V předchozím článku Válečné daně jste se dozvěděli, jak obecní rozpočet Unhoště zatěžovaly v třicetileté válce i po jejím skončení různé platby. I když bylo v článku Třicetiletá válka a ceny zmíněno, že se ceny zboží nijak zásadně nezměnily, stoupající výdaje z válečných daní musela obec nějak pokrýt navýšením příjmů. Jednou z možností bylo vaření piva. Produkce byla přísně sledována a zatížena povinnými odvody do obecní pokladny. Jak se situace kolem konce války vyvíjela, popsal ve svém rukopise i Farář Josef Mottl :
Z pivováru, když obec sama pivo vařila, a když občané jeden po druhém vařil, vybírala obec z půl várky od kotle dvě kopy. Obec sice koupila dne 24. srpna 1649 od Lorence Krystmana nový kotel 5 centů 55 lib. těžký za 262 zl. rýnsk. nevědouce ale čím zaplatiti, dala mu obecní dědinu i s loukou v ceně 160 zl., ostatních pak 162 zl. uvolila se po 30 zl. ročně skládati, až se vařiti počne. To byl ale jen kotel, a na další věci opět nebylo peněz.
By bez piva nebyli, psali dne 9. února 1650 p. Žďarskému: „jakož pivovar na Kladně V.M. spuštěný jsouc, že várek se v něm činiti nemohlo, několik várek v pivováře našem jsme svařiti povolili. Že pak nás podobně potřeba nutí a náš pivovar za vojenskou nepříležitostí spuštěný jest, žádáme, že nám v Kladenském pivováře slad uděláte, i některou várku proti slušné záplatě sládku milostivě povoliti ráčí“. Než pán hrabě psaní ani nepřijal pro morovou ránu, aby jsme měli strpení až mor přestane. Protož prosila obec ještě tehož dne (9. února) o půjčku 100 zl. k obnovení pivováru p. hraběte Černína, a když neodpovídal, psala mu 19. února po druhé, a mezi
tím obrátila se též 9. února na p. hraběte z Kolovrat, a ten je půjčil hned, načež mu je 1654 splatila; avšak i p. Černín dne 22. února půjčil žádaných 100 zl., kteréž si sousedé rozpůjčili. Ježto se v zimě se stavbou v pivováře nic dělati nemohlo, obrátila se obec 24. února 1650 na mladého p Františka Eusebia hrab. ze Žďáru dokládajíc, že 9. února prosili p. otce Floriana Jetřicha za příčinou dělání sladu a o nějakou várku v pivováře Kladenském pravíce, že když na Kladně pivovar byl zpustošen, oni ve svém pivováře mnoho várek mu povolili. Tomu mladý p. hrabě svolil, a tak Unhošťští hnedle dvě leta pivo pro sebe na Kladně vařili.
Rokem 1651 ale měli již svůj řádný pivovár a piva nazbyt, tak že ho i Chyňavským nabízeli. Z pivováru, jak již bylo řečeno, vycházel obci největší užitek; z várek zapravovali všecka větší vydání ano i sbírky neboli kontribuci.
Byl v Unhošti ještě druhý pivovár tak zvaný prelátský neboli kapitole u sv.
Víta náležející, v místech nynějšího městského pivováru ležící. Z pivováru toho se pivo nesmělo v Unhošti prodávat leda proti platu k obci. Než i tento pivovár od l. 1618 do l. 1649 zkažený ležel a malý užitek z něho šel. Opravíce jej r. 1652 pronajali ho páni preláti a přikázali mu bývalé hospody vejsadní v Tuchlovicích jednu, v Dušnících dvě, v Ořeše jednu, v Železné jednu, Lidicích jednu, v Hostouni tři, ve Ptíčích jednu, v Kozolupích jednu a Přílepích jednu.
Později ( ) zpoměl si též pan Vilém hrabě z Kolovrat, a zařídil si ve svém dvoře ( čís. 23-24) pro sebe pivovar; avšak ani z toho se nesmělo pivo pro Unhošť vystavovati.
Bylo již řečeno jinde, že občané, kdykoliv vařiti měli a směli, vždy své sypání
dáti museli; to platilo i pro obec; a teprv tenkrát když se kontribučenské várky dělaly, jednotlivci podle množství svých polí, sypáním přispívati museli. To se týkalo i chmele, a proto málo bylo měšťanů, kteří by svou chmelnici neměli. I obec vysázela r. 1669 dne 19. dubna svou obecní chmelnici, a r. 1670 jí obnovila že r.1676 přes 24 strichů chmele dala.
Ten starý obecní pivovar, o kterém se zde mluví, ležel v místech naproti dnešnímu Městskému muzeu, což bývala kdysi radnice.