V předchozím článku Jak Valdek ke jménu přišel 1 byly vylíčeny složité majetkové vztahy a dědické nároky šlechty vlastnící statky v Buštěhradském panství. V době rozvoje Braškova koncem 18. století zakoupil Buštěhradské panství kníže Valdek a od něj se odvozuje název nově osídlované části obce. Jeho vliv však zasahoval i mimo Braškov. Například v pramenech k hostivické historii, které vydává již dlouhá léta pan Jiří Kučera, najdete i odkaz na „knížecí Administraci valdekovskou“ v zápisu z gruntovní knihy z roku 1788 (řada E, svazek 7, str. 126).
Proč kníže Valdek upadl v zapomnění, a o dalších vlastnících Buštěhradského panství se dozvíte na následujících řádcích.
Dne 7. června 1785 přijal kníže z Valdeku měšťanství v Unhošti a stal se tam majitelem dvora, u nějž se zavázal, že jej neprodá nikomu jinému, nežli svobodnému člověku a bude vykonávat všechny sousedské povinnosti. Vedení Unhoště nemělo totiž dobré zkušenosti s rytíři a šlechtici, kteří se neradi podřizovali městské radě. O tom již bylo napsáno např. v článku Kadanští z Campobelly nebo Feldekovský zámek 3 .
Bavorští kurfiřtové měli velkou moc a nelíbilo se jim, že kníže Valdek disponuje jimi dříve ovládaným majetkem v Čechách. Nastaly veliké rozpory v rodině Bavorsko – Zveibrückenské; jedni tvrdili, že statky ku prodeji přijít neměly, dokud mužských potomků v kurfiřtovské rodině Bavorské bude, a vlastník Karel II. se odvolával na Kodicil pana Klimenta z r. 1770, že jsou prodejné. Spor těchto rodů trval 6 let s rozřešením, že statky se prodávat Valdekům neměly. Vévoda Karel II. Zweibrückenský byl donucen se s knížetem z Valdeka vyrovnat a statky získat zpět.
To narovnání se stalo dne 1. ledna 1790 zvláštním způsobem:
“ vévoda Karel i kníže pán z Valdeka uznávají dne 31. Srpna 1784 uzavřený a v dskách Zemských (No. 605. G. 19) vepsaný trh za zrušený, jako by ho bylo nikdy nestávalo; následkem toho přechází všecky statky, jak je pán z Valdeka koupil na vévodu Zveibrückenského Karla II. nazpět tak, že jich s těmi právy jako dříve používati může“.
Že ten zpět převedený majetek nebyl malý, dokazuje jeho výčet:
„Zákupy v Boleslavsku (98 popluží), Polič se Žandovem, Velká a Malá Bukovina (67 pop.), Radeč a Volfartice v Litoměřicku (67 pop.), Ploškovice s Tanovany, Chochoblice hořejní a Svádov (72 pop.) též v Litoměřicku, Zvoleňoves a Slatina, pak lenní dvory v Ješíně, v Mikovicích, v Dolýně a v Lobči a v Kameném Mostě (11 pop.), Buštěhrad v obou dílech s Lidicemi (17 pop.), Tachlovice s Jenčí, Litovicemi, Hořelicemi, Drahelčicemi, Chrustenicemi, Hostivicemi, Horními Ptíčemi, Dolejšími Nenačovicemi, Dobrou, Jinočanami (16 pop.), Unhoštský dvůr (19) to vše v Rakovnícku, pak Poříčí Červené v Klatovsku (383 pop.) a Kacov v Čáslavsku (191 pop.) se vším příslušenstvím na vévodu Zveibrückenského Karla II.“
Při tom měl „pán z Valdeka všecky spisy těch statků se týkající, jež z archivu Pražského a Zákupského odvezl, navrátiti, a všecky soudy, odpory a poznámky ve dskách zastaviti a zničiti“.
Tak byl vlastně kníže Valdek vymazán z historie a zůstal po něm jen název části obce – Valdek.
Vévoda Karel převzal všechny dluhy, které učinil pán z Valdeka a musel doplatit všechny povinnosti (desátky, daně ap.) ze všech statků od 1. července 1789.
To vše udělal, ale již 1. dubna 1795 falckrabě Rýnský a vévoda Zveibrückenský zemřel, načež statky ty dědičně přešly na Maximiliana Josefa vévodu Zveibrückenského a jeho bratra, následného kurfiřta Bavorského.
Jak s majetkem v Buštěhradském panství včetně valdeckých pozemků zamávaly napoleonské války a jak se nakonec dostal před rokem 1918 do vlastnictví císaře Františka Josefa I., se dozvíte v dalším článku o Valdeku.