Pohromy způsobené třicetiletou válkou v Unhošti na staveních Unhošť po třicetileté válce – domy i přírodě Unhošť po třicetileté válce – příroda se dotkly i okolních vesnic, i když o tom podrobnější zprávy nemáme. Týkalo se to zajisté i poklesu počtu obyvatel, jak to popisuje Farář Josef Mottl :
Jako jinde v Čechách ubylo i v Unhošti obyvatelstva válkou třicítiletou; ježto
se předtím počítalo na 123 rodin, tedy asi 6-700 duší, našlo se r. 1652 sotva 64 rodin s úhrnem 159 duší nepočítaje v to děti od narození až do 12 let. Mezi těmi byli Bartoloměj Farkač, bednář, Jiří Jan Zajíček, hrnčíř, Jan Roused, mydlář, Matouš Cicvárek, Kotršal a Jindřich Moraňský, šenkýři, Vavřinec Papoušek a Jiří Hřebíček kováři, Jan Petrželka a Jan Piskáč tesaři, Jan Šrámek zedník a Dobiáš Grünvald řezník. Ostatní všichni živili se rolnictvím. Příčiny tak ohromného klesnutí obyvatelstva jsou mnohé, tak například byl vydán dne 29. srpna 1618 patent, by z vesnic každý pátý, a z města každý čtvrtý se vymustroval na vojnu; roku 1619 byl ustanoven k tomu každý dvacátý osedlý, r. 1620 každý čtyryadvacátý a tak to šlo dále jak dalece mohlo. Rozumí se, že i Unhošť ze svého středu to učiniti musela. Aspoň o jednom dochovala se zpráva totiž, že r. 1642 Jan Ratiborský na místě obce na vojnu poslaný od svého krajského regimentu uprchl, a
v městech Pražských se zdržoval. Obec nemeškala a toho sedláka do vězení šatlavního na Novém Městě Pražském opatřiti dala, a hned se p. direktora hrab. Berky ptala, jak s ním naložiti, načež obec 5. prosince šatlavní outraty platiti musela. O druhém soldátu se zase praví, že po celý čas jeho služby mu ničeho neplatili, načež on přijda r. 1646 kvartirem do Prahy na obec naléhal, by ho odškodnila. Obec nemajíc psala p. hraběti Černínovi, že má za ním obec více jak 150 zl. k požadování, by jí nyní vypomohl; a on poslal 12 zl. s podotknutím, že více dát nemůže. Druhá příčina klesnutí lidnatosti jest vystěhování se osmero úplných rodin za příčinou náboženství – a pak mnoha rodin za příčinou bídy a hladu. Když o svůj majetek přišly a k jinému si pomoci nemohly, rozutekli se mezi dobré lidi a pokrevní přátelé, odkud se teprv po letech buď sami neb pouze jejich dítky ba už jen vnoučata do Unhoště vraceli, a po dědictví se sháněli. Pak není to nemožné, co nejednou obec písemně svým úřadům vyřkla, že mnozí hladem zemřeli, a konečně dosti podstatná příčina byl jest mor, který po válce r. 1649 po vší zemi vypukl, a též i Unhošť zastihl. Nemáme po ruce rejstřík na tuto nemoc zemřelých a také matrik farních z toho času nestává, nařízení však císařská a jejich přísné zachovávání jest důkazem, že i mor zde řádil. Nařizovalť JMC. „aby jeden každý hříchy a nepravosti opustil, k Bohu skrze skroušené pokání se obrátil, života polepšil, aby se kněz Boží ukrotil; zlášť aby se každý, když času raního okolo hodiny osmé na půl orloji k obecnému modlení zvoní, v domě i na ulicích skroušeně a srdečně modlil“. Za druhé
napomíná vrchnosti, by všecky rozpustilosti, ruffianství a jiné proti přikázání Božím i církve sv. čelící nešlechetnosti a neřády přetrhovaly, aby všecky od církve sv. zasvěcené dnové a svátkové svěceni, a půsty zachovávány byly, hospodářové aby čeládku a podruhy k časté zpovědi a přijímání velebné svátosti oltářní měli, příkladem předcházeli, a přísahání
hromování a zlořečení dokonce netrpěli a přestupníky trestali, a za třetí aby žádný z míst nakažených do nenakažených nechodili.
Obec vidouc nebezpečí a majíc na paměti tato přísné nařízení starala se sice doma o zbožnost a pořádek, avšak chtěla míti také kněze na blízku, a proto psala dne 26. srpna 1649 p. administrátoru špitálu sv. Františka blíž mostu: „poněvadž nyní z dopuštění božího rána morová téměř všudy vůkol nás proskakuje a časové vůbec nebezpeční nastávají, jest potřebí, abychom slovem Božím posilněni mohli tím horlivjeji hněv Boží modlidbami svými ukrotiti, žádáme o jednoho p. pátera, který by službu Boží v neděli 14tou po
sv. trojici t.j. 5. září sloužil. Kostelní prý potřebné věci z kostelů Pražských sebou přinesou. Když pak mor i v Unhošti se ukázal, psala obec dne 24. září 1649 opět do Prahy, by aspoň každou třetí neděli služby Boží vykonávány byly v Unhošti, a za to že by sem p. páter dojíždíval, zavázala se obec říšský tolar dávati, i také jídlem a pitím dle možnosti opatřiti. A p. hejtman krajský dne 30. září přísně nařídil, by se mu každého pondělí oznámilo, kdo od té morové rány se světa sešel s udáním jména, stáří a místa.
Tyto všecky okolnosti dostatečně svědčí, že lidu v Unhošti ubývati muselo, a tudíž i zde lidnatost na třetinu klesla.