V místě dnešního č.p. 21 v Braškově stála od nepaměti pastouška, později nazývaná obecní domek. Obce zřizovaly pastoušky jako obydlí pro obecního pastýře, se kterým uzavírala jednoroční smlouva. Obecní pastýř každé ráno společně vyháněl na pastvu dobytek některých sedláků a domkářů z jejich usedlostí a večer jej vracel do jejich stájí. Za to byl odměňován jednou ročně na sv. Martina od sedláků v naturáliích (viz sejpce – Zapomenuté oslavy ) a od domkářů, kteří tehdy měli v obci Braškov kolem dvaceti kusů dobytka, po jedné až dvou zlatkách. Odlišně se pásl dobytek z panského dvora (č.p. 17). Šafář k tomu měl svoje pasáky a voláky.
Ve druhé polovině 19. století začala společná pastva postupně zanikat, souviselo to zřejmě s rostoucí výtěžností polí, zaváděním mechanizace a rozvojem dělby práce. Krmivo pro dobytek se zaváželo přímo do stájí.
Na počátku 19. století byl obecním pastýřem Tomáš Černý s manželkou Kateřinou, rozenou Hokůvovou. V pastoušce bydlel v té době i obecní slouha Jan Mašek a po něm Jan Samer. Kolem roku 1830 se pastouška začala nazývat obecním domkem. Bydlel v něm ještě v roce 1848 slouha a obecní pastýř Jan Najman se šesti dětmi. Po něm byl obecním pastýřem Matěj Kašpar, pocházející z Chýně, ještě v šedesátých letech 19. století byl krátce obecním pastýřem Josef Horák, který se stal později hutníkem. Jeho tchán Jakub Prušák, byl ve stejné době též obecním pastýřem, bydlel ale v č.p. 20. Poslednímu obecnímu pastýři Antonínu Horákovi se v Braškově 21 narodily do roku 1886, než se odstěhoval do Malých Přílep, čtyři děti z jeho devíti, ale až na jedno brzy zemřely. Jeho nejstarší syn Václav byl hutníkem a v roce 1897 se přestěhoval z obecního domku do Braškova 30. Jeho matka a sestra žily v Braškově 21 ještě počátkem 20. století a obě tam i zemřely.
Obecní domek byl významnou součástí obecního majetku a na jeho údržbu byly vynakládány poměrně velké částky. V knize účtů z roku 1828 se tak dozvídáme, že z obecního domku se odváděla domovní daň 1 zlatý a 40 krejcarů, za povinné čištění komínů se platilo kominíkovi 36 krejcarů, v pozdějších letech to bylo ročně jen 12.
Velkou část obecních výdajů spolykala údržba doškové střechy. Používala se na ní tzv. dlouhá sláma, svazovaná do snopků. Dnes již nevyužívané odrůdy žita měly slámu dlouhou kolem dvou metrů. Po té dešťová voda dobře stékala.
V roce 1828 tak koupila obec do pastoušky 2 a půl kopy dlouhé slámy celkem za 31 zlatých a 15 krejcarů. Dále byl pro pastoušku pořízen i nový zámek za 3 zlaté 45 krejcarů. Buštěhradské vrchnosti se výdaje na správu obecního domku zdály přehnané, proto to uvedla ve svém kontrolním výnosu takto (v původním znění a přepisu):
Správy na pastoušku se často vedou, však správy nikde
přestati nechtějí, pročeš rychtář se nabízí, s obecním
jmění sporejc zacházeti, ant sice by sobě veliku zodpověd(nost)
spůsobiti by mohl.
Pastouška ale polykala další obecní peníze. Hned další rok do ní byl pořízem za 50 krejcarů státní znak s orlicí, od sklenáře nová okna za 3 zl. a dveře k sednici za 5. Platilo se i pojištění 37 a půl krejcaru. Hned v roce 1830 se koupila další sláma na snopky za 15 zlatek, 3 zl. stálo pošívání snopků. Další rok bylo potřeba v obecním domku obnovit kamna na což padlo 100 cihel za 2 zlatý a 30 krejcarů. A tak se pořídila i trouba do kamen, nakoupila další sláma a matrace. V roce 1836 se opět přestavovala kamna a pořídil kamnovec na ohřev vody a nová trouba. I v dalších letech se často kupovala sláma jak dovnitř domku, tak na došky. Obnovila se podlaha z lepenice, koupila nová lavice. V roce 1839 se postavil nový chlív.
Tak se z té braškovské účetní knihy dovídáme mnoho podrobností o obecním stavení a jeho výbavě v první polovině 19. století, která se asi příliš nelišila od zařízení obydlí ostatních obyvatel.