Nežli se dostaneme k pokračování popisu života na unhošťské farnosti po bitvě na Bílé hoře, zastavíme se krátce v dlouhém období po husitských válkách až do počátku 17. století, o kterém se ale mnoho zpráv nedochovalo. Nicméně i skromné historické prameny dokládají, že žádné velké konflikty se nezrodí ze dne na den, ale předchází jim zpravidla dlouhé období neřešených sporů, kdy každý hájí tu svou „pravou“ víru. Tak se rodila i třicetiletá válka. Jaké podklady k tomu v 19. století shromáždil a vlastní rukou zapsal kladenský katolický Farář Josef Mottl si můžete v současném přepisu přečíst níže:
Byť se dokázati nedalo, že obyvatelé unhošťští k učení mistra Jana z Husince přilnuli, přec od té doby, co Luter německý od r. 1517 s českými rozkolníky srozuměti se usiloval, rostlo v Unhošti jakési proti církevní smýšlení, a to tím více, když jejich spolurodák, měšťan a kněz Václav toho času děkan svatého Apolináře k vyznání tomu se nachýlil, a dne 7. července 1531 za administrátora konsistoře pod obojí zvolen byl a přes 1534 jím potrval. Oni strpěli při tom katolické faráře i na dále; avšak vědomí katolické, horlivost náboženská klesala pořád více tak, že jak se zdá po odstoupení učitele Jana Gregora Hradeckého r. 1590 sobě učitele pod obojí, či jak toho času již se nazývalo, vyznání českého (evangelického) sobě zvolili a kněz Petr Vojak sám mnohem lepšího smýšlení nebyl. Jisto aspoň jest, že před ukončením šestnáctého věku (od r. 1575-1590) mnoho rodů a to nejzámožnějších k vyznání evangelickému se přiznávalo.
Byliť jsou to zejména: Matěj Lauryn, po mnohá léta primas mající tři dvory a jeho syn Jiří Lauryn se dvěma dvory, Jan Měchura, Jan Stefle, Liva, Šídlo a jiní.
Ti jak samo sebou průvodno brojili nejen proti občanům jinák smýšlejícím, nýbrž i proti duchovním pravověrným, chtějíce toho prokázati, by i oni, jako jiná královská města svého kněze a faráře dle své chutě voliti mohli. To se doneslo k uším samého arcibiskupa Zbynkovi Berkovi z Dubé (1592-1606), který neváhal domluviti se o to psaním v sobotu v den přenesení sv. Václava 1595 (5. března) s pánem hejtmanem Křivoklátským jakožto bezprostřední úvodní osobou nad královským městečkem Unhoští. Pan Hans Henrick Prolkofen z Pnekersdorfu, hejtman ale s odpovědí nespěchal a teprv 3. prosince odepsal arcibiskupu, „že jak město Nové Strašecí tak městečko Unhošť, ačkoliv vrchností k panství Křivoklátskému a k jeho správě náleží, nic však méně sami mezi sebou se řídí, a zláště co se kněží jejich, dotýkající se dolejší consistoře pod obojí způsobou přijímajících, a nikdy hejtmany toho panství se nespravují“.
O dalším vývoji hrotícího se náboženského rozkolu v počátku 17. století bylo již podrobně pojednáno v článku Mravní úpadek v 17. století . Ve víře byla společnost rozdvojena ve všech sociálních vrstvách. Podrobněji o tom informuje farář Josef Mottl ve svém rukopisu, ze kterého vyjímáme zajímavou část, která svědčí i o rozdělení společnosti podle víry i v jednotlivých rodinách:
Přec však nesmíme za to míti, že by celá osada neb unhošťští všichni víru katolickou byli zapřeli a luterány se stali. Pokud naše podrobné zprávy sahají, možno říci, že Unhošť v té době nečítala mimo veřejných budov, jako jsou kostel s farou a školou, radnice s pivovary štyrmi a špitálem více, než sotvy něco přes šedesát domů a skorem tolikéž rodin i s těmi dvory, kteréž jednotliví šlechticové drželi. Ze šlechty nezměnil víru žádný než Tobias Ratiborský z Holensfelda a jeho manželka Kateřina, ostatní jako Čejkové z Olbramovic, Kolovratové Krakovští, Elznicové z Elznic a Kouřimští z Campabelli zůstali katolíky; za to však čeládka jich až na některou osobu byla jest veskrz luteránská. Z měšťanů samých zůstali víře svých otců věrní: Jiří Vrbský s Kateřinou manželkou, ale syn Matěj a Alžběta dcera odpadli, Havel Kostský s Alžbětou mž., též jejich podruh Pavel s Annou manželkou; Jan Haičman s Annou manželkou a Vavřinec Papoušek s Judytou manželkou, dále Pavel Fousek s Annou manž. a Kryštof Uhlíř s Maruší mž.
Též i Anna Vsteklá, Václav Výšek s bratrem Jindřichem ale manželka Kateřina odpadla; Jan Šrámek s Lidmilou manželkou, Kateřina Rouškova, Vilím Vyšín s Kateřinou manž., Jindřich Muraňský s Dorotou manž.,Kateřina Klatovská a Anna Tonigrova, vdovy, Jan Jiří Piren vdovec, Jiří Pěnkava s Kat mž., Matěj Smíšek s Kat. manž., Ludvik Mellier s Rozinou mž., Matěj Pokorný ale manželka Marie odpadla, Ondřej Kratochvíle Anna mž., Jan Šanda a Barb. mž., Jiří Marek Sabina manž., Anna Kmochova vdova, Jan Petržilka Magd. Mž., Jiří Kadanský Zuzana manž. a Ondřej Špaček s Lidmilou manželkou. Všichni ostatní změnili víru svou, tak že nejvíce synové a dcery odpadli, chasa všecka, a ještě něco příchozích. Podle domů zůstalo 29 katolických, k tomu 6 dvorů Kolovratských, dva dvory Čejkovské, dva dvory Elznicovské a Kouřimských máme 40 domů katolických a něco přes dvacet luteránských.
V otázkách víry se nakonec rozhodovalo na válečném poli. Že se myšlení lidí dá silou změnit jen těžko, dokazují i události z Unhošťska, následující po bitvě na Bílé hoře.