Vojenská služba

V roce stého výročí ukončení Velké války si připomeňme, že v Rakousko – Uherské armádě v 19. století sloužilo i mnoho braškovských mužů, kteří se tu narodili nebo do obce přiženili, či tu jen pracovali. Kdo měl nějaké povinnosti k vojenské službě, musel například žádat o povolení ke sňatku. Povětšinou na armádní službu byli hrdí. Převážně byli zařazeni jako pěšáci u 28. pěšího pluku (dříve Benedek), ale jsou mezi nimi i dělostřelci, jízda a u nás exoticky působící příslušník námořní pěchoty. V seznamu, sestaveném z dostupných pramenů třeba najdete i nějakého příbuzného:

Vojenská služba v 19. století.

Před rokem 1802 byli vojáci po naverbování nuceni vykonávat vojenskou službu doživotně. Od toho roku mohli  vojnu opustit pěšáci po 10 letech, jízda po 12 letech a dělostřelci po 14 letech. Po roce 1811 byla délka služby jednotná pro všechny 14 let až do roku 1845, kdy byla zkrácena na 8 let. V roce 1858 byla zavedena všeobecná branná povinnost s osmiletou dobou služby a následnou dvouletou zálohou. Z branné povinnosti však byly povolovány četné výjimky. Když Rakousko – Uhersko prohrálo v roce 1866 válku s Pruskem, zavedlo pro své poddané tříletou službu s následující sedmiletou zálohou a dvěma lety služby v zeměbraně. Tak tomu bylo až do konce století.