Příroda je mocná čarodějka a tak občas přemůže i sliby svatých mužů ke střídmosti v životě a odříkání se hrátek se ženami. Díky těmto prohřeškům se dovídáme něco více ke skromným zprávám o životě v unhošťské farnosti v předchozích staletích. Arcibiskupský archiv, který podrobně prozkoumával kladenský Farář Josef Mottl ve druhé polovině 19. století, vydal svědectví i o životě na faře v Unhošti ve vzdáleném 14. století.
Církev prováděla dozor nad farnostmi i prostřednictvím vizitací, jejichž součástí bylo i posouzení mravních záležitostí. V rukopisu faráře Mottla se o tom praví (upozorňujeme, že přepis rukopisu – modré písmo – často není v souladu se současnými pravidly českého jazyka a pro zachování autentičnosti nebyl nijak zásadně upravován):
Mnohem podrobnějších zpráv dochovalo se nám o faráři panu Jakubovi. O něm jisto, že r.1373 na faru v Unhošti dosednul a ještě r. 1407 na ni trval; známo též něco z jeho soukromého života, a došlo nás i tré nadačních listin, které tu v Unhošti i z Unhoště založeny byly; ano on se dožil dne 11. května 1379 též generální visitace, kterouž zde jménem arcibiskupa Jana příjmím Očka z Vlašimi (1364-1379) konal pan Pavel arcijáhen pražský s notářem Vítem a jinými duchovními jak pražskými tak vůkolními. Zejména se uvádí Heřman farář Slivenecký a děkan čili vikář Ořechovský a Bůžek farář v Železné jakož i Jan rytíř ze Svárova jáhen jakožto farář Svárovský. Ti pánové přijedše o polednách dne 11. května 1379 do Unhoště prohlédli vše, co se duchovní zprávy jak v kostele tak ve škole i na faře týkalo, majíce za základ stanovy, jež arcibiskup Arnošt z Pardubic na církevním sněmu (synodě) dne 18. října 1343 byl ustanovil. A poněvadž tam zláštní odstavec „o životě kněží“ duchovenstvu zdrženlivost (celibát) nezištnost a mírnost u vykonávání úřadu na srdce klade, přihlíželi páni visitátorové s obzláštní přísností k tomu, by farářové čistoty mravní si hleděli, a všecky ženy ať již manželky anebo toliko souložnice od sebe dali.
Jan farář Jakub byl také jeden z oněch mnohých, kteří tehdáž ni církevního zákona, ni sněmovního usnesení, ni slibu při přijímání svátosti svěcení kněžstva vzhledem čistoty nešetřil, a jak pan Pavel, farář Lidický o něm panu arciděkanovi sdělil, že prý pan farář jakousi souložnici v domě na proti farářovu domu, jménem Kateřina chová, která prý právě toho roku běžícího v požehnaném stavu byla; pročež neopomenul pan visitátor i na tuto okolnost se pozeptat. Pan Jakub nezapřel a vyznal, že tomu tak před půl letem bylo, tudíž že ženština ta proti faře bydlela, od sv. Havla (1378) však že si od pana Henzlina měšťana pražského svůj vlastní domek u lázně tu v Unhošti ležící koupila, z něhož bývalému vlastníku jakožto z domu podsedšího 12 gr. ročně platí. Pan arciděkan se tím sice spokojil, u přítomnosti pana Bužka, faráře v Železné a pana Matěje z Janovic, ale pana faráře Jakuba slibem v ruce své a neméně i v ruce pana Víta veřejného notáře zavázal, by s řečenou Kateřinou více žádného spolku nemíval, s ní ani nestoloval ani nehodoval, ji u sebe ani netrpěl ani nenavštěvoval. Ano ani v ta místa chodil, o nich by se domníval, že by ona tak se nalézati mohla sice že bude do kůru kostela pražského na dva měsíce poslán aneb jinými tresty stíhán. Tomu se pan farář podrobil, a splniti se zavázal.
Ne méně hleděno k čistotě i vzhledem laiků a osadníků samých. Shledáno totiž z úst pana faráře, že i pan Štěpán, protonotář království českého ode dvou let ve Velkém Přítočně osady Unhošťské souložnici jménem Kachnu předržuje, s kterou prý 3 neb 4 chlapce zplodil, a ji každý týden navštěvuje, přicházeje v neděli o nešpořích a teprv ve čtvrtek o nešpořích odjížděje. Ženština ta pak, kdykoliv k sv. zpovědi jíti má. Vždy se u místního faráře dovoluje, by jinde se zpovídati směla, farář ale prý ji nikdy v kostele Unhošťském u sv. přijímání neviděl, aniž ví, zda-li vůbec kde k stolu páně přistupuje.
Když církevní představitelé nedbali svých slibů a povinností, mělo to neblahý vliv i na věřící. Pokles autority katolické církve směřoval často k rozkladu společnosti a revoltám. Ve výše popisovaném období to vedlo až k pozdějším husitským bouřím. Obdobná situace panovala těsně před třicetiletou válkou, o čemž se podrobněji zmíníme později.