon to asi není. Hlavně když čerpáme dotace. Jarní tání tomu zamrznutí myslí nepomůže.

Podivné je i rozhodování Odboru výstavby Městského úřadu v Unhošti. Jak je možné se dopustit v jednom rozhodnutí tolika závažných chyb a porušení zákona, jak to konstatoval Krajský úřad? Zodpovídá vůbec za něco vedoucí odboru výstavby? Jak se k tomu staví vedení Městského úřadu? Abych jim nebral všechny možnosti – ještě se mohou soudit – tak uvidíme.

Porodní báby 19. století

V minulém příspěvku z historie Braškova jste si mohli udělat obrázek o porodnosti v 19. století. V té době se rodilo pouze doma za asistence porodní báby. Ty za úplatu asistovaly u všech porodů v Braškově a jejich jméno je zapsáno v matrice narozených a křestních listech. Měly na starost i pomoc ženám v těhotenství i po porodu. Již v první polovině století byly báby označovány jako „zkoušená“, což znamenalo, že prošly úředním přezkoušením místním lékařem a některou ze zkušených kolegyň. Přes tuto zvýšenou, ale přesto primitivní péči mnoho dětí zemřelo již při porodu nebo krátce po něm. Nejbližší známá porodnice s nalezincem byla Zemská u Apolináře v Praze II, č. 447. V 19. století nebyl zaznamenán jediný případ, že by se tam narodil některý z původních obyvatel Braškova. Z přistěhovalých má adresu narození u Apolináře uvedeno 11 lidí, převážně šlo pravděpodobně o nalezence a děti z nejchudších sociálních vrstev. Jejich matky tam chodily rodit, když neměly na úhradu poplatků, či chtěly porod utajit a dítě odložily. Několik takových utajených porodů přespolních rodiček se uskutečnilo i v hostinci na Toskánce.

Porodní báby pro Braškov pocházely z vesnice, často i z Unhoště a okolí. Z braškovských rodaček pomáhala v roce 1800 při čtyřech porodech Magdalena Burgerová (rozená Raulichová), tehdy již matka 4 dětí, dále již v porodních asistencích nepokračovala snad z důvodu, že ovdověla. V Braškově bydlela i Alžběta Patočková, která v letech 1800-1817 odrodila 151 dětí. Po ní byla hlavní bábou v letech 1818-1838 Anna Kaňková se 159 porody. První braškovská „zkoušená“ byla až od roku 1860 Barbora Šturcová (rozená Stádníková) z Braškova 24, která do roku 1872 asistovala u 177 porodů. Ještě více braškovských dětí přivedla na svět v letech 1872-1887 Alžběta Maršíková (roz. Berounská) z Braškova 56 a rekordmankou je Antonie Slánská z Unhoště s 290 porody jen v Braškově v letech 1883-1910. To už jsme ale ve 20. století, kdy už se kromě domácích porodů postupně začalo rodit i v porodnicích.

V 19. století bylo těch porodních báb v Braškově zaznamenáno u 1620 porodů celkem 36. Jen u jednoho narozeného v roce 1891 žádná neasistovala.

A jaká byla místní lékařská péče v 19. století?

Nejbližší lékaři byli k dosažení v Unhošti. Jak uvádí František Melichar v Monografii města Unhoště z roku 1888, zdravotnictví obstarávali:

Roku 1783-1813 Josef Hermann, chirurgus juratus;

Roku 1813-1848 Jan Fübich, městský ranhojič a zvěrolékař;

Okolo roku 1826 Vojtěch Morstadt, chirurg;

Od roku 1835 Jan Rosenblüh, dříve vrchnostenský lékař na panství Tachlovice;

Od roku 1838 MDr. Josef Haupt, městský fysik, placený z obecní pokladny;

Od roku 1848 MDr. Vincens Mitka, městský a vrchnostenský lékař;

Od roku 1876 MUDr. Jaroslav Sekerka.

Lékárna byla v Unhošti od roku 1815. O pomocnicích ku porodu se zmiňuje František Melichar jen tím, že v roce 1829 byly v Unhošti čtyři.

Bude Braškov bez lidí?

V roce 2018 se v Braškově narodilo 14 dětí. Oproti předchozím létům tohoto století to není tak špatné. Podívejme se ale hlouběji do historie. Nejspolehlivější data o porodnosti v 19. století poskytla katolická církev. V matrikách uváděla počty pokřtěných dosti spolehlivě, ve druhé polovině století dokonce evidovala mrtvě narozené děti – a nebylo jich málo. Kojenecká úmrtnost byla také hrůzostrašná, rodiny si ji vynahrazovaly počtem dětí, matka příroda a sociální poměry nechali přežít jen ty nejsilnější.

V následujícím grafu je přehled zaznamenaných porodů v Braškově v jednotlivých letech 19. století (sloupce v grafu) a trend jejich vývoje. Od průměrných deseti ročně se jejich počet blížil pětadvaceti koncem století. Uvědomme si, že v té době byl počet domů oproti dnešku čtvrtinový a počet obyvatel méně než poloviční.

Za celé 19. století je roční průměr 16 narozených dětí. Někdy byl ten počet dětí jen v jedné rodině – vis článek Braškovská dvojčata. Trend růstu porodů pokračoval i počátkem 20. století. V jeho první dekádě se rodilo průměrně 27 dětí ročně. Úmrtnost ale byla stále vysoká.

Když porovnáme údaje před sto lety s těmi současnými z následujícího grafu, jsme dnes asi na třetinové porodnosti – desetiletý průměr v 21. století je v Braškově 9,6 narozených dětí ročně. Ty sloupce sice vypadají vyšší, ale všimněte si stupnice.

Když zohledníme nárůst počtu obyvatel, je evidentní, že se porodnost dramaticky snižuje. Však také průměrný počet dětí v rodině je nižší než dvě, které sotva umožní prostou reprodukci obyvatel. Demografická krize ve vesnici klepe na dveře.

Lávka nad propastí

Při novoroční procházce jste si mohli vyzkoušet chůzi po novém chodníku z Valdeku na Velkou Dobrou. Každý občan Braškova se na něm podílí 14 000 Kč, tak jste si to jistě užili. V prosincových Braškovských novinách se k němu vyjádřil za komisi životního prostředí i Ing. Jiří Kolrusz v článku „Proč chodník z Braškova – Valdeku na Velkou Dobrou“ s tím, že rozptýlí námitky k vysokým nákladům na tento chodník. Nákladností díla se však vůbec nezabýval. Zařadil se tak mezi tu sortu ekologů, kteří něco obhajují ať to stojí, co to stojí! Soustředil se na přínos chodníku pro zlepšení přístupnosti okolní přírody a zvýšení bezpečnosti chodců. Proti tomu asi zásadní námitky nejsou, i když využití stavby bude minimální. K ochraně životního prostředí ale patří i to, zda byly náklady vynaloženy účelně a stavba je v rozumných mezích trvale udržitelná. To mu však zcela uniklo. Nebo se snad bojí o tom promluvit?

Podívejme se na tu akci trochu podrobněji. Že není ten chodník v převážné části chodníkem, ale lávkou, jste si asi všimli. Proč však stavět klasický chodník tam, kde by to bez problémů šlo, když na lávku jsou větší dotace a pro stavební lobby je výhodné vyšponovat náklady co nejvýše! Spočítal si pan Kolrusz, kolik tun betonu a oceli bylo vyplýtváno na zbytečné rošty a kolik stromů padlo a ještě padne na dřevěný povrch pochozí plochy s malou životností? I na tom snímku v Braškovských novinách je patrné, že v zobrazených místech je nesmyslné budovat nejméně pětkrát dražší lávku, nežli zvolit standardní chodník s dlouhou životností a nízkými náklady na údržbu.

Podívejme se blíže na tu stavbu směrem od Valdeku. Počátek chodníku je klasická stavba, tak jako by mohla být provedena v převážné části návazných úseků.

U propustku pod silnicí přešel chodník do lávky, to se dá ještě těch pár metrů pochopit, nemuselo se zatrubňovat. Proč ale drahá lávka pokračuje další desítky metrů až k přechodu přes silnici? To je zjevné plýtvání! Místy musel být terén prohlouben, aby se tam vůbec její konstrukce z profilů I20 vešla.

Stačilo by navézt tak 40 cm štěrku pod klasický asi pětkrát levnější chodník a asfaltovým povrchem.

Chodník Braškov Valdek – Velká Dobrá, termín dokončení dle smlouvy 15.10.2018, stav z 8.12.2018.

Další úsek za přechodem pro chodce opět nesmyslně přechází do lávky, i když se výškové poměry podstatně nemění a palisáda by to vyřešila.

U lesíka před odbočkou na dálnici se muselo hodně vykopat, aby se tam lávka vešla alespoň pár centimetrů nad zemí – zase pár set tisíc k dobru – ale komu?

Že by před mostem došlo železo? Spíš se někomu nechtělo dělat lávku do zatáčky.

Až za mostem je terén u krajnice tak svažitý, že má lávka smysl. Opěrná zeď pro klasický chodník by to asi také vyřešila, ale bagr se tam nedostane a kdo by dnes ručně kopal její základy! Zvláště když je kritériem: „Čím dražší, tím lepší“!

Jak podotkl pan Ing. Kolrusz, podařilo se stavbu realizovat v době rekonstrukce D6. O tom, že se obě stavby nedokončily v závazných termínech, se zapomněl zmínit.

K ekologii a ekonomii stavby patří i udržovací náklady. Obec Braškov investovala do stavby, která je asi ze dvou třetin na cizích pozemcích a mimo katastr obce. Kdo bude stavbu udržovat – třeba hrabat sníh a provádět opravy – o tom se zatím nemluvilo. Ocelová konstrukce lávek podléhá revizím podle norem, to jsou další náklady. Životnost dřevěných trámů na pochozí ploše nebude větší než 20 let. Zvláště, když na řezu patrně nebyly řádně ošetřeny. Že za pár let ve stínu stromů dřevo zmechovatí a bude klouzat? Koho by dnes zajímalo, co bude za pár let! Co je doma, to se počítá.

Závěrem svého článku vyjádřil Ing. Jiří Kolrusz přesvědčení, že „… jde o veřejně prospěšné a bohulibé dílo, na které můžeme být právem hrdí.“

Veřejná prospěšnost však nespočívá jen v tom, že dílo lze užívat, ale i v tom zda bylo pořízeno s účelně vynaloženými náklady a je trvale udržitelné. Zmíněná „bohulibost“ díla souvisí s tím, jakého boha uctíváte. Pokud je bohem představitel stavební lobby, pak je mu to dílo jistě libé. Občané Braškova ale zase ostrouhali a budou i nadále z obecního rozpočtu plnit cizí kasy, byť s použitím dotací. Jen málokdo si zatím uvědomuje, do jaké propasti obec padá – a lávka k tomu přispěla.

Nejen v Šeříkové ulici byl asi bohatý Ježíšek.

Další informace k této stavební akci najdete v příspěvku Bude na konci tunelu světlo? a Bobřík mlčení . K dálnici D6 pak v příspěvku Svatozář nebo lhář .

Sváteční zrození

V průběhu 19. století žilo v Braškově včetně Valdeku a Toskánky v několika desítkách domů pár set obyvatel, takže se ročně narodilo od několika málo dětí v počátku století po několik desítek v jeho konci.

Na Štědrý den se tak v tomto věku narodila jen Marie Hokůvová v roce 1838 v Braškově č. 9 a v roce 1857 pak v čísle 52 Františka Hrudková.

Novoroční mimina byla početnější:

1842: Jan Sláma z Braškova 11,

1864: Karel Hokův z Braškova 12,

1877: Marie Nečasová z Valdeka 33,

1893: Jaroslav Vaníček z Braškova 30.