V předcházejících článcích Desátky z Braškova , Pole na desátky a Daně podle Josefa II. jste se mohli seznámit s výběrem desátků na podporu činnosti unhošťské farnosti v době těsně před revolučními změnami roku 1848. Když se přeneseme o století dozadu, do období nevolnictví, objevíme v archivech unhošťské fary, uložených ve Státním okresním archivu v Kladně, dokumenty o platbě desátků hospodařícími rolníky i požadavky na robotní povinnosti (štóly) podruhů (bezzemků) ve prospěch fary.
V Braškově se v polovině 18. století jednotlivá hospodářství (rodiny hospodařících rolníků) podstatně lišily od dříve popsaného stavu kolem roku 1840. Platbě desátků podléhali následující hospodáři:
Jako první plátce desátků je v roce 1744 uveden Sebastian Haušildt, který však již zemřel v roce 1727. Proto je vepsán před jeho jméno syn Václav. Oba Haušildtové byli v Braškově rychtáři. S menšími podíly jsou zapsáni neznámý Jakub a vdova, snad po Sebastianovi, neboli matka Václava. Haušildtové se koncem 18. století v Braškově již nevyskytují, v Braškově 25 je nahradil rod Opeltů.
Hospodářství Jana Stádníka v č. 27 patřilo po 100 letech Janu Línkovi, který jej vyženil v roce 1800 s Annou Stádníkovou.
Rod Václava Hokůva (1679-1747) se rozrostl do nebývalých rozměrů a hospodářství se i díky výhodným sňatkům začátkem 19. století rozdělilo mezi Matěje v č. 12 a Jiřího Hokůva v č. 48.
Rod Panenků, pocházející z Újezda pod Kladnem, století přežil v č. 28.
Po starobylém braškovském rodu Slámů z čísla 11 a 13 přešlo hospodářství na podnikavého Josefa Kafku, který začínal jako zedník a později byl i spolupachtýřem braškovského dvora v č.17.
Posledním plátcem desátků ve prospěch unhošťské farnosti byl v roce 1744 Jan Danda, který v druhé generaci již neměl mužské potomky a jeho nemovitosti držel po sto letech snad Matěj Hokův z č. 12.
Kromě desátků měla církev v Čechách příjem i z robotních povinností poddaných, navíc svázaných nevolnictvím až do roku 1781. Ale o tom až příště.