Obyvatelé Unhoště byli na svoji obec hrdí. I když se nazývala často městem, byla jen městečkem či městysem (trhovou obcí), začali se místní považovat za měšťany. První doklad o tom byl v gruntovní knize malostranské, kde se dne 9. června 1477 prohlásil královský rychtář Jan Koděra měšťanem unhošťským. Když získala Unhošť v roce 1489 majestátem krále Vladislava samostatnost, založila i vlastní městské knihy, do kterých Jan Koděra nechal zapsat svůj majetek, grunty v místě dnešních domů čp. 2 a 3.
Po roce 1557 se mohla Unhošť stát i královským městem, což by postavení občanů značně vylepšilo. Chyběly jí k tomu ale hradby, k jejichž vybudování přes počáteční snahu nikdy nedošlo, nebyly na to peníze.
Unhošť byla městečkem pod ochranou vrchnosti, nikoliv však poddaným.
Koncem 17. století se situace unhošťských měšťanů horšila. Postupně ztráceli samosprávu nad obcí a vrchnost si přivlastňovala stále více pravomocí. Tureckou invazí zadlužený císař Ferdinand III. zastavil hrad Křivoklát s celým panstvím, do kterého Unhošť patřila, hraběti Ferdinandovi ze Švarcenberka. V roce 1685 císař Leopold I. prodal Křivoklát hraběti Arnoštovi z Valdštejna.
Jak se ukázalo při jednání unhošťských o přiznání dříve udělených privilegií, vrchnost si přisvojila na základě prohlášení o poslušnosti Unhoště z roku 1658 (více o tom v článku Jak Unhošť ke jménu přišla 5 ) právo rozhodovat o životě v obci.
Od roku 1685 se do vedení obce (konšelského úřadu) zapojovaly i osoby stavu rytířského, což se před tím nedělo. Spolu s měšťany se do té doby konšely stávali jen dřívější rytíři, kteří se však titulu vzdali, jako byli Ratiborský a Viřbimský. Od r. 1688 se kromě měšťanů konšely i purkmistrem staly osoby rytířského stavu, jako byl Jan Jaroslav Elznic z Elznic, Adam Rodovský z Heldenbachu, Jan Fridrich Růžovský z Růžova čili Rožovský z Rožova, Adam Žák z Radobejle, František Kurkovský z Lukovan, Vojtěch Hron z Leiftenbergu atd. Panský stav však do městské rady stále připouštěn nebyl.
Měšťané se dočkali povýšení obce na regulérní město až koncem 18. století, ač o přesném datu jsou pochyby. Podle písemných záznamů to bylo někdy mezi lety 1783–1793. V roce 1783 se totiž v majestátu císaře Josefa II. Unhošť ještě jmenuje městečkem (Städtgen Unhoscht), ale v roce 1793 v majestátu římského císaře Františka II. (českým králem korunován roku 1792) z 25. února je již městem (Stadt Unhoscht), stejně jako dále pravidelně v dokumentech nadřízených úřadů.
Zásadní změny do postavení samosprávy Unhoště vnesl revoluční rok 1848.