Jak jsme již uvedli v článku Braškovské kroniky – 1.část , kronikář František Nádvorník dopisoval v roce 1930 události předchozího desetiletí zpětně. Přesto se mu podařilo shromáždit řadu informací, cenných pro vytvoření obrazu života v Braškově té doby. Od roku 1930 se kvalita zápisu dostala na novou úroveň s ještě většími podrobnostmi. Kronikáři jistě promineme občasné gramatické chyby, ale jeho vyjadřovací a dokumentační schopnosti přesahují to, co bychom očekávali od prostého dělníka se základním vzděláním.
Hned z první strany zveřejňovaného výňatku z kroniky je patrno, jak se za necelé století život v Braškově změnil. Na žito, oves a řepu na polích již takřka nenarazíte, zato řepku neznali. Nové generace už ani neuvidí staré odrůdy žita, které dosahovaly výšky přes 2 metry. Kování koní a vozů dnes nahradilo přezouvání pneumatik automobilů. Dělnice si za den nevydělala ani na jednu podkovu – no, koně stejně neměla. Struktura uváděných základních potravin zásadní změny nedoznala, proti současnosti samozřejmě chybí cizokrajné ovoce. Jen ti dříve narození ještě pamatují nakládaná vápenná vejce, dnes se na stůl obvykle dostanou jen ta čerstvá (nebo z mrazíren)? Porovnání výdělků a cen potravin a nemovitostí v té době by stálo za hlubší zkoumání.
Kromě krize hospodářské čiší z textu kroniky i krize politická. Školní děti doplatily na nedostatek peněz v obecním rozpočtu krácením podpory na školní potřeby. Čtyři hostince měly také ekonomické problémy a po zdražení piva byli hostinští vyšetřováni četnictvem v Unhošti. Z padesáti nezaměstnaných jich 34 dostalo od obce práci při kopání nového rybníka na Valdeku. Byly vypláceny podpory a příspěvky z chudinského fondu.
Za každou řádkou se skrývají další příběhy. V kapitole Domovské právo je zmíněno jeho přiznání paní Františce Kamešové, osoby s nevšedním příběhem, patřícím spíše do kroniky braškovských rodů. Stručně zde uvedu jen to, že Františka pocházela z Velké Dobré, kde po otci získala právo domovské. Od dívčích let byla služkou na statku Opltů v Braškově 29 a s o šestnáct let starším jejich selským synkem měla šest nemanželských dětí. Ten odešel do Velké války a zahynul údajně v Albánii kolem roku 1917. Majetek byl připsán jeho družce. Tak až po předepsaných 10 letech získala Františka Kamešová a její nezletilé děti domovské právo v Braškově.
V kronice jsou dále podrobně popsány nehody, neštěstí i nemoci. I v roce 1930 byla v obci Braškov karanténa kvůli výskytu záškrtu, postihujícího děti.
Mnoho dalších zajímavostí se dočtete v následující části fotokopie z originálu druhé braškovské kroniky, uložené v SOkA Kladno. Určitě to stojí za přečtení, zamyšlení a porovnání se současnou krizí: