O postoji církve k dětem narozeným z nemanželského vztahu se diskutuje i v současné době. Svátost křtu jim podle matričních zápisů byla poskytována již před staletími, ale vztah katolické církve k plodům mimomanželských styků se v průběhu staletí vyvíjel. O situaci v unhošťské farnosti bylo pojednáno již v článcích Nemanželské děti – 17. století , Nemanželské děti – 18. století – 01 a Nemanželské děti – 18. století – 02 . Společenské postavení tzv. nelegitimních dětí bylo velice těžké a jejich vytěsňování na kraj společnosti se projevovalo od čtvrtiny 18. století i v zápisech jejich křtu do zvláštní části matriky narozených.
Matky nemanželských dětí pocházely většinou z nižších sociálních vrstev.
Na tomto záznamu z 27.6. 1730 je zapsáno narození Magdaleny z nemanželského lože, matkou je Dorota Pospíšilová, služka z Braškova, poddaná ke Smečnu. Kmotrou se stala Rosina Štrobachová, pekařka (z tradičního rodu pekařů na Toskánce), svědky byli unhošťský synek, selka z Pleteného Újezda, porodní bába z Braškova a další selka z Braškova. Je pravděpodobné, že se jako v mnoha dalších záznamech jedná o porod v zájezdním hostinci na Toskánce.
Kromě místních se unhošťská farnost stala i útočištěm pro padlé dívky ze vzdálenějších krajů, často z Prahy, ale i z Tuchoměřic, Rožmitálu, Čestlic u Říčan i z rozsáhlého panství Lobkowitzů. V roce 1761 je zaznamenána i matka pocházející z Toskánska. Podle zápisu to nevypadá, že by byla služebnou rodu, vládnoucího v té době na Buštěhradu.
Církev hrála pozitivní roli v tom, že z řad lépe situovaných věřících zajistila nemanželským dětem kmotry, kteří se měli postarat o důstojný rozvoj dítěte v duchu křesťanské víry.
Zvláštní situací u křtu nelegitimních dětí bylo přiznání otce ke zplození potomka, i když ani to nemuselo být východiskem k lepšímu životu:
12. června 1739 se narodil a následujícího dne byl pokřtěn Antonín František z nemanželského lože, za otce byl označen syn unhošťského radního Krause, matkou byla Marie Magdalena, dcera Jana Bělohlávka, mlynáře z Poteplí, poddaných hraběte de Custos. Přestože kmotrem i svědky obřadu křtu byli vážení unhošťští měšťané, byla to jistě pohana pro rigidní katolickou honoraci té doby. Bělohlávkové byli proslulými mlynáři již v 17. století a obhospodařovali mlýny převážně ve službách Kolowratů, avšak otec Jan Bělohlávek zemřel 18.11.1737 a prohřešek dcery krátce po jeho smrti již nemohl vyřešit, ke sňatku nedošlo. Jako jedna ze sedmi dětí by asi ani neměla odpovídající věno pro zámožného ženicha. Mládenec Josef Kraus, syn unhošťského měšťana a radního Nicolaje Krause se pak oženil 20. prosince 1740 se zámožnější nevěstou, pannou Teresií Langrovou, dcerou unhošťského radního Kristiána Langra. O životní pouti nemanželského syna Antonína Františka není nic známo.
Osud některých nemanželských dětí nemusel být tak nepříznivý, jako u převážné většiny ostatních. Matky některých z nich se dočkaly uznání otcovství pro své dítě i důstojného života bez vyčlenění na okraj společnosti. Jako příklad může sloužit následující příběh:
Dne 6.11.1751 se narodilo a 7.11. bylo pokřtěno dítě „z nepořádného lože“, bylo mu dáno jméno Martin a Matkou byla Dorota Měšťanová z Braškova, poddaná k Buštěhradu. Narodila se 2.3.1728 a byla jediným dítětem Matěje a Mariany Měšťanových z Pleteného Újezda. Další nemanželský syn Josef se jí narodil po dvou letech 27.12.1753, ten však zemřel za necelé 3 měsíce. Otec obou dětí nebyl nikde uveden, ale je možné, že jím byl Josef Holub, se kterým byla Dorota oddána dne 28.5.1754. Ženichovi bylo 30 let a nepocházel z unhošťské farnosti. Je možné, že dříve od vrchnosti nedostal povolení ke sňatku mimo panství. Správci panství se tak bránili odlivu pracovních sil, podléhajících robotě. Další překážkou mohlo být i to, že byl povinen vojenské služby, což také mohlo být důvodem k nepovolení sňatku. Nicméně jejich vztah byl posvěcen a ještě se jim v Braškově narodilo dalších pět dětí. To však již spíše patří do popisu historie jednotlivých rodů, který také přijde na řadu v našem vyprávění o historii Braškova a unhošťské farnosti.