V Unhošti bylo v uplynulých stoletích několik pivovarů. Po některých se dochovala torza staveb, jiné zcela zmizely.
Nejstarší písemná zmínka o jakémsi unhošťském pivovaru pochází z malostranských gruntovních knih, které prozkoumal ve druhé polovině 19. století kladenský Farář Josef Mottl . Z jeho obsáhlého rukopisu „Pamětnosti města Unhoště a okolí“ vybereme ty nejzajímavější pasáže, které snad současnému čtenáři osvětlí, kde všade se v dávné minulosti unhošťské pivo vařilo.
Domy ležící na východ od současného muzea č.p. 1 na třídě Dr. Beneše vlastnil již ve 14. století sladovník jménem Lizna se svou manželkou Mar-
ketou. Po své smrti okolo r. 1399 zanechal vše své manželce Marketě a synu
Ondřeji, kteří tu po několik let společně hospodařili. Roku 1407 dne 3. listopadu prodala Marketa s Ondřejem dvůr a sladovnu Sebastovi z Malé Strany. Ten si nechal dvůr a pole a sladovnu prodal Maříkovi z Unhoště. Maříkové byli význačným rodem a je pravděpodobné, že vařili pivo ve velkém. Jak to v těch místech v té době přesně vypadalo nevíme, ale na mapě z roku 1840 odpovídá poloha dvora a spilky domům s červeným číslem 2, 3 a 4 napravo od radnice.
Ten stav přetrvával asi i do doby, kdy už byl naproti radnici vystavěn obecní pivovar. V popisu radnice z roku 1575 se uvádí:
Vejdouc do radnice na jedné straně při zemi byla spilka pivovární, kde se
pivo „hlídalo, vyšetřovalo“; měla dveře z průjezdu a okno na dvůr, které
bylo v květnu 1650 zazděno a dveře v červnu nové (1650). Ze spilky
a z radnice vedl trativod, který se 24. září 1670 spravoval t. j. fošnou přikryl.
Na druhé straně byly místnosti dvě: dolejší světnice a šatlava.
Že se pivo vařilo po domech již před založením pivovarů, bylo pojednáno již v článku Unhošť a pivo 01 a ve dvou následujících. Když měšťané usoudili, že výhodnější pro ně bude vaření ve velkém, založili si obecní – městský pivovar. Ten se nacházel v místech proti radnici a zapříčinil i její zkázu. V lednu 1547 vypukl v městském pivovaru požár a strávil několik domů na jižní straně ulice. Pak přeskočil na protější stranu na radnici, kde shořela řada význačných listin. Oheň zachvátil i domy směrem ke kostelu, ale před ním se naštěstí zastavil.
V 17. století zabíral starý obecní pivovar prostor naproti radnici, ale na mapě z roku 1840 již neexistuje, a na jeho místě jsou vyznačeny masné krámy nalevo od Obecnice. Dům číslo 54 býval kovárnou patřící k domu číslo 55 a ve vedlejším domě číslo 56 býval byt sládkův a obecní sklepy. Dále v místech nynější školy už následovaly domy rodiny Marků a Stará rychta Laurinů.
Vaření piva v průběhu třicetileté války a zkáza obecního pivovaru již byla stručně popsána ve druhé polovině článku Unhošť a pivo 02 . Že se unhošťští snažili i ve válce pivovar obnovit, dokazují podrobnější zprávy.
V dubnu 1639 vtrhlo do obce vojsko, občané se rozutekli. Vrátili se až na podzim v roce 1641 a jednou z prvních věcí, kterou chtěli dát do pořádku, byl obecní pivovar. V té době byl purkmistrem Jiří Marek a již v listopadu povolal křivoklátského bečváře, aby prohlédl kádě a štoky. Na opravu ale obec neměla peníze, tak odešel s nepořízenou. Když obec něco našetřila, pustila se do obnovení pivovaru pod vedením Jiřího Marka a Bartoloměje Výška a v účetních knihách zaznamenala:
V lednu 1642 byl od Bartoloměje Výška koupen zámek za 39 krejcarů a druhý opraven,
Jan Rousek udělal obruby za 6 krejcarů,
z Kyšic koupili od Matěje Žambery lýčený provaz ke studni za 21 krejcarů a špagát za 4 krejcary,
za dvě lopaty dali 9 krejcarů, za dva páry pantů 20 krejcarů, za kopu podlažních hřebíků a za dva háky 12 krejcarů,
Janu Rouskovi od správy dveří a poklopu u hvozdu 24 krejcarů,
Bartoloměji Farkašovi za dva džbery a tři šoufky po 21 krejcarech,
za kozlík a pohrabáč 24 kr., za pár pantů ke dveřím a za háky k hvozdu 18 kr., za zadělání kotliny 1 zlatý 18 krejcarů, od rumování 33 kr.,
za kádě bečvářům 9 zl. 35 kr., za dvě nůše 17 kr., za 5 křížů pod kádě a od jalového dna jakož i za lešení 45 krejcarů,
za štychel 18 kr. a od kamen 1 zlatý.
Z toho přehledu je patrné, že pivovar byl notně poničený a také si můžete udělat představu o tom, jaké bylo jeho vybavení. Ve výše uvedených účtech se nezmiňuje kotel, jakožto nejdůležitější část varny. Jelikož se ale popisuje zadělání kotliny, tak už tam asi byl.
Pivovarské kotle (pánve) pro městský pivovar jsou zvláštním příběhem. Pokud je známo, tři zhotovil Lorenc Krystman, kotlář a měšťan na Starém Městě pražském. První kolem roku 1636. Ten byl zhotoven potom, když Unhošť přišla o původní při průtahu vojska obcí v roce 1634. Instalace do pivovaru se ale nedočkal. Doba byla nejistá, a tak na ochranu před opětovnou krádeží vojskem byl nový kotel spuštěn do radniční studny. Nebyl ale kotláři dosud zaplacen. Krystman měl novou objednávku na kotel ze Žebráku a jelikož nebyla měď, žádal o vydání toho nezaplaceného z Unhoště. Řešila to Královská komora, která nařídila 22. října 1640 unhošťské obci kotel vydat do Žebráku.
Druhý kotel byl zhotoven v listopadu 1641 za 300 zl. a počátkem roku 1642 byl již upotřeben. Co se s ním stalo není známo. Konečně třetí kotel od Krystmana byl objednáván 16. června 1649 a 11. srpna byl již hotov. Unhošťští si jej vyzvedávali v Ungeltu 24. srpna. Vážil 5 centů 55 liber a stál 262 zlatých rýnských, které ale obec neměla. Dala kotláři Krystmanovi
„obecní dědinu s loukou za novým krchovem vedle cesty Dolanské z jedné a až do silnice Rakovnícké vedle dědiny p. Tyburcí Čejky z Olbramovic ležící v 160 zl., ostatních 102 zl. se uvolila na terminy jak se vařit počne po 30 zl. zapravovati. „
Tak nastaly po třicetileté válce pro vaření piva v Unhošti lepší časy, ale hotovo v městském pivovaru ještě nebylo. O tom až příště.