Volby 2022 staronoví kandidáti

V předchozím článku Volby 2022 – kandidátky jste se seznámili s šedesáti jmény uchazečů o post zastupitele obce Braškov. Třináct z nich mělo zodpovědnost za směřování obce již v končícím čtyřletém volebním období. Je tedy na místě se věnovat tomu, jak si jako zastupitelé vedli.
V obci bylo vykonáno mnoho dobré práce, přehled úspěchů však přenechme oficiálnímu zpravodaji Obecního úřadu, kterým jsou Braškovské noviny a jistě i webovému portálu obce. 
Z pohledu řadového občana, který se zapojoval do dění v obci, vám předložím názory na činnost staronových kandidátů na zastupitele. Půjde o několik epizod z jejich veřejného vystupování a činnosti, kterými se asi zrovna chlubit nebudou. Umožní vám to doplnit si o nich obrázek o jejich skutečném vystupování při hájení demokracie  a tím i vašich zájmů jako občanů obce. 
Obec je spravována zastupitelstvem. Práv a povinností se zastupitel ujímá složením slibu: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji na svou čest a svědomí, že svoji funkci budu vykonávat svědomitě, v zájmu obce a jejích občanů a řídit se Ústavou a zákony České republiky.“
Čest a svědomí jsou pro mnoho současníků pojmy dosti abstraktní a nepraktické, často jsou jim bližší prospěch a zisk. Když se na vedoucí místa dostanou bezohlední egocentričtí manipulátoři, boří demokracii a směřují k totalitě, která je pohodlným prostředím pro prosazování jejich osobních zájmů. Málokdo se jim dovede postavit. A jak si v tom vedli vás zastupující sousedé?

Demokracie je diskuse a k diskusi zastupitelů s občany slouží i veřejná shromáždění zastupitelstva Braškova, konaná přibližně jednou za tři měsíce. Někteří lidé však nesnášejí kritiku a nejsou schopni vyslechnout  jiný názor, natož jej respektovat. Proto se diskusi brání a snaží se ji potlačit třeba i nelegálními cestami. Když se takové způsoby stanou běžnou praxí, nezbývá, nežli se proti tomu postavit. Pokud se jich dopouští starosta obce, měli by zareagovat zastupitelé. Je jejich ostudou, že to nedělají a dodržení zákonů musí vymáhat řadový občan. Jeden z takových případů byl zdokumentován i odborem kontroly MV ČR, který konstatoval, že obec Braškov porušuje zákon o obcích tím, že neumožňuje diskusi (více na výpisu z šetření Ministerstvo vnitra ČR výpis závěrů . Na další hříchy obecních zastupitelů upozorňoval například i článek Neinformační válka
O postoji jednotlivých zastupitelů k demokratickému přístupu jednání s veřejností a jejich odolnosti proti manipulaci vypovídá například videozáznam z části 5. veřejného zasedání zastupitelstva obce Braškov, ve kterém starosta dal hlasovat o nákupu stativu, aby se mohli nahrávat diskutující občané. On se totiž v rámci snahy o eliminování opozičních názorů snažil diskutujícího zastrašit tím, že si jej ze vzdálenosti asi jednoho metru nahrával na svůj mobil. (Celý záznam 5. veřejného zasedání zastupitelstva Braškova si můžete přehrát v článku 5. veřejné zasedání – video ). Dříve pořízené záznamy  veřejných projevů starosty jej totiž usvědčovaly ze lží (např. Svatozář nebo lhář?), což ohrožovalo jeho gloriolu světce, působícího pro dobro obce, ve které vlastně ani nebydlí. Starosta Braškova Ing. Vladimír Dráb, jako evidovaný tajný spolupracovník STB projevil schopnost manipulace i s hlasy zastupitelů. Nejenže pro svůj návrh započítal i hlas nepřítomného zastupitele Stádníka, ale nátlakem a opakovaným hlasováním si vynutil souhlas nerozhodných zastupitelů.  Nyní si prohlédněte ten krátký videozáznam z hlasování o nákupu stativu. Pro ty, kteří přítomné zastupitele obce neznáte, uvádím zasedací pořádek:

V čele stolu sedí starosta Ing. Vladimír Dráb. Vpravo v bílém tričku je místostarosta obce Ing. Petr Vacek, vedle něj Ing. Miroslav Doksanský, Bohumil Bečka, Petr Štěpán, volné místo patřilo Pavlu Stádníkovi, který před několika minutami zasedání opustil, ale jeho nehlas byl započítán jako souhlas, poslední vpravo je Jiří Peták, který se jako jediný nenechal zmanipulovat nesmyslností návrhu. Zleva od starosty odzadu sedí Tomáš Votava, Ing. Jiří Kolrusz, Štěpánka Pilátová, Ing. arch. Kateřina Dolejšová, MUDr. Ilona Konečná a JUDr. Daniel Viduna.

Průběh hlasování je karikaturou samostatného rozhodování zastupitelů, čest a svědomí je zřejmě netrápí. Počáteční souhlas s návrhem projevili ti nemyslící skalní obdivovatelé starosty. Rozumnější projevili zdrženlivost, zřejmě si uvědomovali nesmyslnost návrhu. Rychle ale podlehli nátlaku a ruku raději zvedli. Směšně působí váhavost advokáta Viduny, který je v čele nové kandidátky Sdružení nezávislých kandidátů Česká vesnice. Ani on nevydržel nátlak, ale ruku zvedl jen symbolicky tak „napůl“. Říkají si nezávislí kandidáti a nechají se vodit jako loutky.

 

 

Volby 2022 – kandidátky

Tak nás čekají další komunální volby. Do zastupitelstva obce Braškov budeme ve dnech 23. a 24. září 2022 vybírat z šedesáti zaregistrovaných kandidátů patnáct, o kterých budeme doufat, že budou v mezích zákonů ČR  usilovat o dobro obce a více než tisícovky jejích občanů. V určeném termínu se pro volby v Braškově zaregistrovala čtyři sdružení nezávislých kandidátů. Obdobně jako v předchozích volbách v roce 2018 jsou to:

Česká vesnice
Hasiči Braškov
Sportovci Braškov
Ženy – Braškov – Rodina

Ubyla kandidátka Komunistické strany Čech a Moravy, která v Braškově v roce 2018 propadla a získala jen jeden mandát. Někteří její tehdejší zástupci migrovali do současných SNK. Poslední volby s přehledem vyhrálo sdružení Česká vesnice s osmi mandáty před Hasiči, Sportovci a Ženami se dvěma mandáty. Zastupitelé ze sdružení Česká vesnice tak udávali pod vedením starosty Ing. Vladimíra Drába tón obecní politice. V příštím článku podrobněji kriticky rozebereme činnost jednotlivých současných zastupitelů, které vesměs najdete i na soupisce pro volby 2022:

Česká vesnice

1.
JUDr. Daniel Viduna

38 let, advokát, Braškov

2.
Ing. Petr Vacek

63 let, podnikatel, Braškov

3.
Ing. Monika Randáková, Ph.D.

56 let, vysokoškolský učitel, Braškov

4.
Ing. Michal Weber

37 let, stavební inženýr, Braškov

5.
Petr Štěpán

62 let, podnikatel, Braškov

6.
Bohumil Bečka

67 let, důchodce, Braškov

7.
MUDr. Ilona Konečná

49 let, lékař, Braškov

8.
Hugo Laitner

52 let, IT technik, Braškov

9.
Martin Fryc

50 let, pilot, Braškov

10.
Ing. Miloslava Vostrá

57 let, účetní, Braškov

11.
Michal Havlík

52 let, podnikatel, Braškov

12.
Jana Knoblochová

79 let, důchodce, Braškov

13.
Věra Přibylová

83 let, důchodce, Braškov

14.
MUDr. Ladislav Svoboda

83 let, důchodce, Braškov

15.
Ing. Vladimír Dráb

58 let, podnikatel, Braškov

Hasiči Braškov

1.
Tomáš Votava

51 let, správa obce, Braškov

2.
Pavel Stádník

58 let, správa obce, Braškov

3.
Radek Fuit

41 let, správce areálu, Braškov

4.
Petr Jelínek

53 let, státní zaměstnanec, Braškov

5.
Ing. Vladimír Chalupa

49 let, manager, Braškov

6.
Bc. Monika Burdová

42 let, VSČR Praha Ruzyně, Braškov

7.
Jakub Koňařík

47 let, OSVČ manager, Braškov

8.
Martin Kalenda

39 let, technik, Braškov

9.
Pavel Burger

47 let, správa obce, Braškov

10.
Hynek Holer

47 let, OSVČ, Braškov

11.
Jan Skopový

53 let, OSVČ programátor, Braškov

12.
Milan Špaček

52 let, elektrikář, Braškov

13.
Petr Vrtík

47 let, autoklempíř, Braškov

14.
David Střeska

52 let, obsluha tiskacích strojů, Braškov

15.
Ing. Michal Ondráček

39 let, specialista transformace sítí, Braškov

Sportovci Braškov

1.
Miroslav Doksanský

69 let, důchodce, Braškov

2.
Jiří Peták

48 let, obchodní ředitel, Braškov

3.
Michal Bach

42 let, tiskař, Braškov

4.
Jaroslav Šíma

46 let, dispečer, Braškov

5.
Jakub Fuit

38 let, podnikatel, Braškov

6.
Radek Tomáš

38 let, stavbyvedoucí, Braškov

7.
Michal Piešťanský

38 let, operátor, Braškov

8.
Tereza Piešťanská

37 let, vykonavatel, Braškov

9.
Petr Zahrádka

46 let, státní zaměstnanec, Braškov

10.
Martin Veselý

45 let, administrativní pracovník, Braškov

11.
Václav Šmíd

64 let, ekonom, Braškov

12.
Zdeněk Malec

63 let, elektromechanik, Braškov

13.
Karolína Vidunová

33 let, fyzioterapeut, Braškov

14.
Mariana Petáková

18 let, student, Braškov

15.
Tereza Petáková

43 let, podnikatel, Braškov

Ženy – Braškov – Rodina

1.
Ing. Arch. Kateřina Dolejšová

50 let, OSVČ, Braškov

2.
Bc. Simona Krpatová

53 let, finanční ředitel, Braškov

3.
Michala Špačková

45 let, asistent pedagoga, Braškov

4.
Ing. Lucie Vostrá

29 let, učitelka SŠ, Braškov

5.
Anna Pilátová

24 let, zástupce vedoucí recepce, Braškov

6.
Ing. Veronika Skořepová

35 let, rodičovská dovolená, Braškov

7.
Mgr. Martina Sochnová

49 let, ředitelka ZŠ, Braškov

8.
Ing. Jana Prchalová

43 let, zahradní technik, Braškov

9.
Bc. Šárka Koňaříková

46 let, administrativní pracovník, Braškov

10.
Miroslava Machová

55 let, asistent pedagoga, Braškov

11.
Lenka Šmídová

39 let, úřednice veřejné správy, Braškov

12.
Lenka Zábranská

46 let, manager plánování, Braškov

13.
Hana Chrobáková

51 let, OSVČ, Braškov

14.
Vladimíra Štěpánová

57 let, učitelka MŠ, Braškov

15.
Zuzana Malá

74 let, důchodce, Braškov

Na velkou obměnu zastupitelstva to zrovna nevypadá. Na kandidátkách chybí ze současných zastupitelů Ing. Jiří Kolrusz a Ing. Helena Vaitová.
Volitelná místa jsou obsazena současnými zastupiteli. Nenechte se zmást patnáctým pořadím současného starosty Ing. Vladimíra Drába. Sice se zmiňoval, že už kandidovat nehodlá, ale důvod může být zcela jiný. Nabízí se několik dalších možností:
1. Poslední na soupisce získá tolik preferenčních hlasů od skalních fanoušků, vazalů a naivních občanů, že poskočí na volitelné místo a posílí si ego.
2. Benzín podražil a dojíždění z Dolního Bezděkova je už nad jeho finanční možnosti.
3. Jako evidovaný tajný spolupracovník STB získal lukrativní nabídku spolupráce s některou nejmenovanou utajovanou službou.

🙂

 

 

 

18. století – úmrtí 02

Tento článek navazuje na události popisované unhošťskou matriční knihou úmrtí z počátku 18. století – 18. století – úmrtí 01 . V roce 1703 se zřejmě spásy duše v království nebeském nedočkala děvečka z unhošťského Čertova mlýna. Ten kdysi stál na Braškovském potoce a více se o něm dozvíte na hezkých stránkách o vodních mlýnech Čertův mlýn v Unhošti . V originále i přepisu zní zápis o jejím úmrtí takto:

Ani děti nevážených rodičů nestály za dlouhý zápis. 

Jde však o jeden z posledních záznamů v českém jazyce. Další zápisy jsou psány latinsky, i když se farář nezměnil. Zřejmě podlehl tlaku kurie, která vždy prosazovala zápisy v latinském jazyce, nesrozumitelnému převážné části obyvatelstva. Latina současně přinesla i zkomolení v zápisech některých jmen, předávaných jen ústně. Příkladem je příjmení známého braškovského ovčáka Kellera, zapsaného jako Khergl. Výslovnost obou jmen je podobná. 

Výše uvedený zápis je zajímavý tím, že úmrtí je zapsáno jako potrat a přesto byl zřejmě mrtvý plod pokřtěn porodní bábou. Je vidět, že do nebe se dalo dostat i přes vlivné rodiče, kterými tehdy ovčáci zajisté byli.

Výhodnými sňatky se níže uvedené nebožce podařilo docílit pohřbení přímo v kostele, což bylo vyhrazeno jen těm nejvybranějším (více Matrika zemřelých 3. část – kostel ) . Je možné, že zemřelá měla i kališnický původ.

Další zápis dokládá střet habsburských vojáků s Francouzi v roce 1713. Jedna z obětí skonala v Kyšicích. Zda tam byla dopravena ze vzdáleného bojiště, či šlo o místní potyčku, je spíše otázka pro odborníky, zabývající se vojenskou historií českých zemí. Z místních pramenů se mi dosud nepodařilo získat více informací.

Vojáci měli v okolí zřejmě své zimoviště, o čemž svědčí i pohřeb dítěte habsburského vojáka. Bylo běžné, že vojáci se přesouvali po bojištích i se svými rodinami.

Věčné válčení o dědictví mezi vládnoucími rody přineslo v první polovině 18. století do Evropy bídu. V některém z dalších článků si připomeneme nárůst počtu žebráků.

 

Braškov a STB

STB byla již dávno rozpuštěna, ale její způsoby myšlení a jednání stále přetrvávají zejména v myslích jejích bývalých agentů a spolupracovníků. Občas proniknou i do komunální politiky.

Tento článek je zařazen do rubriky Život v obci, snad by ale mohl patřit i do rubriky Historie, protože vypovídá zejména o událostech starších než 30 let. Dnešní střední a mladší generace občanů mají snad jen mlhavou představu o tom, jak působila Státní bezpečnost (STB) mezi lety 1948 a 1990, kdy byla rozpuštěna. Někteří z těch dříve narozených na to mají však dodnes nepříjemné vzpomínky, jak bude doloženo v příběhu pamětníků.

Státní bezpečnost tvořila jen menší část bezpečnostních složek státu, zato se „proslavila“ častým porušováním lidských práv občanů v minulém režimu. Ty nejkřiklavější případy porušování zákonů byly později odsouzeny, ale co vyšlo na povrch, byla zřejmě jen ta pověstná špička ledovce. Všeobecně se soudí, že do konfliktu se zákony lidskosti se nejvíce dostávaly složky STB bojující proti tzv. vnitřnímu nepříteli a kontrarozvědka včetně té vojenské. 

Po listopadové revoluci se proto kladl velký důraz na to, aby se do nově ustanovovaných orgánů státní správy nedostali občané zapojení v minulosti do činnosti STB a byl přijat Lustrační zákon. Bezúhonnost se musela prokazovat osvědčením, že občan nebyl zapojen do represivních složek napojených na STB. Tím procesem jsem sám prošel jako vedoucí pracovník Letecké služby Policie ČR, takže si můžete prohlédnout některé moje doklady, s tím související –Lustrace a letecký odznak
Fakta vás ovšem neochrání před pomluvami, které se hodí přestupníkům při potlačování bezúhonných kritiků jejich nekalého jednání. Zastánci skutečných bývalých spolupracovníků STB dovedou vyprovokovat i násilnou akci viz Speciální operace v Braškově, aby zakryli svoje porušování zákonů.

Těsně po listopadové revoluci se s oprávněným odsouzením nezákonností režírovaných STB svezla i vlna nechutě proti ostatním policejním složkám, zajišťujícím veřejný pořádek. Ty si však postupně obhájily svoje oprávněné působení ve společnosti. Avšak dodnes, zejména v kruzích majících problémy s dodržováním zákonů, přetrvávají útoky na policii, která jim dovede „šlapat na paty“. Často se o tom můžete přesvědčit v hromadných sdělovacích prostředcích.
Abychom však zůstali v Braškově, převyprávím vám jeden příběh, vyslechnutý v hospodě U Lípy. Nebyla to ale ta bývalá braškovská putyka v budově dnešní mateřské školky, ale ta na Kladně.

Na svá vojenská léta dvouleté základní služby na Unhošťsku vzpomínali dva postarší pánové. Z několika veselých historek mě zaujala ta, na jejíž konec nevzpomínali zrovna s nadšením. Zpestřením jejich ubíjejícího rytmu záklaďáckého života se jim stala nedobrovolně dobrovolná práce na svépomocné výstavbě rodinného domu jejich velitele, důstojníka Československé lidové armády. V době služby ochotně vypomáhali se stavbou, zvláště, když za tu práci měli slíbený opušťák, což byla nejoceňovanější forma odměny – volno k opuštění posádky, zpravidla na dva dny. Jak to bylo tehdy na stavbách zvykem, stavebník musel pracovníky zásobovat basami s pivem. Jeden z těch chlapců se ale málem dostal do opravdové basy. V té době ještě netušili, že v tom měl zajisté prsty tentýž stavebník. U piva se chlapci rozpovídali o věcech, které se tehdy na veřejnosti nepublikovaly. Jeden z nich měl v Německu, tehdy se mu říkalo západní, příbuzné či známé, kteří jeho rodinu zásobovali různým u nás nedostupným zbožím a literaturou. Chlapec nebyl škrt a rád se s kamarády podělil zejména o časopisy. Ten alkoholem rozvázaný jazyk se jim ale moc nevyplatil. Čekání na opušťák, který za práci na stavbě domu svého velitele dodnes nedostali, jim po čase zpestřil výslech u orgánů vojenské kontrarozvědky, kde byl jeden z nich uznán pro své styky se zahraničím nezpůsobilým další služby u svého domovského útvaru. Převelením k jinému útvaru tak ztratil možnost dosloužit si fešáckou mazáckou vojnu a získal škraloup v kartě vojáka, což obvykle znamenalo zaražené povýšení s vyšším žoldem. Dodnes si tu celkem bezvýznamnou životní epizodu oba připomínali jako neodčiněnou křivdu a blahoslavili svého velitele.

Sice se odehrávaly daleko horší životní příběhy, ovlivněné činností STB, založené na působení jejích tajných spolupracovníků, ale tento regionální příběh dokládá, že její sítí nepropadly ani ty nejmenší ryby v zastrčených jezerech. Většina dokumentů o činnosti STB se nezachovala, ale paměť národa zůstává.
Kdo tedy byli ti utajovaní spolupracovníci STB? Nedávno zveřejněný seznam v archivu bezpečnostních složek uvádí:

I když řada z nich dnes tvrdí, že o spolupráci nevěděli, všimněte si, že například u D se uvádí vědomá spolupráce, nevědomá je DS.

Pokud se budete blíže zajímat o osoby z vašeho okolí, jimž vaše soukromí mohlo posloužit k získání přízně u STB, můžete nahlédnout do dnes již veřejně přístupného archivu. Historická literatura uvádí, že důvěrníci byli využíváni k získávání informací nejen na jejich pracovišti, ale často byli nasazováni i na prověřování svých příbuzných. 
Když si zadáte některé údaje o vám známé osobnosti, uváděné třeba v obchodním rejstříku, z archivu na vás vypadne někdy i něco zajímavého:

V archivu nenajdete jen suché údaje z databáze, ale i další autentické zápisy, například tento:

Někteří občané včetně zastupitelů však stále mají klapky na očích. Obrazně je lze přirovnat ke koním táhnoucím cizí vůz. Nevadí jim občasné prásknutí bičem, hlavně když mají před sebou pytlík se senem, za kterým poslušně kráčí. Nevidí vpravo ani vlevo. Ani si neuvědomují, že část toho krmiva z jejich louky sklízí do své stodoly někdo jiný, který je občas pochválí, odmění z jejich sklizně a v duchu se jim vysmívá. A metody práce STB se s jejich přičiněním stávají každodenní praxí.

Speciální operace v Braškově

Starosta Braškova ing. Vladimír Dráb je znám svou svatozáří, kterou si před veřejností s oblibou nasazuje. To světlo však při bližším pohledu dovede odhalit temná zákoutí jeho činů. Mohli jste se o tom na základě nezvratných důkazů přesvědčit například v článcích Svatozář nebo lhář? nebo Co je v Braškově svinstvo? .  S odsouzením války na Ukrajině, deklarovaném starostou v úvodníku červnových Braškovských novin, je na místě si připomenout události roku 2019, kdy v Braškově řádila bojůvka ničící protiprávně majetek občanů.

Začalo to podobně jako s nároky Ruska na Ukrajinu, šlo o ovládnutí cizího území a hrála v tom roli i historie. V roce 2012 začal zámožný investor spřádat plány na obnovení slávy hospody, kterou kdysi vlastnil braškovský řezník Chalupa. Podobně jako to prezentoval Putin, investorský záměr nehodlal respektovat společenské a územní změny, které nastaly po zániku hospody v osmdesátých letech 20. století, kdy se na pivo ještě chodilo pěšky. Přestavba objektu z výrobny lepidel pana Marouška na hospodu jako zázrakem obdržela stavební povolení, aniž by byla projektem prokázána dopravní obslužnost včetně potřebných parkovacích míst pro hosty. Již v době výstavby dům o pár metrů „ujel“ do zahrady paní Knoblochové. Ta pak souhlasila s odprodejem tohoto záboru a později i s prodejem další části zahrady. Investor se snažil roztáhnou lokte i na druhou stranu. Jako Putin počítal se snadnou kořistí, přece mu dva důchodci nebudou stát v cestě. Ano, šlo o soukromou cestu, kterou vlastnili již řadu let jako přístup ke svému domu manželé Horníkovi. Investorovi se právníci zdáli příliš drazí, tak přehodil snahu o vylepšení přístupu ke své hospodě na obec, ve které starostoval. Podle putinovského mustru referend se v obci k prolomení zákonného stavu objevila i petice občanů. Obec pak zapojila do procesu i „dumu“ z kladenského magistrátu, jejíž počátečná rozhodnutí směřující ve prospěch vlastníka hospody byla postupně uznána jako nezákonná Krajským soudem a zrušena definitivně i Krajským úřadem Středočeského kraje. Ten potvrdil, že přístupová cesta vlastněná manžely Horníkovými není veřejně přístupnou komunikací a tudíž si na ní pohyb určují podle svého vlastního uvážení majitelé. To jsme však trochu přeskočili řadu událostí, které se před tím staly a byly zinscenovány podobně, jako ruská agrese na Ukrajinu. Veřejné pomluvy, lži a zastrašování ze strany některých zastupitelů jste si již mohli poslechnout ve starších dokumentech, např. Necenzurovaný zápis 2.část .

Výsledkem slovního nátlaku a výhrůžek ze strany některých zastupitelů se stal přímý útok na majetek, jehož pachatelé dodnes nebyli usvědčeni. Je nutno uznat, že braškovští zastupitelé se zpočátku chovali transparentněji, nežli Putin, který svůj připravovaný útok na Ukrajinu do poslední chvíle zapíral. Oni jej veřejně vyhlásili na zasedání zastupitelstva a posvětil to i starosta. Šlo o odstranění tabulek s upozorněním občanům, že na dotyčném pozemku se v zimě neuklízí sníh. S takovými tabulkami se často můžete setkat třeba v parcích nebo i na některých silnicích. V Braškově však zákony neplatí, alespoň ne ty, které se nehodí vedení obce. Přes výslovný nesouhlas vlastníka byly druhý den tabulky násilným způsobem odstraněny a odcizeny. A tady také skončila transparentnost jednání zastupitelů. Oficiální zvukový záznam výhružek byl vymazán, obecní kamery snímající místo činu měly poruchu, nikdo se k činu neznal. S tím, jak to probíhalo v reálu, se můžete seznámit na zkráceném videozáznamu z bezpečnostní kamery vlastníka pozemku. Povšimněte si pracovitosti a snahy aktérů dokonale zahladit na cizím pozemku všechny stopy po tabulkách. Za jejich vybavení akumulátorovou flexou by se nemuseli stydět ani hasiči. Nechybělo ani hlášení o průběhu akce padronovi v neidentifikované černé limuzíně. Na závěr byla pořízena i památeční fotografie, dokumentující hrdinský čin, za který jistě byly vyplaceny odměny.

Aby vás některé záběry z nedokonalého záznamu nezavedly na falešnou stopu při identifikaci pachatelů, musím upozornit, že podle policejních protokolů čin určitě neprovedli místostarosta obce ing. Petr Vacek a obecní zaměstnanci a zastupitelé Stádník a Votava, velitel hasičů. Jejich neúčast na krádeži jsem si nechal potvrdit od nich osobně i na 5. veřejném zasedání zastupitelstva   5. veřejné zasedání – video . Takže žádné dohady a křivá nařčení ctihodných občanů, kteří zastupují obec! 
Putin by se měl v Braškově co přiučit. Jistě by mohl tvrdit, že na Ukrajině žádní ruští vojáci nebyli. 
Je tu praktikována demokracie nebo totalita?!

S jídlem roste chuť

Kdo jste si pozorně přečetl červnové vydání Braškovských novin, tak vám jistě neunikl v programu rozvoje obce záměr na výstavbu základní školy v Braškově. Zřizovatelem  základních škol je v drtivé většině obec či svazek obcí, některé zřizují i kraje. Zrovna na krajském úřadě Středočeského kraje se rodí zásadní dokument ke středoškolskému školství, které má v ekonomice provozu mnoho společného se školstvím základním. Strategie rozvoje sítě škol počítá s jejich dalším slučováním. Je to logické s očekávaným propadem investic i provozních prostředků vlivem stagnace hospodářství. Jinak je tomu v Braškově. Záměr vybudování základní školy pro 1. až 5. ročník v obci s tisícem obyvatel a průměrnou roční porodností okolo 10 dětí  (více ve starším článku Bude Braškov bez lidí? )  je opravdu odvážný. Že by snad zastupitelé plánovali populační explozi? Lákavá je pro někoho na tom záměru cena 90 miliónů Kč. Ovšem více pro stavaře, nežli pro lidi z obce. Podíl na jednoho obyvatele je 90 tisíc Kč jen pro začátek. Provozní náklady v dalších letech nikoho nezajímají. Hlavně se musí hodně prostavět a získat dotace. Nebo, že by šlo o nastoupení na ukrajinskou vlnu, se kterou se sveze všechno? Tomu by odpovídalo i slovo starosty v úvodu Braškovských novin.  Rozbor mezinárodní politické situace ve sloupku obecních novin není sice na závadu, ale osobně bych uvítal spíše informaci o nové obecní akci za závratných 90 000 000 Kč. Třeba i na stránkách obecního úřadu v rubrice Projekty obce, kde donedávna kraloval jen Psí útulek Bouchalka. Tam se ale celkem nic nedovíte ani o připravovaných projektech obce, na které už byla zpracována studie, či dokonce bylo vydáno stavební povolení. Je známo, že vedení obce je skoupé na poskytování informací. A tak projekty narůstají nejen za hranice obce, ale za plánované ceny 5, 14, 20, 30 a teď už dokonce 90 miliónů Kč by se nemuselo stydět ani okresní město.

Když se starosta obce zmínil v Braškovských novinách o mezinárodní situaci, dovolím si zde uvést několik slov alespoň k aktuálnímu dění v naší České republice. To spojení „res publica“ znamená věc veřejná, takže je dobře, když občas na povrch vyplavou věci z temného mocenského zákulisí podvodníků, přisátých na veřejné rozpočty. Mělo by nás to přimět k zamyšlení, jak se chová naše okolí, zda to nemá nějaké společné znaky s tou profláknutou kauzou okolo hnutí STAN, a zda to hodláme tolerovat a nechat se okrádat. Lumpárnami se nikdo nechlubí, tak přicházejí na scénu šifrované telefony, utajované místnosti, adresy bydliště, kde dotyčný nebydlí, bílí koně, servilní prostředníci a podržtašky schopní a ochotní vykonat jakoukoliv špinavou práci za podíl na lupu. Mezi ně patří i politické strany a další subjekty s bafuňáři, přijímající dary z těch rozkradených veřejných peněz. Občas něco praskne a špička ledovce vypluje na hladinu, svatozáře politických korupčníků pohasnou, v síti uvíznou malé ryby a ty velké často proplavou bez úhony. Davy jsou uchlácholeny nějakou lží, obviňováni jsou ti, kteří na nepravosti upozornili – a korupční kolo se točí dál.
Korupci se nejlépe daří v totalitě, kde je vše utajováno a opozice je potlačována výhrůžkami, nátlakem a obstrukcemi. I když se přes 30 let chlubíme demokratickým zřízením, setkáváme se dosud s uplatňováním metod STB a jejích tajných spolupracovníků. Klientelismus je v některých kruzích tak zakořeněný, že kazí atmosféru zdravé soutěže a ve výsledku prodražuje vše okolo nás. Předražování a nerespektování smluvních závazků  je živnou půdou korupce. 

Ty předešlé úvahy jsou na tento web příliš obecné, v našich článcích se věnujeme konkrétním událostem, podloženým zaznamenanými skutečnostmi či dokumenty ať z historie obce či současnosti. Některé články ze současnosti si dovolím opět připomenout:
Kam se podělo 5 milionů
Klatba na diskusi
Fikce a skutečnost 
Co je v Braškově svinstvo?

Pokud jste se s obsahem seznámili, máte možnost si utvořit vlastní názor a kdykoliv se zde v komentáři vyjádřit. Demokracie je diskuse. Utajování svědčí o něčem nekalém.

 

18. století – úmrtí 01

Kriminální činy z přehledu uvedeném v obecní kronice Braškova ke konci 19. století Kriminalita v 19. století byly bagatelní proti tomu, co zaznamenala unhošťská farní kronika v roce 1701. Nejtěžším zločinem je vražda bezbranného dítěte, kterou nemůže ospravedlnit snad ani duševní porucha či zoufalá situace matky. Hrůznou událost z počátku 18. století naturalisticky zaznamenal unhošťský farář Václav Josef Braunhauský v úmrtní matrice, dostupné dálkově v SOA Praha – kniha Unhošť 01:

O původu ani osudu matky není nic známo. Pokud by byla dopadena, jistě by ji čekala smrt, jak bylo v té době obvyklé. Je zdokumentován podobný případ, který se stal v Unhošti o několik desetiletí později, podrobnosti najdete v článku Porodnost v 19. století  .
Jak již bylo uváděno v komentářích k předchozím zápisům v matriční knize zemřelých (například Matrika zemřelých 4. část – konec 17. stol. a předcházející), byl kladen velký důraz na to, zda byla nebožtíkovi před smrtí poskytnuta náležitá svátost. V případech náhlých úmrtí se to však tak striktně nedodržovalo, mohlo  následovat příslušné zdůvodnění přispívající ke spáse duše, v některých případech však nebožtík šanci posmrtného vstupu do nebeské blaženosti podle zápisu v matrice nedostal:

 

 

Matriční zápisy unhošťské farnosti zachovaly důležité svědectví o duchovním životě obyvatelstva a přinášejí i kusé zprávy o tragédiích, které se v té době udály. Počátek 18. století nepřinesl výrazný posun v obsahu úmrtních zápisů oproti předcházejícímu desetiletí (viz např. Matrika zemřelých 1. část a následující).   

Kriminalita v 19. století

V předcházejícím článku Pytláci v Braškově je zmíněna poznámka uvedená v díle Aloise Nechleby s názvem “Obrázky z unhošťského zálesí”, ve které se uvádí rozmach pytláctví v poslední čtvrtině 17. století a ve druhé polovici 19. století . To první období je v Braškově doloženo příběhem zběhlého hajného Pařízka. Máme však nějaké doklady o pytláctví ve druhé polovině 19. století? Obecní kronika Braškova je na tyto informace docela skoupá. Zachoval se v ní jen jeden list výpis z kroniky s názvem Protokol o potrestáních, obsahující však pouze období mezi lety 1885 až 1888. Ze záznamů nevyplývá, že by se někdo z Braškova zúčastnil pytláctví – nebo spíše, že by za to byl potrestán. 
Záznam je přesto zajímavý a dává nahlédnout do života obyvatel obce v konci 19. století. Přes krátké zaznamenané období  je počet potrestaných docela velký, ale jde vesměs jen o přečiny a přestupky s poměrně nízkými tresty, o čemž se můžete přesvědčit v následujícím redakčním přepisu z originálu:


U potrestaných jde často o osoby, které se v Braškově nenarodily (nebo nebyly pokřtěny), ale měly zde domovské právo (po rodičích), takže byly předány k potrestání domovské obci. Kde si trest odpykávaly není uvedeno. Mohla to být třeba šatlava v Unhošti?

Pytláci v Braškově

Cizí nechráněný majetek vždy lákal nenechavce k jeho krádeži. Jedinci s narušenými sociálními vazbami, dnes se jim často říká psychopaté, dovedli na cestu zločinu přivést i jinak bezúhonné osoby ze svého okolí, často i příbuzné. Ti se často dopouštěli podílnictví na krádežích přijímáním a legalizací části lupu. Zvláště opovrženíhodné bylo rozkrádání majetku osobami, jimž byl svěřen do správy. V Braškově je zdokumentovaný případ fořta Pařízka, který se stal se svým synem pytlákem a do rozkrádání svěřeného panského majetku zapojil i další osoby z jeho okolí.

Nejprve se seznamte s výpisy archivních textů, které byly získány díky badatelské činnosti Melicharova vlastivědného muzea v Unhošti. 
Vlastivědný sborník školního okresu slánského a kladenského, ročník XV., 1937-1938, č. 3 uvádí na straně 59 článek Aloise Nechleby s názvem „Obrázky z unhošťského zálesí“ v němž se píše i o pytláku z Braškova  (redakčně kráceno):

V stejném poměru jak v křivoklátských lesích, v dobách usilovného hájení vysoké zvěře, jmenovitě v poslední čtvrtině věku XVII. A v druhé polovici XIX., její stav vzrůstal vzmáhalo se a bujelo tam také pytláctví. Při častých srážkách lesního personálu s pytláky tekla někdy také krev. V období zprvu uvedeném odstonali to ponejvíce jen pytláci, kdežto v poslednějším padlo zase více lesních zřízenců než oněch.
V XVII. věku stálo, co do počtu v křivoklátských lesích zastřelených svých příslušníků-pytláků, sice na prvním místě Berounsko, avšak co se týká odvážnosti a prohnanosti takových, zase Unhošťsko, kde se v tomto ohledu nejvíce proslavila obec Braškov. Tamní usedlík Pařízek st. nedopřával se svou bandou v druhé polovici XVII. věku křivoklátským myslivcům a hajným takřka ani oddechu a zaměstnával také trestní oddíl pražský. Byl sice jednou v lese chycen a na hradě Křivoklátu uvězněn, odkud však uniknul. Znovu byl polapen a v roce 1688 v Praze se svým mladším jmenovcem (synem?) odsouzen; každý na půl roku žaláře v železech a poutech a aby v jeden den trhový stáli (v Unhošti?) na pranýři s jeleními rohy (v týlu vztyčenými). Po vystálém trestu měl jeden každý na dostatečný zápis, že se zbraní více zacházeti nebude, z vězení býti propuštěn. (Sedláček „Hrady a zámky“, díl VIII., str. 55) 

Špatné zkušenosti učinili tehdáž křivoklátští myslivci s jakýmsi Pavlem Procházkou, kterého vyslali do Braškova, aby se tam vydával za vandrovního a stovaryšil se s pařízkovou bandou, aby mohl křivoklátské myslivce tajně zpravovati o chystaných vpádech tlupy do křivoklátských lesů. Procházka splnil tento svůj úkol jen potud, že se s braškovskými pytláky sice spolčil, jinak však křivoklátské myslivce za nos vodil. Udával jim totiž lživě určitý revír, do kterého Braškovští prý zamýšlejí vpadnouti. Mezi tím, co na ně tam myslivci a hajní ze všech vůkolních revírů číhali, aby je po svém způsobu přivítali, lovili braškovští nerušeně a bezpečně v jiném, svých strážců úplně zbaveném revíru. – Při soudním vyšetřování v Rakovníku libovali si dva z hajných, že bylo vlastně štěstím, že jim braškovští nikdy do rány nepřišli, neb při oboustranně značném počtu protivníků bylo by jinak „naděláno masa fůry!“

Kdo tedy byl ten braškovský Pařízek a jeho parta? Uváděný starý Pařízek byl ještě v roce 1668 braškovským fořtem, sídlícím zřejmě ve staré hájovně.  Matriční zápis o narození jeho syna Kryštofa svědčí o tom, že byl váženým občanem.

 

Mezi kmotry jeho syna jsou zapsány význačné osobnosti, jako kolowratský písař Kryštof Pártl a sládkové z Buštěhradu i Unhoště. O manželce Lukrécii Pařízkové jste si mohli něco přečíst již v roce 2018 v článku Znáte Lukrécii?
Ještě více nám o tom pytláckém komplotu napoví rozrod rodu starého Pařízka: 

Starý Jan Pařízek měl skutečně syna Jana a jejich věku odpovídá i popsané uvěznění v roce 1688. Po propuštění z vězení má doloženo ještě narození dvou dětí. V rodokmenu se vyskytuje i Procházka, ale Martin, nikoliv Nechlebou uváděný Pavel. Zřejmě přespolní Martin si vzal Kateřinu Pařízkovou 23.10.1696, nedlouho před smrtí starého Pařízka, který možná sňatku bránil. Asi nechtěl mít v rodině (snad?) bratra dvojitého agenta. Láska je ale mocnější než přání rodičů, Kateřina měla již v roce 1695 nemanželskou dceru (s kým asi?) a tak po roce asi starý Pařízek vyměknul a dal svolení.
 Starý Jan Pařízek je v matrice uváděn v roce 1668 jako fořt z Braškova, v roce 1672 už jen jako fořtknecht braškovský. Po dvaceti letech byl ten kozel jmenovaný zahradníkem dopaden a asi i usvědčen pražským soudem. O jeho skutečném postavení v revíru Sedláček nepíše, vrchnost se asi neměla čím chlubit. V roce 1696, při oddavkách dcery Kateřiny s Procházkou je otec Jan Pařízek již uváděn jako rolník (rustici). Tak dopadl kdysi slavný rod, který se dal na cestu zločinu.

Ze současných tiskových zpráv si můžeme dovodit, že zločinná spolčení se od 17. století příliš nezměnila, mění se jen kulisy a zdokonalují metody rozkrádání majetku. Místo zajíců mají desperáti políčeno na dotace, nemovitosti a auta. Nechybí ani ti v revíru uvádění dvojití agenti. Na pranýře a žaláře však dojde jen zřídka.

Válečné zásobování

Současná válka na Ukrajině má vliv na snad všechny sféry našeho života. Naši předci zažili nejednou daleko horší období jejich života a je dobré si je občas připomenout, vzít si z nich poučení. Potravinová bezpečnost není v současné době nijak zvláště probírána, pozornost se věnuje hlavně energiím. O energiích v 19. století byla zmínka v článku Energie v 19. století. Pramenem k situaci v zásobování braškovského obyvatelstva v období velké války v letech 1914 – 1918 nám budou zápisy kronikáře, dochované v první pamětní knize. Jejich originál si můžete přečíst v archivu SOA Praha na stránce  https://ebadatelna.soapraha.cz/a/1965/47 . V následujícím textu si je můžete pohodlně přečíst v doslovném redakčním přepisu. Text by mohl sloužit i mládeži nejen k poučení o historii, ale i jako průprava v českém jazyce. U přijímacích zkoušek na školy se často vyskytuje úloha, najít v textu pravopisné chyby. Tady by se studenti vyřádili. Nedostatečné jazykové vzdělání neznámého kronikáře, asi na úrovni prostého občana té doby, však nikterak nesnižuje jeho zásluhy o zachování pamětí národa.

                    Výživa a zásobování občanstva.

Po všechny doby předešlé říkalo se, že máme v Čechách
skladišť ve kterých jest uloženo zásob potravin na
několik roků, a že kdyby se po 7 roků nic neuvedlo neb
pohromou zničilo, že by jsme hladu a nedostatku
nezažili. Než válka nám dokázala, že toto dávné
tvrzení bylo chybné.
Hned napočátku války začal se kdo jen trochu mohl
poněkuť zásobovati aspoň tím nejnutnějším k živobytí
a hned také vše bylo hodně zdraženo na př. 27/7 1914
dopoledne stál 1 pitel I pšeničné mouky 85 kg v Unhošti u
Urbana 32 kor 60 hal a odpoledne uš stál ten samý 47 k. 60 h.
Ačkoli jsme pevně doufali, že válka potrvá 3 až 4 měs
a nejdéle do vánoc přece jen kdo mohl do předu se
trochu zaopatřil. Úrodat.r. byla dosti skvělá tak
po žních si lidé z naší obce opatřili od hospodářů
troch obylí a hospodáři kdo nemohl hned zaplatit
i čekali jen aby byl v obci hlad zažehnán.
Dostavila se uš zima a po ukončení války nebylo
ani slechu. Přes zimu se však zasobičky vyčerpaly
a jinde se nic nekoupilo tu nařídili úřady aby
si každá obec své lidi do příští sklizně vyživila sama.
Tu tedy hospodáři po jarním setí odvedli obci obylí co
jim zbylo taktéž i z velkostatku odevzdali pro lid asi
37 q zadní pšenice obylí toto se semlelo a pekl se chléb.
Mouka a chléb byl pak rozdělen stejným dílem na
každého člena rodiny těm rodinám, které toho
nutně potřebovali a tak jsme se do žní přece bez hladu
obešli. Lid čekal na žně jako na vysvobození když
válka nepřestávala ale jak se zmýlil když erár nechal
sepsat všecko obylí na stojatě pak odhadl hospodářům
mnoholi obylí musí odevzdati a zásobování veškerého
národa vzal si erár na starosť sám. V obci naší byli
po většině dělníci zaměstnáni na závodech tak že
dostávali svůj příděl x konsumních skladištích.
Ti občané kteří na konsum nešli dostali svůj příděl
chleba a mouky v obci. Příděl tento byl pro kaž-
dého stejný ale nikomu k dostatečnému živobytí
neodpovídal. Proto každý musel ještě shánět kde by
se co dalo k jídlu koupit. Zde hospodáři, kteří mněli
své lidi, kteří jim při nutné práci vypomáhali vypo-
mohli též lidem těm poněkuť se štipkou toho obylí neb
trochu moukou, ač to bylo pod přísným trestem zakázáno
obylí prodávati. Ti občané kteří nikde nedělali sháněli
sháněli mouku zase po mlýnech neb u hospodářů v jiných obcích
pro brambory jezdili až za Tábor, Příbram, Písek a někteří
až na Moravu. Nezapomenutelné doby to byli hlavně
pro chudý dělný lid, který pro sehnání trochu živobytí
nebál se útrap na cestách ba ani vězení kdyby jej četník
chytil neboť vše bylo trestáno. Ani hospodáři nemněli na
růžích ustláno neboť pro ně byla vymněřena ta samá
dávka mouky a chleba jako pro každého jiného občana.

Mletí ve mlýnech bylo obmezeno žádnému mlynář
nevzal více než měl na výkaze předepsáno. výkazy
vydávali úřady. Chtěl li hospodář pod palec něco semlýti
musil hodně platit a nesmněl hledět na to jestli mu
vrátí polovic aneb do konce přišel i o všechno a ještě
platil pokutu. Po mlýnech chodili přehlídky k tomu
zřízené a bylo li tam obylí k mletí bez výkazu propadlo
ve prospěch státu a to se stalo i dělným lidem našim, že sehnal
štipku obylí a tak o to přišel výkaz si nechtěl vyzved-
nout poněvadž by přišel o příděl který dostával.

Hospodářům vymněřili úřady sumu odevzdávajícího obylí.
Když tito předepsané obylí odvedli nemněli však přece
pokoj a přehlídky rekvisice byly stále; přišli náhle
od uřadů a obraceli stavení každou chvíli.
Na jaře roku 1916 byli zde dokonce přehlídky s vojskem
ač naše obec vždy včas a ještě více obylí odevzdala.
Vojáci mněli háky, kopáče výdle a jiné nástroje a hleda-
li uschované obylí ve slámně v hnoji ve dříví v otýpkách
skrátka všude. nalezené obylíkteré bylo uschované propa-
dlo ve prospěch státu a rolník za něj nic nedostal.
u nás se ten případ nestal jen u Kukelky vzali něco málo
ač jinde toho bylo mnoho.
Též podobně v okolních vesnicích dělali se přehlídky i v
malích domácnostech dělnických a i dělníkům lidem
chudým byli zásoby skované pro případ nejvyší bídy odebrány.

To přece v obci naší byla většina lidí dělných, že mněl
každy kousek pole pronajatý na kterém trochu toho živobytí
sklidil ale přece ani jeden náš občan nebyl připraven o
příděl státem vymněřený a přehlídka se ani v jediné
takové domácnosti neprováděla. Příčinou toho byla
vždy ochota hospodářu, že vždy včas nařýzený kontigent
na celou obecní výmněru sami odevzdali, což v jiných
obcích se nedělo.
Podobné prohlídky děli se i na hovězí dobytek co bylo
lepšího sebrali a potom uš to brali napořád tak že byl stav
dobytka u nás k nevypsání zbědovaný. I z vykrmených zaby-
tých prasat musil se příděl sádla eráru odevzdati což
ztihlo zase hospodáře proto že z malích lidí si nemohl
prase nikdo koupit byli moc drahé, a když ho koupil tak
ho vykrmiti nemohl neboť byl rád, že sehnal živobytí pro
sebe.