V předchozím článku, kdy se nově zakládaný Valdek již jmenoval Valdekem po svém majiteli pozemku, který jej však musel zpětně odprodat Bavorským kurfiřtům, jsme pohřbili v roce 1795 falckraběte Rýnského a vévodu Zveibrückenského. Dědičné statky přešly na Maximiliana Josefa vévodu Zveibrückenského a jeho bratra, následného kurfiřta Bavorského.
Ve Francii však již začala revoluce a vypukly napoleonské války.
Politické změny zasáhly i statky bavorských kurfiřtů. Bavorko se spolu s Rakouskem zapletlo do války s Francií a utrpělo veliké ztráty. Již po roce 1796 byla mnohá bavorská biskupství sekularizována a Bavorku odňata. Podobně, když v roce 1800 Francouzi obsadili Lotrinsko, musel se vzdát trůnu tamní panovník Ferdinand III. (třetí syn Františka Lotrinského a Marie Terezie).
Válka mezi Francií a Bavorskem, Rakouskem a Toskánskem sice skončila Lunévillským mírem v roce 1801, ale s velkými územními ztrátami zejména pro Bavorsko. Poválečná jednání pokračovala i v roce 1802 a jako náhrada za ztracená území byly statky v Čechách přiřknuty Ferdinandu Toskánskému, který se nazýval i Solnohradským kurfiřtem. Rakouský císař František změnu vlastnictví potvrdil s tím, že se statky nesmějí nijak zadlužovat.
Ferdinand Toskánský získával další majetky a psal se jako „z Boží milosti královský princ Uherský a Český, arcikníže Rakouský, vévoda Solnohradský, velkovévoda Vürcburgský, kníže Aichstadtské, Passovské a Berchtesgandé, říšské kníže“ atd.
Po porážce Francie v roce 1815 začalo další dělení majetku mezi panujícími knížaty. Ferdinand získal opět velkovévodství Toskánské a držel i české statky až do své smrti v roce 1824. Přeskočíme-li další ujednání a komplikace ve vyjednávání o majetku, dostaneme se zkratkou až k tomu, že vlastníkem českých statků, které dříve patřily bavorskému kurfiřtovi se stal po smrti Ferdinanda velkovévody Toskánského jeho syn Leopold II. Jak to bylo s držbou pozemků v katastru Braškova v roce 1840, ukazuje následující mapa. Pozemky, které nejsou vybarvené, patřily Leopoldu II.
Další smluvní ujednání z Vídně r. 1815, související ještě s předchozím dělením majetku v Toskánsku a vévodství Luka, měla přisoudit české statky za jistých podmínek rakouskému císaři. Tehdejší císař Ferdinand I. Dobrotivý se vzdal trůnu v roce 1848 ve prospěch svého synovce Františka Josefa I. Na toho měly dále statky Falcko – Bavorské přejít, ale vůlí nového císaře byly ponechány v držení Ferdinanda. Ten bydlel v Praze a projížděl všechny své statky a dvory. Všude konal dobro a tak si vysloužil přízvisko „Dobrotivý“. V jakém stupni rozvoje mohl poznat Valdek po roce 1840, ukazuje následující mapa:
Kolem staré hájovny na pozemku č. 132 vyrostla od dob knížete z Valdeka řada domů podél dnešní ulice Sportovců.
Ferdinand zemřel v červnu 1875 a jeho statky připadly panujícímu císaři Františku Josefu I. Na Valdeku v té době přibylo několik domů i na východní straně ulice Sportovců, a Karlovarská silnice už měla novou trasu:
Do pozemkové držby císařských statků zasáhlo další přerozdělování po roce 1918. To už je ale jiná kapitola historie Valdeka.
Asi šestiletá držba pozemků na Valdeku v době jeho rozvoje koncem 18. století knížetem z Valdeka navždy přisoudila jméno této části obce Braškov. I když knížecí jméno Valdeka z Piemontu (v dnešní Itálii), který byl v roce 1795 vrchním strážmistrem a plukovníkem (nemá nic společného s hradem Valdek v Brdech ani s rodem Zajíců), upadlo v zapomnění, název Braškov – Valdek trvá dodnes.
O vývoji obce v 19. a 20. století se můžete dozvědět více z Kronik Braškova, dnes již konečně publikovaných na obecních stránkách, nebo z komentovaných článků, např. Braškovské kroniky – 9. část – domy a usedlosti 1919 a dalších z Archivu 2021 tohoto webu..