V několika předchozích článcích z historie Unhošťska jste se mohli seznámit s vlivem válečných událostí třicetileté války v letech 1618 až 1948 na počty obyvatel, jejich morálku a majetek.
Podrobnosti najdete třeba v článcích Útrapy třicetileté války, Unhošť po třicetileté válce – obyvatelstvo , Unhošť po třicetileté válce – příroda, Unhošť po třicetileté válce – domy.
Každá válka stojí kromě životů i hodně peněz. Doplatí na ni jak vítězové, tak i poražení. Obvykle vše zaplatí prostí obyvatelé. Nejvíce ti ze strany poražené. Tak tomu bylo po třicetileté válce i na Unhošťsku. Kromě válečných daňových nedoplatků pro vrchnost se ozvali i vítězové. Drancování země v našem regionu popisuje podrobně ve svém rukopisném díle i kladenský farář Josef Mottl, který měl k Unhošti blízký vztah, protože pocházel ze Svárova. V redakčním přepisu bez jazykových úprav vyznívá popis událostí takto:
Když poměry se poněkud urovnaly, došlo na válečné nedoplatky, ačkoliv Unhošťští mysleli, že se buď na ně zapomene, anebo že jim budou odpuštěny. Než p. Zděnek Vratislav z Mitrovic a na Vraném, hejtman kraje Slánského překvapil je psaním ze dne 7. února 1649 v kterém je upomíná, by hned – an to již po třetí od JMC. pánů Místodržitelů a General Commisaro upomínám jest každý svou questu na Garnison koruny Švédské v Praze zůstávající vybrali, Unhošť v částce 10 zl. a na Vraní Jeremiášovi Vaniovi písaři doručili.
Obec nechala si 11. února osvědčit, že r. 1647 o všecko přišli, a od r.1639 do 1648 příbytku popáleny mají, a jen toliko jednoho osedlého Jana Šrámka, který by kontribuci JMC. dávati mohl, však dosti s těžkostí se vynachází, a protož dne 21. března 1649 s psaním vyslala Daniela Ratiborského na Vraní, by ušetřeni byli.
Brzo na to byla obec upomínána o mandelní obilí, a dle výkazů měla dáti:
r. 1645 pšenice 1 str. 2 v., žita 10 str. 2 v. 2 ½ čtv., ječmene 3 str. 1 v. 3 ½ čtv., ovsa 2 str. 2 v.
r. 1646 pšenice 4 str. 2 v., 3 ½ čtv., žita 29 str. 3 v. 2 ½ čtv., ječmene 9 str. 1 v., ovsa 12 str. 3 v.. 1 ½ čtv.
r. 1647 pšenice 28 str. 1 v., 3 ½ čtv., žita 121 str. 3 v. 2 ½ čtv., ječmene 39 str. 3 v., ovsa 61 str. 2 v.. 1 ½ čtv.
to ale prý vše v nic obráceno armádou generala Halzapla; a protož dokládá obci, „nemohouce se zmoci na berni tuto, obrátili jsme se na samého císaře Ferdinanda dvojím listem; předně by jím šosu od r. 1638 – 1647 zadržalého 577 zl. 6 kr. 4 den. a kontribucí též v 157 zl. 51 kr. prominul; druhým listem, by je od kontribuce mandelní osvobodil, vylíčivše v listech známé nám již poměry.
Dosud však nebylo ani toto urovnáno, a dne 2. října 1649 byl v Budějovicích
držán sněm, který 40tý mandel povolil, a taxa z masa, ryb a vlny byla zrušená. Obec vzdělala sice list přiznávací dne 29. listopadu 1649, jež vykazovalo 2 str. 3 v. 2 čtv., a cestu z 10ho mandela měli za sebou 6 str. 2 v. 1 čvt. ale kde to vzíti? Protož se obrátili na nejvyššího leutenanta uroz. A stat. Rytíře Jana Opprniusa z Ernkleina nad profiantem za sečkání do sv. Bartoloměje 1650.
Mezi tím vybíralo se v červnu přec jen na Garnison Švédský, a když to nešlo po dobrém, přišli 3 rejthaři a 6 pěších na pomoc, načež se každý nutil, a platil čím mohl; když něco Jan Vsteklý sebral, a na Vraní nesl, by exekuce ušetření byli, nechtěli mu Bavorské šestáky co nebornou minci vzíti, kteréž když domu se vracel, vojáci mu pobrali, a to jen 27 šestáků čili 54 kr. dělalo, nebyla celá obec Unhošťská sto, mu je vynahraditi, a protož přišla v srpnu opět do Unhoště a na Buštěhrad exekuce, jíž se každého dne 2 gr. 3 d. dáti muselo mimo jídla a pití. A když neměla, co by kde vzala, sama dobrovolně odešla, načež se teprv po žní v říjnu navrátila. Nic však méně v tom samém čase zavítalo rejtharstvo Švédské od Egru ku Praze táhnoucí, a vystřídalo tak exekučí. A jakkoliv Švédové tuto procházeli, kde co bylo pobrali, měla předc Unhošť dle dopisu pánů komisařů od 7. října 1649 na Švédský lid v Egru, Rabsteině a Frídlandě ležící rozvrženou quotu 5 zl. 6 kr. zapraviti, proti čemuž se arci marně bránila.
Na konec toho roku 1649 přitáhlo 1. listopadu vojsko od regimentu Ryttychovského, jemuž se dle poručení General Commisaře a pánů hejtmanů kraje Slánského 3 ½ porce na den do 8. prosince, a pak odtud až do 2. dubna 1650 za 16 týhodnů po 1 ½ porci čili v sumě 52 zl. 18 kr. vyplatiti muselo. A vzdor tomu, že tu regiment tento pak dlouho ležel a trávil, přec byla kontribuce naň po půl čtvrté porce na den za tři měsíce vypsaná,
a když ji obec zapraviti nemohla, přijeli dne 10. prosince tři rejthaři na exekuci, kterýmž obec za 30 dní 13 zl. 8 kr. odvésti musela, a sotva je 12. prosince ráno uspokojila, již večer zase jiný rejthar od tohož regimentu se dostavil. Obec 14. pros. prosila za ulehčeniení v prvních těch, ale jako vždy tak i tentokrát marně.
Roku následujícího zdálo se, že nastane ulehčení, ano dne 29. března 1650 vyšel i patent, aby jeden každý z pánů obyvatelů, kde soldateska hejtmany krajskými rozložená vkročí, žádných porcí napřed neodváděl, nýbrž jen den po dni účty uložené jim odváděl, toliko na sůl, světlo, dříví a ležení užívati soldát má. Dále se oznámilo, pokud by kdo na starý regiment jakých restů dlužen byl, zapraviti hleděl, pak byli oznámeni nový výběrčí v kraji Slánském a služba pánům hejtmanům kraje Slánského na půl léta rozvržena.
Sotvy toto došlo, byl hned na to 9. dubna prohlášen patent, že panu Janu de Aloizaga, nejvyššímu vachtmistru , za zimní vychování má Slánský kraj dát 301 zl. a Unhošť 2 z. 42 kr., studentům Pražským za všecko celý kraj 120 zl. a Unhošť 1 zl. 28 kr., na na p. General komisara celý kraj 8 zl. a Unhošť 6 kr.
Dne 30. května 1650 konečně bylo oznámeno, by Slánský kraj na regiment Conti 1036 ½ porcí každou po 12 kr., a na 101 koně sena po 6 librách denně odvozovati hleděl. Z toho měla Unhošť dáti 12 porcí čili 9 zl. 36 kr., a na koně 2 zl. 6 kr., což na jednoho osedlého dělalo 56 kr.
A ježto obec vojska ušetřena byla, nutila se vše to sebrati a 22. června 1650 odvedla ouhrnem 43 zl. 41 kr. V červenci byl vypsán plat na regiment Pechohajského, v září sněmem vypsána kontribuce 3 zl. 30 kr., v srpnu se čekalo vojsko od Chebu přes Rakovník, v říjnu tu přenocovalo 26 rejthara a v prosinci se vybírala kontribuce na regiment Valosteinský.
Konečně r. 1651 v únoru se vybírala daň 2 zl. 15 kr. 3 d. na půjčku a na „Abdankování lidu JMC.“ a tím jako by válka třicítiletá ve svých nejhorších následcích pro Unhošť byla dohrála. Že ještě přerozmanité poplatky a vojenské průchody se opakovaly, snadno lze se domysliti; nic však méně nebyly tak nesnesitelné, a to již i proto, že se Unhošť čím dále tím více zvelebovala, a v blahobytu rostla.
Ještě deset let trvalo, nežli se v unhošťské farnosti nastolil stabilnější režim duchovního života pod vedením katolické církve, který udržoval poddané v kázni a poslušnosti místní vrchnosti i císaři. Počátky znovuobnovení farního života již byly popsány v mnoha předchozích článcích tohoto webu, dosažitelných v Seznamu starších článků, zejména Archiv 2020. Z nich připomínám k tomuto tématu například První pokřtění v Unhošti , Jan Jindřich Ottych z Dobřan – 1. část , Jan Jindřich Ottych z Dobřan – 2. část, Majetek kostela od 1660 .