V předchozím článku Feldekovský zámek 1 jsme popsali cestu Markovského dvoru do rukou paní Feldekové. Nežli popíšeme její další aktivity v Unhošti na konci 17. století, je na místě, si o ní říci něco více.
Dorota Lidmila rozená Chotovanská (též Chotoutovská) z Nebovid byla 
zprvu provdána za rytíře Krištofa Františka Leopolda Račína z Račín, pána na Hluboši a hejtmana Podbrdského kraje, s nímž měla tři syny. Vilím Humprecht figuroval ve vlastnictví nemovitostí v Unhošti, dědil i z panství v Hluboši po starším bratru Adamu Leopoldovi Račínovi , který brzy zemřel. Nejmladší syn Václav Rudolf vstoupil do řádu sv. Kajetána na Malé Straně v Praze, kde přijal jméno Karel. Vstupem do řádu připadl jeho dědický podíl matce.
Když Dorota Lidmila v roce 1672 ovdověla, stal se roku 1673 jejím druhým 
manželem Augustin Ferdinand z Feldeku. Jeho předci pocházeli z rodu Fellnerů od Norimberka a spříznili se s rodem Feldeků z Horních Rakous. Ti byli roku 1622 povýšeni císařem Ferdinandem do rytířského stavu s predikátem z Feldeku, který po manželovi používala i paní Dorota Lidmila, i když byla vlastně Fellnerová.
Než přistoupíme v dalším článku k popisu chování paní Feldekové v Unhošti, které pobuřovalo měšťany, zmíníme se o jejích majetkových transakcích, které byly typické pro importovanou šlechtu po třicetileté válce.
Dříve vzpomenutá koupě Markovského dvora, později zvaného Michnovského, byla dosti komplikovaná. Paní Anně Barboře z Valmerode za koupený dvůr v Unhošti zaplatila paní Feldeková zárukou peněz ve výši 3500 zlatých, vázaných a úročených na statku Kounové u urozené paní Anny Markety Minichovy rozené Bechynky z Lažan na Kounové a Kolešovicích. Navíc se při obchodech mezi manželkami pánů platil zvláštní poplatek, tak zvané klíčné, které bylo v naturáliích uhrazeno „měděnicí stříbrnou, pozlacenou, s nálevkou jakož i ohřívadlo stříbrné, vše díla augsburského“. Měděnice byla nádoba na mytí, tak se snad obdarovaná nedomnívala, že paní Feldeková naráží na její hygienu.
Roku 1677 koupila paní Dorota Lidmila od Jiříka Kytla a manželky jeho Anny i ode vší obce sirotčí tak zvaný Kytlovský dům „s polmi ornými i neornými zarostlými, chmelnicí a palouku“ za 200 zlatých hotových.
V roce 1678 dne 11. ledna ujmula od svého syna urozeného a statečného rytíře p. Vilíma Humprechta Račína z Račína tak zvaný Čejkovský dvůr, a toho samého roku v červnu koupila od p. Jana Štastného Kouřímského z Campobelli tak zvaný „dvůr Parýsovský i s tím pustým holým místem, kde Šidlovská chalupa stávala naproti“.
Těmito transakcemi spojila pět gruntů do jedněch rukou : dvůr Markovský, dvůr Čejkovský, dům Kytlovský, dvůr Parysovský a chalupu zbořenou Šidlovskou, a vytvořila tak důstojný prostor pro výstavbu zámku.
Tím však svou touhu po majetku neukojila. Kde mohla, přikupovala pole i louky, nebo je směňovala, když to bylo výhodné. Například roku 1676 směnila pole s p. Vilímem Škodským z Feierberku, roku 1677 směnila pole od Kytlovského domu s paní Ludmilou Bertoldovou za pole od domku Pivoňkovského a v srpnu téhož roku směnila „pole od Brndku až do Popova za pole Jana Hermana od Bratronské cesty k mlýnu Novému“. Roku 1679 směnila „louku od dvoru Čejkovského ležící v Malichově s p. Ondřejem Štorkem za louku Černinovskou zvanou a pod rybníkem obecním a nad rybníkem paní Feldekový ležící“.
Nahromaděný majetek ale paní Feldekové štěstí nepřinášel. Nejstarší syn z prvního manželství brzy zemřel, nejmladší skončil v malostranském konventu řádu theatinů (kajetánů) v Praze, takže si jej asi mnoho neužila. Stýkala se jen se synem Vilímem Humprechtem, urozeným a statečným rytířem Račínem z Račína, který se ale pomátl na rozumu, a matka paní Feldeková přijala nad ním dne 10. Března 1684 poručnictví, a on brzy na to bezdětný zemřel.
I rodinné poměry mohly být příčinou (či důsledkem?) jejího chování v obci, tak jak k němu inklinují i v moderní době osoby posedlé hromaděním majetku a stavěním se nad zákon. Jak paní Feldeková svými spory po celé desetiletí zaměstnávala soudy, až to vedlo k jejímu úpadku v Unhošti, pojedná další článek.
Přejít k obsahu webu
