Financování provozu církví a jejich svatostánků má dlouhou historii. Již v článku Kostel v Unhošti bylo uvedeno, že Jan Lucemburský věnoval roku 1327 pražským Křížovníkům s červenou hvězdou k jejich vyživení a na péči o chudé kostel v Unhošti se všemi desátky. Desátky jsou starodávným církevním poplatkem, historicky doloženým již před více než pěti tisíci lety.
Současníci si pod pojmem desátek spíše připomenou úplatky, vybírané pijavicemi přisátými na veřejné rozpočty, dotace a veřejné zakázky ke škodě občanů, kteří jsou k tomu zpravidla neteční a vesměs i bezbranní. V tomto článku se však nebudeme zabývat desátky v jejich přeneseném významu korupčních plateb novodobým bohům.
Již v Mezopotámii, starém Egyptě i Římské říši najdeme podrobně popsané dary bohům ve výši desáté části z úrody či jiných příjmů. O platbě desátků se zmiňuje i Bible ve Starém zákoně. Postupně se desátky staly jedním z důležitých zdrojů financování církví a kostelů, převažujících nad dalšími církevními poplatky (štóly) a dobrovolnými dary farníků či vrchnosti.
I kostel v Unhošti vybíral v době, která je nosným obdobím pro toto vyprávění o historii Braškova a Unhošťska, od farníků desátky až do roku 1848, kdy byly zrušeny.
Právě doba poslední dekády jejich existence nám díky dokumentům uloženým ve Státním okresním archivu v Kladně dovoluje blíže nahlédnout do jejich struktury a blíže poznat plátce.
Naturální odvody desetiny úrody se unhošťské faře platily v roce 1840 převážně žitem, které bylo v té době nejvíce pěstovanou plodinou, nejvhodnější pro místní půdu a podnebí. Unhošťští rolníci jinou plodinou neplatili. Z přifařených vesnic se v menší míře kromě žita odváděly desátky do farní sýpky i z úrody pšenice, ječmene a hrachu. Objem odvodů nebyl vyměřován podle skutečně sklizeného obilí, ale přibližně podle velikosti osevní plochy polí jednotlivých farníků. Ani v tom se nepostupovalo příliš spravedlivě, sedláci byli rozděleni do určitých skupin, jimž byla dávka určena jednotně.
Unhošťští drobní rolníci měli desátky určené mnohem níže, nežli panský statek či vesničtí sedláci. Odvedené množství v tabulce má tři skupiny objemových měr. V prvním sloupci je strich, česky korec. I když se velikost objemových (ale třeba i délkových) měr místně i časově lišila, můžeme pro představu o výši desátků přepočítat jeden korec na 93 litrů. Korec obsahoval 4 věrtele a věrtel 4 mírky. Mírka (měřice – ve třetím sloupci) byla tedy asi 5,8 litru a věrtel (druhý sloupec) 23,25 litru.
Kdo jste zažil chmelové brigády, tak si asi pamatujete, že věrtel chmelu se zdál daleko větší, při česání do košíku až bezedný. Snad to bylo i tím, že v šedesátých letech 20. století měl věrtel již objem 30 litrů. Desátky se místo naturálního odvodu daly také hradit penězi, ale v dostupných tabulkách to bylo výjimečné.
V Unhošti odváděla většina rolníků jen po několika věrtelech žita, někteří třeba jen dvě měřice. Nový dvůr (nynější Pavlov) platil faře desátek 5 korců žita, 2 věrtele a 6 zlatých v penězích. Tuchlovický velkostatek v Unhošti odvedl 12 korců. To bylo množství, srovnatelné s desátky z jednotlivých vesnic. Z obce Kyšice došlo v roce 1840 21 korců žita, z Velkého Přítočna 10, z Braškova 6 korců a 2 věrtele. V Braškově měl desátek jeden korec jen sedlák Kafka a Oplt František, ostatním osmi byly vyměřeny dva až tři věrtele. Braškovský panský dvůr (zesnulého císaře Leopolda II.) měl stanoven desátek na necelé dva věrtele žita.
Malé Přítočno a Pletený Újezd platili desátek nejen žitem, ale i pšenicí, ječmenem a hrachem vrchem míry:
Zajímavé je i to, že farní evidence v Unhošti byla vedena v němčině, ale všechny vesnice v češtině. Jen na žitě činil desátek pro kostel v Unhošti v roce 1840 přes 82 korců, což je kolem 5600 kg. Desátky významně přispívaly k rozmnožování kostelního jmění, ale kromě provozu kostela kryly částečně i náklady na špitál, farní školu a další aktivity katolické církve..