V prvních dnech ledna roku 2022 je nezvykle teplo. Rozmary počasí trápily však i naše předky. Dochované zprávy o extrémních jevech v minulých stoletích nejsou tak časté, jak se o nich máme možnost dozvědět ze soudobých médií. V první pamětní knize Braškova se nám dochovalo autentické svědectví neznámého pisatele o nezvyklých výkyvech teplot a srážek v letech 1865 a 1866. Rolníci museli odjakživa sledovat vývoj teplot a srážek, kterým přizpůsobovali polní práce. I když pranostiky utvářené z dlouhodobých pozorování přírody uváděly očekávaný průběh počasí, skutečnost byla často odlišná. Nezvyklý odklon od normálu vyprovokoval neznámého braškovského písmáka, aby své poznatky zaznamenal na list papíru, který se stal součástí kroniky. Originální text najdete v archivu SOA Praha na stránce Braškov: Kronika obce a kniha účtů 1828-1918 až na konci knihy na snímku 50. Přepis textu uvádím doslovně tak, jak byl zapsán – bez jazykových korekcí:
Poznamenání
Taka byla zima, roku 1865, a 1866.
v Prosyncy 1865 až do 9 ho bylo bez mrazu, pak začalo
trochu mrznout, pak 15 prosynce napadlo trochu sněhu
a zase třetí den pustil, pak zas trochu mrzlo, ale málo,
v lednu bylo, jako najaře, tak že celej měsyc se sylo
u nas jsme syly jarní pšenicy, pak u Štelcovsy y vyše
obce pak syly y ječmeni, dáleji v Unoru pořáde bylo
bez sněhu jenom několik malích mrazíku v Březnu
však se sylo bez překažky, a pořade v dubnu bylo sucho
až posledního dost namoklo a bylo travy y požinnky
proto to ale bylo tuze dobře nebo nebylo čim krmit
obzlášte bylo málo slámi proto že před tím
byl rok tuze suchy, že celí rok nepršelo, proto ani
nebylo pametníka aby byl před tím tak suchy a
spatní rok,
Popis boje rolníků s přírodou byl doplněn o dopady Rakouskem prohrané Prusko-rakouské války na život v Braškově. Již v době válečných příprav před rozhodující bitvou u Hradce Králové, konané 3. července 1866, museli sedláci i panský statek v době sezónních polních prací odevzdat některé koně i povozy na přípřež (fiřpon). Prušáci postupovali po střetu u Sadské přes Čechy směrem na Vídeň a Bratislavu, u níž došlo 22. července 1866 k poslední bitvě, kterou ukončilo sjednané příměří. Prakticky až po válce dorazili Prusové i do Braškova, jak to popisuje místní písmák:
pak přišla valka s Prusem dne 23 Června 1866
sme museli dat 6 povozů na fiřpon titíž z obce 3 pari koni
a ze dvora tež 3 pari ti kteri zůstali doma museli tem kteri
odjeli bejt napomocni s práci dne 25 Července 1866 sem přijeli prus(o)-
vé v noci 124 Muže 124 koni kde bilo světlo tam se nakvartirovali
tak že sme jih taki měli až po 20ti pak přišli naležení
Kavarelii i pěši bili tu až do 8 Zaři 1866
Kromě útrap obyvatel a nákladů na vyživování vojska bylo hlavní hrozbou, spojenou s jejich pobytem v obci, zavlečení cholery. Již v 26. srpna 1866 zemřela na choleru osmiletá Antonie Tesařová z Braškova a její patnáctiletá sestra Anna Marie. Jejich otec Václav zemřel na stejnou nemoc 5. září na Valdeku. Jeho žena Marie, rozená Jupová, tak přišla během několika dní o manžela a dvě děti. Dvě malé děti jí zemřely již v předchozích letech. Zůstal jí třináctiletý Antonín a jedenáctiletá Marie, se kterými se v roce 1867 ještě provdala za Jana Kloubka. Na Valdeku zemřel na choleru 27. srpna tříletý František Richter a ve stejném domě a dni i dvaašedesátiletý František Maisner. U něj je sice jako příčina smrti uvedena sešlost, ale vzhledem k okolnostem to mohly být i následky infekční choroby. Z okolních vesnic na tom byl ještě hůře Pletený Újezd, kde na choleru zemřelo během září a října 1866 celkem 13 obyvatel. Horní Bezděkov měl pět obětí, v Unhošti řádila cholera a tyfus od 25. srpna až do prosince s téměř padesáti úmrtími. Kolik lidí infekci cholery přežilo, ani počty úmrtí vojáků známé nejsou. Jen v Kyšicích je jako jediný zemřelý na choleru v září 1866 zapsán cizinec – třicetiletý mušketýr, kterého zde zřejmě zanechala pruská vojska při svém odchodu.