V předchozím článku Robota pro faru – stížnost si v roce 1754 stěžoval unhošťský farář u magistrátu na špatnou morálku podruhů při vykonávání roboty pro faru. Odvolával se přitom na starobylé právo tuto robotu požadovat. V archivu SOkA Kladno se dá dohledat i dokument, který takové právo potvrzuje již v roce 1672, tedy celých 82 let před stížností. Pokud se výše robotní povinnosti unhošťských podruhů pro faru za tu dobu nezměnila, byla ve srovnání s robotními závazky pro vrchnost poměrně malá. V dokumentu magistrátu se každému z podruhů ukládá robotovat pro faru jeden den v roce. Jak to bylo dáno na vědomí občanům v roce 1672, si můžete přečíst v krátkém prohlášení magistrátu:
Ve srozumitelnějším přepisu s drobnými jazykovými úpravami to zní takto:
My, purkmistr a konšelé městys Unho-
ště známo činíme touto Attestati
vůbec přede všemi, a vzláště tu kdež
toho potřeba nastávati bude, že jest nám
svrchu psaným dobře vědomo, že od paměti
našich podruzi všichni, kteří se ve
městys našem zůstávají, povinni
jsou pánům farářům našim jeden
každý v roce jeden den dělati beze
všeho ouplatu. Tomu, že tak jest,
toho sekrytem naším městským potvrzu-
jem vědomě již jest datum v městě
Unhošti 23. septembris A 1672.
Kdy byla robotní povinnost podruhů pro faru zřízena se neuvádí, ale zvykové právo potvrdil magistrát pod vedením primase Vilíma Škodského z Fajerberku svou pečetí. Z textu dokumentu vyplývá, že na podruhy z přifařených vesnic se robota pro faru nevztahovala.