Přiznávací listina od roku 1660 pro kraj rakovnický a městys Unhošť je jakýmsi tehdejším daňovým přiznáním a dává přehled o pozemkovém majetku římskokatolické církve, ze kterého byla obhospodařována farnost v Unhošti.
Dokument je uložen ve Státním okresním archivu Kladno ve fondu fara Unhošť a je nadepsán:
Přiznávající list
Všecky kostelu zdejšímu založení svatých Petra a Pavla Apoštolův patřících a při faře jenž ad dotem kostela vil primavam fundationem náležejí se vynacházejích gruntův.
Následuje soupis „K kostelu patřící grunty a luka“ s uvedením rozlohy a seznamem jejich hospodářů.
Ve druhém sloupci jsou pole rozdělena do kategorií podle toho, „kolik zrna vynášejí v prostřední úrodě po jednom strichu“ (plošné míry) a příslušné kolonky pro odvod zrna v objemové míře (jak již bylo vysvětleno v článku Desátky ).
V dalším sloupci jsou vyčísleny pozemky „Ouhorem ležící zůstávají“ a „Štěpnice neb zahrady“ a v posledním sloupci jsou uvedeny louky a z nich odvod sena a otavy, měřený na počet vozů dvouspřežných.
V dokumentu, odvolávajícímu se na knihu majetku záduší z roku 1660, se objevují zajímavé, dosud nepublikované údaje.
Jako první nájemce je uveden Jan Štemberk, z rodu pocházejícího snad z Berouna, který se v Unhošti usadil v polovině 17. století a rozvětvil do několika rodových linií. Ten dostal do pronájmu nejúrodnější kostelní pozemky nazvané „Na Božích“ s výnosností 3, ze kterých odváděl kostelu každý třetí mandel z úrody.
Jako druhý, s největší rozlohou pozemků v držbě, je uveden: „Já Tomáš Michalowitz, na ten čas farář města“. To je informace, která svědčí o tom, že fasse byla zpracována až někdy kolem roku 1734. Za prvního doloženého faráře z řad Křížovníků s červenou hvězdou po třicetileté válce je považován od roku 1661 Jan Jindřich Ottych z Dobřan – 1. část .
Menší díly církevní půdy připadly kostelníkovi, organistovi a starému kostelníkovi, za kterých odváděli jen každý sedmý mandel, protože jiný plat zřejmě nedostávali.
Z luk se odvádělo seno v několika povozech, platil i mlynář z Markovského mlýna.
Další polnosti mimo městys se pronajímaly sousedům za odvod každého třetího či čtvrtého mandele. Mandel je tvořen z 15 snopů obilí.
Jak přispívaly na vyživení kostela přifařené obce se v dokumentu nemluví.