V článku Jak Unhošť ke jménu přišla 2 jsme Unhošť opustili v roce 1489, když získala od krále Vladislava Jagelonského majestátem samosprávu. Obec řídili konšelé s purkmistrem a již nepodléhala Malé Straně v Praze. Zodpovídala se Královské komoře a ochranu jí měl poskytovat hejtman sídlící na Křivoklátě.
Vladislavský majestát kuriózně přišel k úhoně v roce 1520. V té době ještě nebyla zřízena radnice a listiny byly uloženy snad na staré rychtě, snad v domě purkmistra. Když si sousedé Šimon Moucha, Pech Hamtačka, Matěj Mařík a Valentin Výšek vzácnou listinu zřejmě při svíčce prohlíželi, částečně ohořela. Byl z toho velký poprask. Jmenovaní páni se dne 22. února 1520 veškeré shromážděné obci zaručili, že zaopatří jiný, tomu podobný dokument. Právě tato událost zavdala příčinu k tomu, že obec pomýšlela na to, aby si pořídila radnici. K tomu zakoupila dům od Šimona Muchy v místě, kde nyní stojí městské muzeum, bývalá radnice.
O obnovení poškozené listiny požádali unhošťští císaře Ferdinanda I. Habsburského, což bylo učiněno v roce 1532. Vladislavský majestát z roku 1489 byl úplně přepsán, byly potvrzeny všechny dříve udělené milosti, a navíc doplněna klauzule, ochraňující obec od navyšování poplatků a robot ze strany vrchnosti, která se však v budoucnu příliš nedodržovala.
Roku 1547 postihl Unhošť požár, který zničil značnou část zástavby. Vyhořela i radnice s úředními listinami, včetně majestátů od Vladislava i Ferdinanda. V té době nebylo v Čechách krále, který by je mohl obnovit.
Po této tragické události došlo k opětovnému rozvoji Unhoště díky dalšímu privilegiu, které udělil až roku 1557 Ferdinand I.
V něm se Unhošťským doslovně slibuje, že:
„ … téhož městečka [Unhoště] od zámku Křivoklátu žádnému člověku prodávati, zastavovati ani žádnou jinou měrou odcizovati neráčí, a kdyby se i to přihodilo, že by král neb dědičové aneb budoucí králové někdy dotčený zámek Křivoklát se zbožím k němu náležitým buď všecko neb na díle
prodali neb zastavili, tehdy to městečko obzláštně při tom erbu a zástavě vymíněno býti má, a žádným jiným se říditi ani spravovati nemají nežli zřízenými radami Komory České, nynějšími neb budoucími.
Jakož pak každému slibu a člověčenství nuceni býti nemají; také jesliže by který z obývatelů téhož městečka buď usedlý, ženatý neb svobodný jinde sobě živnost kdekoliv oblíbil, a odtud stěhovati se chtěl, odpověda se p. purkmistru a konšelům, bude moci se odstěhovati a posaditi, kde mu zdáti a líbiti bude svobodně bez výhostu všelijakého i také beze vší překážky nynějšího neb budoucích hejtmanů neb purkrabí hrádku Křivoklátu.
Mají také dotýční Unhoštští právo jedno míti, a tím se říditi, a odtud jinám appelováno býti nemá. Kdož by na jich orteli a výpovědi přestati nechtěl nežli před zřízené rady nad Appelací na hrad Pražský tak a tím vším způsobem a pořádkem, jakž toho město Slané užívá.
A jestli by sto kdy po časích býti mohli, a zdí to městečko ohraditi; tehdy to městečko více za městečko slouti a držáno býti nemá, nežli za město královské, a mají všech těch práv a svobod , živností v obchodu užívati, jako město Slané, a ten plat, kterýž králům na Hrádek od starodávna dávají, za plat šosovní do Komory České platiti a dávati povinni budou“.
Co pak se jiných majestátů předešlých králů Českých dotýče, ty král Ferdinand v dotčeném majestátu ve všech artikulích, punktech a klauzulích tak ztvrdil, jako by v něm od slova k slovu vepsány byly.
Tak se Unhošť mohla stát královským městem, chyběly jí k tomu jen hradby. Snaha je vybudovat tu sice byla, místo tzv. Pražské brány se postavila jen malá branka, ale pokračování v budování hradeb skončilo na nedostatku financí. Další plány na ohrazení městečka a jeho povýšení na královské město ukončila pak třicetiletá válka.