Ing. Jiří Horník – 11. stránka

Matrika zemřelých 1. část

Po delší době se vracíme do období 17. století na Unhošťsku. O počátcích dochovaných matričních zápisů jste se mohli dozvědět například v článcích 360 let unhošťských matrik , První pokřtění v Unhošti , Jan Jindřich Ottych z Dobřan – 1. část , Jan Jindřich Ottych z Dobřan – 2. část .

V článku První unhošťská matrika v 17. století – 1 jsme se v závěru zmínili o tom, že koncem 17. století se v unhošťských matričních knihách, kromě zápisů o křtech a oddavcích, začaly objevovat i záznamy o úmrtích. V ideologii katolické církve hraje pro věřící významnou úlohu vidina očištění a posmrtný vstup do nebeské blaženosti, jako příjemnější alternativa před hrozbou pekla, kterého si za pozemského života obvykle užili dost. Církevní pohřeb pak navazoval na v matrikách zaznamenávané svátosti narození a oddavků. V průběhu doby se v zápisech kladl větší či menší důraz na zbožnost nebožtíka a poskytnutí svátosti smíření a svátosti nemocných podle současné terminologie.

Na několika zápisech z knihy zemřelých si ukážeme vývoj společnosti a pohřebnictví na Unhošťsku v závěru 17. století. Pro zpřístupnění matričních zápisů širší veřejnosti jsou originály doplněny přepisem. Editace zápisů je většinou doslovná, ojediněle přepis vystihuje jen podstatu sdělované informace. Originální záznamy jsou dostupné na stránkách Státního oblastního archivu v Praze, název matriky a číslo scanu je součástí textu přepisu.

Zápisy o zemřelých začínají v matrice Unhošť 01 v únoru 1677. Jsou dosti stručné a často se zemřelí nedají zařadit ke konkrétnímu rodu.

V té době se pohřbívalo v Unhošti na starém hřbitově v prostorách kolem kostela, ohrazených hřbitovní zdí, zbouranou až v roce 1821. Postupem času se jeho kapacita zaplňovala a podle císařského patentu z roku 1784 se na něm již pohřbívat nesmělo. Již v 17. století existoval na severní straně u kaple sv. Barbory nový hřbitov (v té době „za městem“). Nový krchov se později uváděl i jako „velký“. Významné osoby byly pohřbívány přímo v kostele. Více podrobností o historii hřbitova v Unhošti najdete v publikaci Monografie města Unhoště, kterou sepsal učitel František Melichar v roce 1888.

Matriční zápisy o zemřelých po květnu 1678 až do roku 1686 byly zničeny, o čemž se zmiňuje místní farář v tomto zápisu:

V důsledku té nenahraditelné ztráty údajů chybí i spolehlivý pramen o tom, jak hluboce zasáhla unhošťskou farnost epidemie moru z roku 1680, která zasáhla celou Evropu. V samotném městě prý měla 111 obětí, což byla tehdy asi čtvrtina obyvatel. Kolik lidí zemřelo v okolních vesnicích však nevíme.

Z tehdejších zápisů o pohřbu se často dozvíme i řadu podrobností, které se během následujícího století ze záznamů postupně vytrácely.

Další zajímavé zápisy z unhošťských knih zesnulých, které napoví mnoho i o duchovním a civilním životě obyvatel budou zveřejněny v několika následujících článcích.

U Dubu

Na dvacet let starém snímku, v jehož středu je mohutný dub, který dal lokalitě Braškova jméno, je zachyceno počáteční stádium výstavby v celé ulici.

Původní místy podmáčené pozemky, na kterých se dařilo i orobinci, se díky péči a investicím stavebníků postupně zkrášlovaly a dnes již do úplného zastavění celé ulice mnoho nechybí. Na rozdíl od sousední lokality kolem ulice Budovatelů si obyvatelé ulice U Dubu vytrpěli dvě desetiletí potíží s dopravou po nezpevněné vozovce, vyšperkované nesčetnými výmoly.

Snad jen několik zasvěcenců zná pravé důvody, kvůli kterým „obecní bozi“ nebyli nakloněni důstojnému přístupu do míst, která se již dávno mohla stát výstavní skříní Braškova pro místní i pro projíždějící cykloturisty. Přednost dostávaly stavby s lepším investičním vyžitím, jednou z nich byl i často propíraný chodník za 14 milionů Kč – více např. Lávka nad propastí po půl roce . Po dvaceti letech se konečně těch pár milionů v deficitním rozpočtu obce a dotacích našlo a letos byla stavba vozovky realizována. Celkový dojem je pěkný.

Jak je to v Česku běžné, už ani s pomocí zahraničních dělníků nebylo dílo odvedeno v termínu podle smlouvy a laskavostí obce musela být lhůta pro dokončení dodatkem prodloužena. Slavnostní otevření nové komunikace vyhlásila obec Braškov na den 26.7.2021 v 15 hodin. Něco se ale zadrhlo a ještě po slavnostním otevření je zakázáno dopravní značkou do ulice vjíždět, což jak je u nás běžné, nikdo nerespektuje. S tím počítají i odborníci na dopravní značení z prováděcí firmy, a tak je raději za zákazem vjezdu všech vozidel i ta značka práce na silnici a třicítka, i když tam už nikdo nepracuje ani „jakoby“ nejezdí. To už patří k folklóru dopravního značení v Čechách. Ty značky se investorovi naúčtují a občani to rádi zaplatí.

Chybička se vloudila i v umístění osvětlovacího tělesa do koruny stromu, ale i za to se platí.

Nejen vadou na kráse je i pozapomenutý nevyužitý stavební materiál v lese Na Skalce, který již měl být podle smlouvy o dílo zajisté odstraněn.

Obec Braškov jistě využije sankční ujednání ve smlouvě a bude hájit zájmy občanů, za jejichž peníze bylo dílo vybudováno. Každý z nich, včetně nemluvňat v tom má přes 6000 Kč. Odborníci ze stavební komise a Kontrolní výbor obce o tom jistě budou informovat v Braškovských novinách a budou schopni zodpovědět dotazy občanů na příštím veřejném zasedání zastupitelstva obce Braškov. Snad to nezkomplikuje námluvy zahraniční firmy Swietelsky s nějakou českou stavební firmou.

Braškovské kroniky – 16. část – 1932

V poslední části druhé braškovské Pamětní knihy se můžete seznámit s událostmi roku 1932. Kronikář František Nádvorník jej označil rokem bídy a strádání. Vrcholila velká hospodářská krize a mezi braškovskými obyvateli bylo až 100 nezaměstnaných. Vyplácené státní podpory nestačily na život v důstojných podmínkách. Možnosti obce v pomoci občanům v nouzi spočívaly převážně v organizaci nouzových stavebních prací s omezeným přivýdělkem. Přes hospodářskou krizi pokračovala poměrně rozsáhlá výstavba rodinných domů a vzniklo mnoho nových stavebních parcel ve všech třech částech obce, pokračovala elektrifikace a budování veřejného osvětlení. Obec Braškov se zapojila i do přípravy výstavby nové školy v Unhošti.

Epidemie spály a záškrtu si vyžádala v obci dvě dětské oběti.

Tradičně je komentováno počasí ve smyslu, že jeho průběh neodpovídá představám pro dané roční období. Mnoho dalších zajímavostí z roku 1932 se můžete dočíst v „černé kronice“ a na dalších stránkách od 261 do 287 druhé Braškovské kroniky:

R Str. 261-287 Rok 1932

Neinformační válka

Po delší době se na tomto webu objevuje po řadě příspěvků z historie obce něco aktuálnějšího. Inspiraci přinesla diskuse na 13. veřejném zasedání zastupitelstva obce Braškov, které se konalo dne 28.6.2021 v přírodním divadle Na Háji. V neozvučeném rozlehlém prostoru bylo více slyšet zpěv ptactva a hluk letadel, nežli projevy zastupitelů a občanů. Budu se proto věnovat jen jednomu diskusnímu příspěvku, který řečníky vybudil k hlasitějšímu projevu.

U vedení obce jsou oblíbené investiční projekty v řádech desítek milionů Kč, o nichž se předem dozvíte jen na jedné řádce v programu rozvoje obce. Na obecním webu je v projektech uváděn „Psí útulek“, který ani k obci nepatří. Jinak ani čárka o záměrech utratit přes sto milionů Kč z obecního rozpočtu a dotací. Občané si na to zvykli. Běda těm, kdo se na něco zeptá, mohu vám vyprávět.

Příkladem může být realizace projektu Chodník Braškov Valdek – Velká Dobrá za 14 milionů Kč. Psali jsme o něm již několikrát, např. v článku Lávka nad propastí po půl roce a několika dalších. Zhruba polovina chodníku vede v katastru Braškova, zbytek patří do obce Velká Dobrá. Ta však do něj investovala 0 Kč. Jak by pak mohly zbýt peníze na opravy ulic uvnitř obce? Proto jsme se dozvěděli v červnových Braškovských novinách, že se opět odkládá rekonstrukce ulice V Zátiší (1,11 mil. Kč), V Dubinách i U Sběrného dvora za pouhých 0,357 mil. Kč. Ty velké akce lákají vedení obce víc, teď bude jistě na řadě chodník do Družce za 15 milionů a do Horního Bezděkova za 20 milionů Kč.

Stejně jako si současné vedení obce nepotrpí na drobné opravy, nevyžaduje striktně ani plnění závazků vyplývajících z neplnění dohodnutých podmínek. Smlouva o dílo se stává cárem papíru, vždy se najde nějaký důvod, proč neuplatnit předepsané sankce, které jsou stanoveny kvůli dodržení soutěžních podmínek mezi uchazeči o zakázku.

Jen na úvod si udělejte obrázek o tom, jak dílo za 14 milionů Kč probíhalo. Smlouva o dílo byla uzavřena 16.10.2017 s tím, že hotovo bude do 15.10.2018. Podle projektu to byla práce na 3 měsíce. Ve smlouvě je deklarováno, že zhotovitel má řádné vybavení, zkušenosti a schopnosti, aby dílo dokončil řádně a včas podle smlouvy. Jinak mu hrozí sankce. Ještě v květnu 2019 se nekoplo. Jak to vypadalo na stavbě v říjnovém týdnu, kdy už měla být hotová, vidíte zde:

Rada Obce Braškov dne 15.10.2018 souhlasila s prodloužením termínu dokončení díla do 30.11.2018, čímž se obec připravila o náhradu škody za nedodržení termínu ve výši cca 800 tisíc Kč. Jak dokládá následující obrázek, ještě v únoru 2019 nebylo zcela hotovo, vedení obce se to ale docela líbilo, zase žádnou sankci podle smlouvy neuplatnila.

Jestli se vám zdá v pořádku, že se takto vedení obce chová k hospodaření s obecními prostředky, tak ani dál nečtěte, běžte mu poděkovat a jistě dostanete nějakou „trafiku“.

Loni to vedení obce vylepšilo ještě tak, že se předem zřeklo náhrady škody, která by vznikla, kdyby se prokázalo zavinění z porušení smlouvy. Několik dní potom policie případ odložila. Proč se v tom šťourat, když by stejně nikdo nic nechtěl. To už se mi zdálo příliš, tak jsem v říjnu 2020 podle informačního zákona požádal obec o příslušné doklady, jak to vlastně bylo. A to je začátek té neinformační války, jak to udělat, aby se nikdo z občanů nic nedozvěděl.

Na podání informace má obec podle zákona nejvíce 15 dní. Žádost o poskytnutí informace převzala obec 21.10.2020. Když se dlouho nic nedělo, zaurgoval jsem vydání informace zákonnou cestou 11.11.2020, to už ale asi žádost skončila hluboko v obecním? trezoru. Podle starého pořekadla se špinavé prádlo pere doma, tak jsem se nejprve obrátil v lednu 2021 na Kontrolní výbor obce Braškov s podnětem, aby prověřil správnost postupu při vyřizování té žádosti o informace. Jestli to nevíte, předsedkyní kontrolního výboru je zastupitelka Štěpánka Pilátová a členy Petr Štěpán a ing. Miloslava Vostrá. Opět následovala pauza bez odezvy a po několika urgencích a téměř půl roce se předsedkyně Kontrolního výboru dne 28.6.2021 vyjádřila takto:

velice Vám za Váš podnět děkujeme. Při případné kontrole  dodržování právních předpisů ostatními výbory a obecním   úřadem jej náležitě zohledníme a naši pozornost zaměříme  rovněž na kontrolu dodržování povinností plynoucích ze    zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím,                                                         ve znění pozdějších předpisů.

To už se konalo výše zmíněné veřejné shromáždění, tak autor tohoto článku vznesl dotaz. Kdo neznáte obsazení na jevišti, tak mým „kádrovákem“ v modrém tričku je místostarosta ing. Petr Vacek, v trůnu pololežící je starosta obce Braškov ing. Vladimír Dráb a u pódia tlumila vášně aktérů zastupitelka ing. Miloslava Vostrá, která je jako poslankyně z Parlamentu ČR na ledacos zvyklá:

Tak jste viděli, jak to vypadá, když někdo sáhne na jejich bábovičky. To pískoviště, ze kterého se tu buduje, je ale obecní a představitelé obce se musí z jeho užívání zodpovídat občanům. Z médií jsou známy případy, kdy si různí rozkradači veřejných peněz nahrabali zlaťáčky do svých měšců a většinou to bylo z absence veřejné kontroly. Tomu kromě příslušných orgánů, které jak je vidět nejsou příliš akční, mohou zabránit i občané uplatňováním svých práv a účastí na správě společných statků. Tu válku za neposkytování informací zahájilo vedení obce porušováním zákona a nyní se snaží přenést zodpovědnost na někoho jiného s použitím výhružek, pomluv a neurvalého jednání před veřejností. Připomíná to středověkou inkvisici, dostal jsem se i do klatby. Takové zastrašování tazatelů je snad už stabilním nástrojem zastupitelstva, připomeňte si to třeba v článku Necenzurovaný zápis 3.část .

Jelikož Kontrolní výbor nekonal, obrátil jsem se na dozorový orgán, který konstatoval, že obec porušuje zákony. V úřední řeči si to můžete přečíst zde. A jestli si uvědomujete, že nedodržování zákonů a utajování věcí veřejných je mimo jiné i podhoubím korupce, snad budete souhlasit, že takové jednání není přípustné pro zastupitele obce a je nutné proti tomu vystupovat.

A jak to bylo s tím urychleným vzdáním se náhrady škod? Pan Vacek tvrdil, že se případných náhrad nikdo nevzdal, dokument říká nenavrhuji. Je to vzdání se náhrady nebo její uplatnění?

Tak si vyberte. Nelže nám snad někdo? Jaký má to zatajování informací důvod? A kdo tu porušuje zákony?

Braškovské kroniky – 15. část – 1931

V úvodu zápisů z roku 1931 se kronikář František Nádvorník pozastavuje nad rozdílem cen výkupních a prodejních u základních zemědělských produktů a vlivu dovozu obilí ze zahraničí na místní zemědělce. Je z toho vidět, že dnes jsme na tom téměř stejně, jako před devadesáti lety, včetně uváděného zdražování potravin.

Životní úroveň obyvatel Braškova do značné míry ovlivňovaly platy horníků, které přes zvyšování produktivity práce klesaly. O rozvírání sociálních nůžek svědčí i zmínka o boji silničních dělníků za vyšší platy.

Výlov rybníka se v současné době od tehdejších dob výtěžností moc neliší, jen sítě už rybáři nemají.

Černá kronika barvitě popisuje řadu dopravních nehod a dalších lidských tragédií, dotýkajících se braškovských občanů. Ve vsi řádil záškrt a tyfus s oběťmi na životech.

Kronikář ještě netušil, že rozmary počasí jsou způsobeny klimatickou změnou. V březnu byla v důsledku velkého sněžení na několik dní zastavena autobusová doprava přes Kožovku do Kyšic.

Rozrůstání místní populace je v roce 1931 ilustrováno sedmi úmrtími a 17 narozenými.

Jistě by bylo zajímavé si vyslechnout dvě přednášky o Sovětském Rusku, konané v březnu 1931 za účasti 60 + 15 osob.

Roční záznam je zakončen rekapitulací výsledků obecních voleb.

Originální zápis v braškovské kronice o roku 1931 si můžete přečíst zde:

P Str. 217-260 Rok 1931

Braškovské kroniky – 14. část – 1930

Jak jsme již uvedli v článku Braškovské kroniky – 1.část , kronikář František Nádvorník dopisoval v roce 1930 události předchozího desetiletí zpětně. Přesto se mu podařilo shromáždit řadu informací, cenných pro vytvoření obrazu života v Braškově té doby. Od roku 1930 se kvalita zápisu dostala na novou úroveň s ještě většími podrobnostmi. Kronikáři jistě promineme občasné gramatické chyby, ale jeho vyjadřovací a dokumentační schopnosti přesahují to, co bychom očekávali od prostého dělníka se základním vzděláním.

Hned z první strany zveřejňovaného výňatku z kroniky je patrno, jak se za necelé století život v Braškově změnil. Na žito, oves a řepu na polích již takřka nenarazíte, zato řepku neznali. Nové generace už ani neuvidí staré odrůdy žita, které dosahovaly výšky přes 2 metry. Kování koní a vozů dnes nahradilo přezouvání pneumatik automobilů. Dělnice si za den nevydělala ani na jednu podkovu – no, koně stejně neměla. Struktura uváděných základních potravin zásadní změny nedoznala, proti současnosti samozřejmě chybí cizokrajné ovoce. Jen ti dříve narození ještě pamatují nakládaná vápenná vejce, dnes se na stůl obvykle dostanou jen ta čerstvá (nebo z mrazíren)? Porovnání výdělků a cen potravin a nemovitostí v té době by stálo za hlubší zkoumání.

Kromě krize hospodářské čiší z textu kroniky i krize politická. Školní děti doplatily na nedostatek peněz v obecním rozpočtu krácením podpory na školní potřeby. Čtyři hostince měly také ekonomické problémy a po zdražení piva byli hostinští vyšetřováni četnictvem v Unhošti. Z padesáti nezaměstnaných jich 34 dostalo od obce práci při kopání nového rybníka na Valdeku. Byly vypláceny podpory a příspěvky z chudinského fondu.

Za každou řádkou se skrývají další příběhy. V kapitole Domovské právo je zmíněno jeho přiznání paní Františce Kamešové, osoby s nevšedním příběhem, patřícím spíše do kroniky braškovských rodů. Stručně zde uvedu jen to, že Františka pocházela z Velké Dobré, kde po otci získala právo domovské. Od dívčích let byla služkou na statku Opltů v Braškově 29 a s o šestnáct let starším jejich selským synkem měla šest nemanželských dětí. Ten odešel do Velké války a zahynul údajně v Albánii kolem roku 1917. Majetek byl připsán jeho družce. Tak až po předepsaných 10 letech získala Františka Kamešová a její nezletilé děti domovské právo v Braškově.

V kronice jsou dále podrobně popsány nehody, neštěstí i nemoci. I v roce 1930 byla v obci Braškov karanténa kvůli výskytu záškrtu, postihujícího děti.

Mnoho dalších zajímavostí se dočtete v následující části fotokopie z originálu druhé braškovské kroniky, uložené v SOkA Kladno. Určitě to stojí za přečtení, zamyšlení a porovnání se současnou krizí:

O Str. 170-216 Rok 1930

Braškovské kroniky – 13. část – 1926 – 1929

Na stranách 126 až 169 druhé pamětní knihy Braškova popisuje kronikář František Nádvorník širokou škálu událostí z obce a nejbližšího okolí a zmiňuje se i politickém vývoji v republice. V letech 1926 až 1929 se mezi událostmi začínají objevovat průvodní jevy moderní doby, jako jsou četné dopravní nehody, pády létajících aparátů, vzrůstající sociální napětí, hornické stávky. Výstavba silnic i komunálního hřbitova v Malém Přítočně probíhá za vzájemné součinnost zúčastněných obcí a spravedlivém rozdělení nákladů mezi nimi. Pokračuje modernizace domů i budování nových, jsou zakládány další ulice.

Kronikář zaznamenal podrobně i průběh důlního neštěstí, jehož byl očitým svědkem. Oběť závalu na dole Max v Libušíně se stala prvním pohřbeným na novém hřbitově.

Cenová politika prodejců do dnešní doby nedoznala změn. Tehdejší zavedení pivní dávky (daně) 5 haléřů z litru si hospodští promítli do ceny litru piva jeho zdražením o 20 haléřů.

Mnoho dalších zajímavostí se dočtete v originále druhé braškovské kroniky:

N Str. 126-169 Rok 1926-1929

Braškovské kroniky – 12. část – 1921 – 1925

V další části braškovské kroniky jsou na stranách 97 až 125 uvedeny zajímavé pasáže o pokračujícím stavebním rozvoji v Dukelské ulici a na Valdeku i Toskánce, později pak parcelace 26 stavebních pozemků V Podlískách a nynější ulici Brigádníků. Byly přijaty plány na elektrifikaci obce a přes odpor některých občanů se pokročilo blíže k realizaci. Z politických událostí stojí za pozornost, že byla za tři roky existence republiky u moci již šestá vláda. Ve volbách do zastupitelstva obce dominovali komunisté a nepronikla tam žádná žena. Pravidelné schodky obecního rozpočtu se řešily přirážkami k daním. Mnoho dalších zajímavostí z historie obce ve dvacátých letech 20. století se dozvíte z originálních zápisů kronikáře Františka Nádvorníka:

M Str. 97-125 Rok 1921-1925

Braškovské kroniky – 11. část – 1919 – 1920

Dozvuky Velké války a vznik nové Československé republiky se odrazily v obsahu zápisů Braškovské kroniky. Události sice byly dopisovány zpětně až po několika letech, tím přesvědčivěji snad vystihují charakter doby a některé z nich si zasluhují okomentovat.

Celý obsah kroniky z let 1919 až 1920 najdete zde:

L Str. 89-96 Komunální zápisy 1919-1920

Poválečná bída s sebou přinášela i přes vyplácenou chudinskou podporu rostoucí počet krádeží hospodářských zvířat i polních produktů. Obec zřídila na několik měsíců nočního hlídače, hutníka Václava Čermáka *1882, který později dělal hlídače jen ve dvoře. Ten však celou obec neohlídal. Ztrácela se drůbež a třeba i celá prasata. V roce 1918 udělali četníci dluh v hostinci pana Kukelky (U Lípy, nyní MŠ), který obec uhradila.

Obecní volby s převahou vyhrála strana Sociálně demokratická se starostou Štěpánem Stádníkem, bratrem Václava Stádníka, který se stal tajemníkem komunistické strany v Kladně, a tak obec přišla po několik let o vedení pamětní knihy.

S poválečným kritickým stavem v zásobování obyvatelstva potravinami a dalšími komoditami souvisela obcí zřízená aprovisační komise a komise chudinská.

Kronika se zmiňuje o získaném domovském právu pro Vojtěcha Slezáka (nar. 1881). Ten se sice narodil v Braškově, ale domovské právo měl po otci, který se narodil v Praze. Stejně tak jeho žena, braškovská rodačka Marie Stůjová vyvdala pražské domovské právo po manželovi. Stejně na tom bylo i jejich pět nezletilých dětí. Teprve v roce 1919 je obec braškovská přijala za své, čímž jim zaručila nerušený pobyt a chudinské zaopatření. Podobně na tom byla rodina Václava Luce a Františka Luce, kteří pocházeli z Velkého Přítočna. Institut domovského práva byl uplatňován až do roku 1948.

Stavební rozvoj Braškov teprve čekal v pozdějších letech. V roce 1919 se vybudovaly jen nové chlévy u č. p. 7, což byl tehdy ovčín (později poklasárna), patřící právě znárodněnému velkostatku, sídlícímu v č. p. 17. Podrobnosti k číslování domů v té době byly uvedeny v článku Braškovské kroniky – 9. část – domy a usedlosti 1919 .

V roce 1920 je zaznamenána kronikářem nemoc dobytka. Šlo tehdy o kulhavku, která zasáhla celý kraj. Zmiňují se o ní i kronikáři blízkých obcí. Zrodil se dnešní rybník na Valdeku, vybudovaný jako požární nádrž. Významným počinem bylo založení obecní knihovny.

V prodejích majetku si zasluhuje pozornost přepis vlastnictví majetku ve válce zahynulého Antonína Oplta (více na Stoletá výročí ) na jeho dlouholetou družku a jejich nemanželské děti. To však více spadá do kategorie popisu osudů braškovských rodů.

Braškovské kroniky – 10. část – písmáci

Druhá Braškovská kronika líčí na straně 78 – 88 události z let 1877 až 1919, jak je zaznamenal ve svých pamětech braškovský občan František Holler. Jeho paměti jsou historicky cenné. Položil základ pro budoucí strukturu místních pamětních knih (kronik). Najdeme v nich jak zprávy o počasí v průběhu roku, tak i zmínky o živelních pohromách. Velkou pozornost věnoval i požárům v Braškově a blízkých obcích. Zaznamenal i přepadení, hospodské rvačky, vraždy a sebevraždy. Popsal i krádeže, které se rozmohly zejména v době války. Válečná doba s sebou přinesla i události spojené s italskými uprchlíky, vystěhovanými z oblasti Rakousko – italské fronty, kteří pobývali i v Braškově v letech 1916 až 1919. Zápisky Františka Hollera značně obohatily druhou pamětní knihu Braškova, celé znění najdete zde:

K Str. 78-88 Holler 1919

Některé události, zmíněné Františkem Hollerem, byly podrobněji popsány i v dalších publikacích, pojednávajících o historii Braškova a okolních obcí. Doporučuji například přečtení publikací, na jejichž zpracování se významně podílel Miroslav Oliverius. Kromě již dříve zmiňovaných je to v roce 2009 obcí Doksy vydaná kniha „Památce vysídlenců z údolí Ledro“ nebo „Stalo se v Dobrejch …“, vydaná roku 2015 obcí Velká Dobrá.

Kronikář František Nádvorník dopisoval druhou braškovskou pamětní knihu retrospektivně v roce 1930. Dopustil se tak některých zjednodušení, která se týkají i osoby písmáka Františka Hollera. Ten se sice narodil v roce 1851 v Praze U Apolináře jako nemanželské dítě, ale ještě před dovršením plnoletosti byl havířem, žil na Valdeku č.p. 43 (později i v 35) v domě u Ševčíků i se svou manželkou Annou, rozenou Portovou roku 1848 u Kolína. Měli spolu syna Josefa *1873 (ještě nemanželského, narozeného v Unhošti) a Františka *1875. Od toho druhého asi František Nádvorník získal uváděné zápisky, protože František Holler *1851 zemřel již před rokem 1908. Proto později zaznamenané události až do roku 1919 zřejmě zapsal jeho syn. Nijak to však nesnižuje jejich význam pro braškovskou historii.