Výraz „štóla“ měnil v průběhu času svojí obsahovou stránku. V současné době je štólou část liturgického oděvu, zdobená šerpa v různých barvách, oblékaná duchovními přes oděv.
V přeneseném významu je štólou i poplatek pro kněze za provádění církevních úkonů, při kterých je šerpa používána, například pro křty, oddavky a pohřby. V minulosti se do tohoto pojmu zahrnovaly i desátky a další povinnosti farníků podílet se na zajištění chodu fary. Například v článku Robota pro faru – stížnost si farář u magistrátu stěžoval na podruhy, kteří řádně neplní robotní povinnost pro faru. Ta byla nařízena již od nepaměti a znovu připomínána magistrátem v roce 1672 – Robota pro faru – nařízení .
V archivních materiálech Státního okresního archivu v Kladně je možné dohledat i torzo jakéhosi ceníku, podle kterého se poplatky vyžadovaly.
Farníci jsou rozčleněni do dvou hlavních skupin. První tvoří městské obyvatelstvo, druhou selský stav. V každé skupině jsou taxy odstupňovány podle majetku, ve skupinách jsou vždy vyčleněny děti do 9 let. Pro každou skupinu obyvatel jsou poplatky rozděleny do pěti sazeb.
U městských obyvatel se výše štóly určuje jinak pro purkmistry a zámožné měšťany, měšťany s polnostmi, měšťany a řemeslníky s domem a bez polí, řemeslníky bez tovaryšstva a poslední sazba byla určena pro „tovaryše chudý“, učedníky, nádeníky a pomocníky.
Podskupinu pro určení výše poplatků tvořily děti do devíti let. Opět bylo vytvořeno pět sazeb, v podstatě totožných podle majetku rodičů ze skupiny obyvatel města.
V další skupině je selský stav, dělený v první sazbě na celé sedláky, polní mistry (ovčáky) a šafáře, druhou taxu platili polo sedláci, třetí čtvrt sedláci a pacholci polních mistrů. Čtvrtá skupina je nazvána chalupníci neb domkáři. Poslední jsou podruzi, čeládka a nádeníci.
Dětské sazby jsou opět pro děti do devíti let odstupňovány podle zámožnosti rodičů. První jsou sedláci, polní mistři a šafáři nad 30 strychů (polí), druzí titíž (polo sedláci) s poli do 30 strychů, třetí čtvrt sedláci do 15 strychů. Ve čtvrté sazbě jsou děti chalupníků neb domkářů a v páté děti podruhů, čeládky a nádeníků.
Členění tax pro štóly dává objektivní obrázek o sociálním rozvrstvení obyvatelstva v unhošťské farnosti na počátku 19. století. Můžeme se též domnívat, že děti nad devět let již byly považovány za práceschopné a proto platily stejné poplatky, jako dospělí.
O potenciálních farních příjmech svědčí i dokument „Celoroční modlení“:
Modlení za zemřelé patřilo zřejmě k tzv. odpustkovému modlení a netýkalo se nebožtíků z farnosti, pochovaných v tom roce. Již první uvedená položka mohla souviset i s dávným tragickým úmrtím, zmíněným v článku Matrika zemřelých 4. část – konec 17. stol. .