V průběhu třicetileté války se dostal rod Markovských do existenčních potíží, způsobených zejména ničivými průchody vojsk Unhoští. Jak již bylo podrobně uvedeno v článcích Konec Markovských 1 a Konec Markovských 2, museli rozprodat téměř všechen svůj zbývající majetek v roce 1640 panu Jiřímu Kadanskému z Campobelly, polnímu trubači, muži svérázného vystupování.
Ani panu Kadanskému se trpkosti válek nevyhnuly. Jiří Marek se opět ujal úřadu poté, když se v listopadu 1641 vrátili někteří unhošťští sousedé z lesů do města, a začali opět plnit daňové povinnosti. I pan Kadanský pokračoval v hrazení splátek za majetek zakoupený od Marků. Za roky 1641 a 1642 zaplatil celkem 12000 zlatých, avšak s dalšími splátkami to vázlo.
Kadanský utrpěl válečné škody v době od prosince 1642 do března 1643 za 169 zlatých a během léta 1643 přišel vinou vojska o úrodu žita, pšenice, ječmene, ovsa, hráchu a čočky za dalších 289 zlatých. Utrpěla i stavení. V září 1647 mu vojsko zabavilo pár koní, žito, oves i hrách. Škody uváděl jako důvod, že nemohl splácet Markům dluhy.
To se nelíbilo třetímu bratru Jiřího Marka Vavřincovi, který se v té věci obrátil na královskou komoru. Kromě projednávání dluhu se však na povrch dostaly i skutečnosti, charakterizující osobu pana Kadanského a jeho manželky. Doslovně byl v pramenech další průběh pře zaznamenán takto:
Z poručení královské komory z dne 31. července 1651 byla dne 22. srpna 1651 držána na Křivoklátě od p. Jana Rafaela Gallidesa z Rozndorfu a jiných pánů komise, dle níž sice p. Vavřinec se uvolil sečkati, a rokem 1653 počínaje,„pokudž Pán Bůh stálého pokoje nám propůjčiti ráčí“ po 30 kopách pololetně k sobě přijímati[2]. Nic však méně týž p. Kadanský položil toliko jednu lhutu r. 1651 a ještě t. r. dne 20 listop. dvůr Markovský za 2090 kop panu Ondřeji Baierovi cís. notáři, dvornímu a zemskému advokátu v království českém[3]. Prve než se s p. Jiřím Kadanským z Kampabelly a jeho paní manželkou Zuzanou ze Stampachu rozloučíme, záhodno podotknouti, co o něm celá obec Unhošťská r 1644 p. hejtmanu Křivoklátskému psala řkouc: „oznamujeme, kterak pan Jiřík Kadanský hned jak v sousedsví naše vešel, všelijaké různice a nevole v obci tropil, sousedy plundroval a haněl, ve dvoře svém některé sousedy ztloukl, zbil i okrvavěl, též i na silnici JM císařské na Bílé hoře se zbraní se po nich na koni honil a je zranil. Opět jiné sousedy po polích domácích jezdíce pohrůžky nesnesitelné, též i v obci po sousedích, domích a dvořích, též i v místě radním, na rathauze jest činíval, sousedy do revíru JMC k střílení zvěře jíti pobízel, a sám chodil; 6 osob konšelských na poctivosti zhaněl, 3 osoby konšelské zbil, jedné odpověděl, v domě p. Jiříka Marka u přítomnosti p. purkmistra klekši na kolena a dva prsty zdvihna vysoce p. Bohu se zpřísáhl, že té obci Unhošťské ani žádnému sousedu dokud nejdéle živ bude, ničímž dobrým sloužiti nechce a nebude“, pročež žádala obec za opatření toho, nebo kdyby to dlouho trvati mělo nic dobrého z toho by pojíti nemohlo. Pan hejtman zláštním psaním z dne 3. června předvolal si p. Kadanského, psal též i obci, by též 2 neb 3 osob na zámek Křivoklát k správám postavila. Než obec toho odepřela, řkouc kdo by chtěl tak mnoho na sebe vzít, a za celou obec zprávu dáti, neb jsou prý to věci hrozné a veliké, dotýkající se i JMC. Ona spíše sebrala všeho toho průkazy co psala, a ty se dochovaly dosud.; tak vysvědčil p. Pavel Fousek jakožto rychtář městský, že když do dvora k p. Jiřímu Kadanskému přišel, by ho na 2. prosince 1643 do radního domu předvolal, že naň s motykou za dveřmi číhal, a naň promluvil, co ty sakr. … huncfute pravíš, že jsem p. Kaplíři 14 later dříví vzal, a když prý podotknul, že nejmenoval 14 later, nýbrž že toho dříví velký vůz čeládka nabrala, tu ho bil, tloukl, spolíčkoval a okrvavil, že sotva ze dvora trefil; zhotoven celý rejstřík osob, které p. Kadanský popral, stloukl, zbil, upolíčkoval a okrvavil, neřádův zhaněl a nařkl, totiž Jiřímu Pěnkavovi primasovi podvodníků nadal, Jiřímu Markovi radnímu lhářů a podvodníků, Jiřímu Vrbskýmu v hrdlolhářů a šelem, Jiřímu Zajíčkovi huncfutů, a na Bílé Hoře s koněm se za ním se zbraní honil a jej okrvavil, janu Kouřímskému drže ouřad JMC. purkmistrovský v hrdlolží nadal. Též rychtáři městskému trucoval, pohrůžky činil a k tomu jest mu odpověděl a Daniele Ratiborského z Adlersburgu na Bílé Hoře zbil a zranil, ač obecní starší byl. A paní Zuzana manželka jeho Ludmilu Vodičkovou zhaněla i zbila s mužem svým, též i uroz. p. Alžbetu Kaplířovou z Bílé v jejím vlastním dvoře o Anně manželce p. Jiřího Jana Zajíčka v plné radě, že žena vožralá kurva hotová jest, nadala. Že do revíru JMC. chodil střílet, dosvědčil p. Jiří Marek, jenž ho v lese „slove na Karlovci“ nad podteplským mlýnem r. 1643 před sv. Vítem, a p. Matouš Cicvárek s p. Vácslavem Zděňkem Kaplířem ze Sulevic jej zase viděli „s dlouhou ručnicí tou cestou k Načeradskému mlýnu. Konečně vysvědčil uroz a St. ryt. p. Fridrich Žlutický ze Žlutic se svou manželkou Annou roz. Strakovou z Nezabilic, že jest p. Kadanský mluvil: „Kdo jest mi koho do toho Aunoště pomohl, aby ho hrom zabil, oni nejsou hodni, že mezi nima býti mám, neb jsou všickni lháři, podvodníci kromě třech osob: p. Jiřího Vrbského, Jindřicha Moranského a Bartol. Výška.
Majíc obec všecky tyto průkazy v ruce předvolala p. Jiřího Kadanského dne 2. prosince 1643 do plné rady, kde mu páni nejenom jeho kněhovní závazek, dle něhož slíbil povinost sousedské konati, úřadu uctivost vzdávati atd., nýbrž oni mu předložili též všecka ta svědectví proti němu a paní manželce čelící. Místo co by byl odvolati měl; „úřad hned úhrnkem naříkali, že nespravedlivě soudí, nespravedlivě rejstříky rozepisuje, a na ně kontribucí nenáležitě ukládá“. Tu p. purkmistr a primas s jinšími konšely slyšíce ještě nové a větší zhanění a sedíce „v radě v residencí (na stolicích) JMC. i hned ze svých míst vstali, a celé obci to oznámivše, spravedlnost judicírovati dotud nemínili, dokud p. Kadanský jim zadost neučiní, a napomenut nebude, by toho všeho nepořádku zanechal. Záležitost tu oznámila obec nejen pánu hejtmanovi, nýbrž i komoře České k rozsouzení; jaké ale rozhodnutí přišlo, není nám známo leda, že p. Kadanský potom tiše se choval, až r. 1661 paní Kadanská zase p. Jiříkem Markem žalována a ku právu na Křivoklát volána byla. Tím také mizí všecka památka po rodině této.