Třicetiletá válka neměla na Unhošťsku nepříznivé dopady jen na počty obyvatelstva, jak bylo vzpomenuto v článku Unhošť po třicetileté válce – obyvatelstvo. Útrapy třicetileté války se projevily i na morálce obyvatel. Násilníci se vyskytují i v době míru, ale jejich extrémní chování graduje ve vypjatých válečných dobách. Potkalo to i ty, kteří se na společenském žebříčku nepohybovali zrovna mezi spodinou. V přepisu se zachováním dobových výrazů se můžete seznámit s některými poklesky výše postavených osob tak, jak to zapsal kladenský farář Josef Mottl:
Jak zhoubně válka třicítiletá i na mravy účinkovala, chceme jen dvěma příklady odbojníků naznačiti; jeden se týká rytíře p. Jiříka Kadaňského z
Campobelly, a udál se v době největšího Unhoště ponížení, a druhý se týká rytíře p. Daniela Ratiborského z Adlesburku po samé válce.
Roku 1640 dne 16. října prodal Jiří Marek svůj vypálený dvůr (nyní čí. 156) p. Jiřímu Kadaňskému z Campobelli, polnímu trubači a jeho manželce Zuzaně roz. ze Stampachu za 2090 kop gr., a seděl tu do 29. listop. 1651. Sotva ale se v Unhošti usadil, všelijaké různice a nevole v obci tropiti začal: sousedy lundroval a haněl, ve dvoře svém některé sousedy stloukl zbil a okrvavil, též i na silnici JMC. na Bílé hoře se zbraní se po nich na koni honil a je zranil. Opět jiné sousedy po polích domácích ježdě pohrůžky nesnesitelné jim činil, sousedy do revíru JMC. ke střílení zvěře jíti pobízel, též v místě radním na rathouze vyhrožoval, 6 osob konšelských na poctivosti zhaněl, 3 osoby konšelské zbil, a v domě p. Jiříka Marka u přítomnosti p. purkmistra na kolena klekl a dva prsty zdvihna vysoce p. Bohu se zapřísahal, že té obci Unhošťské ani žádnému sousedu, dokud živ bude, ničímž dobrým sloužiti nechce a nebude. To žalovala obec r. 1643 p hejtmanu Křivoklátskému,
který si ho 3. července předvolal, a průvody od obce žádal. A tu vysvědčil Pavel Fousek městský rychtář, že když k němu do dvora přišel, by ho ke 2. prosinci 1643 do radního domu předvolal, že naň za dvermi s motykou číhal: „Co ty sakr…hunifate pravíš, že jsem p. Kaplíři 14 later dříví vzal“ a když prý rychtář podotknul, že nejmenoval 14 lotrů, nýbrž že toho dříví velký vůz čeládka nabrala, tu ho bil, tloukl, políčkoval a okrvavil, že sotva ze dveří trefil. Dále Jiřímu Pěnkavovi primasovi podvodníku nadal, Jiřímu Markovi, radnímu lhářů a podvodníků, Jiřímu Vrbskému v hrdlolháři a šelem, Jiřímu Zajíčkovi hurcfutr a na Bílé hoře s koněm se za ním honil a jej okrvavil, Janu Kouřimskému drže ouřad JNC. Purkmistrovský v hrdlolží nadal. Rychtáři městskému trucoval, pohrůžky činil a k tomu jest mu odpověděl, Daniela Ratiborského na Bílé hoře zbil a zranil, ač obecní starší byl. A paní Zuzana
manželka jeho Lidmilu Vodičkovu zhaněla, i zbila s mužem svým též i uroz. p. Alžbětu Kaplířovou v jejím vlastním dvoře, a Anně manželce p. Jiřího Jana Zajíčka v plné sudě, že žena ožralá, kurva hotova jest nadala, atd.
Neméně počínal sobě p. Daniel Ratiborský (čís. 108) an o Havlu Kostkým roznášel, že prý JM. pánu nejvyššímu purkrabímu nějaké voly pokradl, svině p. Tiburcímu Čejkovi z Olbramovic ve svým dvoře zbíti dal, i nějaký sklípek a studnička na světlo jíti musí…
Před mnohými poctivými lidmi mluvil. Když však to dne 8. listop. 1649 před pány přišlo, strany obě se usmířily a porovnaly.
A takových a podobných kousků vypravovati bychom mohli více, z čehož pochodí, a vášeň lidskou ani veliká bída neskrotí, a jeden druhého vždy zarmoutiti dovede!