Daňové přiznání kostela

Za vlády císařovny Marie Teresie (1740 – 1780)  se utužoval dohled nad vybíráním daní do bezedné státní (stavovské) kasy, vyčerpávané zejména válkou o rakouské dědictví (1740 – 1748).  O administraci daňového výběru v roce 1749 dávají hezký obrázek daňové formuláře, zachované ve Státním okresním archivu v Kladně ve fondu fara Unhošť. I když farní a kostelní nemovitosti byly osvobozeny od placení běžné kontribuce, muselo církevní daňové přiznání obsahovat přehled nemovitého majetku a požitků, ze kterých byly ostatními subjekty daně odváděny. 
Unhošťský farář Tomáš Michalowitz (úřadoval v letech 1734 – 1751) z řádu Křížovníků s červenou hvězdou vyplnil císařský formulář, vytištěný v českém jazyce, německy. Celý originální text si můžete prohléhnout v dokumentu Duchovní přiznávací tabella 1749 . K daňovému formuláři byl přiložen i vysvětlující list s podrobnými pokyny, co se do jednotlivých rubrik má zaznamenávat. Ten si můžete přečíst v dokumentu Duchovní přiznávací tabella 1749 – vysvětlivky , který je též v českém jazyce.
Oproti předchozímu nedatovanému hlášení, vycházejícímu z knihy záduší, založené v roce 1660, které farář Michalowitz ještě vyplňoval česky, se rozšířil počet sloupců s výnosností orných polí. Místní pole však byla stále zařazena do 3. a 2 a 1/2 té třídy, ani výměra se podstatně nezměnila. Opět bylo uvedeno, že z pachtovních polí se odváděl každý třetí nebo čtvrtý mandel faře a z ostatních byl roční výnos 60 zlatých.
Z luk se sklidilo 5 dvouspřežných vozů sena a 2 a půl vozu otavy. Ve vysvětlujícím dokumentu k přiznávající tabelle je popsáno i to, že čtyřspřežný vůz sklizně vydá za dva dvouspřežné. Kolik sena bylo na vozech naloženo, se dá dnes těžko odhadnout. Z části luk byl příjem z pachtovného, zmíněny jsou v majetku kostela i zahrady. Stránku s robotou fara nevyplňovala. Poddaní robotovali pro vrchnost. Kostelu odváděli ze svého hospodářství Desátky .
Duchovní přiznávající tabellu podepsal a pečetil farář Tomáš Michalowitz 30. července 1749. O tom, že se daňové přiznání bralo vážně, svědčí závěrečný odstavec formuláře, který stanovuje i sankce za nepravdivé údaje. Za každý zamlčený strych orného pole hrozila pokuta 100 rýnských zlatých, kterou by musel farář zaplatit ze svého vlastního majetku.