Zasedání na stojáka – co není v zápisu

Po téměř dvou týdnech od konání 10. veřejného zasedání zastupitelstva obce Braškov  Zasedání na stojáka se na obecním webu objevil zápis o jeho průběhu. Současné vedení obce a zejména starosta nikdy nepodporovali diskusi občanů. Kromě pochvalných příspěvků skalních přívrženců byla zpočátku diskuse obsahující kritiku omezována časem příspěvků na 3 minuty, pak se přistoupilo k zastrašování a pomluvám diskutujících. Nejprve se začaly obcí pořizovat zvukové záznamy, zřejmě aby mohly být použity proti oponentům, pak se ale raději urychleně likvidovaly, protože dokazovaly nekorektní vystupování zastupitelů, a v současné době se raději nepořizují vůbec. V zápisech byl ještě před dvěma lety celkem objektivně zaznamenán celý průběh zasedání. Aby nevyšly na venek kritické příspěvky, byl průběh diskuse později shrnut do jedné věty, která však neobjektivně zaznamenávala skutečné dění. Poslední zápis z veřejného zasedání dne 9.11.2020 přinesl další inovaci k prohloubení účasti občanů na životě v obci. Zápis obsahuje zjevné nepravdy. Ukážeme si to na několika příkladech v pořadí podle programu jednání. 

Program jednání je zveřejněn zde. Celý zápis je zde.

Do bodu 11) probíhalo vše standardně, k bodu 12) však bylo z pléna požadováno vznesení dotazu. To je standardní postup (v demokratické společnosti), kdy se k projednávanému bodu mohou vyjádřit jak zastupitelé, tak přítomní občané ještě před jeho schválením. Nikoliv však v Braškově. Starosta slovo neudělil a odkázal na diskusi (bod 16 programu), to je až po schválení projednávaného bodu. Pokud se vám to nezdá, přečtěte si stanovisko orgánu státní správy:

Z dikce ustanovení § 16 odst. 2 písm. c) předně vyplývá, že občanovi obce
musí být dána možnost vyjádřit se k věci aktuálně projednávané, tzn. musí ji
mít dříve, než je přijato příslušné usnesení, resp. dříve, než je věc definitivně
vyřízena (zákon hovoří o „projednávané věci” a nikoli o „věci projednané“).
Požadavkem zákona přitom je, aby občan mohl vyjádřit své stanovisko při
projednávání každého bodu (v rámci diskuse k projednávanému bodu, např. po
rozpravě zastupitelů před schvalováním usnesení).

V Braškově to chodí tak, že názory občanů zastupitele nezajímají.  Do zápisu k bodu 12) se dá, že „Dotazy ani připomínky nebyly vzneseny.“ A jak byla zaznamenána diskuse v bodě 16) ?

Ing. J. Horník, který přečetl svůj příspěvek. Na příspěvek pana Ing. J. Horníka nikdo z přítomných zastupitelů, ani nikdo z veřejnosti nereagoval.

Tento diskusní příspěvek jste si již mohli přečíst v článku Zasedání na stojáka . A ten nikdo, kdo nereagoval byl ze zastupitelů Ing. Kolrusz, Ing. Vacek, z občanů Ing. Machovská.

Zajímavá byla pokračující diskuse k bodu 12), ve které vystoupila paní Poštolková. Informovala, že skupina 14 občanů Braškova podala 28.2.2020 na obec žádost o projednání jejich podnětu k omezení tranzitní kamionové dopravy přes obec. V rozporu se zákonem o obcích se však tímto podnětem zastupitelstvo nezabývalo a náprava byla sjednána až po zásahu nadřízené instituce. Paní Poštolková též požádala, zda by mohla o problematice napsat článek do Braškovských novin, aby reagovala na některé zavádějící informace, uváděné v novinovém článku Ing. Kolrusze. Dočkala se odpovědi od starosty Drába:

„Bohužel ne – noviny dělá obec, udělejte si svoje noviny.“

Starostova odpověď je zřejmě jedním z postulátů bodu zařazeného v zastupitelstvem schváleném programu rozvoje obce: Přívětivý úřad Braškov – nástroje pro komunikaci s veřejností, na který obec žádá dotaci a vyčleňuje 1 000 000 Kč.

Další novinkou, kterou se pochlubil starosta a není v zápisu, je situace kolem připravovaných protihlukových valů ze stavebního odpadu kolem dálnice D6. Obec je umožnila vybudovat tím, že je dala do územního plánu a další vliv na ně prý nemá. Co se na ně navozí, je již prý jen v režii vlastníků pozemků, kteří budou rádi, že na uskladnění stavebního odpadu vydělají.

Máme se tedy na co těšit. Jak takové akce probíhají je známé z mnoha odstrašujících případů se skládkami. Pole skoupí od vlastníků nějaká movitá stavební firma. Převede je na společnost, kterou vlastní „bílý kůň“. Ten naveze na pozemky v souladu s územním plánem obce Braškov a studií zpracovanou obcí 500 000 tun odpadu (více na PROTIHLUKOVÝ-VAL ).  Stačí znát správné lidi na správných místech. Zisk firmy bude nejméně 50 miliónů Kč, které se na potvoru někam zatoulají. Firma zkrachuje a komu připadne ekologická zátěž a náklady na rekultivaci a údržbu valů? No přece obci Braškov. Na občany bude někdo z dálky dělat dlouhý nos – vždyť jste se vším souhlasili!  Braškovští v tom ale nebudou sami. Velká část valů leží v katastru Velké Dobré – ti se teprve budou divit! Může to být třeba i trochu jinak. Každopádně na tom nějaký podnikavec vydělá na úkor obce a jejích občanů. Našim potomkům už nebudou hučet v uších kamiony, ale dluhy. Kdopak ten územní plán navrhoval? A zeptejte se na to i těch, kteří jej schválili. Ty valy budou jejich pomníkem – navěky.

 

Braškovské kroniky – 2. část – světová válka

 

V článku  Braškovské kroniky – 1.část  byl popsán osud 2. pamětní knihy obce Braškov. Úvodních šest nečíslovaných stran této pamětní knihy – část A Úvod – 6 stran nečíslováno  působí trochu zmatečně. Část dopsal dodatečně druhý kronikář František Nádvorník až v roce 1930 a je též podepsán pod katastrální mapou. Úvodní obrázek od Václava Stádníka je sice datovaný 1919, ale z textu předmluvy na první číslované straně pamětní knihy vyplývá, že byla založena až 18. července 1922.

Historicky hodnotnou informací 2. pamětní knihy je popis vlivu světové války na život v Braškově, zapsaný Václavem Stádníkem jen několik let po jejím ukončení a doplněný později Františkem Nádvorníkem o další podrobnosti. Uvádím jej v plném znění části G pamětní knihy ze stran 32-43:

G Str. 32-43 Světová válka, od str. 36 doplněk Fr. Nádvorníka

Údaje z těchto stránek, laskavě poskytnutých současným kronikářem Pavlem Stádníkem, byly využity a redakcí doplněny dalšími informacemi k publikování několika materiálů u příležitosti stoletého výročí konce 1. světové války a založení Československé republiky. Najdete je v odkazu  Stoletá výročí .

Další části originálních stran 2. pamětní knihy Braškova budou publikovány v blízké době.

 

Zasedání na stojáka

V ponuré atmosféře mlhavého podzimu se dne 9.11.2020 od 15 hodin konalo 10. veřejné zasedání zastupitelstva obce Braškov. Kulisu mu tvořilo otevřené prostranství s pódiem Na Háji v lesoparku Braškov Valdek. Mimořádný stav a sychravé počasí si kromě roušek, ztěžujících komunikaci, vyžádaly i jednání vestoje. 

Program zasedání si můžete přečíst na webu obce nebo  zde. Kromě běžných bodů se měl projednat i bod 12 – podnět občanů. O co v něm šlo? Obec se dlouhodobě potýká s průjezdy kamiónů, které si krátí cestu od Berouna na Kladno, na D6 směrem na Nové Strašecí a do Slaného a i opačným směrem přes nezpoplatněné silnice II. a III. třídy. Tedy i přes Braškov. Nespokojenost řady občanů s léta trvajícím bezvýsledným jednáním obce s různými organizacemi, které by tomu měly zabránit, vyústila v únoru 2020 podáním podnětu občanů, aby se o tom jednalo na zastupitelstvu. Projednání takového podnětu je zákonnou povinností zastupitelstva. Vedení obce to však ignorovalo, až musel zasáhnout na základě stížnosti nadřízený orgán. Tak se projednání dostalo do programu až 9.11.2020. A jak si radní představují komunikaci s občany? Bod byl přednesen, vyjádřit se k němu před schválením zastupitelstvem bylo starostou občanům znemožněno a v jakémsi nesrozumitelně předneseném znění byl schválen. Pak se teprve připustila diskuse – k něčemu, co už se nedalo ovlivnit. Všechno to bylo v duchu systematicky prosazovaného totalitního řízení obce bez spoluúčasti občanů.

Projednávání na zastupitelstvu předcházel článek Ing. Kolrusze v Braškovských novinách a na webu obce Proč stále jezdí … , na který jsem musel v diskusi reagovat. Protože vedení obce nemá zájem, aby se obsah diskuse zaznamenával, natož zveřejňoval, jak tomu v předchozích letech bývalo, uvádím jej v plném znění:

***

Na obecním webu jsem si přečetl článek pana Ing. Kolrusze „Proč stále jezdí kamiony v obcích“. Nejvíce se mi na něm líbil ten závěr, ve kterém vyjádřil přesvědčení, že nakonec zvítězí zdravý rozum.

V textu je uvedena jako překážka toho, aby tranzitní přeprava z Berouna na Kladno a Slaný nejezdila po dálnici, ale přes obce včetně Braškova, zamítnutí dopravním inspektorátem Policie z důvodu přetížení, fronty a zácpy při vjezdu a poté sjezdu z pražského okruhu. Ptám se tedy: Byly tyto výmluvy nějak podloženy například propustností dálnice, která je určitě daleko vyšší, než průjezd zúženými uličkami dotčených vesnic?

Pan Stádník napočítal, že za dvě hodiny projede obcí 50 nákladních vozidel včetně kamionů. Střízlivě odhadneme, že kamiónů je polovina, tedy 25, z toho 20 tranzitních. To znamená 10 za hodinu, jeden za šest minut. Podle dostupných údajů je průměrná intenzita dopravy u Exitu 16 pražského okruhu v Řepích kolem 40 vozidel za minutu. Že by ten jeden kamión za 6 minut ucpal sjezdy? Pokud na takové argumenty obec přikyvuje, není se co divit, že za deset let nebylo dosaženo pokroku.

Dalším argumentem, proč jezdit po dálnici je její zpoplatnění. Kamióny přes vesnice nic neplatí a ničí silnice, které na ně nejsou stavěné, zatěžují životní prostředí lidem přímo pod okny. Nechápu, jak může být vyčítáno Ekologickému spolku Braškova, že hájí jen svoje zájmy v bydlišti. I kdyby to tak bylo, je to v pořádku. Je to ale pomluva – vždyť vyloučení tranzitní přepravy se bude týkat i Valdeku.

Přestaňte svoje oponenty špinit pomluvami a jednejte v zájmu všech občanů, jak jste slíbili a používejte zdravý rozum. Rozvoj obce není jen beton. Ať si dá zastupitelstvo za úkol se věcí seriózně zabývat a podložit rozhodnutí objektivními argumenty. Podle mne to do rozvoje obce patří. Omezování tranzitní automobilové dopravy uvnitř sídla je i jedním z cílů ochrany životního prostředí vymezených územním plánem.

Je smutné, že zájmy občanů musí prosazovat oni sami cestou sdružení a místo podpory vedení obce se dočkali napadání za jejich aktivní přístup k řešení ožehavých problémů.

 

Současně s průjezdem tranzitní dopravy obcí se probírala i hluková zátěž z dálnice.

V dubnu 2019 provedla autorizovaná organizace měření hlukové zátěže od dálnice D6 v oblasti kolem braškovského mostu s tím, že jsou překročeny limitní hodnoty stanovené vládním nařízením.

Po více než roce na to obec zareagovala dopisem na ŘSD z června 2020, kde obec cituji:

„Zdvořile žádá“ o provedení kontroly a návrh bariéry s lepšími parametry a její realizaci, aby došlo ke snížení hlukové zátěže. Přitom je povinností ŘSD jako původce nepřípustné hlukové zátěže přijmout opatření k jejímu snížení na svoje náklady. Přesto obec Braškov v tomto místě stále plánuje vybudovat zemní val na svoje náklady.

Technické řešení ŘSD se jistě obejde bez dalšího záboru zemědělsky obdělávané půdy, o jejíž značnou část již katastr obce přišel samotnou výstavbou dálnice. Je načase opustit nesmyslné řešení protihlukovými valy, které jsou jen zástěrkou pro vytvoření skládky stavebního odpadu, navíc směšně zdůvodněné jako zkrášlení krajiny. Stačí se podívat na obrázky valů, zveřejněné v prověřovací studii na webu obce Braškov.   (Pozn. redakce: PROTIHLUKOVÝ-VAL z webu obce)

Obci se ale musí přiznat pokrok v tom, že nějaký dopis na ŘSD, i když s ročním zpožděním, napsala. Je totiž známo, že již od doby existence stávající protihlukové stěny vybudované spolu s dálnicí tato nevyhovovala svými parametry průzvučnosti technické normě a vedení obce se nijak nebránilo.

Díky iniciativě občanů se věci pohnuly a snad se dočkáme uspokojivého řešení bez toho, aby na prvním místě byly prosazovány zájmy stavebních firem, jak se levně zbavit odpadu.

***

Sice jsem byl v průběhu přednesu starostou upozorňován, že diskutuji déle, než 3 minuty, ale v jeho pozdější reakci na obsah jsem se alespoň dozvěděl, jak to je ve skutečnosti s těmi protihlukovými valy. O tom ale až jindy.

 

 

 

Braškovské kroniky – 1.část

V roce 2020 byly kroniky obce Braškov podle archivního zákona svěřeny obcí do péče Státního okresního archivu v Kladně, kde jsou přístupné veřejnosti. Dosud jste braškovské kroniky – ty starší nazvané jako Pamětní knihy – mohli spatřit na pár okamžiků při některých slavnostních příležitostech, naposledy v roce 2017 u příležitosti 70. výročí výstavby budovy Obecního úřadu. Jejich podrobný originální obsah však k dispozici nebyl. V roce 2010 vydalo nakladatelství Agentura Lucie, spol. s r. o. publikaci „Braškov, Valdek a Toskánka očima svých kronikářů“, která obsahuje výpis nejzajímavějších záznamů z pamětních knih a obecních kronik, sestavených PhDr. Miluší Frančovou. Pro řadu občanů však tato publikace již není dostupná. V roce 2018 byly na webových stránkách obce zpřístupněny tři obrazové přílohy s fotografiemi kolem poloviny minulého století. Zkuste se k nim však proklikat na novém obecním webu!

Pro milovníky autentických historických záznamů připravila redakce tohoto webu originální ukázky zápisů.

Nejstarší Pamětní kniha Braškova byla zpočátku vedena jako obecní účetní kniha již od roku 1828. Později do ní byly vepsány záznamy událostí, veskrze převzaté a přepsané do druhé pamětní knihy z počátku 20. století.

Druhá braškovská kronika, nazvaná Pamětní kniha, byla napsána v letech 1922 až 1932. Obsahuje 290 číslovaných stran, byla zachována v dobrém stavu a je úhledně vedená čitelným písmem. Postupně se můžete seznámit s celým jejím originálním obsahem. O jejím osudu vypovídá záznam druhého braškovského kronikáře z 20. století – Františka Nádvorníka, který ji převzal v roce 1930 od Václava Stádníka. Je uveden na str. 44:

Pokud máte možnost tento originální zápis porovnat s přepisem Miluše Frančové ve výše uvedené publikaci, všimněte si jejího tendenčního krácení přepisu tohoto úryvku, které nesvědčí o historické autentičnosti díla.

V další části se seznámíte při příležitosti 102. výročí ukončení 1. světové války se zápisy kronikářů, které popisují tuto apokalypsu a její dopady na život v Braškově.

 

 

První unhošťská matrika v 17. století – 2

Tento článek navazuje na předchozí výňatky z první matriky unhošťské katolické farnosti – První unhošťská matrika v 17. století – 1 . Úplné kopie matričních knih najdete na stránkách SOA Praha. U uváděných výňatků s přepisem textu je vždy zapsán odkaz na název knihy a číslo scanu. Přepis není doslovný a je přizpůsoben tak, aby byl srozumitelnější pro současného čtenáře. Nečitelné či nespolehlivě převedené části textu jsou označeny otazníkem.

V roce 1683, po ukončení působení faráře Ondřeje Adriana Molitorise, poklesla úroveň vedení matriky narozených. Podle Františka Melichara působil na faře v letech 1671-1679 Martin Jiří Leštianský a po něm až do roku 1686 Adam Syswald. V matrice však o nich není zmínka. Některé zápisy pokřtěných nebyly doplněny a vniká i pochybnost o jejich souvislé řadě. Pro genealogy takový výpadek informace může znamenat vážnou komplikaci, vedoucí až k tzv. „ztrátě předků“. 

Výpadky zápisů se týkaly i oddavků, o čemž svědčí nepodepsaná poznámka z pozdější doby:

Od února 1677 se dostaly do matriky i zápisy o zemřelých. Je to uvozeno stručným textem (matrika Unhošť 01, sc. 346):

Zapisování létha 1677 mrtvých při zdejším Chrámie Páně, aneb založení svatých apoštolův Petra a Pavla tohoto města Unhoště.

Následují na několika stranách údaje o pohřbech až do května 1678. Pak ale stihla matriční knihu další pohroma:

Ta náprava ale nebyla úplná. Období kolem roku 1680, kdy celou Evropu včetně Čech postihla morová epidemie, však bohužel zaznamenáno není, a tak chybí doklad o tom, jakým způsobem  se podepsala na smrtnosti obyvatel Unhošťska. Jak je vidět, troubové se najdou v každé době.

Abychom tomu vandalovi, který si z matriky udělal trhací kalendář, jenom nespílali, přiznejme mu i zásluhy. Bartoloměj Trouba pocházel z Berouna, v Unhošti byl kantorem a varhaníkem. V roce 1704 se mu s manželkou Annou narodil syn Ferdinand.

V zápisu z konce roku 1696 se po deseti letech úspěšné činnosti na faře přihlásil k zapsaným křtům od léta 1686 Václav Bramhauský. Jeho působení v Unhošti však ještě zdaleka nekončilo působil zde až do roku 1723.

Záznamům o pohřbech se budeme věnovat v dalších kapitolách.

 

 

První unhošťská matrika v 17. století – 1

Zrod a počátky první dochované matriky unhošťské katolické farnosti byly stručně popsány v článku  360 let unhošťských matrik  a  První pokřtění v Unhošti .  Ukázky ze zápisů křtů a oddavků z pětiletého působení  prvního novodobého unhošťského faráře najdete v článcích Jan Jindřich Ottich z Dobřan – 1. částJan Jindřich Ottich z Dobřan – 2. část . Všechny uváděné zápisy jsou pořízeny z matričních knih uložených ve Státním oblastním archivu v Praze na Chodovci a nyní jsou již veřejně přístupné na Internetu.

Doplněné přepisy usnadňují běžnému čtenáři orientaci v obsahu ne vždy čitelně zapsaného textu. Přepis původních textů je volný a nectí důsledně současná pravidla pravopisu, aby se více blížil originálu při zachování srozumitelnosti pro současného čtenáře.

Od roku 1667 působil na unhošťské farnosti páter Ondřej Adrian Molitoris. Charakter zápisů ani písmo se podstatně nezměnily.  V Unhošti se častěji objevují jména cizinců a šlechty, která se buď ve městě usadila, například tyrolští Feldekové, po kterých tam dosud  zůstal zámek, nebo tam vlastnila jiné majetky. Příkladem těch druhých může být hospodářství hraběte z Kolowrat, s významnou funkcí nejvyššího sudího v království českém, o čemž svědčí následující zápis:

Že Feldekové na panství v Unhošti dlouhodobě pobývali, svědčí i to, že tam měli kuchaře:

 

Následující zápis faráře o křtu nemanželského dítěte vtipně formuluje otce:

V Unhošti se objevila i počeštělá jména cizího původu, znějící na místní poměry dnes trochu exoticky. V Čechách dnes žijí jen čtyři osoby tohoto příjmení na Benešovsku.

Rozdíly v sociálním postavení farníků se projevovaly i v prostoru, který jim byl věnován v matrice. Některé křty prostě probíhaly ve slavnostnější atmosféře za účasti významných kmotrů a svědků:

Poměřit si můžete i délku následujících dvou zápisů:

Co do délky zápisu snad vede následující křest se zajímavým obsazením:

Takových zajímavostí je v první unhošťské matrice tohoto období plno. Nově se začaly objevovat i záznamy o zemřelých a jim poskytovaných svátostech. V osmdesátých letech 17. století však  polevila pečlivost písařů při matričních zápisech a byla i narušena jejich kontinuita. O tom ale bude řečeno více až ve druhém dílu tohoto tématu.

 

 

Vostrá do senátu?

Český levicový deník Haló noviny zveřejnil v Senátních novinách pro volební obvod č. 30 – Kladno článek Ing. Bc. Miloslavy Vostré „Proč jsem se rozhodla kandidovat do Senátu Parlamentu ČR„. Když jsem si deník přečetl, musím Vám sdělit důvody

Proč nebudu volit Miloslavu Vostrou do Senátu

Jak kandidátka sama uvádí, je též zastupitelkou v obci Braškov. Funkce je to sice svým vlivem neporovnatelná se senátorem, ale postoje, které v ní zaujímá, dávají tušit, jak by se v nové roli chovala. Kdo sledujete tento web na stránce „Život v obci“ delší dobu, tak víte, že není založen na smyšlenkách, ale tvrzení jsou podložena důkazy. Proto i moje důvody, proč nepatří tato kandidátka do významné politické pozice, patřičně doložím dvěma zdokumentovanými epizodami z jejího života v komunální politice v poslední době.

Postoj k pravdě a lži

Epizoda je z roku 2018. Braškovské zastupitelstvo tehdy rozhodlo, že část předchozího veřejného zasedání se vlastně nekonala. Za písařskou chybu byla označena délka trvání zasedání, uvedená v již schváleném a ověřovateli potvrzeném zápisu, aby se za „neuskutečněný“ prohlásil poslední bod programu – závěr, v němž vystoupil starosta obce Braškov Ing. Vladimír Dráb a prokazatelně lživě informoval zastupitele o nepovolené skládce stavebního odpadu, na které měla podíl jeho stavební firma. V závěru zasedání, hned po starostovi, vystoupila i zastupitelka Ing. Miloslava Vostrá. Snad i proto měla v paměti průběh zasedání a v hlasování o zkrácení (více na Písařská chyba ) se zdržela hlasovat ve prospěch tohoto ostudného rozhodnutí (viz výpis ze zápisu zde ). Může jí to sloužit ke cti? Sice se v ní hnulo svědomí, že neschválila evidentní nepravdu, ale neprojevila odvahu se nesouhlasem postavit proti manipulaci s fakty. Jaké důsledky by takové selhání mohlo mít v senátu?

Postoj k občanům, které zastupuje

Druhá epizoda je z roku 2019. Historie tohoto příběhu je trochu obsáhlejší, výrazný podíl na popsaném dění však měla i Ing. Miloslava Vostrá jako zastupitelka obce a členka kontrolního výboru, přítomná na klíčovém zasedání. Její roli se pokusím shrnout do následujících řádků.

Pokud se chcete s dějem a atmosférou 3. veřejného zasedání zastupitelstva obce Braškov z 13.5.2019 seznámit podrobněji, přečtěte si následující příspěvky:

Opět CSB 

Necenzurovaný zápis 1.část

Necenzurovaný zápis 2.část

Necenzurovaný zápis 3.část

Stručněji lze popsat roli kandidátky do senátu asi takto:

Na dotaz občana, jak bylo naloženo s jeho podnětem kontrolnímu výboru obce, podaným před třemi měsíci, odmítla předsedkyně výboru odpovědět ve smyslu „s vámi se bavit nebudu“. Později odpověděla členka kontrolního výboru Ing. Miloslava Vostrá, že se podnětem nezabývali. Ve svém obsáhlejším diskusním příspěvku obhajovala neregulérní postupy obce jako neúmyslné porušování zákonů a vyjádřila se tak, že jedním z mála diskusních příspěvků na shromážděních zastupitelstva se nemohou stále zabývat, protože mají i jinou práci. (Poznámka redakce: Zasedání zastupitelstva trvalo 50 minut a koná se obvykle jednou za tři měsíce.) Potvrdila, že pro svá rozhodnutí mají vždy dostatek podkladů, takže jedná vědomě a v jiných obcích je to horší.

Následná diskuse se vyhrotila až do otevřeného napadání, pomluv a zastrašování tazatele ze strany zastupitelů a rodinných příslušníků starosty a vyhrožování poškozením jeho majetku, které bylo skutečně druhý den dokonáno, aniž by se k tomu někdo přiznal. Od tohoto zasedání již nebyl obsah diskuse oproti předchozím létům obcí zveřejňován a účast občanů na životě v obci se zdá být nežádoucí. Zastrašování diskutujících občanů nadále pokračovalo například tím, že si na konkrétního občana nechal starosta schválit nákup videokamery a stativu, aby si jej mohli nahrávat. Způsob hlasování o tomto bodu je názornou ukázkou dlouhodobého ovlivňování zastupitelů starostou a jejich neschopnosti projevit nesouhlas.

Kandidátka do senátu Miloslava Vostrá se při dlouholetém působení v zastupitelstvu obce Braškov podílela na zavedení atmosféry potlačující svobodný projev občanů. Jako členka kontrolního výboru se nezasadila o vyřizování podnětů občanů, naopak se domnívám, že omlouvala a bagatelizovala porušování zákonů. Od absolventky dvou vysokých škol, poslankyně Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a předsedkyně rozpočtového výboru bych očekával, že bude důsledněji prosazovat prohlubování demokracie i na komunální úrovni a nebude tolerovat totalitní metody vedení společnosti. Považuji to za její selhání a proto ji nebudu volit ani do senátu.

 

 

 

Jan Jindřich Ottych z Dobřan – 2. část

V minulém článku o zápisech poskytnutých svátostí křtu a oddavků v první zachované unhošťské matrice z roku 1660 jste se dozvěděli o některých obřadech poskytnutých farníkům Janem Jindřichem Ottychem z Dobřan i Františkány z Hájku. Ne všechny zápisy byly tak obsáhlé, jako ty dříve uvedené. Přesto lze i v některých ze stovek prostých zápisů najít zajímavosti z tehdejšího života v Unhošti a v okolních obcích. Nejstarší matriky poskytovaly farářům prostor i pro vyjádření jejich pocitů, což zbyrokratizované matriky v pozdějších stoletích, převedené v podstatě do formy tabulek s předepsanými údaji, již neumožňovaly. Sice se někdy stalo, že v záznamech chybí některý důležitý údaj, jako je místo bydliště či jméno, ale přidaná hodnota dalších údajů je neocenitelná. Příkladem neúplného jména je ženich Václav v níže uvedeném matričním záznamu. V té době je ale možné, že svoje příjmení ani neznal.

Podobně tomu bylo i u zápisu jmen svědků, například : Jiřík, čeledín Pařízkův z Braškova nebo družička Dorota, dcera Matěje, ševce z Braškova:

 

Že se do farního života od počátku zapojili i obyvatelé okolních obcí, svědčí  například první křtěnec z Braškova již z 19. února 1662 (viz Kdo byl Jan Cester? ). Farnost obsloužila svátostmi i širší okolí, přehled vesnic je uveden např. v článku  První pokřtění v Unhošti.

Z bližšího okolí se do katolického církevního života brzy zapojila i rodina mlynáře Matěje Sváška z Poteplí, jehož syn byl pokřtěn 10.5.1663. V Pleteném Újezdu byl jako první pokřtěn Jan Dlouhý 27.5.1663, v Kyšicích pak Matěj Pospíšil 3.2.1664. Do jaké míry byla rekatolizace na Unhošťsku nucená, se nedá z matrik přímo prokázat. O tom, že byla úspěšná, svědčí houstnoucí zápisy o křtech i oddavcích jak obyvatel města Unhoště, tak i okolních obcí. Jistý podíl na tom mohlo mít i postupné doosídlování území, zdevastovaného třicetiletou válkou a odchodem protestantů do jiných krajů.

Příkladem zápisu sňatku prostých venkovanů je následující záznam:

Zvláště ceněni byli mlynáři, kteří se obrátili ke katolické víře. Varvařovští na Červeném mlýně nechali pokřtít syna Jana 30.11.1664, Dorota Svobodová, dcera mlynáře Jana ze Suchého mlýna se dočkala křtu 18.1.1665. Mlynáři migrovali až z Moravy: 

Postupně se rekatolizoval i Pletený Újezd:

Svátosti křtu se dostalo i prostým farníkům:

Farář Jan Jindřich Ottych z Dobřan ukončil svou činnost na unhošťské faře posledním zápisem z 20.7.1667.

 

 

 

 

 

 

 

Jan Jindřich Ottych z Dobřan – 1. část

Jan Jindřich Ottych z Dobřan, zmíněný v předchozích článcích, je prvním unhošťským farářem, po kterém se zachovala úplná kniha křtů a oddavků, kterou vedl v letech 1662 až do 16.7.1667. Jsou známa i jména unhošťských farářů již od poloviny 14. století, řadu z nich uvádí ve své Monografii Unhoště František Melichar. Podrobnosti o nich ale neznáme, jejich záznamy, pokud vůbec existovaly, se nedochovaly. 

Jan Jindřich Ottych z Dobřan vedl matriku pečlivě a úhledně. První zápis křtu je hned z 1. ledna 1662, kdy byl v unhošťském chrámu pokřtěn syn Melichar,

rodičů Lukáše Koníka a Anny ze vsi Přílepek (Malé Přílepy).

Úvodní strany matriky, kterou Státní oblastní archiv v Praze – Chodovci uchovává pod názvem Unhošť 01, obsahují řadu zajímavostí, které stojí za pozornost. S některými se na následujících řádcích blíže seznámíme. Kdo záznamy do matriky zapisoval není jisté. Kromě farářů to dříve dělali i kaplani nebo místní kantoři či písaři. Uctivá formulace zápisů, například „dvojctihodný“ farář, svědčí spíše o tom, že zápisy prováděla jiná osoba. Písmo je stejné po celou dobu pětiletého působení Jana Jindřicha Ottycha z Dobřan v Unhošti. Stejný charakter úhledného písma pokračuje v zápisech ještě několik let po převzetí farnosti páterem Ondřejem Adrianem Molitorisem v roce 1668.

Po třicetileté válce byla téměř vypleněná Unhošť dosídlována stavy věrnými koruně. Majetky zabavené protestantům zde získávali i rytíři, zřejmě za své zásluhy. Jedním z příkladů je sňatek rytíře a šlechtičny z roku 1663: 

Zajímavostí je, že urození Elznicové připustili i sňatek nerovný – s italským tovaryšem kamenického řemesla. Dokládá to křest Lidmilly Alžběty, dcery pana Bernarda Špinety a urozené paní Kateřiny Elznicové, jeho manželky:

 

Při svátostech hostovali i Františkáni v Hájku, za pozornost stojí i významní kmotři Doroty Petinhové:

Příště se ještě budeme věnovat běžným občanům z Unhoště a okolních obcí.

 

První pokřtění v Unhošti

V minulém článku 360 let unhošťských matrik byl zmíněn zápis o darování matriční knihy k zápisům křtů a oddavků. Po ukončení třicetileté války v roce 1648 byl proces znovu utváření církevního života zdlouhavý a bolestný zejména pro nekatolíky, jejichž konfese již nebyla povolována. Nucená rekatolizace, zahájená nedlouho po porážce českých stavů v bitvě na Bílé hoře v roce 1620, navazovala na rozsáhlé konfiskace majetku opoziční šlechty a měšťanů. Z města Unhoště a zřejmě i z okolních vesnic se nuceně vystěhovala část obyvatel, kteří přišli o majetek a nebyli ochotni se smířit se ztrátou víry svých předků. Výtěžky ze zabaveného majetku císař částečně věnoval na obnovu katolické církve. Jak tomu bývá po každé revoluci, velká část obyvatelstva z existenční nouze přijala nové poměry s nechutí, ale bez odporu. Tak se i v Unhošti po dvanácti letech po skončení války začal obnovovat církevní život pod taktovkou katolické církve. 

Prvním farářem unhošťské farnosti se stal v roce 1661 Jan Jindřich Ottych z Dobřan. V matrice Unhošť 01 po sobě zanechal zápisy o křtech a oddavcích v letech 1662 až 1667. Zaznamenáno je od něj 230 křtů a 70 oddaných párů v kostele svatých apoštolů Petra a Pavla v Unhošti. Poslední jeho zápis je z 20.7.1667.

Unhošťská farnost zasahovala v té době i do vzdálenějších obcí, kde ještě církevní život nebyl obnoven. Zaznamenáni jsou farníci z města Unhoště a obcí:

Braškov, Kyšice, Pletený Újezd, Dobrá, Malé (Dolejší) Přítočno, Velké (Hořejší) Přítočno, Chyňava, Nenačovice, Železná, Dolany, Lidice, Makotřasy, Buštěhrad, Malé Přílepy, Červený Újezd, Chrášťany, Hostouň, Běloky, (Horní) Ptice.

V 1. pololetí 1662 byli pokřtěni:

1.1.1662   Melichar Koník z Přílepek (Malé Přílepy)

7.1.1662   Dorota, dcera podruha z chalupy Jana Holečka z Nenačovic

15.1.1662 Dorota Sladkovská z Nenačovic

22.1.1662 Dorota Braumová z Nenačovic

28.1.1662 Dorota Špaténková z Bělok

2.2.1662   Pavel Křeček z Chyňavy

5.2.1662   Dorota Repičová z Chyňavy

18.2.1662 Jiří Dvořák z Horních Ptic

19.2.1662 Jan Cester z Braškova

19.2.1662 Lidmila Kadlecová z Horních Ptic

20.2.1662 Matěj Nyšta zřejmě z Unhoště, zapsán jako poddaný Jeho Milosti Pana nejvyššího sudího (hraběte z Kolowrat)

26.2.1662 Matěj Duda z Železný

26.2.1662 dítě neznámých rodičů z Červeného Újezda

4.3.1662   Zuzana Husáková z Chyňavy

12.3.1662 Jan Hladký z Chyňavy

25.3.1662 Máří Magdalena Beránková z Červeného Újezda

26.3.1662 Jiří neznámých rodičů ze zámku v Červeném Újezdě

8.4.1662   Anna Barbora neznámých rodičů z Unhoště

20.4.1662 Alžběta Koubová z Unhoště

1.5.1662   Veruna Fučíková z Unhoště

21.5.1662 Veronika Kohoutská z Dolan

28.5.1662 Kateřina Jandová z Unhoště

8.6.1662   Vít Mikoláš z Unhoště

9.6.1662   Alžběta Roubalová z Unhoště

13.6.1662 Kateřina Tomášková z Unhoště

17.6.1662 Justina Lidmila Tintěrová z Velkého Přítočna

17.6.1662 Jan Procházka z Malého Přítočna

22.6.1662 Anna Kořínská z Lidic

Vypovídací hodnota matričních zápisů o křtech od faráře Jana Jindřicha Ottycha z Dobřan je po celou dobu v podstatě stejná a můžete si o ní udělat obrázek třeba ze zápisu o prvním křtu z Braškova Kdo byl Jan Cester? .

Zajímavostí této části matriky je, že mezi zápisy o křtech je na sc.12 až 14  uveden inventář unhošťského kostela k 26.1.1662 a dary farníků v letech 1660 až 1663. Dává to obrázek o postupné obnově unhošťského kostela a církevního života.