V článku Víra v 19. století byl shrnut stav zbožnosti obyvatel unhošťské farnosti, který byl výsledkem nucené rekatolizace, probíhající od dvacátých let 17. století. Navenek se jevila farnost jako plně katolizovaná. Pokud se zaměříme na obec Braškov, tak ani po vydání tolerančního patentu císaře Josefa II. v roce 1781, se v otázce víry nikdo neodklonil od římskokatolické církve. Na rozdíl od okolních vesnic, patřících ovšem do jiné farnosti, kde se několik protestantů vyskytovalo například v Družci nebo na Dobré. V rámci Čech byly známy silné protestantské komunity například na Pelhřimovsku a také v celé východní části země.
V Braškově byly zaznamenány ojedinělé projevy odklonu od katolické církve v matričních zápisech až koncem 19. století. Na Valdeku zemřela v roce 1874 Anna Hudečková, rozená Jandová, která se hlásila k evangelické církvi. Narodila se ale v Pavlově a na Valdeku bydlela v č. 39 a 49 se svým manželem Janem, rozeným na Chyňavě, který byl zřízencem na buštěhradské dráze. V roce 1897 vystoupila z katolické církve ve věku 29 let Kateřina Heřmanová, rodilá v Braškově, a stala se evangeličkou.
Ojedinělé odklony braškovských obyvatel od římskokatolické církve byly zapsány i před vznikem Československa v roce 1918. Například v roce 1905 Magdalena Řezanková, rozená Šindlerová, vystoupila z církve katolické a přestoupila k církvi svobodné reformované státem neuznané, jak praví matriční zápis. Lze se domnívat, že to bylo pod vlivem svého manžela, pocházejícího z Dubí. Ve stejném roce opustil církev i 28 letý Václav Šlégr z Braškova 27. V roce 1908 vystoupili ještě Antonín Herink, Josef Datel a krátce po něm jej následovala i jeho manželka Magdalena, rozená Blätterbauerová. V roce 1915 pak vystoupil F. Kropáč, A. Rosenbaum a V. Stádník, jehož manželka byla již bez vyznání při sňatku v roce 1918.
Revolta proti katolické církvi vyvrcholila u braškovských v roce 1919, kdy ji opustilo 22 farníků. Z tehdejší půl tisícovky katolíků to není nijak závratné číslo, ale svědčí to o jistém odporu, jehož příčiny nelze spatřovat jen v duchovní oblasti. Druhá vlna byla zaznamenána v roce 1921, důvody byly zřejmě převážně politické. Z následujícího grafu je patrné, že po pominutí vášní se situace stabilizovala:
Někteří opustili církev před sňatkem s ateistickým manželem, byly i případy pozdějšího návratu do církve před sňatkem s katolíkem. Pozdější návrat do lůna katolické církve se týkal téměř čtvrtiny vystoupivších. Vystoupení z katolické církve neznamenalo ve všech případech úplný odklon od víry. Více než čtvrtina jich přestoupila k církvi evangelické, československé nebo českobratrské.
Věkové rozložení je patrné z následujícího grafu: 
Z uvedených dat je patrné, že pobělohorská rekatolizace byla v Braškově úspěšná a pokud několik staletí přežili skrytí protestanté, nebylo jich mnoho. Odklon od katolické víry lze přisoudit spíše změnám v politické situaci a vyšší vzdělanosti obyvatelstva.
Počet nepraktikujících katolíků se v průběhu 20. století neustále zvyšoval. Vztah k víře byl ilustrován nárůstem počtu civilních sňatků na úkor těch církevních. Dramaticky se snižoval i počet pokřtěných a církevní pohřby se stávaly raritou.
Úbytek počtu obyvatelstva pod vlivem církví se začal negativně projevovat zejména poklesem mravnosti.