V článku Jak Unhošť ke jménu přišla 4 jsme opustili Unhošť po ukončení třicetileté války, kdy se upevňovalo vládnutí Habsburků, s čímž souviselo i obnovování městských privilegií, udělených předchozími císaři a českými králi.
Unhošti, která se v předchozích obdobích chovala celkem loajálně k vládnoucí moci, císař Ferdinand III. v roce 1656 vydal nový majestát. Sice se to stalo až několik let po tom, co byly dříve udělené majestáty a privilegia obce předloženy k posouzení cestou křivoklátského hejtmana Simona Baulera z Holenburgu, ale unhošťským nic upřeno nebylo.
Do nového majestátu z 30. října 1656 byl vepsán list krále Vladislava z
z r. 1489, Ferdinanda I. z r. 1532 a téhož císaře druhý list z r. 1557, Maximiliána II. z r. 1567, Rudolfa II z r. 1579, Matyáše z r. 1615, i Ferdinanda II. z r. 1628.
Dále k tomu bylo doslovně dodáno: „Poněvadž lidé pocestní, formané a podobní přes svět handlujní, pro velikou pustotinu místa, též nedostatek pohodlí a bytu, se obyčejně vyhýbají, a tudy mýto, jim Unhoštským od starodávna nadané, nařizujeme, aby dotčené předešlé mýto na mimojdoucí silnice vztáhnouti, přeložiti a nejináč než jako při a v městečku od starodávna vysazené jest, vybírati moc a práva vejsadní měli. Naproti tomu však ale také povinní býti, od vsi jenž Dobrá slove až k Bílé hoře jdoucí silnici nákladem odtud pohodlnou držeti a spravovati. Purkmistr, konšelé, starší obecní i celá obec městečka Unhoště, nynější i budoucí jejich při tom všem, což tento list v sobě obsahuje, a zavírá, a oni v držení zůstávají, též dokud při samospasitelné víře katolické setrvají, od jednoho každého člověka jměni, držáni a neporušitelně zachováni byli. Protož přikazujeme všem obyvatelům a poddaným všech čtyr stavů Království Českého, obzláště pak presidentu a radám zřízené Komory České, tolikéž i hejtmanům a purkrabím téhož panství Křivoklátského nynějším a budoucím, aby jmenované Unhoštské nynější i budoucí při tomto milostivém schválení, obnovení, potvrzení a vysazení bez všelijakých zmatků a odporností nyní i v budoucích časích měli, drželi, zachovali, žádných překážek jim nečiníce.“
Podle tohoto majestátu byli unhošťští občané úplně svobodní a ochrannou ruku nad nimi měli držet páni úředníci všeho druhu a zejména křivoklátský hejtman. Nebylo to však úplně tak, jak to zní. Zejména ten posledně uvedený si vyhrazoval právo zasahovat do městských svobod. Konšelský úřad mohl být obnovován jen s jeho svolením. Taktéž se hejtmanovi musely předkládat obecní spory a on jim předpisoval, koho a jak mají potrestat. Taktéž byly přestupovány zvyklosti, že měšťané nemají prodávat majetek osobám rytířského stavu a tyto transakce byly i zapsány do městských knih.
Nejzávažnější hrozba pro svobody unhošťských nastávala při změně držitelů křivoklátského panství. Noví vlastníci si jmenovali vlastní hejtmany, kteří si osobovali práva k městu, která náležela jen Komoře české na základě majestátu císaře Ferdinanda I. z roky 1537.
Roku 1658 zastavil císař Ferdinand III. obnovený hrad Křivoklát s celým panstvím hraběti Ferdinandovi ze Švarcenberka, a císař Leopold I. prodal
Křivoklát dne 5. června 1685 Arnoštovi, hraběti z Valdštejna za 600.000 zl. rýnských.
Roku 1686 se měšťané Unhoště začali opět brát za svoje ztracená práva, najali si k tomu i právníky. Dlouhá jednání však skončila se závěrem, že již roku 1658 se unhošťští vzdali svých práv gratulací, zaslanou novému majiteli zastaveného panství ve znění:
„Slibuji a připovídám Jeho Milosti Císařské a Královské jakožto Pánu a Vrchnosti zástavní mé milostivé všelikou věrnost, poslušnost, a všecko, co předešle při postupování panství r. 1658 přislíbeno jest, zachovati.“
Ten výše uvedený slib vyplynul z jednání na Křivoklátě, jehož se po poradě s právníky za obec ode dne 9. července 1658 zúčastnili:
Krištof Kotršal purkmistr, Andreas Stark, Krištof Baytl, Jaroslav Elznic z Elznic, Jakub Vižbinský, Josef Kurc, Vácslav Kumpa písař, Daniel Vrbský, sousedé Karel Markovský, Lorenc Staydl, Vácslav Pokorný, Vilím Vyšín, Jiří Hofbauer, Jiří Trmal, Matěj Výšek, Matěj Devera a Ferdinand Růžička.
Přes početnou delegaci a dlouhé jednání, které trvalo až do až do 16. července, se obci nepodařilo prosadit svoje požadavky, a na nátlak Komory české zaslali novému majiteli gratulaci s žádostí, by „jejich milostivým pánem býti ráčil“. Onu nařízenou písemnou gratulaci zaslal hraběti ze Švarcenberka písař Karel Markovský, protože dosavadní písař Kumpa mezitím odstoupil.
A tak se unhošťským rozplynul sen o svéprávnosti města.