V článku Konec Markovských 1 jste se mohli seznámit s historií rodiny Marků v době před začátkem třicetileté války, kdy byli Markovští jedním z nejzámožnějších měšťanských rodů v Unhošti. Tak, jako mnohé jiné, ale i je zasáhly tragicky události třicetileté války. Z dokumentů, které k tomu shromáždil kladenský Farář Josef Mottl , vyjímáme v doslovném přepisu z jeho rukopisu následující pasáže o Jiřím Markovi:
Hned 7. listop. 1620 vypálen mu od vojska grunt Pakaděrovský čís. 58 a 59 tak, že hrubě zdě zůstaly, a dvůr domácí popleněn nad míru. Zamýšlel sice p. Jiří opět grunt Pakaděrovský vystavěti, a vydlužil se r. 1621 a 1622 od poteplského mlynáře p. Kaspara Votavy 210 kop, postoupiv mu za to na 15 let k užívání louku slove „pod Vidoušem“; avšak to nikam nestačilo, a p. Jiří byl rád, že svůj dvůr zase do pořádku dal: Pakaderovský grunt zůstal spáleništěm až přes 1660 a pole na zvíce zarůstaly dřívím a bejlím na pořád. Podobně se mu s mlýnem „pod hatí“, maje z něho každoročně p. Jiřímu Kořenickému, měšťanu nového města Pražského a jeho manželce a své matce Dorotě jistou částku do vyplacení 1300 kop odvozovati, vyznal dne 29. říj. 1637 před úřadem, „tomu že zadost činiti a peníze v tak smutných okolnostech vojenských odvozovati nemůže, nad to pak že mlejn svůj
vlastní, který od Doroty někdy Bartošovy nyní Kořenické máteře své za 1300 kop koupil, zase Vácslavovi bratru svému za 1100 kop postupuje, by vše vyplatil. Paní máteř se tedy obrátila na Vácslava mlynáře; ve válkách však kde lidé stále v „rozptýlení“ žili, nepořídila ničehož, tak že požádavek její vzrostl až na 200 kop. Po ukončených válkách nalehala paní Kořenická na zaplacení, a p. Vácslav Marek maje za obcí k požadování, co se z jeho spravedlnosti na opravu kostela byla vydlužila z truhlice sirotčí, ji odkázal na obec samu, která se d. 6. dubna 1652 s ní vyrovnala. Tak zůstal Jiříkovi Markovi toliko dvůr samotný, avšak i ten byl „ od lidu JMC. i nepřátelského v čase od 22. dubna 1639 do 20. července 1640 tak popleněn“, že si p. Jiří 919 zl. 48 kr. 3 den. škody počítal, a od nestranných pp. hejtmanů krajských osvědčiti dal.
Jaký potom div, že dne 16. října 1640 p. Jiří Marek sobě v radě městské naříkal a že vida veliké nynější obtížnosti a žádavy, sám sobě v tak veliké živnosti spomoci nemůže, dvůr svůj vlastní vedle dvoru p. Karla St. Čejky z Olbramovic z jedné a spáleniště Táčkovského ze strany druhé ležící prodal s vším příslušenstvím, s dědinami, s lukami, zahradami, chmelnicí, rybníčkem, porostlinou i s tím platem, který Ondřej Kratochvíle po půl třiadvacáta gr. bílých platívá, slovem se vším, co p. Jiří této chvíle drží, vyjma pole u obecního rybníka s okrajky, a pak louku nad Voráčkovým mostkem „slove Jedlovou“, a to p. Jiřímu Kadanskému z Campobelly, trubači polnímu a Zuzaně roz. ze Stampachu za 2090 kop. Zavdal 400 kop, a ostatní po 100 kopách ročně skládati, šosu pololetně 1 kopu 40 gr. 2 den. odváděti, fury zádušní, vojenské i obecní, desátku 3 st. 2 věrt. odvozovati slíbil.
I přes značné majetkové ztráty zůstával Jiří Marek váženým občanem, podílel se na řízení obce a měl silný vliv na duchovní život. Prodejem majetku panu Kadanskému z Campobelly však problémy nekončily, neboť nový majitel Markovských nemovitostí měl neobvyklé způsoby chování a způsoboval v Unhošti značné rozbroje. Tomu se budeme věnovat v dalších článcích.