V roce 1700 se Feldekovský zámek a na něj navázané nemovitosti dostal do vlastnictví pana Jana Hartlieba, jak bylo popsánu v článku Feldekovský zámek 4.
Kupující byl v té době „při Jeho Milosti Císaře královské Komoře officír“, který dne 6. července 1700 koupil „tak zvaný Feldekovský a později Trautsmansdorfský dvůr“ s vyměněným Rožovským (Čejkovským) domkem a dvěma mlýny i dobytkem od paní Zuzany Heleny z Bedarides za 10000 zl. a 500 zl. klíčného. S koupí získal i právo vařit pivo v obecním pivovaru, držet dobytek, a musel se zavázat k plnění povinností, které měli i jeho předchůdci.
Jak bylo v té době obvyklé, kupovalo se na dluh. Pan Hartlieb složil hned jen 1500 zlatých a slíbil dalších 6000 zl. dodat o svatém Havlu, do roka pak měl doplatit 2000 zl. i s úroky, za zbytek ručil majetkem. Pan Jan Hartlieb byl vázán na svůj úřad v Praze, proto zplnomocnil dne 2. prosince 1700 svého hospodářského správce p. Kristiana Fedyše, aby za něj přijal unhošťské městské právo a vyřídil zápis do knih. K úplnému vyrovnání s paní z Bedarides došlo 29. srpna 1701, při kterému byli jako svědci přítomni pan Václav Obytecký z Obytec a pan Adam Chanovský z Langendorfu.
Roku 1708 žádal pan Hartlieb obec v Unhošti, aby mu slevila na odvodech z půdy (kontribuci), že prý jsou pole špatná, neúrodná a některá i dřívím zarostlá. Ti zámožní si na slevy dosáhnout dovedli, tak obec „po zralém uvážení“ rozhodla dne 15. května 1708, že „i když už p. Hartliebovi z 595 strychů polí pod kontribucí počítaných již dříve 65 strychů slevila, a od něho poplatků jen z 530 strychů žádávala; než uznávajíc, že některá role v pravdě špatná jsou, slevuje mu, avšak jen jemu a jeho budoucím ještě 30 strychů tak že pouze z 500 strychů kontribuovat 1. listopadem t. r. počne; jak mile však dvůr jeho do cizích rukou přijde, tytýž z 530 strychů platiti musí“.
V prosinci 1714, kdy byl Jan Hartlieb sekretářem královské České Komory v Praze, prodal svůj dvůr v Unhošti se dvěma mlýny za 9000 zlatých a 300 zlatých klíčného urozenému a statečnému rytíři Josefu Xaveru z Packstroh, který jej splácel až do roku 1720. V roce 1722 vše prodal panu Janu Kristianu Karlovi Seifriedovi, měšťanu Starého Města pražského a inspektoru nad statky sirotků hraběcích Černínských.
Pan Seifried přijal sice dne 27. února 1722 měšťanství v Unhošti, avšak nadělal dluhy, které nesplácel, a ztratil se z Prahy tak, že se o něm žádný ničeho nedozvěděl. Veškeré zboží v Unhošti upadlo v ruce věřitelů, kteří tlačili na to, aby se vše prodalo.
Dne 17. března 1727 „byla rozžata svíce a počala dražba, a když svíce dohořívala, přistoupil p. Šram jakožto plnomocník p. Jiřího Mráze, arciděkana Horšovo Týnského a za 11500 zl. koupil k jeho rukoum vše jak stálo a leželo“. Než se ale vše vypořádalo, odebral se nový majitel dne 24. května 1727 na věčnost, aniž by byl unhošťské statky viděl.
Podle závěti ze dne 18. března 1726 ustanovil pan arciděkan za dědice bratrova syna Jana Mráze, syna své sestry Anny provdané Frantovy Jana, dceru Annu provdanou Hiertingrovou, Marii Selbovu, Johannu Steinbachovu, Marketu Strelovu, Dorotu Kleinovu a Barboru Frantovu. „Těm usoudila obec Unhošťská, by se buď s dlužníky dorozuměli, anebo dluhy zaplatili. Komise za tou příčinou ustanovena na 25. června 1728, k níž se dostavili: městská rada jakožto Kurata dvoru a p. Sayfrida s p. Staniperským advokátem zemským a s p. Františkem Ferdinandem Schvarzem od důst. konsistoře dne 22. června 1728 ustanoveným kurátorem ze strany jedné a pak od dědičů zplnomocněni Jan Jiří Mráz, Jan Jiří Selb, Karel Hiertinger a Jan Klein vesměs měšťané Týnští ze strany druhé; poslednější vyznali, že nejsou osoby svobodné, nýbrž měšťané poddaní, a tudíž převzetí zdejších statků neschopní; nad to prý se již o dědictví porovnali, a uspokojili; pročež žádali, by se všecko to zboží v Unhošti prodalo a dluhy zapravily, na čemž komise zůstala.“
A tak se po krátké době opět schylovalo ke změně majitele domu a pozemků, které si dodnes zachovaly název Feldekovský zámek.