V závěru článku Feldekovský zámek 3 jsme se zmínili o nutnosti prodeje majetku paní Feldekové z důvodu její vysoké zadluženosti. V Unhošti dlužila nejvíce obci, která jí proto obstavila majetek. Porovnání paní Feldekové s unhošťskou obcí řešili v roce 1689 krajští hejtmané, kteří při soupisu majetku zjistili, že na Feldekovském dvoře zůstalo:
9 krav
8 koní
19 prasat
342 ovcí
146 kusů pernaté drůbeže.
V domě byly nalezeny dva obrazy krajin a šesti svatých, 2 pistole, kamna s železným kozlíčkem, zdvojené přesýpací hodiny. V zahradě byl altán.
Česká komora nařídila unhošťským konšelům, aby se zabavením majetku ještě dva týdny posečkali.
Feldekovský majetek se pak po částech rozprodával a podstatná část se dostala v roce 1690 do rukou „vysoce urozeného pána Sigmunda Ludvíka, svaté říše římské hraběte z Trautmansdorfu, pána na Protivíně, komorníka jeho milosti císaře a královského hejtmana kraje Práchenského“. Ten koncem roku 1697 prodal dvory dříve Feldekovské spolu se dvěma mlýny urozené paní Zuzaně Heleně z Bedarides, rozené z Golč. Nová majitelka měla panství Sazenou, Kamenici, Zábělici a Domaslavice, byla při penězích a brzy v Unhošti přikoupila další nemovitosti.
Po neblahých zkušenostech pánů radních s morálkou přistěhovaných urozených pánů, kteří se neradi podřizovali místním zvyklostem, přijali paní Bedarides do městského svazku, až když se zavázala: „kontribucí polí pod 598 strychů dle domácí ouřední repartici buď sypání neb peníze platiti, vojsko k ležení přijímati, fůry konati, šos, desátky a letníky odváděti, dobytky do městské stáje honiti …“. Ani tato paní v Unhošti kořeny hluboko nezapustila a na radu svého bratra Františka z Golče a pana Jiřího Václava Schwabela ze Schwabenfeldu v roce 1700 statky prodala panu Janu Hartliebovi synu Justina Hartlieba, bavorského lékaře, který se do Čech přistěhoval za vlády císaře Ferdinanda II. (vládl 1619 – 1637). Ten mu udělil v roce 1635 šlechtický titul. Justin Hartlieb byl rektorem pražské university. Jeho syn Jan se z koncipisty a sekretáře stal radou královské komory a vrchním inspektorem pohraničních cel. Od roku 1723 byl povýšen do rytířského stavu. Je to ukázka toho, do jakých rukou se v té době dostával majetek v Unhošti, která jen těžko již po půl století překonávala škody způsobené třicetiletou válkou. Na jedné straně investice nepůvodního obyvatelstva zachraňovaly zpustošená obydlí, na straně druhé však byl majetek rychle přeprodáván. Ti vlastníci, kteří v Unhošti nebydleli, často to byli pražští měšťané, zde hledali jen zdroj příjmů z hospodářské činnosti a často měli konflikty s purkmistrem a konšely.
Feldekovský zámek však během dalších sto let vystřídal ještě mnoho majitelů.
Přejít k obsahu webu
