Po dražbě nemovitostí v roce 1727, patřících k pozdějšímu Feldekovskému zámku se v roce 1728 sešla komise k vypořádání dědictví a dluhů, což bylo již popsáno v článku Feldekovský zámek 5 .
Dědicové po Jiřím Mrázovi prodali 16. srpna 1729 dvůr se dvěma mlýny, z nich jen jeden byl v chodu a druhý pustý. Kupujícím byla paní Maximiliana Františka Antonie z Renspergu rozená z Neslingen a Schelgraben. Cena byla 9000 zlatých, tak se na všechny věřitele peněz nedostávalo. Dluhy ve výši 1463 zlatých a 46 krejcarů museli doplatit dědicové.
Nová vlastnice vydržela na dvoře téměř 12 let, až majetek prodala 9. února 1741 paní Vilhemině svobodné paní z Leonardi rozené Perglain za 20 tisíc zlatých i s klíčným a vymínila si i své poddané, které na tom dvoře měla.
Zakoupený majetek byl tehdy popsán takto:
Dům Feldekovský s dvorem od Mrázovských dědičně koupeným, ve dvoře panský (vrchnostenský) byt, s ratejnou vedle kravína, maštal pro koně a voly, špejchar, ovčín, 2 stodoly, vedle kolna a uprostřed dvora druhá, za bytem velká zahrada, dva mlýny, pole, luka … Povinosti bylo: šosu 11 zl. 17 kr. 3 d., desátku 7 str. 2 věrt. žita, z dolejšího mlejna (Načeradského) k obci platu 3 zl. 30 kr., hlásnému půl str. žita odváděti, a kantoru obědy dávati.
Paní Vilhemina bydlela v Unhošti, ale neměla žádné děti, tak před svou smrtí vše odkázala své sestře paní Anně Terezii svobodné paní ze Schirdingu rozené Perglain. Ta s prodejem dědictví nemeškala a dne 10. února 1750 vše prodala panu Ponzovi z Prahy. Majetek byl tehdy popsán v knihách takto:
Od starodávna řečený Feldekovský zámek s chalupou na 3 nájemníky, s kameným lomem, dvěma mlýny i s polmi, 1 rybníkem na 19 kop násady, za zahradou 2 rybníčky, a jedním s městýs hned přede dvorem na 6 kop, pak s 6 koňmi, 8 volmi, 11 kravami, 431 ovcemi.
Součástí koupě byl i mlýn Kalvodovský, to byl asi ten dříve popsaný jako zbořený a mlýn bývalý Načeradský ve Zvinách. K závazkům patřilo 500 zlatých na fundaci do chrámu páně „Maria Kulm“.
Pan Vít Ponz byl jakýmsi obchodníkem a měšťanem Starého Města pražského a výše popsaný majetek zakoupil spolu se svou manželkou Marií Františkou za 13795 zlatých. V roce 1750 přijal v Unhošti měšťanství a zemřel asi v roce 1764. Dědictví pak připadlo jeho synovi Antonu Ponzovi a jeho manželce Kateřině.
Od roku 1750 jsou již nemovitosti v městských knihách nazývány Feldekovský zámek, ale dlouhodobého majitele se nedočkaly. Do počátku 19. století ještě několikrát změnily vlastníka.
Až roku 1802 na dlouhou dobu zakoupil Feldekovský dvůr se zámkem Josef Bubeníček, narozený 28.3.1761 ve Vodolce 48 (Odolena Voda), syn Václava Bubeníčka, který byl správcem dvora řádu Jezuitů. Rodinu proslavil i Čeněk Bubeníček, vlastenec a mecenáš, který zbohatl na obchodu se dřevem. V letech 1868-70 postavil pilu na zpracování dřeva ze šumavských lesů. Místo s vodní elektrárnou je dodnes známé jako Čeňkova pila. Čeněk byl i stavební podnikatel, postavil silnici z Unhoště do Jenče a přestavěl unhošťskou radnici (dnešní muzeum) do současné podoby.
Syn Josefa, Jan Bubeníček (nar. 1800), byl v Unhošti purkmistrem v letech 1832 – 1848 a pak ještě deset let radním.
Po Bubeníčkových se stal dalším majitelem dvora a Feldekovského zámku počátkem osmdesátých let 19. století Jindřich Karpeles. To se však od daleké historie dostáváme k období pamětníků. Z nich se tématem zabývala paní Naděžda Stejskalová, dlouholetá vedoucí městské knihovny a externí pracovnice Melicharova vlastivědného muzea v Unhošti. V roce 2018 o rodu Karpelesů v Unhošti sepsala článek, se kterým se můžete seznámit zde.
V současné době je Feldekovský zámek nemovitou kulturní památkou v Hájecké ulici 156.